Článek
Podnikání je rizikové, nepředvídatelné, ale i vysoce návykové a ziskové ve chvíli, kdy lze odhadnout a podchytit náhlý zájem o produkty či služby vyvolaný geopolitickými změnami. Kdo kolem roku 1990 začal podnikat v sektoru polovodičů, softwaru nebo hardwaru pro využití v informačních technologiích, měl následující dekády žně. Rozvoj tiskáren, skenerů, distribuce počítačů a prodejů neviditelného softwaru byl zřejmý a stejně se našlo mnoho lidí, kteří vývoj zpochybňovali.
Dnes je doba podobná a středobodem všeho je obrana, což je široký pojem a mnozí si jej vykládají pouze jako výrobu ničivých zbraní, tanků, letadel či munice. Obranný průmysl ale potřebuje také látky, materiály, chemické komponenty, léky, dopravní prostředky a samotné zbraně a munice tvoří pouze část poptávaných produktů v rámci vojenských výdajů. Na summitu v Haagu se státy Severoatlantické aliance společně zavázaly k navýšení výdajů na obranu až do výše 5 % HDP a v souvislosti dojde do roku 2035 k přesměrování ohromného množství kapitálu i souvisejících investic právě do firem schopných dodávat potřebné technologie, služby a produkty.
A tak celý uplynulý týden přemýšlím a přemítám, zda se do nového podnikání v obranném průmyslu nevrhnu také a pomýšlím si zejména na výrobu materiálů potřebných na ochranné pomůcky pro pyrotechniky a kontaktuji své přátele vzdělané v oborech chemie a strojírenství s dotazy, zda dává smysl započít s výzkumem nebo přímo i s výrobou prototypů pro mnohé případy užití, v našem případě nás nejvíce zajímají procesy odminování i vzhledem k nynější situaci na Ukrajině, kde leží stovky tisíc min rozesetých po území o rozloze České republiky. Dosud mne nenapadl jediný argument, proč se do podnikání ,,na stará kolena“ nevrhnout znovu. I díky zkušenostem z pádu totality a prožitému mládí v devadesátých letech stále nevnímám svět čistě negativně a neustále si připomínám dobu, kdy ti nebojácní prorazili se svými nápady nejen v České republice a často vybudovali miliardové podniky.
Dnes se tato doba v jiném pojetí nabízí znovu a pro začínající podnikatele nastavil summit v Haagu doslova perfektní podmínky. V textu níže zkusím popsat dojmy ze summitu NATO a se podělím i o názor, jak tuto neobyčejnou a historickou událost co nejlépe využít.
Evropský obranný průmysl nestačí, musí vzniknout tisíce dalších firem
V současné době nestíhají zbrojaři v EU ani USA vyrábět a na nejpoptávanější technologie, například systémy Patriot nebo stíhačky F-35 čekají zákazníci klidně i několik let. Tyto zbraně jsou veřejností vnímané jako středobod obranného průmyslu ale není to pravda - vojáci poptávají také neprůstřelné vesty, miliony uniforem ročně (v rámci EU) a potřebují komunikovat, komunikaci i informace zabezpečit a v případě újmy na zdraví na bitevním poli je také třeba zdravotnických prostředků a logistiky.
Dnes evropské kapacity nestačí ani k uspokojení základních potřeb armád i obranných kapacit. Veřejnost vidí nedostatky spočívající v absenci evropského letounu 5. generace nebo systémů MLRS typu HIMARS. Evropa ale zaostává i v dalších oborech - chybí rozvoj cloudových úložišť a bez spolupráce s americkými cloudy Azure, AWS nebo Google systémy zemí EU jednoduše nebudou fungovat. Chybí také komunikační software využitelný v armádě, evropské země stále využívají americké standardy a samostatně by armády nemohly ani zabezpečeně komunikovat.
A mohl bych pokračovat. Lídr v kyberbezpečnosti? Izrael. Lídr v cloudových kapacitách? USA. Lídr ve výrobě radarů a rušiček? Izrael. Lídr v oblasti vývoje vojenských zdravotnických pomůcek? USA.
