Článek
Dnes píšu poslední ze svých článků o zážitcích z cest po Francii, kdy množství tamních neduhů, ale i výdobytků může inspirovat nás, Čechy a Češky, k vyššímu tlaku na kvalitu a ceny nejen potravin, ale také služeb a můžeme se naučit francouzské odmítání špatné kvality, které nechává místní podnikatele soutěžit v ostré konkurenci vedoucí k nebývalé kvalitě nejen soukromých, ale také veřejných služeb.
Zhruba před týdnem jsem kvalitu ubytování či gastronomie a také související chování Francouzů k místním podnikatelům popsal v jiném článku, dnes se tedy budu věnovat potravinám a lokálnímu trhu, ale odbočím také k pěším zónám, parkování a struktuře městských veřejných ploch. Na závěr si také pro objektivní hodnocení neodpustím několik neduhů, kterými Francouzi trpí a v Česku je neznáme, aby článek nepůsobil pouze nekritickou chválou.
Prvním výsostně pozitivním zážitkem byla návštěva francouzského hypermarketu Carrefour v městečku Chalon-sur-Saône v srdci Burgundska poblíž tamní metropole Dijon.
Regionální a kvalitní potraviny za ceny nižší než v Česku. Taková je realita Francie
Už jen příjezd na parkoviště místního hypermarketu je jako z jiného světa. Nejblíž vchodu jsou vyhrazená parkovací místa pro ženy, kam by se mé SUV vešlo minimálně dvakrát a je tedy naprosto jisté, že se Francouzkám, ale i jiným návštěvnicím bude parkovat bez obtíží. Na místě je také zhruba třicítka nabíječek s vyhrazenými místy, které ocení zejména majitelé elektromobilů a během nákupu si svůj vůz dobijí, což je nebývale praktické řešení dosud nepřítomné v České republice, kde je problém nabíječku najít i na obyčejné čerpací stanici.
Samotný obchod je vesměs podobný českému hypermarketu, ale lze najít několik neobyčejných přídavků, které posouvají nakupování na jinou úroveň. První zásadou každého francouzského obchodu je oddělení generického zboží dostupného všude od regionálních potravin a výrobků, které mají v každém oddělení svou zvláštní přehledně označenou sekci. Vína z Burgundska jsou tak oddělená od těch z povodí Rhóny, Bordeux nebo Alsaska a z chování místních bylo zřejmé, že upřednostňují místní produkci na úkor té z jiných oblastí. V cenách není žádný rozdíl, ale naopak lze pozorovat mírně nižší ceny u regionálních potravin, což je v rozporu se situací v Česku, kde místní výrobci tradičně prodávají dráž a řetězce označují regionální potraviny skoro jako něco výjimečného. Je třeba podotknout, že ochutnáte-li uzeniny od lokálního českého výrobce a pak okusíte generickou produkci z Kostelce, rozdíl je skutečně výjimečný.
Ale zpět do Francie. Regál mléčných výrobků nabízí vše od tradičního sýru Comte po Roquefort, Brie a další typicky francouzské záležitosti přes jogurty a mléko balené v kartonu či plastových flaškách. Překvapí zejména cena. Při nákupu plnotučného bio mléka zaplatíte 1,14 euro za litr a kdybych sáhnul po trvanlivém mléku v kartonu, zaplatím 70 centů za litr, což odpovídá zhruba 19 korunám. Levnější je i chléb, kdy celozrnný a na pohled kvalitní 400 gramový bochník stojí 0,9 eur, tedy 22 korun. Cenu neporovnávám s výrobky Penamu, ale s chlebem obdobné kvality, který kupuji v Praze za dvojnásobek. Bagety a sladké pečivo nemusím zmiňovat, je to podobné jako s kávou v Itálii. Pokud by Francouzi připláceli za croissanty, vyšli by do ulic. Čtyři croissanty plněné čokoládou tak pořídíte za zhruba 2 eura, což je v České republice nemyslitelná cena.
300 gramů kozího sýru za 65 Kč je samozřejmostí, levnější jsou mléčné výrobky napříč druhy. S využitím akce vyjde 100 gramů i levněji, v přepočtu za 17 Kč, což odpovídá nejlevnějšímu českému Eidamu.
Stejná situace je i u jiných sýrů, kde Brie, Camembert či Roquefort seženete v přepočtu od 15 do 25 Kč za 100 gramů. Sýry jsou levnější než ty české, ale také neporovnatelně chutnější a kvalitnější.
Káva je také levnější, ale jen o zhruba 10 % a 180 gramů rozpustného Nescafé za 6 eur má zřejmě i důvod v dovozní vzdálenosti od přístavů v Marseilles a blízkosti švýcarských hranic.
Samotnou kapitolou jsou cereálie, brambůrky a velkoobjemová balení rýže a luštěnin. Pěti až desetikilová balení jsou běžná a cenově na zhruba 1,2 eurech, tedy 30 korunách za kilo při menším balení a o 10 % levnější u balení většího, které je ale svým objemem poměrně nepraktické. Balené vody vychází podobně, ale alkohol je obecně levnější a nedokážu si tento cenový rozdíl vysvětlit, pravděpodobně se důvod skrývá ve zdanění. Whisky, regionální likéry, rumy a další destiláty značek známých i v Česku jsou zhruba na stejné cenové úrovni, místy levnější. Dražší jsou pouze ženské potřeby, papírové výrobky a oblečení, a to o několik desítek procent. Tabákové výrobky jsou ale dražší násobně, krabička běžných cigaret vyjde na 12,5 až 15 eur, tedy 310 až 370 korun.
