Článek
Jedním z důvodů, proč dosud Spojené státy vždy zvládly splácet svůj enormní dluh ve výši bezmála 37 bilionů dolarů, je závislost světa a předních ekonomik na americké měně, která slouží jako transakční prostředek a univerzální globální platidlo.
Jenže toto dosud stabilní platidlo zaznamenává v uplynulých čtyřech měsících propad o více než 15 % proti hlavním světovým měnám a exportéři získávají nižší ekvivalent hodnoty za své produkty či služby. Problémy mají i zahraniční investoři, například investice do indexu Nasdaq 100 sice za uplynulých 12 měsíců vygenerovala zisk zhruba 10 %, ale související pokles dolaru zahraničním investorům hodnotu vymaže a při převodu zisku do eura či koruny vykáží ztrátu.
Podobná je situace i u exportérů, kteří nepocházejí z USA. Až 50 % britského exportu je denominováno v dolarech, v Austrálii a Kanadě jde dokonce o vyšší čísla - přes 80 % vývozu z obou zemí nese cenovku v americké měně. Pokud by v americké ekonomice došlo k zásadním změnám typu snížení úrokových sazeb a souvisejícímu uvolnění likvidity, dával by pokles americké měny smysl.Federální rezervní banka dnes stále udržuje úrokové sazby na úrovni 4,25 až 4,5 % a podle všech měřítek a ekonomických teorií by měl dolar naopak proti euru či kanadskému dolaru posilovat, nikoli slábnout - úrokové sazby v EU i Kanadě jsou nižší.
Vystřízlivění ale zažívají i Arabové, jejichž měny jsou přímo navázány na americký dolar fixním kurzem. Slabý dolar znamená pro tyto státy enormní inflační tlaky a 15 % oslabení během čtyř měsíců může donutit státy Perského zálivu k hledání alternativ k dosud nejvyužívanější globální rezervní měně.
Slabý dolar a chudnoucí šejkové
Celkem 14 zemí světa využívá pro svou vlastní měnu pevný směnný kurz navázaný na americký dolar jako záruku stability, což je dnes lehce úsměvné. Nejvýznamějšími členy tohoto dolarového klubu jsou státy Perského zálivu - Omán, Bahrajn, Kuvajt, Katar, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty mají pevně svázané měny s dolarem a pevný kurz, například saúdský rijál stojí vždy 3,75 dolarů.
Díky této vazbě mohli exportéři ropy těžit z ohromných zásob americké měny díky obchodům s fosilními palivy a přímo svázat své ekonomiky s výkonem Spojených států. Toto partnerství neslo četné výhody a zavázalo využívat americkou měnu i Čínu, Indii a další asijské země. Po ukončení dodávek plynu a ropy z Ruska platí dolary Arabům také evropské státy.
Slabý výkon americké měny ale znamená v případě států Perského zálivu pokles ohodnocení práce místních, pokles kupní síly národních měn a nižší příjem nejen z exportu ropy, ale také z dalších rozvíjejících se odvětví, které mají fosilní exportéry zbavit závislosti na příjmech z těžby. Importované zboží se také zdražilo a v případě Arabů jde zejména o potraviny, elektroniku, stavební materiály a zdravotnické pomůcky. Arabové si toho od ledna koupí díky slábnoucímu dolaru o 15 % méně a za svou práci také získávají o 15 % méně hodnoty.
Ještě větší problémy ale mají samotní Američané, jejichž závislost na dovozu a celní politiky stvořily dokonalý mix pro inflaci a konstantní zdražování.
