Američané přestali splácet a šéf JP Morgan varuje: Očekávám bankroty a paniku

Situace na americkém trhu s úvěry začíná až nápadně připomínat roky 2006 a 2007 před finanční krizi způsobenou nemovitostní bublinou a nesplácenými úvěry, jejichž hodnota byla navíc násobená pákovým efektem, díky kterému banky půjčky dále prodávaly a tvořily z nich takzvané MBS - Mortgage Backed Securities. Po zásahu vlády USA, která finančně podpořila přední banky a de facto vykryla část ztráty finančního sektoru, zadlužení domácností a podíl MBS na trhu klesalo až do roku 2020. Dnes je ale vše jinak a nemovitostní úvěry, ale i v USA hojně využívané kreditní karty a studentské půjčky, vykazují nebývalé množství zpožděných splátek o 90 a více dnů. Podle dat Federální rezervní banky nesplácí své závazky celá čtvrtina nízkopříjmových domácností, což je nárůst o 106 % proti roku 2022.

Nejde přitom o stabilní a dlouhodobý trend. Ještě v prvním čtvrtletí roku 2024 byla čísla uspokojivá a nevykazovala zásadní zpoždění s platbami. Během pouhého roku stoupl počet neplatičů o 7 % u studentských půjček, 4,5 % u komerčních nemovitostí a o 6 % u kreditních karet. Laickým vyjádřením - jen za pouhé tři měsíce od ledna do března 2025 narostl počet neplatičů studentských půjček, kteří jsou více než 90 dní po splatnosti, o neuvěřitelných 5,3 milionu osob. Podobná čísla vykazují kreditní karty a sektor komerčních nemovitostí, kde počet neplatičů narostl za uplynulých 12 měsíců dvojnásobně. Jen u komerčních nemovitostí neplatí své závazky 11,2 % dlužníků, což je rekord a ani před finanční krizí roku 2008 nikdy nebyla míra nesplácení takto vysoká.

Výše uvedené zdroje ke klíčovým sdělením textu doplňují dodatečné prameny pod článkem.

Nesplácení půjček trápí i šéfa americké Federální rezervní banky, Jerome Powella. Na své pravidelné tiskové konferenci obhajoval zachování vyšších úrokových sazeb v USA a poukazoval právě na rostoucí rizika spojená s nemovitostním trhem a osobními půjčkami. Ve své zprávě o finanční stabilitě z dubna 2025 zástupci Federální rezervní banky zmiňují neobvyklý nárůst neplatičů u osobních půjček - zejména o studentské půjčky a úvěry na nákupy vozů - a konstatují, že míra rizika již přesahuje mediánové hodnoty a dokonce i historické úrovně let 2006 a 2007. Podle zástupců FEDu je největší počet neplatičů mezi takzvanými non-prime a sub-primě dlužníky, což jsou zástupci nízkopříjmových a často rizikovějších dlužníků. Byli to právě tito dlužníci, kteří živili nemovitostní bublinu v letech 2005 až 2007.

K nízkopříjmovým se ale postupně přidávají i zástupci střední a vyšší třídy s výdělky od 150 do 200 tisíc dolarů ročně. I v rámci této skupiny se růst neplatičů hypoték a osobních půjček za posledních šest měsíců zdvojnásobil a problémy hlásí i burza, respektive dosud málo regulovaný a poměrně nový trh takzvaných osobních margin půjček, tedy zápůjčky poskytnuté proti ručení cennými papíry, dluhopisy nebo hotovostí.

