Článek
Po prezidentských volbách roku 2024 a inauguraci Donalda Trumpa začátkem roku 2025 si jistě mnoho Američanů klepalo na čelo a umírnění republikáni i v průzkumech vyjádřili své rozčarování z politiky a jednání Donalda Trumpa nejen vůči spojencům. Chaotická celní politika způsobila nedostatek elektroniky, potravin a nevyzpytatelné ceny v obchodech zasáhly celé území USA. Trumpův přístup k zahraniční politice také zbořil četná dekády trvající paradigmata o jednotě spojenců v rámci NATO a prezident se nejednou vyjádřil k některým odvěkým partnerům přímo nepřátelsky, příkladem může být Kanada nebo Dánsko.
Chaos se pak pouze znásobil jmenováním Elona Muska do čela úřadu DOGE a přišly škrty, které v Evropě vnímáme s notnou dávkou vtipu či bizáru, pro občany USA ale znamenaly často nefunkční státní aparát a například v případě úřadu FEMA, jenž odpovídá za krizové situace a přírodní katastrofy, bylo možné mluvit o zcela nefunkční instituci, kdy nově jmenovaný šéf ani nevěděl o probíhající sezóně tornád. Podobné to je i s kontrolou letového provozu pod federálním úřadem FAA. I v Evropě psala média téměř každý den o další letecké katastrofě a pro Američany šlo o vážnou věc, někteří se dokonce vyhýbali konkrétním letištím v obavě o svou bezpečnost.
Popularita Donalda Trumpa nabrala strmý klesající trend a dnes je na historickém minimu 40 bodů. Pokud by se volby konaly dnes, jen 40 % registrovaných voličů je stále ochotno prezidenta USA podpořit a jde o nejhorší výsledek nově zvoleného prezidenta v novodobé historii Spojených států.
Skvělá zpráva pro demokratickou stranu, dalo by se z pohledu Evropana namítnout. Akorát, že nikoli. Demokraté od prohraných voleb podnikají stejně, ba někdy i více destruktivní kroky než samotní republikáni a dále prohlubují krizi uvnitř strany. Za lídryni demokratů v USA je nyní považována Alexandria Ocásio Cortéz, kterou sice lidé v New Yorku většinově uznávají, zbytek země jí ale nenávidí a zvlášť venkované či obyvatelé menších měst vnímají mladou levicovou političku jako ztělesnění zla.
Demokraté ztrácejí kontakt s realitou. Socialismus v USA zůstává nevolitelný
Spojené státy jsou zemí paradoxů a obrovských kulturních rozdílů včetně nepoměru bohatství u jednotlivých států federace. Ve volbách roku 2024 prohrála Kamala Harris kvůli hlasům venkovských bílých a hispánských voličů středního věku, ke kterým se přidávali také mladí černoši. Tématem byla nejen kriminalita a migrace, ale také velice silné a důležité téma v USA - takzvaný americký sen. Kdo nějaký ten čas v USA strávil jistě ví, že americká mentalita tu evropskou nepřipomíná ani vzdáleně. Spojené státy s velice krátkým historickým odkazem nahrazují dějiny a tisíciletý vývoj států semknutím se kolem prosté myšlenky - můžeš být čímkoli a i ten nejchudší dokáže v USA pílí, úsilím a šikovností dosáhnout blahobytu.
Americký sen je silná a sjednocující myšlenky i v nezávislosti na realitu dnešních dnů, kdy z pozice nejchudšího imigranta spíš získáte deportační let do Jižního Súdánu, než aby se s vámi někdo bavil - to je ale nepodstatné, protože síla amerického snu vychází z víry samotných Američanů v tento pojem.
Jakékoli socialistické experimenty v USA vždy selhaly, jmenovat lze Socialistickou stranu USA let 1900 až 1920, komunistické hnutí v 40. a 50. letech nebo kandidaturu Henryho Wallace, viceprezidenta oblíbeného F. D. Roosevelta, který hájil státní zdravotnictví a sociální dávky. Kdokoli se do USA snažil zavést prvky evropského sociálního státu nebo změnit silně kapitalistické vnímání společnosti v USA, nenávratně selhal.
Nejlepším příkladem Američany vnímaného socialistického ,,zla“ jsou volby roku 1972 mezi Richardem Nixonem za republikány a Georgem McGovernem za demokraty. Neoblíbený Nixon válčil ve Vietnamu a navzdory svým slibům válku neukončil, ale naopak rozšířil a bombardoval Laos i Kambodžu. Mohutné protesty studentů po celé zemi a hnutí hippies v největším rozmachu nepomáhaly, ba naopak a Nixon by proti jemu podobnému kandidátovi podle všech tehdejších průzkumů prohrál. Demokraté ale byli příliš sebejistí a nasadili proti nenáviděnému prezidentovi George McGoverna, socialistu slibujícího garantovaný příjem, všeobecnou státní zdravotní péči a zásadní armádní škrty.
