Brutální dobyvatel Timur Chromý. Zabil ve své době více lidí než Hitler, Mao a Stalin dohromady

Adolf Hitler, Mao Ce-tung, nebo sovětský vůdce Stalin jsou synonymem genocidy a masových vražd milionů lidí. Daleko horší zkázu a desítky milionů mrtvých způsobil dnes téměř zapomenutý uzbecký dobyvatel Tamerlán, také nazývaný Timur Lenk - v překladu Chromý nebo Kulhavý - který během 35 let své vlády přímo vyhladil přes 5 % světové populace a další miliony lidí zemřely v důsledku hladu a nemocí způsobených jeho pleněním a rabováním.

Pro jeho bezprecedentní brutalitu a stovky tisíc zavražděných civilistů byl Timur také nazýván „požírač světů“.

Adolf Hitler trpěl od narození dle dobových lékařských záznamů disfunkcí levého varlete způsobenou jeho nedostatečným sestupem do šourku. Byl nemanželským dítětem, nepřijali jej na vysokou školu umění ve Vídni a jeho kariéra před počátkem působení v politice byla jedním neúspěchem za druhým.

Josif Stalin byl také fyzicky postižený, jeho levá ruka byla ochrnutá a na tváři měl rozsáhlé jizvy způsobené neštovicemi. Společně s jeho nízkou výškou 165 cm a nedostatečným vzděláním byl vnímán svými spolustraníky jako neškodný negramota a bandita. I díky tomu dokázal svým obratným nástupem k moci překvapit a odstranit svou konkurenci - například zámožného a vzdělaného prominenta komunistické strany Lva Trockého.

Také dnes již opomíjený vrah a dobyvatel 14. století Timur Lenk byl fyzicky hendikepován. Výrazně dopadal na levou nohu v důsledku dětské obrny a zranění, levou ruku nebyl schopen zvednout nad úroveň hlavy. I přes svá omezení, která ve 14. století znamenala daleko větší společenskou segregaci, než dnes, byl Timur úspěšný a podařilo se mu odstranit své odpůrce, svrhnout úřadujícího vladaře a převzít Čagatajský chanát.

Už od pradávné historie je tak profil diktátorů a masových vrahů napříč dějinami podobný - nejnebezpečnější jsou ti, od kterých společnost hrozbu nečeká a po převzetí moci se jedná o ty nejhorší masové vrahy.

Timur i přes svá fyzická omezení uměl vždy uzavřít ta správná spojenectví, kdy se vzápětí partnerů zbavil a převzal jejich majetek, území a armády. Jako středně významný vojenský vůdce podřízen chánovi Qazaghanovi odrážel vzbouřenecká povstání v Persii i severní Indii a díky jeho úspěšné vojenské taktice stoupal až do pozice nejbližšího důvěrníka vladaře. Po Qazaghanově smrti využil Timur k posílení své pozice vlivu svého švagra Amira Huseina, kterého následně také popravil a pojal za choť jeho manželku - pravnučku Čingischána.

Tvorba aliancí se spojenci, které následně Timur zavraždil, pohltil jejich majetky a navýšil tím svůj vliv je charakteristická po celou dobu jeho vlády. Vojevůdce kolem sebe také buduje kult osobnosti, kdy tvrdí, že je přímým potomkem vládce Čingischána a tím pravým, kdo naváže na jeho tradici a slávu.

Ačkoli se Timur nemohl prohlásit chánem - nebyl potomkem Čingischána - a nemohl se prohlásit ani chalífou - nebyl potomkem proroka Mohammada - fakticky vládl jak středoasijské, tak perské části Čagatajského chanátu prostřednictvím dosazených loutkových vládců a sám převzal titul Amira, tedy vojenského vůdce muslimské víry.

V následujících 35 letech došlo v důsledku Timurových vojenských tažení k bezprecedentní genocidě a destrukci, které poznamenaly svět po následující staletí.

Roku 1382, kdy se moskevská knížata rozhodla odmítnout zaplatit pravidelnou roční daň vládci Zlaté hordy - západní části mongolského impéria - uzavírá chán Tokhtamysh s Timurem alianci za účelem odvetného tažení proti ruské metropoli.

Dobyvatelé byli úspěšní a po zdolání obrany města následuje vyplenění, vyrabování a vraždy místních obyvatel, kdy téměř celé město bylo vypáleno a většina obyvatel usmrcena. Dle soudobých odhadů zemřelo jen v důsledku plenění Moskvy 24 000 obyvatel.

Po oslabení mongolského Ilkhanátu na území perské říše vedly dobyvatelské choutky vojevůdce Timura právě tímto směrem. Pro ovládnutí oblasti bylo třeba dobýt dvě klíčová města - Isfahán a Shiraz. K Isfahánu dorazil vojevůdce Timur se svou armádou v roce 1387 a rozhodl se z města udělat exemplární příklad pro všechny další metropole, které se mu dobrovolně bez boje nevydají. Následující Timurův cíl, město Shiraz, se v důsledku brutality dobyvatele vzdalo bez boje.

