Objektivní žurnalistika neexistuje. I tak je role médií nezastupitelná

Tomio Okamura v roce 2017 připravoval zákon o etickém kodexu žurnalistů, kteří by museli podle Okamury informovat nezaujatě, objektivně a pravdivě. Na činnost médií by dohlížela Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a mohla udělovat sankce těm, kteří tento etický kodex poruší. Zákon zcela logicky neprošel a nikdy nevstoupil v platnost.

Miloš Zeman na dnes již legendární schůzce s Vladimirem Putinem naznačil, že by se novináři měli střílet a je jich na světě příliš mnoho. Je paradoxní, že tento výrok vyřkl ve společnosti člověka, který opravdu novináře zabíjí - vražda Anny Politkovské budiž příkladem.

Předseda hnutí Stačilo! a faktický lídr koalice Daniel Sterzik pak zašel ještě dál. Navrhuje zestátnění, následnou marginalizaci a likvidaci České televize, nejsledovanějšího média v zemi. Sterzik tvrdí, že novináři nejsou objektivní a úmyslně tlačí pouze jediný ideový proud.

Podobná, avšak méně agresivní prohlášení můžeme slyšet i z úst Andreje Babiše a některých poslanců hnutí ANO. Všichni se shodují - novináři musí být objektivní, ideálně tak, aby nepoškozovali ty, kteří mluví o objektivitě. Jde o paradox, protože právě novináři byli odpovědní za pád pravicových i levicových vlád v minulosti a současná bitcoinová aféra je také produktem nezávislého tisku a individuální odvahy jednotlivých reportérů a médií samotných.

Můžeme začít u Mirka Topolánka a jeho známé dovolené v Toskánsku, kde se neformálně sešel s lobbisty, podnikateli i politiky za účelem neformálních jednání a odpočinku. Byli to právě novináři, kdo premiérovo neformální setkání s vlivnými aktéry rozkryl a opět to byla média, kdo na základě toskánské schůzky rozkryl četná byznysová propojení Topolánkova přítele Marka Dalíka, za které byl nakonec odsouzen.

I premiér Nečas čelil nezávislému tisku ve chvíli, kdy začala média odhalovat propojení Víta Bárty, agentury ABL a jeho strany Věci veřejné. Právě média poukázala na podplácení poslanců a Bártův vliv na hlasování u klíčových zákonů. Nečasova pověst byla pošramocena kvůli investigativcům ještě dříve, než Robert Šlachta svým dodnes kontroverzním zásahem vládu definitivně položil a rozpoustal politickou anarchii Zemanovy úřednické vlády a připravil zemi na příchod Andreje Babiše.

Andrej Babiš také nezůstal mimo hledáček žurnalistů. Po jeho vstupu do politiky byla zmapována jeho podnikatelská minulost včetně četných vazeb na hlavní aktéry českého podsvětí a také se psalo o pochybných transakcích, akvizicích i dotacích. Případ zavlečení Andreje Babiše mladšího na Krym poté přímo usvědčil Babiše z křivé přísahy na vlastní děti a dále poodhalil praktiky expremiéra České republiky. Za reportážemi nestáli policisté nebo alternativní média, jednalo se o práci reportérů Slonkové a Kubíka ze Seznam zpráv.

V současnosti čelí Petr Fiala největší krizi své vlády od roku 2021 a je možné, že dosud stabilní kabinet nedovládne. Navzdory tlaku politiků, aby se záležitost s bitcoiny na Ministerstvu spravedlnosti vymlčela, dlouze vyšetřovala, auditovala a hlavně nerozebírala na veřejnosti, přibývají články a informace médií každý den a média opět pomáhají veřejnosti rozkrýt jednu z nejhorších kauz novodobé historie České republiky. Za odhalením podezřelého daru stála novinářka Zdislava Pokorná z Deníku N.

Ze souhrnu výše vyplývá dohled médií nad každou vládnoucí garniturou v nezávislosti na politické reprezentaci a stranické příslušnosti. I tak ale stále občané volají po objektivní žurnalistice a dohledu nad působením médií - položme si ale otázku, existuje objektivní žurnalistika?

Při polemice nad existencí objektivity je nutné začít u volby tématu reportáže, komentáře nebo zprávy tiskové agentury. Už jen volba samotného tématu bude vždy neobjektivní nezávisle na publikujícím mediálním domu.

Mohu informovat o útoku migranta z Afghánistánu nebo o mladém Afghánci, který zachraňuje díky vystudování medicíny životy. Který článek bude objektivní? Pravdivé a podložené jsou oba. Jeden informuje o nebezpečí, druhý o úspěchu. Stejně mohu informovat o zamoření nebezpečným azbestem a roli hnutí ANO v této kauze. Pak mohu informovat o vzrůstu životní úrovně v Ostravě a celém Moravskoslezském kraji, kde hnutí ANO dominuje. Který článek bude objektivní? Pravdivé jsou oba.