Situaci komentoval i Jamie Dimon, dlouholetý ředitel největší investiční banky v USA, JP Morgan. V rozhovoru z května 2025 reaguje na otázku, zda očekává zvýšenou míru bankrotů a nesplácení v USA následovně:

„Zatím turbulence neočekávám. Ty ale přijdou. V porovnání s minulostí uvidíme mnohonásobně více firemních a osobních bankrotů než jsme byli zvyklí,“ a posléze dodává „Vidíme prasklinu na trhu s dluhopisy. Stane se to. Vy pak budete panikařit, my jsme ale připravení a víme o tom. My panikařit nebudeme, pravděpodobně vyděláme ještě více peněz.“

Během finanční krize to byl právě dluh bankovních institucí a investorů, který způsobil následnou katastrofu a řetězení implodující hodnoty nejen nemovitostí, ale také cenných papírů firem a bank samotných. Tehdy ale dosahovalo zadlužení investorů - rozumějte těch, kteří kupovali aktiva za využití dluhu - pouhých 370 miliard dolarů. Po roce 2008 tato hodnota postupně klesala až na 190 miliard dolarů v letech 2011 a 2012, kdy stále panovala obecná nejistota a averze vůči pákovému efektu na burzách právě ve spojení s neočekávatelnými událostmi a na velmi krátkou dobu se banky poučily. Od roku 2017 se míra zadlužení investorů postupně vrací na předkrizové úrovně a od roku 2019 dluh investorů poprvé překročil historické maximum z let 2007 a 2008.

Během prvního čtvrtletí 2025 poté poprvé v historii zadlužení přesáhlo hodnotu jednoho bilionu dolarů a od ledna 2025 tato hodnota roste o zhruba 6 % měsíčně. Opět zkusím poněkud nudná čísla shrnout do pochopitelného sdělení.

V roce 2007 bylo zadlužení trhu vnímáno jako extrémní a nebezpečné, dnes je dvakrát vyšší. V roce 2007 byla míra nesplácení hypoték na 4 % úrovni vnímána jako katastrofální, dnes činí 7 %. V roce 2007 také nesplácelo závazky citelně méně dlužníků než dnes a při porovnání studentských a osobních půjček po splatnosti je dnešní míra také zhruba dvojnásobná, v případě studentských půjček dokonce trojnásobná.

Hlavní americké burzovní indexy dosáhly po prvotním šoku z celních opatření Donalda Trumpa nových maxim. Je to podivuhodné, protože celní válka neskončila a ekonomika USA proti očekávání neroste, ale klesá. Míra zadlužení USA je rekordní a dále stoupá i počet neplatičů, který láme rekordy. Aby toho nebylo málo, míra rizika bankrotu veřejně obchodovaných společností podle agentury Fitch dosáhla nového maxima a ačkoli každé desáté firmě na americké burze hrozí krach, ani to investory neodrazuje a trhy navzdory všem varováním neúnavně rostou.

Nepřeji si být prorokem zkázy, je ale složité pozorovat tržní optimismus a rekordní hodnoty akciových indexů ve chvíli, kdy zadlužení USA každý měsíc láme nový rekord, desetina komerčních nemovitostí se nesplácí a šestina všech studentů dluží za studentskou půjčku. Spojené státy se za uplynulých patnáct let proměnily ve stát plný dlužníků - součet osobních, korporátních a veřejných půjček dosahuje nepředstavitelné výše 722 % amerického HDP, respektive 181 bilionů dolarů a opět jde o více než dvojnásobný růst v porovnání s předkrizovými hodnotami roku 2007.

Těžko lze odhadnout další vývoj a předpovědět, zda občané i firmy v USA své splátky doženou či nikoli. Na základě výše uvedených zdrojů je ale dnes již jisté, že Američané přestávají splácet své závazky a jde nikoli o lokální, ale celosvětový problém. Někdo by měl Donaldu Trumpovi vysvětlit rizika spojená s jeho vlastní ekonomikou, než se prezident USA vrhne do dalšího rozdávání nevyžádaných rad o ekonomikách Kanady, Japonska nebo EU. Problémy USA se mohou velmi rychle stát i našimi problémy, jak jsme ostatně viděli již v roce 2008 a během let následujících, kdy finanční krize ve Spojených státech ovlivnila životní úroveň a ekonomický výkon celého světa.

Podle Trumpova jednání a ekonomických indikátorů včetně nejnovějšího rekordního zadlužení federální vlády díky daňovým škrtům to ale bohužel vypadá, že pomyslný večírek na Titanicu vrcholí a aktéři se zajímají o vše možné, jen ne o to, že jim teče do podpalubí.

Dodatečné zdroje: