Geniální Cortéz: 500 mužů porazilo armádu 400 tisíc Aztéků

Na úvod článku je třeba připomenout, že středověcí dobyvatelé nebyli rozhodně žádnými lidumily. Španělé a jejich expedice do Nového světa se nevyznačovaly přílišnou starostí o životy domorodců a během kampaní do neprozkoumaných zemí se britské, španělské nebo francouzské výpravy dopouštěly brutálních masakrů.

Ani Aztéky není třeba litovat, sami udržovali svou moc nad územím silou a odváděli množství podrobených zajatců za účelem jejich následného rituálního obětování. Mezi protagonisty v textu níže tak nenajdeme pozitivní hrdiny, nýbrž pouze soupeřící dobyvatele.

Genialita velitele Španělů Hernána Cortéze ale vstoupila do dějin a jeho využití intrik, domorodého jazyka, disciplíny mezi vlastními muži i vojenská strategie byla moderní optikou geniální. Díky tomu průzkumná skupina 500 mužů dobyla největší impérium Střední Ameriky a porazila osmisetnásobně početnější armádu. Sám Cortéz ale zemřel jako osamělý starý muž zatížený množstvím dluhů.

Kariéra Hernána Cortéze, který pocházel ze španělské střední třídy, započala jeho výpravou na ostrov Hispaniola - dnešní Dominikánská republika a Haiti - kam odjel ve svých 19 letech. Účastnil se četných expedic, dobyvačných výprav a získával zkušenosti až se posléze stal pobočníkem guvernéra Hispanioly a později i Kuby Vélasquéze. Byl zodpovědný za výběr pětiny podílu pro španelskou korunu, takzvaného quinta.

Lze tak v období 1504-1519, než Cortézova družina doplula do Mexika, mluvit o poměrně zkušeném a ambiciózním kolonistovi ve středním postavení. Guvernér Vélasquéz roku 1518 úkoluje Cortéze shromážděním družiny za účelem průzkumu poloostrova Yucatán, kde má za úkol vystavět základnu a navázat na předchozí neúspěšné výpravy, kterým se nepodařilo proniknout do vnitrozemí.

Během krátkého období se Cortézovi na Kubě a blízkém Trinidadu podařilo shromáždit družinu 500 mužů z nichž stovka byli námořníci, také zajistil 13 koní, 11 kanónů a malé množství středověkých mušket - palných zbraní, které pro své pomalé nabíjení nebyly nijak zvlášť použitelné v boji. Ty se ale v pozdějším období společně s koňmi ukázaly jako klíčový element celé kampaně.

Když guvernér Vélasquéz viděl schopného Cortéze a jeho rétorické schopnosti při rekturování členů své výpravy, obával se možné vzpoury a na poslední chvíli výpravě zakázal vyplout. Bylo to nicméně marné, Cortéz se rozkazům otevřeně vzepřel a se svou družinou opustil Trinidad s cílem doplout až na Yucatán, což se mu v roce 1519 podařilo.

Dnešní mexické město Veracruz bylo základnou kolonistů. Jednalo se o malé opevnění o posádce zhruba 20 mužů, které Španělé udržovali jako přístav. Cortéz město zabral a stanovil se sám jeho guvernérem, znovu přísahal věrnost španělské koruně a nechal spálit všechny své lodě. Jeho muži tak věděli, že není úniku a musí se v nové zemi prosadit, nebo se už nikdy nevrátí.

Než se španělé vrhli do samotného dobývání Mexika, doslechl se Cortéz o podivném muži, kterého místní kmen Mayů drží jako otroka a je prý bílý, uctívá jiné bohy než domorodci a má se jednat o služebníka bohů. V domnění, že se jedná o Španěly, vyrazili Cortézovi muži za oním kmenem, porazili jej a získali tohoto zajatce společně s darem 20 domorodých žen od lokálního náčelníka domorodců.

Tehdy došlo k osudovému setkání. Zajatým mužem byl Geronimo de Aguilar, muž naprosto klíčový pro Cortézův další úspěch. Aguilar byl františkánský mnich, který po osm let sloužil jako zajatec, otrok a učitel ve službách mayských kmenů. Uměl jazyky, znal zvyky domorodců a věděl o jejich způsobu života včetně informace s kým se které významné kmeny nesnáší, s kým jsou ve spojenectví a znal perfektně situaci poloostrova.