McGovern nepřekvapivě prohrál a to tak drastickým způsobem, že zvítězil jen ve státech Massachusets a District of Columbia. Na celostátní úrovni získal pouze 33 % hlasů.
Někdo by mohl argumentovat změnou situace a společenským vývojem od 20. století směrem k více rovnoprávné a nárokové společnosti. Američané se ale nezměnili, socialismus je stále nevolitelný. Demokraté argumentují průzkumy, například od Axios, kde výzkumníci potvrdili 51% podporu prvků sociálního státu, jakými jsou například veřejně dostupné zdravotnictví, vyšší daně a větší státní záchranná síť pro ochranu před nerovnostmi. Má to ale háček. Jakmile dokáže protistrana, v Trumpově podání jde zejména o hlásné trouby hnutí MAGA a konzervativní média, přetvořit socialismus evropského rázu v prosté heslo ,,Vláda bude kontrolovat ekonomiku“, podpora klesne na pouhých 30 % napříč demokraty, republikány i nezávislými.
Demokraté si neuvědomují, jakou zbraň konkurenčním republikánům a Donaldu Trumpovi poskytují. Alexandria Ocásio Cortéz, čelní představitelka strany, pronáší například tyto výroky,
,,Socialismus není o státní kontrole, ale o demokratické kontrole zdrojů a jistotě, že každý dostane přístup k zdravotnictví, vzdělání a rovným příležitostem,“
,,Ekonomická demokracie znamená, že mají pracující místo u stolu. Skrze odbory, zaměstnanecké organizace a tlak musíme zajistit rovnost i uvnitř podniků, ne pouhé vykořisťování elitami,“
,,Veřejné státní zdravotnictví, veřejné vysoké školství a státem zajištěné bydlení není rozhazování, ale prostředek k narovnání podmínek,“
Pokud by Alexandría Ocásio Cortézová působila jako zelená politička v Německu či Francii, rozhodně by tyto výroky vedly pravděpodobně i k úspěchu ve volbách. V USA na celostátní úrovni ale demokraté díky této rétorice ztrácí dokonce i mezi vlastními voliči. Průzkum realizovaný v reakci na inauguraci Donalda Trumpa dokládá tezi o nevolitelném socialismu poněkud pochmurnými čísly.
Mezi demokratickými voliči nachází progresivní rétorika a přístup inspirovaný evropským sociálním státem podporu zhruba 60 % voličů. Mezi nezávislými ale jde o pouhých 30 % a republikáni tyto myšlenky zásadně odmítají. Pokud toto šetření porovnáme se současnou podporou Donalda Trumpa na úrovni 80 % mezi demokratickými voliči a 45 % mezi nezávislými, dosahuje Trump i navzdory veškerému chaosu, nelegálním deportacím, podezřením z korupce a ekonomickým i zahraničně-politickým přešlapům lepších výsledků, než demokratická jednička Cortézová, která již potvrdila svůj zájem kandidovat proti Trumpovi či jinému republikánovi v roce 2028.
Demokraté se tak v reakci na prohrané volby vydali cestou větší radikalizace své politiky a namísto umírněnosti nabízí socialistické prvky americkým zarytým kapitalistům. Tento přístup může fungovat v největších městech typu Los Angeles, San Francisca či New Yorku, USA ale nejsou pouze velká města a Donald Trump ve volbách 2024 zvládl venkovské oblasti perfektně a efektivně oslovit, čímž vyhrál volby.
Sám jsem velkým Trumpovým kritikem a musím jen smutně konstatovat, že i díky práci a ideologii demokratické strany by nyní podle všech zveřejněných průzkumů dosáhl Trumpův protikandidát ještě horšího výsledku než Kamala Harris před necelým rokem. Nelze volby vnímat pouze skrze approval rating Donalda Trumpa, ale je také nutné sledovat potenciální protikandidáty a příklon elektorátu k nosné ideologii obou soupeřících stran. Umírnění demokraté typu Johna Fettermana či Joshe Shapira jsou na ústupu a socialistické křídlo strany nabírá na síle přesně ve chvíli, kdy by mělo namísto další politické radikalizace oslovovat zhrzené voliče z řad republikánů a nezávislé, což se neděje. Při pokračování současných trendů může v průběžných volbách roku 2026 republikánská strana dokonce i posílit a tím upevnit Trumpovu dominanci na politické scéně USA. Demokraté totiž zřejmě nepochopili, v jaké zemi kandidují - na rozdíl od Evropy je v USA stále ještě koncept sociálního státu či socialismus vnímán negativně a místy až závadně.
I zde tak platí přísloví - kdo nezná svou minulost, je odsouzen jí opakovat. Demokraté se již dnes vrhají po vzoru George McGoverna do předem prohraného souboje a plácají se u toho po zádech, což může být špatnou zprávou pro celý svět.
