Boeingy a dolar za Ukrajinu: Rusové nabízí USA největší obchod historie

Server Bloomberg dnes zveřejnil takzvaný Dmitrijevův balíček, což je rámec obchodní dohody mezi Ruskou federací a Spojenými státy, který má sloužit jako podklad k uzavření mírové dohody na Ukrajině. Prvně je zajímavé, že součástí dohody není Ukrajina, ale to se již stalo v průběhu trilaterálního jednání USA, Ruské federace a Ukrajiny koloritem. Některé návrhy jsou však zcela iluzorní, závisí totiž na dobré vůli Evropské unie, Číny a Indie, se kterými se ale v plánu vůbec nepočítá.

V dnešním článku jednotlivé body upřesním a přidám k nim také důležitý kontext. Vycházím přitom z české verze zprávy agentury Bloomberg, kterou zveřejnil server Echo24 a je veřejně dostupná.

Podle zveřejněných informací mají mít Rusové zájem o nákup velkého počtu amerických civilních letadel a souvisejících komponentů. Zde nejde o žádné překvapení, Donald Trump má prodávání letadel Boeing v oblibě a často tyto dohody doplňuje až absurdními výroky o přínosu jednotlivých obchodů, jak ukázala již dohoda ze září roku 2025 mezi USA a Uzbekistánem. Podle Donalda Trumpa zajistil nákup 22 letadel Boeing 787 celkem 35 000 nových pracovních pozic v americké ekonomice. Podobná prohlášení při prodejů Boeingů bylo možné pozorovat i během návštěvy prezidenta ve státech Perského zálivu, kde šlo pro změnu o zajištění 150 000 pracovních pozic skrze nákupy nižších stovek Boeingů pro Katar a Saúdskou Arábii.

Tento obchod není překvapením. Ruská civilní flotila se kvůli nedostatku dílů od firem Boeing a Airbus rozpadá, přičemž z původní flotily zbývá funkčních jen zhruba 20 až 30 procent letounů. Ruský vyjednavač Kirill Dmitrijev se navíc již dříve, v období dubna až července 2025 pokoušel přesvědčit Donalda Trumpa, aby zatlačil na Evropskou unii a zajistil uvolnění zabavených ruských aktiv v hodnotě přes 200 miliard dolarů. Tyto peníze měly být i tehdy využity na nákup civilních letadel, tudíž se současná nabídka nijak nevymyká předešlým deklarovaným zájmům Rusů. Tentokrát ale není uvedeno, čím mají být letouny financovány.

Důležitější než letouny je navržená spolupráce mezi USA a Ruskou federací v oblasti energetiky a nerostných surovin. Firmy z USA mají získat preferenční přístup k známým i novým ložiskům a refundovat své investice zmařené ruskou válkou na Ukrajině a souvisejícími sankcemi po roce 2022. Problém ale nastává v tom, že to nebyly firmy z USA, nýbrž ty z Evropy, které utrpěly nejvíce. Britský gigant British Petrol vlastnil 19,5 % podíl v největším ruském těžaři Rosněfť a nizozemsko-britský Shell odepsal kvůli válce investici 6 miliard dolarů v plynovodu Sachalin-2, do kterého následně vstoupily společnosti vlastněné čínským státem. Podle informací univerzity v Yale jsou ztráty amerických těžařů v pouhých stovkách milionů dolarů a Rusové nemohou nabídnout projekty, do kterých by se tyto firmy jednoduše vrátily, ale Američané by se museli angažovat v nových či nerozvinutých ložiscích. Stejné plány nabízí Rusové i v oblastech těžby nerostů, jakými jsou nikl, platina, lithium a také v sektoru vzácných zemin. Opět, předchozí spolupráce mezi USA a Ruskem neexistuje a největší ruské naleziště jak niklu, tak lithia a kovů vzácných zemin, spoluvlastní Číňané. Čistě ruskou společností je pouze firma Nornickel, zatímco nová naleziště rozvinutá během let 2022 až 2026 jsou již pod čínskou kontrolou. Ložiska lithia a titanu na poloostrově Koma jsou pod exkluzivní smlouvou s čínskou státní společností, která produkty rafinuje a následně integruje do baterií a projekt Kingaš zaměřený na měď, kovy vzácných zemin a nikl je taktéž zastřešen podobným ujednáním. Stav není jiný ani u relativně nově objeveného ložiska lithia Kolomozerveskoje, kde se opět jako investor zajišťující technologie, těžební postupy, rafinaci a následnou úpravu výtěžku angažuje Čína. Celkem 56 % ruských vývozů nerostů nyní putuje do Číny a 32 % do Indie, čímž je manévrovací plocha Spojených států omezená a jak je známo, rozvoj nového těžebního ložiska trvá vyšší jednotky let a žádá masivní investice s nejasným výsledkem. I proto se v této oblasti málokdy angažují soukromé firmy bez státní podpory a Čína pro tento účel zřídila státem ovládané společnosti, které často vykazují ztráty na úkor strategické povahy podniků.