Další důležitou postavou příběhu Hernána Cortéze je jedna z oněch 20 žen - La Malinche - později známá jako Doña Marina, která se stává Cortézovou milenkou, matkou jeho syna a později i tlumočnicí. Malinche měla skvělé jazykové schopnosti - ovládala přes 10 jazyků místních kmenů a rychle se také ve spolupráci s Geronimem Aguilarem naučila španělsky.

Vybaveni jazyky, domorodou manželkou velitele, tlumočníky a informacemi, začali Španělé plánovat invazi a dobytí šestimilionového impéria Aztéků. Je ale také třeba vědět, jak fungovala jejich říše a pochopit, proč mohl být Cortéz s tak zanedbatelnou silou úspěšný.

Aztékové území Mexika vládli při příjezdu Hernána Cortéze již 100 let. Dominanci si vynucovali silou a z centrálního městského státu Tenochtitlán - dnešní Mexico City - podnikali dobyvačné výpravy do států svých poddaných, kde sbírali zajatce a kořist často brutálním a nevybíravým způsobem. Společnost byla rozdělena na dvě třídy - šlechtu a poddané. Šlechtici měli jediný úkol, zajmout a podrobit si maximum lidí se sousedních kmenů a přivést je jako otroky k nucené práci a rituálnímu obětování.

Kultura lidských obětí byla v říši tak rozšířená, že dobové záznamy v období znovuvysvěcení Velké pyramidy v Tenochtitlánu roku 1484 dokládají, že během čtyř dnů bylo obětováno až 80 400 lidí. Podobný počet lidí padl obětí druhé válce v Čečensku. Další zdroje hovoří o čísle 20 000, neméně děsivé cifře. Míra brutality Aztéků tak převyšovala nám známé kultury doby a i díky nelidským praktikám byli Španělé místními kmeny vnímáni jako to menší zlo.

Dalším aspektem nevýhody pro aztéckou armádu byl její způsob boje. Aztékové udržovali permanentní válku - takzvané květinové války - ritualizovanou za účelem sběru zajatců. Vládnoucí šlechta vybavena zbraněmi nikoli za účelem zabití nýbrž vyřazení z boje a působení zranění plundrovala blízké osady a sbírala zajatce. Jakmile se domorodci setkali se Španěli, neměli zájem cennou kořist zabít, nýbrž pouze vyřadit. Setkali se ale s brněním a ostrými ocelovými meči, které je kosily po desítkách.

Aztékové také udělali chybu - mysleli si, že mohou španělské dobyvatele uplatit zlatem a velikými dary, které namísto úplatku posloužily jako další motivace k dobyvačné kampani. Až později si své chyby Aztékové uvědomili a začali používat klasické válečné vybavení, praky, otrávené šípy a kopí s obsidiánovými hroty. V té době ale Cortéz již uzavřel aliance se sousedními kmeny a disponoval armádou o 40 000 bojovnících slouženou zejména z domorodců.

Hernán Cortéz společně s Geronimem Aguilarem a svou manželkou La Malinche pochopil kulturu Aztéků, jejich božstva a pověry. Vytvořil tak domnění, že je znovuzrozením boha Quetzalcoatla, jehož příchod ve velkých dřevěných hradech na pobřeží Aztékové očekávali. Mnoho z nich tak nevnímalo Španěly jako lidi, nýbrž jako mocné a neporazitelné bohy, proti kterým by neměli bojovat, nýbrž se jim podrobit a učit se od nich.

Samotný vládce Montezuma II. této legendě podlehl a podle zápisů doby zvažoval, zda Cortéz náhodou není oním vousatým bílým bohem Quetzalcoatlem. Jeho nerozhodnost při obraně říše přispěla k jejímu zániku. V pozdější době ale Aztékové již tuto legendu nevnímali jako reálnou, zejména vzhledem k brutalitě dobyvatelů a množství vražd civilního obyvatelstva - to by přece jejich bůh nedopustil.

