Článek
Po investigativní sérii o rozměru lobbingu na Ministerstvu životního prostředí za éry Petra Hladíka dnes zveřejním související komentář k politice jako takové a především k demokracii. Angažmá brněnského lidovce Hladíka na stále důležitějším resortu je totiž jen symptomem širšího problému v české společnosti.
V minulých týdnech jsem byl často skeptický k počínání spolku Milion chvilek pro demokracii, protože k tomu mám dobré důvody. Jak ukázal i případ Petra Hladíka, politika není konzistentním ekosystémem těch dobrých a špatných, nebo těch prospěšných a závadných. V každém košíku jablek může být jeden či více prohnilých plodů a je zcela zcestné uvažovat o politice jako o souboji entit. Pavel Blažek byl také členem SPOLU a skončil neslavně, zatímco Petr Hladík objektivně způsobil násobně vyšší škody a v politice působí dál, nikdo jej totiž nekonfrontoval. I v hnutí ANO jistě působí kvalitní lidé, ale kazí jim to lidé jako Jaroslav Faltýnek, který se taktéž za své éry stal nositelem zájmů lobbistů a zprostředkovatelem moci.
Nyní budu cynik, ale za svým názorem si jednoznačně stojím. Pokud se 200 či 250 tisíc lidí postaví na Letnou a budou horovat za „lepší demokracii“, jejich snaha přijde vniveč s každým dalším Hladíkem, Blažkem nebo Gazdíkem - a pak přijde Faltýnek, jen aby se celá anabáze nekonečně opakovala. Pokud ti samí lidé opustí ideály souboje se zlem a vrhnou se na počítání výsledků, půjde o jiný příběh a takový přístup kvalitu místní politické reprezentace skutečně pozvedne.
Nejlépe je tento přístup vidět na komunální úrovni. Je nepodstatné, zda je starosta obce či menšího města zástupce Pirátů, ANO, STAN či SPD. Důležité je, zda funguje infrastruktura, jestli mají děti školku v dojezdové vzdálenosti a zda se rozvíjí městská zeleň a jsou čisté ulice. Nyní to zjednodušuji, ale sám mám chalupu v obci ovládané starostou za Piráty a nemohu být spokojenější, zatímco v Praze již s nadějí očekávám komunální volby a představa Pirátů u moci je pro mne hrozivou variantou.
Krásným příkladem tohoto paradoxu je Jan Birke, matador sociálních demokratů, který bude starostou Náchoda snad již navěky. Strana je díky Janě Maláčové mrtvá, ale Birke zůstává a občané Náchoda jej volí snad automaticky. Takových politiků budou v České republice stovky a tito lidé by díky svým výsledkům a renomé pravděpodobně mandát obhájili v dresu jakékoli strany. Mohl bych však jmenovat i Martina Kubu, Jana Grolicha a další známější tváře, jejichž výsledky na úrovni krajů a obcí značně převyšují úspěchy jejich domovských politických partají.
Politici mají rádi černou, bílou a nesmiřitelné tábory. Je to pro ně pohodlné
Čím jsou informace rychlejší, zkratkovitější a sugestivnější, tím je pro politiky jednodušší převést demokracii na pomyslný náboženský souboj. Andrej Babiš má svůj polistopadový kartel a Fialovu pětidemolici, zatímco jeho oponenti mají „tu jedinou správnou“ demokracii a vzbuzují dojem, že jí také hodlají sveřepě chránit. Následně si každý politický proud vystaví svou víru, kterou posléze převede do ideové škatulky a tu prodává jako rohlíky lidem ochotným uvěřit.
Jedni jsou euroskeptici, druzí makají pro lidi, třetí jsou bojovníky proti korupci a čtvrtí chtějí vystoupit z EU a odvrátit všechny krize způsobené vnějším nepřítelem, ať už je to Evropská unie, USA nebo George Soros. Účel je však jediný a politici to moc dobře vědí. Jakmile se lidé přestanou pídit po výsledcích té či oné partaje a začnou preferovat ideologický příklon nad prosazenou politikou, pomyslní kazatelé-politici vyhráli.
O čem byly loňské sněmovní volby? Jednalo se o skutečnou prezentaci výsledků jedné strany a nabídku řešení ze strany druhé? Ne, téma předvolební kampaně bylo z velké části postavené na ideologickém souboji dobra a zla, případně té lepší a horší demokracie. Petr Fiala se snažil volby vykreslit jako osudové střetnutí východu a západu a Andrej Babiš oponoval podobně. Utkaly se dva nesmiřitelné bloky doplněné o poněkud nevyzpytatelné Motoristy a Babiš zvítězil. Málokdo však porovnával Blažka s Faltýnkem, nebo hodnotil skutečný stav České republiky. V takovém případě by do sněmovny nemohl znovu projít Jaroslav Faltýnek a stejný osud by čekal Zdeňka Hřiba nebo Petra Hladíka. Lidé si vybrali svého kazatele a pro část národa, zejména občany Prahy a Brna, zvítězilo zlo.
Jak mohl Vít Rakušan usilovat o vítězství 101 demokratů, když se program Starostů objektivně zcela vylučuje s programem ODS a o Pirátech ani nemluvě? Jak mohl Tomio Okamura vstoupit do vlády s hnutím ANO, které škrtá jednu prioritu SPD po druhé a podobný osud čeká i Motoristy? Při pohledu na požadavky Mikuláše Mináře na Letné, které zcela popírají programové prohlášení vlády, by bylo daleko smysluplnější, pokud by proti vzniku vlády ANO, Motoristů a SPD protestovali voliči Tomia Okamury, kteří ve volbách pohořeli nejvíce.
