Článek
Moje žena se se mnou na horory dívá jenom výjimečně a v zásadě za trest. Odůvodňuje to tím, že jí není příjemné se bát, dívat se na utrpení jiných a pokaždé připomene „lekačky“, které jí u hororů zabíjí. Dlouho jsem pro to měl vlastně pochopení. že to někomu nemusí být příjemné je z logiky věci jistota a než aby u toho trpěla, to raději ať se jde jinam koukat na svoje oblíbené pořady (u kterých bych zpravidla trpěl já).
Jednou jsem omylem zabrousil na její profil na nejmenované internetové platformě a padla mi čelist. Love is Blind a podobné pořady byly pravidelně střídány hororovými dokumenty typu true crime - a to just like a lot! rozkoukané měla tři naráz. Masoví vrazi, násilníci, trýznitelé. Na snadě byla otázka:
Proč se sakra se mnou nemůže dívat na horory, které jsou smyšlené a nikdo u toho ve skutečnosti netrpěl, když se může dívat na dokumenty o tom, jak horory prožívali skuteční smrtelníci? Vždyť to je mnohem horší!
Hned jsem jí s tou myšlenkou konfrontoval a myslel si, jak jí dostanu. Zachovala klid, a oznámila mi, že jsem s tématem zaspal, že to je právě na sociálních sítích hit a probírají to úplně všichni, kdo v tomto světě něco znamenají (means influenceři). Nejsme v tom tedy sami, ženy nesnáší horory a milují true crime. Potvrdili mi to i páry z mého okolí, ženské hltají dokumenty o vrazích. Už se nedivím, že každý z těch maniaků má desítky korespondenčních lásek, posedlých jejich osobností.
Co si z toho vzít? Nevím. Prostě je to tak. Chlapi se rádi bojí, ale potřebují vědět, že se při natáčení hororů neublížilo mouše, ženský se na horory dívat nemohou, jelikož je to v rozporu s jejich křehkou duší, ale příběhy o rozčtvrcených obětech reálných vrahů milují.
Možná to znamená jenom to, že oba máme rádi horory, jenom každý jiný žánr. A to je vlastně docela fajn.
Je to u vás doma stejné, nebo patříte k výjimce?
