Článek
Aby se člověk mohl dostat k utrpení a distopii s následnou katarzí ve smyslu řádného postapo románu, musí se chtě-nechtě prokousat textem, který nás seznámí s postavami a vytvoří pouta nejen mezi nimi, ale především mezi postavami a čtenářem. Zastávám názor, že většina autorů píše vždy alespoň z části autobiograficky. Je to logické. Píšete o tom, co znáte, co jste zažili, nebo Vás nějak ovlivnilo.
Alan se rozhodl vzít svou vyvolenou na první rande na horolezeckou stěnu. Kdo mě zná, ví, že to není náhoda. Horolezectví na umělé stěně, i na skále jsem v době tvorby prvního románu miloval a baví mě i dnes. Skamarádil jsem se u toho s jednu fajn brunetkou, btw. zdravím svojí ženu. :)
Sport o člověku mnohé prozradí, navíc, jak lépe se do sebe zamilovat, než při společné zálibě? Utekli jsme tak fenoménu seznamování přes aplikace a seznamky, který se tehdy pomalu etabloval na pozadí tzv. generace „singles“. Mladých lidí, kterým mládí pomalu utíkalo mezi prsty, těch, kteří při řešení vzdělání a kariéry odstavily osobní život dočasně na druhou kolej. Prozření přicházelo dost po třicítce a jak se potom přirozeným způsobem seznámit a najít spřízněnou duši?
Týkalo se to lidí o 10-15 let starších, než já, ale pravdou je, a ani moje pokolení si se seznamováním mimo večerní podniky nevědělo rady. A čím jste starší, tím méně kvalitního biologického materiálu se v barech nachází.
Sport se tak ukázal, jako ideální příležitost k bližšímu zkoumání zajímavého protějšku. V době, kdy mnoho z nás nemusí za den udělat nic, než pár stovek kroků mezi lednicí a autem, v lepším případě MHD, se sport stal jediným způsobem, jak udržet naše fyzično na dostatečné úrovni. Schválně píšu dostatečné, protože dobře, nebo výborně je na tom jenom málo z nás. Dokonce ani ti, u kterých bychom někdy na první pohled hádali opak (bez urážky, ale schopnost uběhnout deset kilometrů, nebo natrhnut tričko bicákem o naší celkové kondici prozradí minimum).
Přes sport jsme se začali definovat. Pro mnohé se stal smyslem života, hlavní zálibou, pro jiné nutným zlem. Reálně se ale jedná o náhradu přirozeně vynuceného pohybu. Nemusíme se dřít na poli, nemusíme kosou sekat traviny, tahat na trakaři pytle s moukou atd. Pytle a pole nahradily činky a tenisky. A já říkám, proč ne. Bez sportu mi často kape na karbid. Čím více odpovědnosti a psychické námahy, tím víc se sport jeví, jako nezbytnost. Ale na tohle téma by rád uceleněji pojednal u jiného svého díla. Absence sportu se totiž může stát dokonalou roznětkou pro osobní brake down.
Jak jste se se svým protějškem seznámili vy? Sportujete? Umíte si představit život bez toho? Napište do komentářů!
