Článek
V období psaní knihy Ve jménu zítřka jsem se nacházel ve stavu fascinace. Ujížděl jsem na dvou věcech, které se sice dají definovat naprostým rozporem, ale při bližším zkoumání se ukáže, že se jedná o dvě strany téže mince.
Moderní člověk si zvykl na nepřeberné množství život usnadňujících vymožeností. Náš život je jimi protkán, aniž bychom si u mnohých z nich uvědomovali, že ještě pro naše prarodiče a jejich předky to tak být nemuselo a zpravidla nebylo.
Uměli byste si představit život bez tekoucí vody zavedené do domu? Ještě k tomu teplé? Nebo bez světla a tepla, pro které nemusíme dělat nic než otočit spínač? Lednice nám udržuje ve formě potraviny, pro které si můžeme kdykoliv zaskočit do obchodu. Mnoho z nás už si zvyklo na dovoz potravin až ke dveřím. Jsme v bezpečí, pokud ne, jsou tu policisté, hasiči, vojáci či lékaři, které máme k dispozici 24 hodin denně.
Když se nad tím zamyslím, mám důvodné pochybnosti, že bych bez vyjmenovaných věcí a služeb uměl přežít na naší planetě odkázaný jen sám na sebe. Musel bych si umět ulovit a vypěstovat jídlo, ubránit se zvířatům a jiným lidem, shánět si vodu a umět si ji tepelně upravit, rozdělávat oheň bez sirek, léčit si neduhy a doufat, že mě nepotká nic fatálního. Polovina z jmenovaných vymožeností byla pro mnoho lidí žijících mimo velká města sotva dostupná ještě před sto lety. Před tisíci lety nic z toho. Přesto lidé žili a vyvíjeli se.
Nyní k tomu rozporu. Člověk je schopen, když chce, přežít neuvěřitelné věci a dokázat se vyhrabat i z těch nejtěžších situací. Mnozí jedinci, kteří se svým nebo cizím přičiněním dostanou do extrémních potíží, to dokazují rok co rok. Na druhou stranu drtivá většina z nás by se tváří v tvář přírodě nedokázala postarat sama o sebe ani měsíc, natož déle. Svou vyspělostí přispíváme ke své zranitelnosti a neschopnosti zajistit si základní věci nezbytné pro život. Jsme naprosto závislí na společnosti a kolektivu.
V knize to má Alan o to těžší, že ho pronásledují agresivní stroje, které mají za úkol jedinou věc. Eliminaci lidské rasy. Takže nejen že musí přežít v nehostinném mrtvém světě bez pomoci, ale musí to dělat potichu a nenápadně. A pokud se mu něco nepovede, musí během vteřin vymyslet, jak se z toho průšvihu dostat sám. Řešení B či C není.
Pro mnohé z nás je přežití v přírodě lákavé. Proto chodíme do lesa, spíme ve stanech, vaříme si na ohni. Jako bývalý tramp to mohu potvrdit. O to více si vážím sprchy a teplého jídla pokaždé, když smrdutý a špinavý dorazím domů.
A co vy? Máte rádi toulky přírodou? Umíte si představit postarat se kompletně sami o sebe a své nejbližší bez vymožeností a berliček společnosti? Nebo jste se někdy v takové situaci již ocitli? Budu rád za komentáře!
