Článek
Po dobu trvání obou válek v Čečensku ztratili Rusové podle odhadů zhruba 20 000 vojáků a obdobný počet Rusů byl také vážně zraněn. V Afghánistánu pak mezi roky 1979 až 1988 zahynulo přibližně 15 000 příslušníků Rudé armády a dalších 100 000 bylo zraněno. Oba konflikty ve své době vnímala společnost v Rusku i ve světě jako neúměrně lidsky nákladné a brutální. Kdyby byla bitva o ukrajinský Pokrovsk samostatnou válkou, souboj o město lze porovnávat i s konfliktem v Iráku z let 2003 až 2008, kde zemřelo 48 000 vojáků režimu Saddáma Husajna a bezmála 5 000 příslušníků jednotek koalice států NATO. Celkový počet mrtvých dosáhl podle OSN v letech 2003 až 2008 až 151 000.
Deset let bojů o Afghánistán, čtyři roky bitev o Čečensko a pět let války v Iráku. Tyto vleklé a do počtu obětí krvavé konflikty ale blednou při porovnání s roční bitvou o Pokrovsk, malé a středně významné město na východě Ukrajiny.
Bitva o Pokrovsk je brutální ukázkou selhání Putinovy původně třídenní speciální vojenské operace, která se proměnila v poziční, opotřebovávací, ale co do počtu obětí zcela bezprecedentní a krvavou válku. Společenská únava z konfliktu dnes mnohé pozorovatele vede k dojmu, že se vlastně až tak mnoho neděje. Ukrajinci drží pozice a Rusové postupují pomalu, ne-li vůbec. Rok 2025 ale dosud přinesl nejbrutálnější boje a nejvyšší počty lidských obětí na obou stranách konfliktu, kdy Pokrovsk zůstává hlavním zájmem ruských agresorů již od července roku 2024.
Statisíce Rusů dobývají město o velikosti Těšína. Lidské i finanční náklady jsou nepředstavitelné
Nejprve je nutné uvést, že Pokrovsk není pro Putinovy cíle na Ukrajině ani pro ukrajinské obránce vitálně významný. Jde o město z takzvaného opevněného pásu na východě Ukrajiny, do kterého spadají další, například Konstantynivka, Dobropilja, Slovjansk či již Rusy obsazený Vuhledar a Avidijivka. Před ruskou invazí v roce 2022 žilo v Pokrovsku zhruba 60 000 Ukrajinců a rozlohou 30 km2 je město stejně veliké jako Český Těšín.
Po pádu Avdijivky a Vuhledaru v létě roku 2024 se pozornost Rusů zaměřila právě na Pokrovsk a při snahách o ovládnutí tohoto města padl již zcela nepředstavitelný počet obětí z řad Putinových jednotek i ukrajinských obránců. V dosud nejznámějším bachmutském mlýnku na maso, kde v útočících vlnách denně padly stovky až tisíce Rusů a nad brutalitou útočníků vůči vlastním lidem se podivoval celý svět. Samotný Jevgenij Prigožin, vůdce žoldáků z Wagnerovy skupiny, potvrdil 20 000 mrtvých v bitvě o Bachmut a podle Institutu pro studium války lze odhadnout zhruba trojnásobný až čtyřnásobný počet vážně zraněných. Po dobytí Bachmutu útočili Rusové na Avdijivku, kde podle Reuters ztratili zhruba 17 000 mužů a vážně zraněno bylo podle odhadů 50 000 až 60 000 vojáků na ruské straně.
Dvě menší města, bezmála 40 000 mrtvých a přes 100 000 zraněných. Jen čísla z Bachmutu a Avdijivky lze porovnávat se sovětskou válkou v Afghánistánu za celých deset let jejího trvání. Od srpna roku 2024 ale útočí Rusové na Pokrovsk a podle dostupných dat ze zpráv Institutu pro studium války i dalších nezávislých zdrojů je dnes již jisté, že jde o nejbrutálnější bitvu ukrajinské války, kde zahynul rekordní počet Rusů a také další tisíce ukrajinských obránců.
Odhady počtů padlých vychází z dvou primárních zdrojů. Prvním je obsáhlá reportáž serveru The Economist k 9. červenci 2025, která mapuje ruské, ukrajinské a mezinárodní statistiky včetně porovnávání denních zpráv ISW, ruských válečných blogerů a zpráv ukrajinské vlády. The Economist odhaduje ruské ztráty v roce 2024 na bezmála 20 000 zabitých v období srpna 2024 až února 2025 a následné vystupňování útoků během letošního léta, kdy se počet zabitých a zraněných ve směru na Pokrovsk zdvojnásobil na 30 000 mrtvých a zhruba ctyřnásobek zraněných jen v období května až července 2025. Další zdroj, Centrum pro strategii a mezinárodní studie (CSIS) tato čísla potvrzuje, ale uvádí zhruba o 10 % nižší odhady obětí pro celé období ruských snah o dobytí Pokrovsku. Podle CSIS zahynulo ve snaze dobýt město zhruba 40 000 až 50 000 Rusů a počet zraněných stanovuje CSIS podle analyzovaných zdrojů na 100 000.
Obě analýzy ale zohledňují období jen do letošního července, ale intenzita ruských útoků od té doby značně narostla. Podle Insitutu pro studium války padlo na Donbasu od června do srpna letošního roku dalších 45 000 Rusů - 700 zabitých denně - a přes 120 000 jich bylo zraněno. Oblast Pokrovsku pak byla co do bojů nejintenzivnější a z celkového počtu obětí podle ISW připadá na Pokrovsk zhruba 40 %.