Můj problém s vyprázdněným poselstvím setkání-demontrace na Letné spočívá v právě ve výše uvedeném principu. Proti krokům ODS, které se nelíbí jejich voličům, by měli protestovat voliči ODS a žádat od strany nápravu, nebo také kvalitnější kandidáty. Proti kauzám zástupců STAN by měli vystupovat příznivci tohoto hnutí, kteří mají v partaji své preferované politiky a nepřejí si jejich upozadění korupčníky a pomyslnými prohnilými jablky. Stejné je to s ANO, Motoristy a dalšími partajemi. Kvalitní politici díky černobílé polarizaci společnosti mizí kvůli ideologickému, skoro až náboženskému souboji dobra se zlem, přitom je ale politika bodovanou soutěží, kde by měl zvítězit ten nejschopnější s nejlepšími výsledky.
Máme demokracii. Teď ještě zbývá, aby byli občané skutečnými a odpovědnými demokraty
Každý občan České republiky starší 18 let má možnost svobodně volit preferované zástupce na mnoha úrovních státu a samospráv. Může se rozhodovat na základě emocí, dojmů, nebo ideologické víry, což se často děje a výsledkem jsou mnohdy nekvalitní a neprověření politici typu Petra Hlubučka, Petra Hladíka nebo Jaroslava Faltýnka. Na kandidátkách se tito lidé objeví a voliči, aniž by si charakter, výsledky nebo kompetenci prověřili, prostě hodí hlas do urny, protože volí Fialu, Babiše nebo Rakušana. A pak se také náležitě diví, když je republika ovládaná nekompetentními ministry, hejtmany, lobbisty nebo zkorumpovanými radními.
Na kom však v takovém případě leží odpovědnost za neblahý výsledek? Vinu nenesou jen oni zástupci, kteří se svým voličům zpronevěřili, ale i voliči samotní, kteří se o politiku nedostatečně zajímají i přesto, že politici ovlivňují všechny myslitelné aspekty našich životů. Když vybírám ovoce, auto nebo kus dobrého hovězího, zajímá mne kvalita, původ a množství dalších vlastností. Při vhození hlasu do uren na kvalitě kandidáta záleží stejně, ba možná i více než u těchto produktů a navzdory logice se lidé často nechávají ovlivnit zcela nepodstatnými a zavádějícími informacemi. Politici si samozřejmě takovéto prověrky od občanů nepřejí a snaží se svůj marketing přesunout do emocionální nebo ideologické úrovně. Přejí-li si občané kvalitní politiky, musí kontrovat zhodnocením činů, výsledků a přínosu prosazené politiky.
Když to nyní přeženu a vztáhnu na svou osobu, je mi úplně jedno, zda mne bude zastupovat kandidát hnutí ANO, Pirátů, STAN nebo ODS - nabídne-li partaj nejkvalitnějšího kandidáta a nejpřínosnější recepty, rád takovou osobnost podpořím svým hlasem. V Praze může být kvalitní volbou ODS, v Litvínově ANO, v Brně hnutí STAN a v Ostravě zas SPD, ať už na jakékoli úrovni státní správy od Senátu po nejmenší městský okrsek.
Jakmile však lidé podlehnou politikům vykreslujícím demokracii jako pseudo-náboženský ideový souboj s proroky na straně jedné a démony na straně druhé, prohrávají voliči v každém případě. V takovém scénáři totiž demokracii ovládnou lídři partají a hýbou davy tím či oním směrem. Úkolem opravdových demokratů, tedy výhradně voličů, je, aby tomuto nutkání nepodlehli a urputně od svých volených zástupců napříč partajemi vyžadovali kvalitu, integritu a důsledné dodržování limitů moci - v tomto ohledu bylo pozitivní zprávou velké využití preferenčních kroužků, jimiž voliči v loňských volbách vystavili partajím náležitý účet. Není náhodou, že propojení církví a států způsobilo napříč historií největší tragédie a nejkrvavější konflikty. Komunisté i nacisté vystoupali k moci jen proto, že se jim tento výše popisovaný souboj pragmatismu a dogmat podařilo transformovat do neoblomné víry jejich příznivců, kteří následně pohlceni ideologií páchali nemyslitelná zvěrstva. Víra v revoluci, víra v potření všech kacířů napříč světem, víra v německou nadřazenost, nebo také víra v jednotlivé vůdce vždy definovala konec demokracie a nástup jiného, totalitního zřízení.
Je to ale jen a pouze volič, kdo kontroluje, vyhodnocuje, rozdává karty a v demokratickém zřízení také disponuje absolutní mocí nad výběrem svých zástupců. Demokracie je totiž soutěž, kterou vyhrává politik s nejvíce body. Jak si voliči systém bodování nastaví, to už je na nich, ale nesmí své body rozdávat za vzletná slova, nýbrž za konkrétní činy a hmatatelné výsledky. Abychom dosáhli v demokratickém systému politické kvality, musí se voliči proměnit na pomyslné trenéry svých závodníků a žádat od nich neustálou kontrolu jejich výkonů a také náležité zlepšování.
V této logice by pak měli účastníci demonstrace na Letné protestovat jiným směrem, tedy k jejich vlastním zástupcům, jejichž výsledky se v uplynulých volbách ukázaly jako tristní.
Příliš málo tlačíme na kvalitu - je třeba přidat.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