Je tedy jen málo skutečně reálných investičních příležitostí, které by mohli Rusové firmám ze Spojených států nabídnout. Dřívější pokusy o těžbu v Arktidě ukázaly, že projekty mohou být také ztrátové a náklady na údržbu nevyváží potenciál lokalit, zvlášť pokud je ropa dlouhodobě pod úrovní 70 dolarů za barel. U preferenčního přístupu na ruský vnitřní trh pro americké společnosti lze jen konstatovat současnou realitu. Američané mají nyní problém Číně konkurovat na vlastním trhu, je tedy poměrně zřejmé, s jakým výsledkem se potáží v Rusku. Zboží a produkty z USA může ocenit část ruské společnosti orientované na luxus a přidanou hodnotu, jde ale v objemu o zcela zanedbatelné množství s nebývale vysokou úrovní rizika.

Čína ovládá 57 % trhu s automobily, 87 % trhu s elektronikou, 80 % trhu s domácími potřebami, 70 % trhu s digitálními službami a 34 % trhu s těžkými stroji, mimo jiné i 57 % trhu s vybavením pro těžbu ropy a nerostných surovin. Dmitrijevův balíček taktéž obsahuje bod o spolupráci v oblasti jaderné energetiky a umělé inteligence. Zde se Rusové snaží vyřešit problémy Spojených států s růstem cen elektřiny a jejím nedostatkem způsobeným masivním rozvojem datacenter. Obchod na papíře dává smysl - Ruská federace elektřinu exportuje a má v této oblasti zásadní kapacity. V kombinaci s nedávným omezením vývozu elektřiny do Číny by teoreticky šlo o spolupráci, na které obě strany získají. Zbývá vyřešit jediné, tedy bezpečnost. Jen těžko si lze představit, že by firmy z USA umístily na území Ruské federace větší část výpočetního výkonu už jen z důvodu možného výpadku a souvisejících strategických dopadů na služby a pravděpodobně také na bezpečnost Spojených států i spojenců. Personál zajišťující chod datacenter by taktéž představoval riziko, Rusko je ostatně známé svou rozvinutou špionážní sítí a jak přiznává i sama FSB, v zemi se usídlil také nebývale vysoký počet čínských agentů, kteří jsou pro USA ještě větším rizikem. Americká datacentra by ruské jaderné elektrárny mohly napájet leda tak v ideálním světě, nikoli však v tom, ve kterém žijeme.

Výše uvedené body, snad kromě nákupu letadel Boeing, jsou však zcela nepodstatné - ta skutečná třešnička na dortu se skrývá jinde. Posledním bodem, který Dmitrijevův balíček obsahuje a schovává jej ve změti ambiciózních až bizarních nabídek, je totiž návrat Ruské federace do dolarové ekonomiky.

