Článek
Na příkladu dostavby dvou jaderných elektráren ve dvou státech lze v přímém přenosu pozorovat příklad transparentní soutěže na jedné straně a jednostranný výběr bez zohlednění konkurenčních nabídek na straně druhé. Český výběr korejského dodavatele KHNP pro dostavbu dvou jaderných bloků v Dukovanech s opcí na další bloky v Temelíně získal díky Robertu Ficovi krásný kontrast. Zatímco Češi vypsali komplexní a náročnou soutěž, jednali se zahraničními investory a ve finálním výběru nehleděli na zalíbení se mocným hráčům v podobě Francouzů a Američanů, Slováci si s transparentností hlavu nelámali a vláda Roberta Fica bez soutěže vybrala rovnou americký Westinghouse.
Výsledek? Cena jednoho reaktoru na Slovensku je až o 70 % dražší než v České republice. Zapojení místního průmyslu není smluvně podchycené a harmonogram výstavby hraje do not americkému dodavateli, který již v minulosti čelil množství průtahů a navýšení ceny, zatímco Korejci dosud stavěli vždy podle plánu - nutno podotknout, že to se samozřejmě také může změnit, proto jsou ale v české smlouvě uvedené sankce za nedodžení lhůt.
V poslední době jsem Fialův kabinet často kritizoval a stále nepatřím mezi premiérovy fanoušky, dostavba Dukovan je ale nádherným příkladem toho, jak se má podobný tendr vypsat, vysoutěžit, obhájit a zadat. I ti nejzarytější odpůrci vlády by měli při pohledu na slovenský příklad na chvíli zapomenout na své politické preference a vážit si práce nejen politiků, ale také stovek zaměstnanců státních institucí, kteří soutěž připravili, vyhodnotili a u soudů obhájili.
Jakou elektrárnu vysoutěžili Češi a co zadali bez soutěže Slováci?
Při pohledu na výsledky vlád v České republice a na Slovensku je kontrast obou zakázek o to silnější, protože se jedná o téměř identický druh jaderných bloků. Slováci staví jediný blok AP 1000 typický pro americkou konstrukci a Češi vysoutěžili stavbu dvou bloků s opcí na další dva. Celková cena v českém případě se tak musí vydělit dvěma a nejde pouze o celkovou cenu zakázky, ale také o zapojení místního průmyslu, čímž se pro stát investice zlevní návratností daní a odvodů z práce lokálních firem.
Česká republika vysoutěžila výstavbu dvou bloků v Dukovanech typu APR 1000 o výkonu 1050 MW, celkově tedy 2100 MW za cenu 400 miliard korun (16,5 miliard euro) a součástí smlouvy je opční kontrakt - Češi mají možnost tuto opci využít, ale nemusí - na dostavbu dvou dalších bloků v Temelíně za maximální cenu těch v Dukovanech, ale Korejci deklarují cenu bloků v Temelíně na úrovni 6,5 miliard euro za kus. Výsledkem české soutěže je tak 2100 MW výkonu ve dvou blocích za 16,5 miliard eur a možnost dalších dvou bloků o stejném výkonu za 13 miliard eur. Úroveň zapojení českého průmyslu je garantovaná ve výši 30 % podílu na zakázce a vláda v současnosti jedná až o 60 % zapojení domácích firem.
Pro objektivní porovnání tak počítám cenu 16,5 miliard eur za dva bloky s 30 % zapojením domácích firem, aby to bylo pro Roberta Fica spravedlivé. Lepší scénář nastat může, ale nemusí.
Slováci mezitím napřímo americkému Westinghouse zadali dostavbu jednoho bloku APR 1000 o výkonu 1,2 MW za 12 až 15 miliard eur. Zapojení slovenského průmyslu součástí smlouvy není, ale americká firma upozorňuje na spolupráci s firmou JAVYS ve věci dodávek jaderného paliva a některých konstrukčních prací. Angažmá lokálního průmyslu je zřejmě plánované, míra ale není garantovaná. Vláda také nezveřejnila podobu kontraktu a tak není jisté, zda podobně jako v případě České republiky dodavatel zaplatí za zpoždění sankce či nikoliv.
O smlouvě není jasné ve slovenském případě nic. Robert Fico se ale má podle informací médií chystat za Donaldem Trumpem, kde smlouvu osobně v Bílém domě podepíše. V době, kdy je premiér silně kritizován na domácí scéně za návštěvy v Rusku a blokování sankcí kvůli nedostatečné diverzifikaci domácí energetiky, jde o žádaný impuls a zahraničně-politický úspěch, ale za jakou cenu?
Fico si urval pozornost pro sebe, Češi schytávali rány z USA i Francie
Zatímco v České republice probíhala soutěž transparentně a k velkému překvapení Američanů došlo k vyřazení Westinghouse kvůli odbyté a nekvalitní nabídce, Slováci zakázku rovnou zadali. Česká republika se nevyhnula ani hněvu a lobbingu Francouzů, kteří prohráli s Korejci a soudili se u českých, později i evropských institucí a maximálně využili významného počtu zástupců Francie v orgánech EU.
Na zahraničně-politické scéně způsobila jaderná elektrárna místní vládě více komplikací než úspěchů a mediálních titulků. Francouzská EDF způsobila svým usilovným odporem i diplomatické fiasko, když Korejci přijeli do Prahy a smlouvu podepsat nemohli, protože ji zablokoval soud. Média i opozice vládu káraly, někteří upozorňovali na neschopnost a politici schytávali jednu ránu za druhou.
Žádný Bílý dům se nekonal, pozitivní publicity bylo o mnoho méně než té negativní a dnes jsou již zřejmé výsledky. Slováci si jednostranně schválili dražší elektrárnu s menším zapojením domácích firem a není jisté, zda bude postavená v termínu a jak je zpoždění v kontraktu ošetřeno. Víme ale, že premiér Fico smlouvu pravděpodobně podepíše v Bílém domě. To je pro vládu Slovenska důležité.
Je úplně bezpředmětné, zda vládě straním či nikoli, zda ji budu volit či nikoli a zda jsou mi členové Fialova kabinetu sympatičtí. Stejně jako jejich kroky často kritizuji, musím dnes zpětně ocenit, pochválit a uznat, že se za zájmy republiky v otázce Dukovan bili jako lvi a chvála náleží i neviditelným zaměstnancům, kteří provedli reálnou práci zatímco politici jednali na vyšší úrovni.
Robert Fico si koupil velmi drahou a v budoucnu možná i problematickou vstupenku do Bílého domu. Slováci za ní zaplatí a odměnou Ficovi budou titulky zmiňující chválu Donalda Trumpa nad jeho prací pro Slováky a jistě prezident za 15 miliard dolarů přidá i nějaká další pozitivní slova. Češi dostávali pomyslný kartáč celé měsíce, udělali si více nepřátel než přátel a výsledky dnes málokdo ocení, jsou ale daleko lepší než ty Ficovy.