Inflační smršť slábnoucí měny a celních přirážek
Největší američtí maloobchodníci, firmy Target a Wallmart, již oznámili postupné zdražování s počátkem v červenci roku 2025. Tento odstup dává logiku - v obrovských objemech objednávek a smluvně zajištěných kontraktů lze celní přirážky a slábnoucí měnu propsat až se zpožděním. Spojené státy dováží až 44 % potravin zejména z EU, Mexika a Jižní Ameriky. Euro posílilo od počátku roku o 15 %, mexické peso o 13 % a brazilský reál dokonce o 17 %. Při započtení 10 % celní přirážky již jde o čtvrtinové zdražení a výrobci v USA nemohou krátkodobě tyto produkty nahradit. Vybudovat kapacity by trvalo roky či desetiletí.
Zdražit ale produkty mohou daleko více v případě, kdy Donald Trump nezůstane u nejnižších možných cel a naopak přitvrdí, jak již mnohokrát naznačil například v případě Evropské unie, ale i Kanady a Mexika. Kombinace nepředvídatelnosti administrativy, úprku investorů z americké měny a celních přirážek tak vytváří ideální smršť pro inflační tlaky, které se ale naplno projeví až se zpožděním, pravděpodobně koncem roku 2025.
Administrativa Donalda Trumpa mezitím plánuje v následujících měsících dál přitopit pod inflačním kotlem. Prezident tlačí na šéfa Federální rezervní banky, aby snížil základní úrokové sazby a tím ještě více uvolnil měnovou politiku, což bude mít podle odborníků přímý vliv na další pokles americké měny.
Trumpův plán? Snížit daně a úrokové sazby
Vláda Spojených států chce dále uvolnit daňovou politiku, jak již prokázala schválením Trumpova zákona o daňových škrtech a stimulovat domácí produkci snížením úrokových sazeb. Motivací k tomuto jednání může být i již zmíněný dluh ve výši bezmála 37 bilionů dolarů, který Donalda Trumpa i federální vládu trápí dlouhodobě. Pokles dolaru má jediný pozitivní aspekt - vyšší inflace nominálně dluh sníží a slabší dolar pomůže prezidentovi s navyšujícími se splátkami.
Tato teorie ale může velmi rychle narazit na celosvětový odpor proti držení upadající měny a nejen arabské státy mohou v souvislosti hledat alternativu, například v silícím euru nebo čínském juanu. Vypořádání globálních transakcí ale dosud v čínské měně tvoří jen pouhá 2 % globálního obchodu a euro si se svými 22 % vede daleko lépe. Čína zatím pro pozici státu s globální rezervní měnou nemá potřebnou infrastrukturu a evropský SWIFT zůstává dlouhodobě nejdůvěryhodnějším systémem vypořádání transakcí, bez kterého se exportéři neobejdou.
Plán Donalda Trumpa spoléhá na kontrolovaný inflační tlak, podporu domácího exportu, nízké úrokové sazby a v souvislosti i rapidní pokles hodnoty americké měny. Je to troufalý a riskantní plán, jehož úspěch nyní závisí na reakci dominantních hráčů světové ekonomiky a odvaze států opustit největší rezervní měnu. Paradoxně by tak na Trumpově plánu mohla vydělat zejména Evropa, musela by ale zásadně podpořit domácí kapitálový trh, aby vypořádání v eurech mohlo být následně i reinvestováno do místních dluhopisů, akcií a rizikového kapitálu. Právě na tomto kapitálovém přílivu vyrostla ekonomika Spojených států v 60. a 70. letech a i díky reinvestovaným dolarům z globálních transakcí je dnes prostředí start-upů a začínajících firem právě v USA nejpřívětivější.
Trumpův risk se rychle může proměnit i v zisk pro evropské společnosti, musely by se ale dramaticky snížit regulatorní požadavky pro rizikový kapitál a rozvinout možnosti pro kapitálové investory. Kapitalizace amerických finančních trhů je stále proti Evropě pětinásobná a v objemu veřejně obchodovaných společností nás poráží i komunisty vedená Čína.
Úpadek dolaru tak může být i příležitostí, jen je třeba rychle reagovat a je otázkou, jak si s touto šancí na příliv nových investorů často byrokraticky těžkopádná Evropská unie poradí.