Cortéz také umně využil odvěká nepřátelství a rivality mezi soupeřícími kmeny. Jeho kampaň neprobíhala přímočaře, nýbrž s mnoha zastávkami v menších kmenech, kde uzavíral aliance a zvyšoval počty své armády. Tyto aliance často probíhaly tak, že se střetly menší armády a ta Cortézova prokázala svou dominanci pomocí moderních technologií, oceli a dělostřelectva. Následně se kmen připojil na jeho stranu a postupně kmeny Totonaků, Nahuatlů, Tlaxcalů a později i Otominů.

I dobytí hlavního města Tenochtitlánu se neobešlo bez zrady. Cortéz byl vládcem Montezumou přijat v míru, ten ale porušil a vládce zajal. Vládl Tenochtitlánu skrze Montezumu dalšího půl roku, nicméně kvůli masakru místních rukou jeho poručíka vypukla rozsáhlá rebelie, Montezuma byl zabit a Španělé stěží unikli, zatímco přišli o veškeré dělostřelectvo a polovinu svých mužů.

O rok později, posílený o 200 mužů, kteří dorazili z Kuby, dobývá Cortéz Tenochtitlán znovu, tentokrát však pomocí zkonstruovaných obléhacích strojů zatímco izoluje logistiku města s cílem Aztéky vyhladovět. To se také podaří a následující masakr vstoupí do dějin jako zničení Tenochtitlánu, během kterého rabující Španělé srovnávají město se zemí.

Srpen 1521, pouhé dva roky po Cortézově vylodění, značí přejmenování Tenochtitlánu na Mexiko City, jak jej známe dnes. Španělská koruna uznává Cortézovu vládu, zapomíná na jeho rebelii a jmenuje jej guvernérem oblasti, které dobyvatel vládne další tři roky.

Posledním aspektem Cortézova úspěchu je zcela nezamýšlené použití biologických zbraní ve formě epidemie neštovic, která kosila domorodce po tisících. Španělé totiž na poloostrov přinesli dosud neznámou nemoc, proti které nebyla imunita.

Během dobyvačné kampaně španělských kolonistů byly využity všechny nástroje moderního válečnictví. Informace, jazyková vybavenost, umně uzavřené aliance, intriky a lži, technologická výhoda i zrada v podobě mírového přijetí u vládce Montezumy, který byl následně zajat.

Syn Hernána Cortéze a La Malinche Martín Cortéz je také prvním zdokumentovaným mesticem, tedy potomkem španělsko-domorodého původu. Dnes na území Mexika žije přes 62 % mesticů - prvním z nich byl právě syn Martin Cortéz.

Po svém úspěchu v Mexiku vedl Hernán Cortéz kontroverzní misi do Hondurasu, kde měl potlačit rebelii místního španělského vůdce. Ten se prohlásil králem a vypověděl poslušnost královské rodině. Ačkoli byl úspěšný, jeho nepřátelé doma ve Španělsku a velitelé kolonistů na Kubě upozorňovali na rostoucí Cortézovu moc a věhlas. Postupně jej tak zbavili armády, velení i možností dále posílit svou pozici. Podniká několik menších expedicí, na tři roky se stává víceguvernérem Mexika a poté se vrací do Španělska, kde jej čeká množství žalob, zabavení majetku a věřitelé čekající na splacení jeho nákladných expedicí.

Dobyvatel oroduje u španělského krále, který nakonec část dluhů uhradí, ale odmítá podpořit další Cortézovu dobyvačnou expedici. Opuštěn a zatížen dluhy sbírá tři roky finance na svou poslední výpravu, nestíhá na ní ale vyplout a umírá jako 62letý ve španělské Seville. Navzdory svým úspěchům a bohatství, které Španělsku zajistil, zůstal po dobytí Mexika Cortéz upozaděn pro své ambice, vzpurnost a pravděpodobně i geniální velitelské schopnosti. Španělé také neradi viděli množství potomků s domorodými ženami, které Cortéz upřednostňoval před tradičním svazkem s Evropankou. Geniální leč kontroverzní velitel tak vedl dobrodružný život, zajistil Španělsku bohatství na další stovky let a upevnil vliv španělské koruny na území Střední a Severní Ameriky.

Cortézovo vedení válečné kampaně bylo v době 16. století zcela inovátorské. Nemyslitelné aliance s domorodci, intriky mezi kmeny za účelem jejich ovládnutí a chápání podstaty informační války jsou relevantní i pro konflikty dnešní doby.