V plánu zveřejněném agenturou Bloomberg je explicitně uvedeno, že Rusové neusilují pouze o návrat do dolarové ekonomiky, nýbrž také nabízí Spojeným státům zavedení dolaru coby univerzálního platidla za energetické transakce. Podobný systém již nyní využívají státy Perského zálivu a takzvaný petrodolar, tedy dolar krytý fosilními obchody, dnes drží americkou měnu na uzdě a zajišťuje její stabilitu, zatímco se domácí ekonomika USA potýká s vysokým zadlužením. Díky systému petrodolaru je americký dluh levný a Federální rezervní banka může kvůli závislosti většiny světa na fosilních palivech měnu náležitě ředit rozšiřováním své peněžní zásoby, tedy tiskem peněz.

Jde ale opět o zcela iluzorní návrh, který snad američtí obchodní a diplomatičtí experti rozbijí tvrdými daty. Je však otázkou, zda takoví experti na americké straně nebudou z jednání vypuzeni, na což Putinův režim zřejmě spoléhá. Ruská federace dlouhodobě usiluje o de-dolarizaci světa, což se jí ale příliš nedaří. O to stejné, leč s mírně pokročilejšími úspěchy usiluje také Čína a Indie, zatímco Evropská unie taktéž nemá žádný zájem v nákupu energetických surovin za dolary namísto eur, podkopávala by tím svojí strategickou bezpečnost a stabilitu eura. Čína nakupuje energetické suroviny od Ruské federace v jüanech a usiluje o totéž i u dodavatelů z Perského zálivu. Indie taktéž nakupuje ruskou ropu a plyn v rupiích, čímž ale na straně Ruské federace vytváří masivní obchodní přebytky a Rusové následně neví, co mají s indickými rupiemi dělat. Mohou je za vysoké poplatky díky omezení tamního finančního systému vyměnit, nebo je také mohou investovat do indické ekonomiky. Ani jedna z těchto variant ale nezačala ani za 4 roky plně fungovat a Ruská federace dnes drží většinu svých dostupných měnových rezerv právě v oněch pro Rusy nešťastných rupiích.

Aby se Ruská federace vrátila k využívání dolaru, nepotřebuje paradoxně pouze souhlas Američanů, nýbrž také Číny a Evropské unie. Právě unijní blok má pod svou jurisdikcí systém SWIFT a kontroluje skrze účastnické bankovní domy, kdo systém využívá a kdo nikoliv. Spojené státy nemohou Evropské unii nařídit, aby systém ruským bankám opět zpřístupnila a není to ani v jejím zájmu v případě, kdy by Rusové hypoteticky v budoucnu od té samé unie žádali dolary namísto eur. Zpřístupnění systému SWIFT Ruské federaci ale není ani v zájmu Číny, natož pak Indie. Obě země jsou spokojeny se současným stavem a povinné nákupy dolarů by jejich ekonomiky oslabily. Rusové jsou si tohoto moc dobře vědomi, ale totéž nemusí vnímat Američané, kteří se pod vidinou snadné integrace další poměrně silné ekonomiky do petrodolaru mohou na nabídku dívat skrze pomyslné růžové brýle. Síla Evropské unie je při vyjednávání a nátlaku na USA diskutabilní, ale síla Číny a její páky na Ruskou federaci jsou zcela neoddiskutovatelné. Je zcela nepředstavitelné, že by se Čína vzdala kontroly nad ruskou ekonomikou a ruským vnitřním trhem tím, že by Vladimiru Putinovi odsouhlasila návrat do globální ekonomiky a pohřbila své investice v ruských těžebních projektech i tamní ekonomice. Aby byla Čína úspěšná, musí zajistit maximální zájem o svou měnu a podnítit zahraniční investice do ekonomiky, jinak zůstane průmyslovou velmocí závislou na exportních přebytcích beze schopnosti navýšení domácí poptávky a kupní síly.

