Čína gratuluje Ukrajině. Hýbou se ledy?

Pozice Číny vůči Ukrajině a Ruské federaci je od počátku agresivní ruské války pro běžného evropského pozorovatele nečitelná. Asijská velmoc a druhá největší ekonomika světa na válce vydělává, ale nelze Čínu jednoznačně označit jako přímého podporovatele režimu Vladimira Putina. Slabá Ruská federace Číně vyhovuje a skrze válečný konflikt nejen že Čína získala výhodné dodávky fosilních surovin, ale také svými produkty nahradila dovoz západních firem přímo na území Ruska.

Záměry a cíle komunistické Číny ale mohou být dvojznačné. Oslabení Ruska posiluje dominanci asijské velmoci v regionu a také umožnilo upevnění čínského vlivu v klíčových zemích Asie - jmenovat lze Kazachstán, Írán a Pákistán. Konflikt na Ukrajině ale prezident Si Ťin-pching nerad komentuje a dosud se vyjadřoval nejednoznačně, tedy vyzýval ke klidu zbraní bez jasné iniciativy a také neoznačil Ruskou federaci jako agresora odpovědného za konflikt. Po dobu trvání konfliktu ale v letech 2022, 2023 a 2024 dosud nikdy Ukrajině nepogratuloval k získání nezávislosti na Sovětském svazu dne 24. srpna. K letošnímu výročí 34 let nezávislosti ale do Kyjeva prezident Si zaslal osobně podepsanou nótu. Stalo se tak poprvé od vypuknutí konfliktu 24. února 2022 a co je důležitější, o gratulaci hromadně informovala i čínská média tvrdě cenzurovaná státem.

Nikdo z evropských pozorovatelů nemá jednoznačné a potvrzené zprávy o úmyslech nebo záměrech Číny a tak si dovolím na základě podložených zdrojů o důvodech gratulace a významu této nóty v širším kontextu spekulovat. Od počátku ruské agrese na Ukrajině Čína zdatně využila výpadku příjmů Putinova režimu od evropských zemí a vyjednala si velice příznivé podmínky.

Čína a Rusko deklarují neotřesitelné přátelství a bezprecedentně vřelý vztah obou zemí. Realita je ale zásadně odlišná od proklamací, jak ukazují společné čínsko-ruské projekty. Vladimir Putin se dlouhodobě snaží prosadit stavbu nového plynovodu Síla Sibiře 2, který by Čínu zásoboval ruským plynem z Dálného východu, jehož transport do Evropy vychází bez existující infrastruktury příliš draze. Indie také nepřichází v úvahu, v cestě trasy se nachází Himaláje. Číňané si svou exkluzivní pozici jediného dostatečně bohatého kupce schopného zajistit stabilní odběr uvědomují k nelibosti Vladimira Putina až příliš dobře.

Jednání mezi Ruskou federací a Čínou intenzivně probíhají již od roku 2022 a dosud se kvůli neshodě na ceně plynu nekoplo do země. Rusové nabízí zhruba 10 % slevu a tisíc kubíků plynu si cení na 350 dolarů, zatímco Číňané žádají o cenu 62 dolarů za stejný objem. Rusové byli také donucení Číně prodat kontrolní podíly v kazašských uranových dolech, čímž v bývalé sovětské republice posílili už tak majoritní čínský vliv. Díky této transakci získala asijská velmoc dominanci v oblasti těžby uranu, což s sebou nese i politické výhody. Tolik k těm neotřesitelně vřelým vztahům.

Rusové navíc v době probíhající války pod tíhou západních sankcí nahradili evropské vozy čínskými, americká a evropské technologie čínskými a čínský státní podnik CNPC nahradil západní dodavatele těžařských technologií, bez kterých se Rusové neobejdou. Výsledkem je, že Číňané skrze státní podnik vlastní 20 % podíl v terminálu na LNG Yamal a investují také do rozvoje nových projektů. CNPC drží 15 % podíl i v projektu Arctic LNG-2 a právě CNPC má být investorem a společníkem v plynovodu Síla Sibiře 2, s čímž dosud Rusové nesouhlasili.

Tolik k pozici Číny vůči Rusku v období probíhající agrese na Ukrajině. Vřelé vztahy jsou vyvážené nechtěnými slevami, kontrolou a rozpínajícím se čínským vlivem nejen na území Ruské federace, ale také v sousedních zemích.