A takto lze pokračovat nezávisle na domácím či zahraničním tématu a pohledu, který novináři zvolí - Ukrajina dobyla zpět Rusy ovládané území, takový titulek informuje o úspěchu Ukrajiny. Ukrajina ztratila při dobytí Rusy ovládaného území pětkrát více vojáků, než Rusové. Tento titulek vyznívá jinak, oba jsou ale objektivní - informují o faktické změně stavu na ukrajinském bojišti. Zmíněné situace jsou pro účel filosofického zamyšlení hypotetické, nevychází z konkrétních událostí.

Iluze o objektivní žurnalistice často zaujímá přední místo ve veřejné debatě, ale reálně žádná objektivita neexistuje. Existuje pouze poptávka čtenářů a příklon k jednomu nebo druhému popisu a výkladu událostí. I z tohoto důvodu existují názorová spektra a mediální domy, které těmto názorovým spektrům dominují. Týdenník Echo je pravicově konzervativní, deník A2larm je levicový a zaměřuje se na témata spojená s genderem, feminismem a akcentuje sociální témata.

Které médium je objektivní? Obě a žádné - záleží na čtenáři a jeho názoru. Jeden čtenář ocení pohled na dění v pásmu Gazy, druhému přijde tendenční výklad utrpení tamních uprchlíků na úkor izraelských rukojmí a zaujme názor, že deník nedostatečně informuje o důvodech konfliktu. Je reportáž o uprchlících a utrpení v Gaze objektivní? Záleží na čtenáři.

A tak bych mohl pokračovat i v případě České televize, rozhlasu a jakéhokoli jiného média v České republice i zahraničí. Už jen samotné téma maří objektivitu a daleko důležitější než samotné reportáže jsou témata, o kterých se nepíše.

I přes nespornou zaujatost, subjektivní volbu témat a neobjektivní informování o událostech je ale role médií v jakékoli společnosti nezastupitelná. Nyní mohou roli médií v přímém přenosu občané vnímat i u bitcoinové aféry Pavla Blažka a kabinetu Petra Fialy.

Poslední část mého textu věnuji novinářce Zdislavě Pokorné z Deníku N. Právě ona je příkladem toho novináře, který není objektivní už jen tím, jaká témata volí, ale i tak je role lidí typu Zdislavy Pokorné ve společnosti nezastupitelná. Své renomé, kariéru i budoucnost dala novinářka Deníku N všanc, když otevřeně upozornila na pochybné angažmá ministra Blažka v aféře daru od odsouzeného drogového dealera a tím spustila vládní krizi. Je to objektivní žurnalistika? Umožní práce Zdislavy pokorné návrat Andreje Babiše, jehož se část společnosti obává? Zřejmě ano. Chrání práce Zdislavy Pokorné demokracii a právní stát v České republice? Zřejmě ano.

Objektivitu musí hledat samotný čtenář a v tomto případě i volič, kterého zajímají poměry ve vládě i v České republice a její budoucnost. Kritici Andreje Babiše mohou namítat, že novinářka měla vyčkat na závěry vyšetřování a nebýt vůči Fialovu kabinetu tolik kritická. Voliči Andreje Babiše odsoudí kabinet Petra Fialy ještě před výsledky vyšetřování podobně, jako možná odsoudí Pavla Blažka i mnozí voliči původní pětikoalice.

Už jen samotná existence Zdislavy Pokorné a jejích textů ale ukazuje, že je česká mediální scéna stále v dobré kondici a pokud dojde ke kontroverznímu jednání vládních politiků, odpoví novináři nekompromisní kritikou a usilovnou investigativní prací stejně, jako by učinili i v případě Andreje Babiše nebo kohokoli jiného.

Učiní tak neobjektivně, zaujatě a vypíchnou jen ta fakta, která zapadají do jejich zjištění. Tak jako vždy, protože novinařina není objektivní obor a už jen samotné informování o jedné události a zanedbání jiné objektivní nikdy nebude.

Volání po objektivní žurnalistice je tak pouhou iluzí, protože právě čtenář, posluchač nebo dívák rozhoduje o tom, zda je pro něj informace relevantní a novináři pouze reflektují poptávku čtenářů a veřejný zájem. Pokud větší část společnosti usoudí, že stávající mediální domy neupokojují poptávku této části veřejnosti, vzniknou média nová a zaujmou místo původních hegemonů.

Žurnalistika není, nebyla a nikdy nebude objektivní. Důležité je, zda novináři měří všem stejně a už jen z vývoje bitcoinové kauzy je zřejmé, že mediální scéna v České republice je stále ve výborné kondici a novináři plní svou roli hlídacích psů demokracie na jedničku s hvězdičkou.

Kdyby byla Zdislava Pokorná takzvaně objektivní, napsala by pouze, že dosud prokazatelně nedošlo k trestnému činu, orgány činné v trestním řizení neshledaly pochybení a všichni aktéři bitcoinové kauzy jsou dosud v očích práva nevinní a nepochybili. Opět by to byla pravda. Neobjektivní novinařina ale právě způsobila pád ministra spravedlnosti a upozornila na pochybné jednání klíčových politiků vládnoucí koalice.