Čína vydírá celý svět. Bez svolení komunistů nevyrobíme auto ani rentgen

I českými médii před několika dny prolétla nenápadná zpráva světového významu. Automobilky, ale i další průmyslové podniky, bijí na poplach a šéfové Toyoty nebo německého koncernu Volkswagen suše konstatují „Může to do dvou měsíců vést k zavření celého automobilového průmyslu,“ jak uvedl například Ryan Grimm, viceprezident Toyoty pro nákup a rozvoj dodavatelského řetězce. Článek serveru Novinky.cz velmi podrobně informuje o důsledcích, ale nikoliv o skutečné příčině tohoto stavu. Tou je naprostá dominance Číny v těžbě a rafinaci kovů vzácných zemin, takzvaných rare earth elements (REE), jejichž export nyní asijská velmoc v reakci na Trumpova cla omezuje. V oblasti rafinace těžkých REE se Čína podílí na dodávkách celkem 99,8 %, z čehož jasně vyplývá, že se bez asijské velmoci a jejích dodávek neobejde nikdo, domluva s Čínou je podmínkou průmyslové výroby. Aby toho nebylo málo, v Číně se rafinací a těžbou nezabývají soukromé podniky, jejichž šéfové by snad měli na srdci zisk, udržitelnost a diverzifikaci obchodních vztahů. V Číně těží REE stát, respektive státem podporované podniky, jejichž produkce není obchodním artiklem, ale politickou pákou na svět. To ví i Donald Trump, který se snaží skrze zavedení 100 % celní přirážky na čínské zboží odblokovat dodávky z Číny, které jsou nezbytné pro nejsilnější sektory ekonomiky Spojených států, tedy pro pokročilé technologie, obranný průmysl, výrobu aut a těžkých strojů, ale i pro výrobu prachobyčejné pračky nebo sušičky. Kovy vzácných zemin využívají podniky pro výrobu teplu odolných magnetů, například ve zrcátkách aut, motorech, naváděcích systémech nebo i v polovodičích nezbytných pro jakoukoli elektroniku dnešních dnů od pračky po řízenou střelu nebo stíhačku F-35.

Z výše uvedeného odstavce lze usuzovat, že Donald Trump svůj pokus o útok na Čínu opět po čase odvolá, právě kvůli nedostupnosti kovů vzácných zemin a situace skončí patovým stavem, podobným tomu z května letošního roku, kdy tlak na Čínu selhal taktéž kvůli ohrožení průmyslu. Trumpův tlak je tak pouhá póza, ale zatímco se Spojené státy snaží se situací něco dělat, Evropa jen odevzdaně čeká, co se stane a jak tento zcela zásadní spor dopadne.

Závislost na rozhodnutí čínského státu, pod který klíčové rafinerie spadají, není nijak příjemným stavem. Dopustili jsme jej ale sami, respektive celý západní svět dlouhou dobu přehlížel naprostou dominanci Číny v sektoru a spoléhal, že tamní komunisté ve vládě budou i nadále svět spolehlivě zásobovat. Ani si nechci představit situaci, kdy Čína napadne svého souseda, například Mongolsko, Indii, Filipíny nebo Taiwan a po vyčerpání zásob v horizontu několika měsíců budou členové Severoatlantické aliance v takovém případě zcela ochromeni a výrobní linky klíčových obranných technologií pojedou naprázdno. Bez kovů vzácných zemin nevyrobí nic. Ohrožen není ale pouze výrobní průmysl, bez samaria, málo známého kovu dominantně dodávaného Čínou, nelze udržet v provozu ani jaderné reaktory. Čína opět v dodávkách a rafinaci samaria pro jadernou energetiku drží dominantní podíl, jde ale o nižší číslo, konkrétně 65 %.

O problému se ví nikoliv roky, ale celé dekády. Poslední západní důl na vzácné zeminy, Mountain Pass v Kalifornii byl zavřen několikrát mezi lety 2001 a 2019 z důvodů vysokých nákladů a ekologických dopadů na podzemní vody a životní prostředí. Kovy vzácných zemin se totiž objevují často v doprovodu těžkých kovů typu uranu a thoria. Požadované prvky se také nachází jen v malém množství a je třeba vydolovat a odseparovat ohromné množství rudy k získání minimálního výnosu v podobě požadovaných sloučenin, jakými jsou například oxidy neodymia a praseodymia. Od roku 2021 je ale důl v Kalifornii opět aktivní a dnes zásobuje 10 % poptávky amerického průmyslu, ale v budoucnu má toto proceto narůst až na polovinu a Spojené státy také v Kalifornii urychleně a za bezprecedentních investic budují rafinační kapacity. Kovy nelze pouze vytěžit, je třeba je také upravit do kovového prachu a získat maximální čistotu požadované sloučeniny. Tento rafinovaný polotovar poté putuje do průmyslových podniků, které jej dále upravují a využívají ve výrobě.