Pokud bych tři zdroje zprůměřoval, za Pokrovsk již padlo zhruba 70 000 Rusů a přes 200 000 jich bylo zraněno. Lze také odhadnout ztráty Ukrajiny podle metody obranného boje, kde poměr mrtvých agresora a obránce odpovídá poměru 3:1 až 4:1. Při zohlednění tohoto přepočtu ztratili Ukrajinci 15 až 20 tisíc vojáků a dalších více než 60 000 jich bylo zraněno.
Mír je pro Putina nemožný. Rusové by se začali ptát
Čísla jsou hrozivá a nenávratně dovedou čtenáře k otázce: Proč je tolik lidských životů ztraceno v boji za malé město středního logistického významu? Odpověď je jednoduchá a neméně děsivá. Vladimir Putin nemůže přestat a vrhání desítek tisíc Rusů proti ukrajinským opěvněním je jednodušší než válku ukončit a čelit následkům svých selhání. Jak již ukázal Afghánistán nebo Čečensko, i Rusové oproštění od informací a ovlivnění propagadnout jednou procitnou a začnou klást nebezpečné otázky. Co jsme dokázali? Proč tolik našich vojáků padlo za bezvýznamná města, z nichž zbyly pouze trosky a oblast kolem nich je na desítky let zaminovaná? Proč v Doněcku a Mariupolu neteče voda a místní mají přístup k nekvalitním zdrojům pouhé 4 hodiny jednou za 3 dny? Stálo to za to?
Afghánistán vedl k rozpadu Sovětského svazu a první čečenská válka stála pozici, popularitu i vliv Borise Jelcina. Putin se z těchto příkladů poučil a než by válku ukončil, raději míru násilí ještě vyeskaluje. Ostatně, Rusové jsou zvyklí umírat za vlast.
Pro samotného Vladimira Putina je konflikt na Ukrajině otázkou života a smrti. Selhání třídenní operace s cílem změnit režim v Kyjevě a proměnit Ukrajinu v další Bělorusko udělalo z Putina kandidáta na odstranění. V Rusku se válečné neúspěchy neodpouští, ostatně car Mikuláš a jeho rodina by mohli vyprávět. Příměří a mír pro Putina nepřipadají v úvahu z několika důvodů. Prvním je, že do války již investoval příliš mnoho a vykreslil osud Ruské federace jako přímo závislý na úspěchu agresivní kampaně. Uzavření míru a zastavení útoků na ruské území by Putina usvědčilo ze lži. Druhým důvodem je militarizace společnosti, která umožňuje dominanci silových složek a příslušníků armády nad ekonomikou a státem. Návrat tržně orientovaných oligarchů k moci a demilitarizace společnosti také nepřipadá v úvahu, Putin by ztratil další moc a naplno by se odhalily trhliny v příběhu o ruské svaté válce proti západu. Třetím a posledním důvodem je Putinova obsese odkazem dobyvatele a úspěšného vojevůdce a geopoliticky významného státníka. Ukončení války by tento Putinem budovaný obraz rozložilo - ruský trh vlastní Číňané, statisíce vojáků padly za bezvýznamná města proměněná v prach a Rusko je uvrženo do dekád mezinárodní izolace. Nelze upozadit ani úpadek ruského vlivu ve Střední Asii a vzbouřenecké tendence v regionech Kavkazu.
A tak za doprovodu ohromné propagandistické mašinerie opět k Pokrovsku putuje 110 tisíc ruských vojáků, kteři se připravují k dalším útokům. Mnoho Rusů zahyne a oběti utrpí i další ukrajinští obránci, ale kvůli čemu? Pokrovsk dnes již není město, ale ruiny bez jakékoli perspektivy a poválečné opravy pohltí neadekvátní množství finančních prostředků a času. Pokud Rusové Pokrovsk dobyjí, nezískají nic. Ukrajinci již v uplynulém roce vybudovali další opevněné pozice za frontou a pokud by Rusové tentokrát byli v dobývání úspěšnější, později opět narazí na pevnosti několik kilometrů za městem.
Při pohledu na děsivý výčět počtů obětí ve zbytečné válce o bezvýznamné a zničené ruiny nelze nevnímat ani tragédii ruské společnosti. Národ, z něhož vzešli velikáni typu Bulgakova, Solženicyna nebo Dostojevského trpí pod Putinem jako nikdy dříve od konce Stalinovy hrůzovlády. Ani tehdy se Rusové nevzbouřili a nepříjemné otázky nepokládali. Právě ono přijímání libovůle diktátorů a válečných zločinců bylo pro Rusko vždy tak typické a zároveň zásadním způsobem škodlivé. Na závěr tohoto textu je ale nutné připomenout jednu zásadní skutečnost, na kterou se v diskuzích často zapomíná.
Statisíce Rusů dnes neumírají za svou vlast nebo za ochranu světového uspořádání. Umírají, protože jim stárnoucí egomaniak posedlý vlastním odkazem nařídil, aby Pokrovsk, Bachmut či Avdijivku dobyli a od ukončení války dělí Rusy jeden jediný Putinův rozkaz k přijetí ukrajinského návrhu bezpodmínečného příměří. Tento rozkaz ale ruský diktátor vydat nechce, Rusové by pak mohli začít klást nepříjemné a nebezpečné otázky.
Dodatečné placené zdroje:
- The Economist - Russia's summer offensive looks like its deadliest so far (přístup lze získat zdarma po vytvoření účtu)