Po překonání městských hradeb byli na příkaz Timura všichni civilisté usmrceni, ušetřeni byli jen ti, kteří mohli za své životy zaplatit vysoké sumy. Až 200 000 lidí bylo zabito jen v Isfahánu, další zemřeli v sousedních oblastech a v důsledku nedostatku potravin a nemocí.

Kde Čingischán a jeho potomci selhali, plánoval Timur uspět. Indie byla regionální velmocí a nejvýkonnější ekonomikou světa. V klíčových letech 1390 až 1398 však probíhala na území Indie občanská válka, kdy se soupeřící nástupnické linie trůnu přely o vládu nad tamějším sultanátem.

Záminkou k invazi do Indie bylo pro Timura „zanedbání péče“ o hinduistické poddané, kterým tehdy vládli muslimští sultánové z dynastie Tughluq. Tato paralela je relevantní i pro novodobé diktátory Hitlera či Putina, který využili stejné záminky pro ovládnutí československých Sudet či odůvodnění invaze na Ukrajinu.

Po překročení řeky Indus v září roku 1398 naráží Timur na odpor Rajputského království, který potlačí a plení dnes 7. největší město Pakistánu Multan. Během tažení zotročuje a bere do zajetí přes 100 000 indických civilistů, kteří táhnou s jeho armádou 90 000 mužů na indické Dílí.

Jako předzvěst útoku na samotné město nechává Timur všech 100 000 otroků před zraky obránců města popravit. V reakci na tento barbarský čin se armády Timura a indického sultána střetávají před branami města, kde Timur využívá velbloudy s hořícími hranicemi a výbušninami na hřbetech pro vyplašení indických válečných slonů, kteří byli mocnou zbraní proti koním i pěchotě. Vyplašení váleční sloni byli zhoubou sultánových vojsk a následný Timurův útok kavalerie dokonal zkázu obránců města.

Po ovládnutí města došlo k jeho vypálení, vyrabování a vraždě všech civilistů, které nemohli dobyvatelé využít, jako byli například kováři, tesaři či zbrojmistři. Až 100 000 obyvatel bylo během tří dnů zavražděno a z jejich lebek a těl vystavěny mohyly do výšky až 15 metrů. Pro město Dílí bylo Timurovo tažení katastrofou a rekonstrukce včetně repopulace města trvala přes 100 let.

Po úspěšné invazi do Indie nemá Timur ambici území vládnout či jej spravovat, po rabování a loupení vesnic a měst se dobyvatelé stahují a plánují další, již poslední invazi.

Roku 1405 již šedesátiletý vojevůdce shromáždil armádu pro invazi do Číny, které vládne dynastie Ming. Během cesty však před čínskými hranicemi umírá z neznámých přičin, pravděpodobně v důsledku náhlé nemoci. Předtím však ještě stihne zadržet a popravit několik čínských vyslanců, kteří byli císařem vysláni k dojednání výkupného za neútočení. Číňané paradoxně žádali, aby Timur zaplatil výkupné jim, což vnímal jako tu nejhorší urážku.

Po smrti je Timur převezen do hlavního města své říše, uzbeckého Samarkandu, kde je pohřben v opulentním mauzoleu, které přetrvalo dodnes. Jeho smrtí končí nadvláda teroru nad regionem Blízkého východu a střední Asie, kdy do několika let po jeho smrti vzbouřenci svrhávají Timurem nasazené regenty a přebírají vládu nad regiony zpět do svých rukou.

Po vojevůdci tak po jeho skonu nezůstává žádná dynastie ani přímý historický odkaz. V reakci na jeho smrt nastává boj o moc soupeřících příbuzných, zatímco impérium a dobytá území využívají příležitosti a dochází ke vzpourám.

Až dobyvatelova pravnoučata se prokáží jako schopní vládcové, kdy pravnuk Babur zakládá věhlasnou indickou dynastii Mughal a další Timurův vzdálený potomek Ulugh Bek rozvíjí za své vlády v Samarkandu vědu a kulturu, čímž začíná období středoasijské renesance.

Odkazem Timura je tak zejména odhadovaných 17 000 000 zabitých po dobu jeho válečných tažení (5 % světové populace té doby) a další miliony, které zemřely v důsledku nemocí a hladu způsobeném rabujícími nájezdníky. Stovky zničených měst, destrukce celé řady kulturních artefaktů a vyvraždění celé generace myslitelů té doby. V přepočtu na dnešní populaci by soudobý Timur způsobil smrt přibližně 600 milionů obyvatel - jedná se tak bezesporu o nejhoršího masového vraha zdokumentované historie.

V Uzbekistánu je Timur stále nejvýznamější historickou osobností a národním hrdinou.