Svět dominanci Číny dlouhodobě přehlížel, především z důvodu extrémních ekologických dopadů těžby a také kvůli finančním nákladům. Zatímco čínský stát investoval do kapacit, které dnes zásobují svět, lidskoprávní organizace již v letech 2013, 2015, 2018 a 2021 upozorňovaly, že pohodlí Evropy a Spojených států vyvažují násilné odsuny původních obyvatel míst, kde se kovy nachází. Čína také nijak zvlášť neřešila ekologické dopady na celé ekosystémy i na obyvatele, kteří často v důsledku kontaminace vod a životního prostředí trpěli rozličnými formami rakovin a otravami těžkými kovy ve vodách i potravinách. Evropané, Američané a další západní státy to ale neřešily, problém byl daleko a Čína dál průmyslové giganty zásobovala za masivních státních dotací, čímž vyřadila svou západní konkurenci v podobě těžařů, kterým namísto podpory státy vytyčily nové ekologické normy a regulace. Dnes si většina západního světa, kromě Evropy, již uvědomuje, jak se nechali Čínou vlákat do pasti a jak si asijská velmoc dlouhé roky budovala páky k vydírání světa například i v případě napadení svých sousedů. Američané a Ausralané již problém nedostatku vlastních kapacit pro rafinaci a těžbu REE řeší, ale kvůli urgentní situaci na trhu vynakládají jen těžko uvěřitelné náklady.

Aby si čtenáři uvědomili, o jak palčivý problém jde a jakými prostředky se jej Američané od začátku roku 2025 snaží řešit, je třeba popsat konkrétní finanční injekce do těžby REE a rafinačních kapacit. Důl Mountain Pass získal na jaře roku 2025 okamžitou podporu od Ministerstva obrany Spojených států ve výši 400 milionů dolarů, tedy bezmála 9 miliard korun. Největší investiční banka v USA, JP Morgan, posléze oznámila společný investiční fond směřující do rozvoje REE v demokratických zemích ve výši 1,5 bilionu dolarů, tedy 32 bilionů korun. Ano, částka je správně a jde o zhruba 14 českých ročních státních rozpočtů. Australané poskytli svému jedinému funkčnímu těžaři Lynas celkem 490 milionů dolarů - 11 miliard korun - a pro další roky schválili investiční balíček australské vlády a Spojených států ve výši dalších dvou miliard dolarů. Do australské lokality a rafinačních kapacit hodlá investovat i banka JP Morgan se svým obřím investičním fondem a lze tak předpokládat urgentní a rychlý rozvoj kapacit i na úkor nízké profitability vyvážené státní podporou.

V západním světě nelze těžit způsobem, jakým těží Čína a technologie těžby nutné k dolování vzácných zemin a jejich rafinaci nemají příliš vysokou naději na profitabilitu za tržních podmínek. Státy tak musí projekty dotovat a rozvíjet je za peníze daňových poplatníků tak, aby těžaři mohli rychle navyšovat kapacity, ale také disponovali dostatečnými prostředky k ohlídání ekologických dopadů. Evropané jsou v současnosti jediní, kdo k problému přistoupili způsobem - čekáme, co se stane a necháme ostatní, aby se o naší strategickou suverenitu postarali.

Členské státy EU v uplynulých letech masivně investují do obranných kapacit a odstrašujícího potenciálu, protože ruskou invazí na Ukrajině skončily bláhové představy o mírumilovné světě a Evropě, která by již nikdy nemusela čelit agresivní válce. Vladimir Putin jednou a provždy utnul představu o vzájemně výhodné spolupráci s ruským režimem a rozpoutal největší konvenční konflikt od korejské války let 1950 až 1953. I Evropané si uvědomili, že ekonomická síla bez schopnosti čelit agresorům postrádá smysl a strategická suverenita má svůj význam, například v oblasti energetiky a nezávislosti na ruských palivech. Tato připomínka ale rozpoutala bezprecedentní energetickou krizi a státy Evropské unie musely investovat biliony eur do infrastruktury i dodávek surovin nezávislých na Putinově blahosklonnosti a kapacitách ruských těžařů.