Nejde o lichotivý výčet a při zkoumání téměř jakéhokoli sektoru do hloubky badatel zjistí, že trendy určují zejména Izraelci, Američané a v některých sektorech i Čína a Velká británie. Podle deníku Guardian je až 60 % evropských obranných systémů americké výroby nebo spoléhána americké patenty. Evropané musí zamakat a současné firmy obranného průmyslu nedisponují dostatečnými kapacitami, dlouhodobě trpěly ostrakizací ze strany evropských pacifistů a často nedosáhly ani na úvěry a financování. Dnes se situace i díky agresi Ruska a rozpínavosti Číny mění, dohnat zpoždění nebude trvat roky, ale půjde o desítky let.
Drahé energie i regulace přebijí mozky a inovace
Vždy rád uvádím Izrael jako příklad ekonomiky, která se vyrovnala s nepříznivými podmínkami i četnými komplikacemi pomocí inovací a technologické převahy. Pouštní země má nejefektivnější zemědělství a dominuje technologickému sektoru i startupové scéně. Zde platí ono přísloví, když se chce, tak to jde.
Může to jít i v Evropě. Stále máme skvělé univerzity, mladé talenty a místní podmínky přejí inovativnímu podnikání - kapitálový trh s odřenýma ušima funguje a lze založit úspěšný podnik i díky externím investicícm a například bankovní sektor je v podpoře starupů velmi aktivní. Začít inovativní podnikání s minimálními prostředky tak je možné, jak již ukázali i Češi, například firmy Mews, Omnetic nebo Attacama.
Jde jen o to se nebát a ve složité době přijmout jistou míru rizika.
Díky summitu v Haagu a závazkům států NATO existuje jistota poptávky konkurenceschopných služeb, materiálů i produktů využitelných v obranném průmyslu a musím i z vlastní zkušenosti podotknout, že jistota poptávky eliminuje zhruba polovinu podnikatelského rizika a i v této souvislosti vnímám dobu jako mimořádně přívětivou. Evropa v současnosti zaostává až do takové míry, která konkurenční prostředí odsouvá v případě některých sektorů obranného průmyslu až o roky či dokonce desetiletí do budoucnosti. Kdo začne nyní a vyplní hluchá místa, může z nedostatečných kapacit benefitovat neobyčejně dlouhou dobu. To je také v podnikání až nezvykle přívětivá vyhlídka.
Můžeme si stěžovat, anebo přiložit ruku k dílu
Můj text ale není určen jen podnikatelům. I zaměstnanci vydělají díky trendu na trhu a pokud nejsou spokojení se svými mzdami, mohou doplnit stavy podnikatelů, kteří nyní dostali od států NATO impuls k rozšíření výroby a kapacit. Trh není statické prostředí a pokud bych dnes působil jako zaměstnanec, pokukoval bych po místě v sektoru spadajícím do obranného průmyslu a využil lepších pracovních podmínek u firem, které potřebují okamžitě a hned investovat. Případné pracovní podmínky a zlepšení mzdy při přechodu si při troše aktivity může ověřit každý a rozhodnout se až posléze.
Je jednoduché si stěžovat a odmítat nevyhnutelný vývoj i posílení výdajů na obranu formou zpochybnění závazku samotného nebo příslibem vyjednání výjimek, jak dnes avizuje Andrej Babiš. Přirovnal bych tento přístup k názorům na síť Internet v letech 1980 až 1990, kdy i přední podnikatelé často zpochybňovali přínos nové technologie a tvrdili, že takzvaná bublina vyšumí a Internet se neprosadí. Dnes jsou v této pozici lidé odmítající nutnost posílení obranných kapacit Evropy a pokud občané přistoupí na negaci i odmítání, minou je potenciální pozitivní přínosy této změny .
Ti, kteří si budou stěžovat a odmítat, nezískají nic. Ti, kteří se na situaci adaptují a přijmou i související benefity, vytvoří pracovní místa, zlepší své životní podmínky a možná i zbohatnou a vytvoří skvělé technologie. Volba je na každém z nás.
Dle mého skromného názoru je ale summit v Haagu a související navýšení obranných výdajů států Evropy jednou z největších historických příležitostí srovnatelnou s pádem totality v roce 1989 a nástupem soukromého podnikání. Sám za sebe mám rozhodnuto - ať už se mi to podaří nebo ne, využiji tuto dobu na maximum.