Přístup Číny k zahraniční politice je až brutálně pragmatický. Za každým krokem lze najít konkrétní cíl asijské velmoci, ze kterého bude mít komunistický režim prospěch. Iniciativy Číny na území Himaláje a Pákistánu cílí na posílení vlivu vůči Indii. Projekty v Rusku mají umožnit zemi přístup k nerostným zdrojům a koupit si vliv v zemi. Dodávky zbraní Íránu, který zjistil, jak moc Rusové svou vojenskou techniku přeceňují, zas odvádějí odvěkého ruského spojence do náruče Číny. Komunistický režim se angažuje i v Kazachstánu a pokukuje po silnější spolupráci se státy Perského zálivu.

Číňané neudělají nic, co by se tamním komunistům nevyplatilo ať už v rámci geopolitického vlivu nebo finančního prospěchu. Co tedy prezident Si Ťin-pching sleduje na Ukrajině? Možností je mnoho a žádná z nich není pro Vladimira Putina příjemná.

Přístup Číny k informacím z útrob ruské ekonomiky, vojenské výroby i společnosti je daleko detailnější než máme my, Evropané. Rusko zveřejňuje nepříjemná data z ekonomiky, kterou trápí vysoká inflace, ještě vyšší inflační očekávání a slabý ekonomický růst. Realita může být daleko horší a pokud tomu tak skutečně je, Číňané to rozhodně vědí. Na ruské agresi je možné vydělávat dvěma způsoby - nepřímo podporovat agresora tak, jak to Číňané dělali doposud a také je možné oslabeného agresora zneužít a skrze peníze i roky budovaný vliv režim technicky odkoupit.

Čína je největším obchodním partnerem režimu Vladimira Putina nejen v oblasti nákupu ruského zboží a produktů, ale také v oblasti vývozu čínských produktů na ruský trh. Na vývozy Číny se často zapomíná a tím, že je na nich ruská ekonomika zcela závislá, lze Putina právě skrze tuto oboustrannou závislost kontrolovat. Ruský diktátor nemá žádné páky - Donald Trump dlouhodobě po Číně požaduje nákupy amerických fosilních paliv a není tak důvod, proč by krátkodobý výpadek odběrů ruských produktů nemohl Putinovi připomenout, kdo je v Rusku skutečným pánem.

Ruská agrese na Ukrajině je pak pro Vladimira Putina oboustrannou pastí. Bude-li ve válce pokračovat, závislost na Číně se prohloubí. Ukončí-li ale Putin válku, dosavadní válečná ekonomika stáhne Rusko do spirály recese do doby, než se země opět přeorientuje na civilní produkci a je otázkou, zda je to vůbec možné. Lze spekulovat, že ukončení války paradoxně vyčerpá Rusko více než její pokračování, což si opět Číňané musí uvědomovat. Do rovnice pak zapadají i navržené druhotné sankce USA proti Putinovým obchodním partnerům a Číňané si již obchodní válku vyzkoušeli, jen aby zjistili, jak je nevýhodná.

A tak nebezpečný a expanzivní komunistický režim nabízí Ukrajině bezpečnostní záruky a vyslání čínských vojáků v rámci kontroly příměří. Čína najednou podporuje mírový plán Donalda Trumpa na summitu G20, což je gesto v dřívějších letech zcela nevídané. Čína také vetuje a odmítá nabídky Vladimira Putina v oblastech fosilních zdrojů a tento postoj publikuje veřejně, což opět nezapadá do dlouhodobé politiky vřelých vztahů na povrchu a tvrdého vyjednávání za zavřenými dveřmi. Již na konci roku 2024 se začaly v čínských médiích objevovat články kritické k Vladimiru Putinovi a v zemi, kde média nezveřejní nic bez vědomí režimu, museli změnu narativů schválit přímo komunističtí politici. Číňané skrze státem kontrolovaná média také informují o problémech ruské ekonomiky, snížených exportech zboží kvůli nedostatku kupní síly a poukazují také na skutečnost, že Rusové v roce 2024 překročili plán dodávek plynu jen kvůli tomu, že jej nakoupili právě Číňané. V článku je explicitně uvedeno, že Rusové nemají jinou možnost a Čína je jedinou zemí ochotnou plyn odebírat v dostatečném množství, což dále Putinův režim vykresluje před Číňany jako slabý, izolovaný a závislý.

A nyní, po třech letech, prezident Si Ťin-pching gratuluje prezidentovi Volodymyru Zelenskému k výročí získání nezávislosti na Sovětském svazu. Hýbou se ledy a vnímají Číňané ruský režim jako natolik oslabený, že se jim po více než třech letech již nevyplatí jej dále udržovat při životě? To ukáže až čas, okolnosti a výše zmíněné posuny v dlouhodobé politice Číny ale signalizují střídmý, leč důležitý posun.

Dodatečné placené zdroje:

Originální zdroje v čínském jazyce: