Článek
Padla dohoda: otec poběží, děti pojedou na kole a matka si půjčí Matějovu koloběžku s velkými koly. Cíl? Berzdorfer See – jezero kousek za německou hranicí, které jsme si plánovali objet dokola. Většina je nový, kvalitní asfalt, takže o víkendech potkáte mraky bruslařů. Jen jeden úsek je lesní cesta – ale na kole na pohodu.
Když se otec zmínil o velkém dřevěném hřišti s tobogánem na pláži, původní protesty utichly i u nejmenšího člena posádky.
Než jsme vyrazili, bylo potřeba vyřešit logistiku.Otec se patnáct minut pral s koly, ale dokázal je naložit, aniž by poničil auto. Hrdě to oznámil celý od kolomazi matce a mohli jsme vyrazit.
Sbalili jsme jen pití a suché oblečení pro otce. Kolem jezera je dost občerstvení a není nad trochu německého radleru a curry hranolků na sluníčku u pláže.
Cestou jsme se zastavili na rychlou snídani v Lidlu. Matka odmítla otce vpustit dovnitř, protože by se prý další Parkside krámy do auta se všemi koly nevešly.
Dvě kola a koloběžka - nemalý náklad do auta
Otec to nesl nelibě, ale matka situaci zachránila louhovaným pečivem (jawohl!) a tvarohovými koláči.
Trasa z Raspenavy vedla přes Polsko a z reproduktorů hrálo „Always Look on the Bright Side of Life“. Otec totiž den předtím dětem vysvětloval, odkud se bere náš potrhlý humor. A když tu písničku jednou na konci Života Briana uslyšíte, několik dní vás nepustí.
Celé auto zpívalo a pískalo jak o život. Když jsme se přiblížili k německé hranici a uviděli kontrolu, která evidentně stavěla každé auto.
Nálada lehce klesla ve chvíli, kdy jsme zjistili, že si matka s otcem vzájemně mysleli, že batoh vzal ten druhý.
Ten batoh s pitím a taky s doklady.
Otylý policista (fakt jak ze Simpsonů) vyzval řídící matku k předložení dokladů. Naštěstí jsme po výletu na Mont Blanc nechali pasy v přihrádce, takže otec pohotově vytáhl oba pasy dospělých z kaslíku a podal je policistovi.
Matka, přes otcovy vytřeštěné oči, začala okamžitě vysvětlovat, že jsme si batoh s doklady nechali doma, že máme jen pasy, a začala mu nabízet dětské doklady vyfocené v mobilu.
Následujících pár minut byla čistá tortura. Německý pohraničník vycítil příležitost podusit české turisty a lámanou angličtinou nám vysvětloval, že „in Deutschland there is order, ja ?“.
Matka po chvíli pochopila, že další fotky z mobilu situaci nezlepší. Nakonec ale zvítězila lenost – evidentně se mu nechtělo nic zapisovat. Poté, co nás několikrát nechal německy zopakovat „Berzdorfer See“ se správnou výslovností, nás pustil, ale zdůraznil, že za to můžeme dostat vysokou pokutu a navíc to trochu vypadá, jakože krademe někomu děti, tak když příště nějaké doklady zapomenout, tak spíš ty dospělácké. O tom, že matka neměla ani řidičský průkaz už se snad ani zmiňovat nebudeme.
Nejezděte do Německa bez dokladů. I na malých přechodech, kde dřív nikdo nestával, jsou teď kontroly. A jsou to zbytečné vrásky.
Dorazili jsme k jezeru, ikyž to vypadlo že nás otočí na hranicích !
Otec tyhle situace nese špatně, takže se okamžitě po odjezdu z přechodu uchýlil ke konzumaci sladkého koláče. Zatímco děti s matkou deset vteřin po opuštění stanoviště zase zpívaly, jako by se nic nestalo.
U jezera jsme zaparkovali na parkovišti pro karavany. Na rozdíl od ostatních tam nejsou automaty, takže se nic neplatí a je to ideální místo pro začátek okruhu, pokud chcete dát celý okruh a hřiště až na úplný závěr. Existuje ještě varianta, kdy začnete v přístavu u Hafencafé - pak je hřiště cca v polovině výletu.
Vybalili jsme kola a vyrazili. Slunce svítilo naplno, pocitově bylo skoro letně. Jezero ale bylo ještě lehce zamrzlé.
Dva druhy cest - gravel přechází v krásný asfalt
Patnáct kilometrů uteklo jako voda. Cesta je opravdu placka. Všude po cestě jsou lavičky a místa pro odpočinek - ty jsme hrdině míjeli. A hlavně – byli jsme tu skoro sami.
Jeden úsek byl v rekonstrukci, takže jsme museli vynést kola na lesní cestu o kousek výš a užili si i trochu bahna. Matka na dětské koloběžce sice trochu trpěla o něco víc, ale mohla si za to sama.
Po cestě narazíte i na takovýhle krásný hotel s restaurací - na limču nás sem pustili i ve sportovním s koly
Na konci okruhu jsme se zastavili u Herrenhof Mitteldorf na limonádu, hranolky a radler. A pak jsme konečně dorazili na pláž s hřištěm.
Pověst nelhala. Ráj pro děti i rodiče.
Ráj pro děti a rodiče
Zatímco se matka s otcem slunili s překvapivě dobrým espressem na paletovém nábytku u občerstvení, děti si užívaly velké dřevěné hřiště s několika klouzačkami a slibovaným tobogánem. Otec dokonce nenaříkal kvůli absenci suchého oblečení, které zůstalo v batohu s pitím a doklady doma, za což byl náležitě pochválen matkou.
A tady nám došlo, že těch 15km bylo vlastně úplně na pohodu. Když už jednou přejedete hranice bez dokladů, začnete mít evidentně pocit, že zvládnete cokoliv.
Finální kafe a limča a hurá domů