Strategická suverenita v energetice je ale pouze dílčí části problému. Bez suverenity v těžbě a rafinaci kovů vzácných zemin nemohou klíčové výrobní sektory operovat nezávisle a jsme pro změnu vystaveni na milost Číně, která rozhoduje, zda se v unii bude vyrábět či nikoliv. Lokality s vysokou četností kovů vzácných zemin přitom v Evropě existují, ale jejich těžba je soustavně blokována unijními i státními regulátory. Důvody jsou nasnadě, ekologické dopady těžby v Grónsku, kde se nachází nejslibnější naleziště Kvanefjeld, by mohly být pro tamní ekosystém zásadní. Společnost Greenland Minerals and Energy již v roce 2007 lokalitu odkoupila a provedla mezi lety 2012 až 2019 celkem 4 studie proveditelnosti včetně geologických průzkumů a zmapování četnosti dostupných REE. Důl by mohl zásobovat více než 15 % světové poptávky roku 2025 a při státem podporované těžbě by vlastník mohl uplatnit také nejvyšší ekologické standardy a těžit v maximální míře odpovědně k tamní přírodě. Posledním a neméně nebezpečným aspektem potenciální grónské těžby je také přítomnost uranu v ložisku Kvanefjeld. Uran by do již tak komplikované rovnice přidal další ekologické dopady a těžba by se zásadně prodražila z důvodů zamezení kontaminaci, což by se ale i tak zřejmě zcela nepovedlo.

Nejlépe podobu dolu na vzácné kovy ilustruje ilustruje fotografie ložiska Mountain Pass v Kalifornii níže.

Důl Kvanefjeld je připravený a investor může podle vlastního vyjádření začít s těžbou již v roce 2026. Dánové se ale k projektu stále staví negativně, jak ostatně potvrdili zamítavými stanovisky v roce 2019, 2022 a projekt se zamítnutí zřejmě opět nevyhne. Další slibné ložisko v Grónsku s ohromnými indikovanými ložisky kovů vzácných zemin, Tanbreez, má dojít ke schválení či zamítnutí taktéž v roce 2026. Společně by tyto dvě lokality mohly zásobovat až 90 % poptávky evropského průmyslu v následujících 40 letech.

Závěrem dnešního článku bude smutné konstatování reality. Ekologické dopady povrchové těžby jsou skutečně, zvlášť v Grónsku, nebezpečným hazadem se životním prostředím. Na druhé straně ale státy Evropské unie investují biliony do kapacit obranného průmyslu, které nemá smysl budovat, dokud bude Evropu vydírat Čína. Dosud státníci problém ignorovali, respektive jej přesouvali jinam a místo Gróňanů jsme poptávkou místních průmyslových podniků ničili Mongolsko a tamní nomádské kmeny včetně přírodních ekosystémů. Těžit ony kovy vzácných zemin je nutností dnešního technologicky pokročilého světa a bez soběstačnosti - alespoň ze zdrojů poskytovaných spojenci - nelze prohlašovat, že se o obranyschopnosti a skutečné strategické suverenity pokoušíme dosáhnout. Není to pravda, Evropa je nadále závislá na Číně a buduje si další závislost na Spojených státech a Austrálii, odkloní-li se v budoucnu od čínských dodávek.

Ekologické dopady lze omezit na maximální možné minimum, nelze je ale zcela odbourat. Je tak otázkou, zda je důležitější vlastní bezpečnost s přihlédnutím k vybudování dostatečných kapacit k jejímu zachování, nebo problém vyřeší někdo jiný a pouze se vymění jeden potenciální vyděrač za jiného. Evropa se ale v tomto případě nemůže sama sebe vnímat jako nezávislou, natož jako bezpečnou.

Jak tedy situaci řešit? To musí v demokratické společnosti rozhodnout voliči ve volbách, zejména v těch do evropského parlamentu. Dánské veřejné mínění totiž neovlivníme, ale Grónsko si může o svých strategických ložiscích vzácných kovů od roku 2009 rozhodovat samo. Ostrov ale nedisponuje dostatečnými prostředky k maximální míře investic do minimalizace dopadů těžby. Situace by se jistě změnila, pokud by Gróňané od Evropské unie získali dostatečné finanční prostředky a garance odběru, ale to je v současném složení Evropské komise nepravděpodobné, ne-li nemožné.

Situace je přitom ve své podstatě jednoduchá. Pokud si Evropa nevybuduje vlastní kapacity těžby a rafinace kovů vzácných zemin, nikdy nebude suverénní ekonomicky i politicky. Stále budeme odkázaní na partnery, kteří se mohou kdykoliv proměnit v potenciální vyděrače a opět ohrozit celý evropský průmysl stejně jako Čína v současnosti.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají samy od sebe. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují výhradně a pouze čtenáři.