Návrh Kirilla Dmitrijeva tak jde nejen proti zájmům Evropské unie, což je pochopitelné, ale také proti zájmům Číny a Indie. Američané pak nemohou ruský přechod k dolaru zajistit bez spolupráce Evropanů, kteří jsou ale v dohodě upozaděni a dokonce jsou evropské firmy uvedeny jako nežádoucí s tím, že by společnosti z USA získaly nad ostatními, včetně Evropanů, i jisté vládou zajištěné výhody.

Při pohledu na ruskou nabídku se nelze ubránit skepsi a pochybnostem. Rusové nenabídli byť jen jediný ústupek ze svých cílů a bilaterální dohody hodlají financovat pouze budoucími sliby, nebo penězi, které nekontrolují. Ruská aktiva jsou i nadále zajištěná na území Evropské unie a pro splnění slibů Vladimira Putina by nejprve museli Američané nevybíravě zatlačit na Evropskou unii, aby prostředky odblokovala, ačkoliv je unijní blok v dohodě úplně opomenut a evropské firmy znevýhodněny.

Existují tak tři varianty možného vývoje. Buď americká strana ruské návrhy odmítne a správně vyhodnotí, že jde o pouhé iluze budoucnosti bez opory v realitě, nebo o nich začne jednat a v rámci tohoto jednání bude muset vyřešit problém jménem Evropa. Je tak možné, že se Evropská unie a Ukrajina stanou znovu terčem hněvu Donalda Trumpa ve chvíli, kdy budou licitovat o odblokování ruských aktiv a uvádět na pravou míru sliby Ruské federace, jejichž iluzorní povahu američtí vyjednavači neprohlédli již několikrát, naposledy u Putinem deklarovaného příměří a v mnoha dalších případech. Třetí, a nejhorší variantou by bylo, kdyby Američané unilaterálně ruské návrhy přijali za své a vytvořili jakousi budoucí smlouvu podmíněnou ruskou verzí mírové dohody na Ukrajině. Donald Trump by se následně mohl ohánět biliony v ruských investicích a příslibem petrodolaru, zatímco by vytvářel tlak na své evropské a ukrajinské partnery s podepsaným papírem v ruce, který prezentuje závazek a případné ponížení, pokud by Bílý dům nedosáhl svého. V takovém scénáři by bylo možné pochopit také přístup Číny, která si je vědoma, že se dohody nikdy nenaplní a její úsilí spočívá v maximální fragmentaci transatlantických vztahů, které dohnaly Kanadu, Evropskou unii a také Jižní Koreu k posílení vztahů s asijskou velmocí a diverzifikaci obchodu.

Nejpodivuhodnější na celé prezentované nabídce je totiž právě přístup Číny, která by uzavřením dohody mezi Ruskem a USA ztratila nejvíce. Možná tak sledujeme v přímém přenosu další sabotáž vztahů mezi USA a jejich klíčovými spojenci ve formě dalšího z řady iluzorních návrhů Rusů, kteří velice svědomitě a kvalitně plní svou roli. Vztahy mezi USA a spojenci z Evropské unie, Velké Británie, Kanady a Jižní Koreje nebyly nikdy tak narušené, jako právě dnes. Za vším lze hledat snahu Donalda Trumpa spojence pokořit a podmanit si je k plnění vlastních zájmů. Je velice pravděpodobné, že Rusové předloženým plánem útočí právě na tuto Trumpovu vlastnost a ženou jej do dalšího na oko lákavého, nýbrž zcela iluzorního obchodu.

Úplně si umím představit Kirilla Dmitrijeva, jak Stevenu Witkoffovi říká, že půjde o největší, nejúžasnější a nejskvělejší dohodu v historii - cenou je „jen“ další eroze spojeneckých vztahů a Ukrajina.

Bohužel dnes nikdo nemá jistotu, že by Donald Trump takový návrh skutečně odmítl.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.