Článek
Jednoho dne přišla dcera ze školy a s vážným výrazem si nás sezvala do kuchyně, „Musím vám něco říct, už nejsem Ester, ale Kuba, víc mi to vyhovuje a chci být kluk.“řekla a odešla.
Jak se dá předpokládat, informace pro nás byla poněkud šokující, nejprve jsme jí vzali s humorem, ale když začala své kapesné utrácet za tepláky, džíny a vytahané mikiny, zpozorněli jsme.
Následovala úprava účesu, nákup boxerských trenek a informování všech příbuzných. „Cože? Co že je? Kuba? Jak jste to mohli dopustit?! Co s tím budete dělat?!!“ vracelo se od starší generace. V jejich očích jsme selhali, protože jsme dopustili neodpustitelné - degeneraci našeho dítěte. Tento názor bohužel stále přetrvává a odpověď „Ať si dělá co uzná za vhodné“ nebyla přijata pozitivně. „Měli byste jí léčit, pošlete jí k psychiatrovi“ bylo nám doporučeno uvědomnělými příbuznými.
Bojovat s puberťačkou je předem prohraná válka
Po několika dnech úvodního šoku jsme zaujali jednoduchý postup - OK, jsi Kuba a je fajn, že máme doma dalšího chlapa. Dcera totiž čekala, že se s ní budeme hádat, odmítat jí a nebo jí věnovat přehršel pozornosti kvůli nejnovější „změně“. Namísto očekáváných hádek a odmítnutí jsme jí však změnu potvrdili a odpovídajícím způsobem upravili naše chování vůči ní.
Žádné hádky, žádné vysvětlování, žádné odmítání - Jsi Kuba a tak to je.
„Pojď mi pomoct nalakovat parkety, potřebuju k sobě pořádnýho chlapa“, „Kubo, pomoz mámě s tím nábytkem, sama to neodtáhne“, připravovali jsme Kubu na jeho novou roli. Ve škole, doma i ve společnosti byl z Ester Kuba a my s kamenným a přesvědčivým výrazem odráželi všechny útoky, dotazy a šuškání z našeho okolí.
Období Kuby trvalo přes rok, poté Kuba potkal Kubu
A tak jsme postupem času odrazili veškerou nenávist, pomluvy a pochybnosti, vybavili Kubu spoustou boxerek, kšiltovek a klučičích mikin a čekali jsme, co bude. Přes rok se Kuba držel, poslouchal tvrdou „klučičí“ muziku, přejmenoval si všechny účty a zřídil e-mail se svým novým jménem pro školní potřebu. Pak se ale stalo něco, co nikdo nečekal - Kuba potkal Kubu.
Známky přítomnosti dalšího Kuby na scéně se projevovaly postupně, najednou se „znovuobjevily“ náušnice, kdy propíchnout zarostlé uši muselo být pro našeho Kubu poměrně bolestivé. Následovalo drobné líčení, zmizely kalhoty typu „nasrávačky“ a na dotaz „Co se děje“ nám bylo odpovědí typické pubertální „Nic“.
Stále častěji však Kuba trávil svůj volný čas venku s přáteli, časem jsme zjistili, že s dalším Kubou - a tím bylo dílo dokonáno. Během necelého měsíce zmizel Kuba z našich životů a vrátila se nám naše Ester - ženštější než kdy dříve. Chodili spolu necelý měsíc, i tak měl ale Kuba zásadní vliv na naše budoucí životy - Ester se chtěla líbit a její ženskost se opět drala ven, být opět dívkou tak bylo výhodnější.
I dnes nacházíme v koutech našich skříní boxerky a oblečení z „období Kuby“. Usmíváme se nad tím a směje se s námi i naše dcera, která stále používá e-mail z dob Kuby, který jí bude provázet celou základní školou.
Nehádejte se, nechte je být
Období Kuby je pryč už rok a půl, dnes je Ester 14 a je z ní nádherná žena. Když jsme se s ní o tomto období bavili, řekla „Chtěla jsem být někým jiným“ a "Bylo mi tak líp"… což jsou typické odpovědi, které se dají od puberťačky čekat.
Nejhorší, co mohou rodiče v podobné situaci udělat, je příliš jí řešit a přikládat jí přehnanou váhu. Pokud by Kuba vydržel a bylo mu dobře a cítil se v bezpečí, proč bychom to měli nějak řešit, nic s tím neuděláme a jakýkoli odpor proti puberťákovi končí otevřenou válkou, kdy často demonstrativně věci přehánějí a v extrému by odmítavost a nelibost rodičů mohla skončit i útěkem z domova.
Takhle jsme propluli bez větších vln obdobím Kuby, které i pro dnešní Ester mělo svou hodnotu - potvrdila si, kým chce být a vyzkoušela si v praxi, jaké je to být chlapcem. Kdybychom dali na rady příbuzných a některých známých, mohli bychom jí v nejvíce křehkém období jejího života tahat po psychiatrech a psychicky jí lámat, což může mít u zranitelného dítěte nedozírné následky.
Rada všem dalším rodičům, které čeká obdobná situace, tedy zní - Nechte je být, ono to nějak dopadne, většinou dobře.
Pozn. autora - Jména jsou pozměněná, článek čerpá ze skutečné události a osobní zkušenosti.
