Článek
Kdo měl tu čest, chápete. Film vnikl na přelomu milénia, já na to koukal v čerstvých 13 letech. Pamatuji si ten pocit, kdy mi srdce pumpovalo do žil hutnou dávku směsi pocitů za zvuku hudby Thomase Newmana a já si v devět večer obul kolečkové brusle a vydal se jezdit po ulici s tím, že tohle musím strávit.
Tehdy jsem měl pocit, že ději plně rozumím a odnesl jsem si z toho hromadu emocí. Jak člověk stárne, v každé dekádě si odnese ten zážitek trochu jinak. Blíží se mi čtvrtý křížek a vlastně se tak blížím věku protagonisty filmu. A teprve teď vím, že filmu konečně rozumím.
Lester je obyč chlap americké střední třídy po čtyřicítce. Na první pohled by měl být šťastný, vždyť má pěkný dům se zahradou, úspěšnou ženu, dospívající dceru na střední škole a stabilní práci. Jenže se dostaví něco, s čím nepočítal: prozření skrze krizi středního věku. V práci o jeho místo usilují mladší kolegové, s ženou se odcizili, dcera si žije svůj život, kterému nerozumí a on není šťastný, přestože by měl. A tak bouchne rukou do stolu. Už nebude dělat korporátního pohůnka v práci, která ho zabíjí. Nebude jezdit hnusným, i když bezpečným, zánovním autem, když si může koupit starý sporťák. Začne sportovat, protože se pořád necítí starý a pokud se žena nebude chtít snažit, podívá se po její mladší verzi. Bohužel spolužačce své vlastní dcery.
Ale příběh tady není jenom o Lesterovi. Díváme se na svět také očima jeho ženy Caroline, jejíž život se ubírá poněkud jiným směrem a která se doposud cítila celkem šťastná. Aby ne, práci měla lepší a příležitostně si to rozdávala s kolegou z branže. Možná nejdůležitější bude ale pohled jejich dospívající dcery, která se snaží pochopit své místo v nově nabytém světě dospělých, a z rodičů, kteří se poslední rok úplně zbláznili, se jí dělá zle.
Film nakousává kyselé jablko několika obřích témat, která ze společnosti jen tak nezmizí. Jaký má život smysl? Kdy jsem ještě mladý a kdy už starý? Mám žít komfortní život, když mě nenaplňuje? Jak moc se přizpůsobit rodině a přitom zůstat sám sebou?
Střední věk, střední třída. Vina a nucená dominantní pozice bílého muže, který o ni často nestojí se transformovala do boje o svoje místo na slunci. Všechna tato témata ve mně roky zrála a zároveň hnila, až jsem se sám dostal do stavu podobného Lesterovi, jenom o trochu dřív. Doba zrychlila a lidé jsou schopni vyhořet už okolo třicítky. Na tohle téma se zaměřím v budoucnu více, při publikaci své knihy Hrdina střední třídy, která si z příběhu zobe to svoje, ačkoli se tam postavy vydávají úplně jinou cestou.
Vám mohu film doporučit, pusťte si ho, ať jste ho viděli, nebo ne. Jenom si na něj vyhraďte dostatek času. Není to příběh na skipovačku mezi obědem a svačinou, je to poctivý devadesátkový movie, který potřebuje čas a klid. Ale věřte, odmění se vám za to. Možná právě nemáte ani tušení, o čem to mluvím, ale nebojte se.
Jednou to pochopíte… ;)
