Článek
Prezident USA oznámil plošná cla na všechny, kdo dlouhé roky vykořisťují Spojené státy. Na seznamu chybí Rusko, Severní Korea, Írán a další diktátorské režimy zejména z řad států střední Afriky. Diktátoři jsou zjevně lepšími obchodními partnery než státy EU, Japonsko, Austrálie nebo například Jižní Korea. Všechny tyto státy přitom po boku USA válčily v Iráku i Afghánistánu.
Prezident USA okomentoval před zavedením cel na Světovém ekonomickém fóru situaci takto,
,,Nemůžeme mít volný a otevřený obchod, když některé země zneužívají systému na úkor ostatních (USA). Podporujeme volný obchod, ale musí být férový a reciproční, protože nakonec neférovost podkopává nás všechny.“
Později dokonce americký ministr obchodu Howard Lutnick ještě přitvrdil a státům, které od USA nenakupují tolik, kolik by měly, předeslal následující poselství:
,,Nechtějí naše hovězí. Nechtějí naše kuřata. Nechtějí naše humry. Neberou si naše nádherné produkty a to prostě není fér!“
Obě prohlášení působí až komicky ve stínu faktu, že vláda USA uvalila celní opatření ve výši 10 % i na Heardův a McDonaldův ostrov - opravdu je vyloženě vyjmenoval v seznamu zemí, na která jsou uvalená cla. Na těchto ostrovech ale žijí pouze tučňáci a tuleni. Zřejmě tak ministr Lutnick mluvil zejména k nim a ti by se nad sebou měli zamyslet a okamžitě začít nakupovat americké hovězí, kuřata nebo humry, jinak mají utrum.
Heardův a McDonaldův ostrov jsou území vzdálená 1 700 kilometrů od australského pobřeží a neexistují na nich lidské osady. I z tohoto důvodu neplují mezi ostrovy a žádnou obydlenou pevninou lodě a tučňáci nemají ani existující letiště. I přes tyto známé fakty jsou obě území vyloženě vypsaná na seznamu zemí, se kterými mají USA obchodní deficit.
Na Heardových ostrovech nežijí lidé. Žije zde ale množství ptactva včetně tučňáků, občas lze potkat i rypouše sloního nebo tuleně.
To ale není jediná absurdní lokalita, na kterou Donald Trump a jeho administrativa uvalila celní opatření. Další následují hned v závěsu.
Tokelau - výrobce známek ohrožuje ekonomiku USA
Na malém ostrově Tokelau, který je pod správou Nového Zélandu, žijí alespoň nějací lidé. Celkem 1 500 obyvatel ostrova mluví svým mateřským jazykem tokelau a živí se hlavně výrobou známek. Ostrov je tak vzdálený od jakékoli pevniny, že export potravin nebo produktů nepřipadá v úvahu. I tak na něj ale administrativa USA uvalila cla.
Poloha souostroví Tokelau. To je tvořeno třemi korálovými atoly, na kterých žije zhruba 1 500 obyvatel z řad domorodců, kteří se živí hlavně rybolovem a výrobou známek.
Ekonomika ostrovů spočívá zejména v rybolovu, který ale nekončí v zahraničí, nýbrž slouží k nasycení domácího obyvatelstva - export je díky poloze příliš drahý - a také v uplynulých letech místní přikročili k rozvoji dalších odvětví. Vyrábí známky a registrují domény pod koncovkou .tk, doménový byznys tvoří šestinu ekonomiky souostroví.
Administrativa USA ale i tak souostroví vnímá jako tak důležité, že jmenovitě uvedla celní opatření proti Tokelau do svého seznamu recipročních cel. Daňový systém je přitom totožný s Novým Zélandem, který již uvedený v Trumpově seznamu je.
Zda šlo o lobbing výrobců známek nebo je ostrov na mohutném ekonomickém vzestupu a ohrožuje zájmy USA, není známo. Výkon co do HDP na jednoho obyvatele odpovídá 6 200 dolarům ročně, tedy z pohledu ekonomiky jde o rozvojovou zemi, kterou převyšuje i Lybie potácející se v občanské válce.
Cla na tučňáky a tuleně ano, diktátoři zůstávají bez omezení
Kdo na seznamu zahrnujícím i neobydlené ostrovy plně tuleňů chybí, jsou diktátoři a totalitní režimy typu Íránu, Ruska, Severní Koreje, Středoafrické republiky nebo Súdánu.
Je až podivuhodné, že celní opatření proti Súdánu, kde zuří brutální občanská válka a americké firmy, zejména CocaCola odtud odebírají arabskou gumu, nenabraly na podobné intenzitě jako v případě EU nebo Japonska.
Cla proti Rusku jsou samostatnou kapitolou, Donald Trump se ohání existujícími sankcemi, neuvádí ale, že zboží mimo tyto sankční seznamy roky volně proudí do USA a podporuje tamní ekonomiku včetně válečného úsilí Vladimira Putina.
Středoafrická republika, která není cly zasažena vůbec, poté masivně porušuje lidská práva a popravuje stovky svých odpůrců. V zemi je jedna z nejvyšších četností znásilnění a mezinárodní pozorovatelé - pokud nejsou přímo vládními vojáky zabiti - hlásí násilí na ženách, kterého se vládní jednotky dopouští v masivním měřítku. I tak ale nestojí Donaldu Trumpovi za to, aby tuto zemi zařadil alespoň na úroveň svých spojenců z EU a zatížil tamní ekonomiku cly. Také Kongo není na seznamu. Rozhodně nejde o zemi přívětivou k lidským právům, USA zde ale plánují investovat miliardy dolarů a tak zřejmě nemají zájem rozjitřit vztahy. To, že EU investuje své miliardy často právě v USA, ale Trumpa nezajímá.
Jisté ale je, že tučňáci, tuleni, rypouši a zejména spojenci USA jsou ti, kteří nyní cítí hněv Trumpovy administrativy. Neodebírají humry, kuřata, skvělé a spolehlivé americké automobily - viď Elone - a tak budou trpět. Diktátoři mezitím vyvázli bez újmy, ti zřejmě umí s Donaldem vyjednat ty správné podmínky.
Uvedení zcela irelevantních území, které často nejsou ani státy, ani obydlenými oblastmi, ale naznačuje nepromyšlenost Trumpových kroků a jejich absurditu. To na rozdíl od cel uvalených na tuleně rozhodně není k smíchu. V základech se otřásají miliony pracovních míst i rovnováha světové ekonomiky a to vše jen proto, že Trump nad svými kroky nepřemýšlí a to zcela prokazatelně i na základě faktů uvedených v textu.
Kdo si až doteď myslel, že je za činy prezidenta USA nějaký promyšlený plán, musel po oznámení nové celní politiky USA nepříjemně vystřízlivět.