Pro děti lze koupit 500 gramů křupek Chocapic za zhruba 70 Kč a kilová balení jsou zhruba o 40 % levnější než v Česku u rozličných výrobců včetně Nestlé a Kellog's.
To ale píšu pouze o cenách, nikoli o kvalitě výrobků. Ta je totiž s tou Českou ve valné většině případů neporovnatelně lepší, ba přímo nesrovnatelná. Srovnání cen výrobků na fotografiích a dalších, které popisuji, bylo provedeno pomocí cen v online obchodech Billa a Rohlík.
Chytré pěší zóny a řešení parkování v turistických zónách mohou být inspirací
Každé francouzské město z celkem sedmi, která jsem po dobu dvanácti dnů navštívil, mělo perfektně řešené vnitřní pěší zóny a parkování. Doslova každé malé městečko má ve svém turistickém centru v Burgundsku i na Azurovém pobřeží svou pěší zónu, kde jsou trhy, služby i podniky a probíhá zde většina denního i nočního života. Vjezd aut blokují ovladatelné sloupky, které ale skrze dálkové ovládání stahují při příjezdu rezidenti, zásobovači a řemeslníci. Sloupky fungují jednotně pro celé město, tudíž pokud se řemeslník zaregistruje a získá ovladač, přijede s jakýmkoli autem kamkoli a nemusí tak řešit povolení pro rozličné vozy firmy nebo různé oblasti města. Tento přístup mi přišel geniálně jednoduchý a nechápu, proč například v Krkonoších nebo v centru Prahy nezvolí obdobně primitivní řešení.
Kde je turismus, tam jsou placená parkoviště. Ta jsou ale ve Francii poměrně levná a nabízí non-stop parkování většinou za přívětivou cenu od 4 do 8 eur na den, což opět překonává jakoukoli modrou zónu v Praze, nebo i jiná města, jmenovat lze Český Krumlov nebo Mikulov. Hlídané a vyhrazené parkoviště vám vyloženě nevadí, protože není příliš drahé a raději než strávit 30 minut hledáním místa, kde vás někdo odře a způsobí škodu v desítkách tisíc, zaplatíte městu onen poplatek a spokojeně přijedete i odjedete bez jakékoli komplikace.
Zde ale končí pozitiva a přijde kritika některých neduhů, které v České republice nemáme a vnímáme dobrý stav jako samozřejmost, což v zahraničí zdaleka běžné není.
Drahé dálnice a mizerná MHD, zde Češi dominují
Kromě předražených cigaret lze ve Francii najít i dvě oblasti, ve kterých Češi dominují - není to ale důvod k přílišnému optimismu, těch oblastí, kde dominují naopak Francouzi je daleko více. Hromadná doprava, ale i meziměstská přeprava na krátké vzdálenosti je mizerná, nepřesná a často je problém spoj najít, natož zaplatit. Když jsem se po příjezdu rozhodl následující den neřídit, záměr jsem si obratem rozmyslel po návštěvě autobusového nádraží, odkud jel spoj do sousedního města. Pokud ve Francii nejedete daleko a nevyužijete rychlovlaky TGV, nečeká vás upřímně nic příjemného. Samotní Francouzi tento stav potvrzují a MHD v menších městech zásadně nevyužívají, cena totiž neodpovídá kvalitě.
Francouzské dálnice jsou potom samostatným příběhem. Nikdy jsem nezažil lepší jízdu po tak kvalitně upravené, značené a servisované vozovce. Ale ta cena? Za 800 kilometrů mezi hranicemi s Německem a jihem Francie zaplatíte zhruba 77 eur a poplatkům se nelze vyhnout, nedává to smysl a provozovatelé dálnic si velmi úzkostlivě hlídají možné objížďky a ti, kteří by chtěli ušetřit, posléze nad výdělkem více zapláčou. Cesta je skvělá, francouzská odpočívadla jsou těmi nejlépe vybavenými - převyšují kvalitou i Německo - a jistou hodnotu za 2 000 Kč zaplacených za každou jednotlivou cestu lze vnímat, je to ale jednoduše příliš.
Dálnice jsou totiž soukromé. Bezplatné jsou pouze vozovky v okolí velkých měst a lze pro kratší trasy do 100 kilometrů využít i cesty označené například D570, což značí neplacenou trasu namísto využití A9 či A7, kde označení A vždy symbolizuje velice nákladnou dálnici.
Výsledný dojem? Máme v České republice co dohánět nejen v podpoře regionálních výrobců obchodními řetězci, ale také musíme správně nastavit jejich podporu a umožnit jim konkurovat těm velkým, protože právě skrze podporu menších a středních potravinářů získávají Francouzi tak dobré ceny na znatelně kvalitnější výrobky. Také bychom se měli zamyslet nad symbiózou řidičů a pěších ve městech, která je dnes vychýlena vstříc jednomu či druhému extrému a buď centru měst dominují automobily, nebo jsou řidiči diskriminováni. Centrem všeho je ale zákazník a Francouzi si tvrdě vydobydou kvalitu všude tam, kde jí chtějí, snad až na to MHD. Schopnost odmítnout špatné služby je klíčem k jejich zlepšení a nákup nekvalitních potravin jen podporuje jejich výrobce v jejich další produkci. Češi si musí po vzoru Francouzů uvědomit, že svou volbou a utracenými penězi podpoří či odmítnou to, co kupují a určují tak i úspěch či vznik lepší konkurence.
Slepé přijímání chabé kvality služeb i produktů je to, co nás brzdí v dosažení vyšší kvality a lepší životní úrovně a právě v tomto aspektu se chování Čechů a Francouzů podle mé zkušenosti nejvíce liší.
