Pay for slay: Vrah 67 lidí získal 37 milionů a zbohatly i stovky dalších bojovníků Hamásu

Dnes napíšu poměrně podrobný text o tom, jak se z teroristů odpovědných za smrt desítek civilistů stali milionáři. V některých případech jde dokonce i o dolarové milonáře, tedy o vrahy, jejichž jmění dosahuje po propuštění z vězení v rámci ujednaného příměří mezi hnutím Hamás a Izraelem více než milion dolarů. V českých médiích jsem nenašel jediný zdroj, který by se věnoval dekády aktivnímu systému „Pay for slay“, tedy odměnám vypláceným 250 odsouzeným Palestincům, kteří jsou odpovědní za vraždy civilistů, izraelských vojáků, ale i za bombové útoky ve veřejné dopravě a masakry v náboženských svatostáncích. Situace je o to smutnější, protože v důsledku útoků těchto odsouzených teroristů neumírali pouze Izraelci, ale také izraelští Arabové, kterých na území židovského státu žije 22 % - v tomto není započítána populace Západního břehu ani Gazy - a v době útoků byli držiteli izraelského občanství. Tak byli ve statistikách klasifikováni jako Izraelci, kterými ostatně jsou, ale je třeba připomenout, že hnutí Hamás, Islámský džihád a další radikální palestinské frakce zdaleka nezabíjí pouze Židy, ale také Araby. A co je horší, dostávají za tyto útoky odměnu, jsou-li následně odsouzeni, uvězněni, nebo také zabiti.

Rozhodně nejsem nekritickým zastáncem všech kroků Izraele v pásmu Gazy, ale je třeba si některé souvislosti uvědomit k plnému pochopení současné situace. V tomto ohledu mohu odkázat na mé dřívější články o hnutí Hamás a historii dvoustátního řešení nebo také na židovskou opozici ve světě, zejména v Evropě, která rozhodně není vůči vládě Benjamina Netanjahua nekritická. Jelikož ale není možné v jednom článku pojmout celou problematiku historie, současného konfliktu a rozličných politických názorů vedoucích stran na urovnání konfliktu, je třeba popisovat důležité aspekty článek po článku.

Dnešní článek je tak zaměřen zcela výhradně na problematiku systému „Pay for slay“, jehož následkem je poplivání památky mrtvých civilistů a eskalace vzájemné nenávisti. V tomto ohledu je třeba připomenout průzkum německého ústavu Konrad-Adenauer Stiftung (KAS) z roku 2024, ve kterém se 87 % Palestinců vyslovilo pro obhajobu masakru civilistů ze 7. října 2023, zatímco pouze 17 % izraelských Arabů útok obhajuje jako oprávněný. I tak jde o více než 350 tisíc občanů Izraele, což je stále ohromné číslo. Další průzkum Washington Institute for Near East Policy uvádí, že dvoustátní řešení nyní podporuje pouze 34 % Palestinců, zatímco ti zbylí neuznávají samotný stát Izrael. Pokud by se zahrnula pouze arabská menšina v Izraeli, číslo vystoupá na 59 %. U Izraelců jde o 22 % dotázaných, kteří by s vytvořením dvou oddělených plnohodnotných států souhlasili.

V tomto kontextu je dobré připomenout vyjádření Mansúra Abbáse ze strany Ra'am, která arabské izraelské zatupuje v Knesetu a získala ve volbách 35,2 % hlasů všech arabských držitelů izraelského občanství.

Pokud má někdy pásmo Gazy zažít mír a prosperitu, tyto výše uvedené bariéry se musí odbourat a slova Mansúra Abbáse jsou jistě pravdivá. I v minulosti vedly atentáty a útoky proti civilistům k jedinému, tedy k odvetné akci Izraele. Jednou z nepřekonatelných bariér mezi Izraelci a Palestinci ale zůstává systém „Pay for slay“, který zajišťuje vrahům z řad teroristů bezstarostný život pro jejich rodiny a doživotní rentu, dostanou-li se někdy z vězení. Než se budu věnovat konkrétním milionářům z řad odsouzených teroristů, je třeba popsat, jak systém vznikl, jak financování funguje a kdo jej zajišťuje.

Prvně je třeba zmínit, že systém běžně nazývaný Pay to slay vznikl již v roce 2004 a zajišťuje jej Palestinská samospráva, nikoli hnutí Hamás. Palestinská samospráva tehdy spravovala jak Západní břeh, tak pásmo Gazy, a to až do roku 2007, kdy po krátké občanské válce mezi vojenskými křídly tamních politických organizací Hamás definitivně hnutí Fatah Jásira Arafata a dnes Mahmúda Abbáse porazil a z Gazy vyhnal. Zákon vznikl těsně před uzavřením příměří v Šarm-aš Šajchu mezi Arielem Šaronem a Mahmúdem Abbásem v únoru roku 2005 a byl reakcí na stovky zatčených bojovníků nejen Fatahu a Hamásu, ale také dalších muslimských milicí, mezi které patří hlavně organizace Islámský džihád a odnože libanonského Hizballáhu.

Klíčový zákon o vězních (Law of the Prisoners) ale vytvořil ještě Jásir Arafat, který na rozdíl od Mahmúda Abbáse vnímal během druhé intifády let 2000 až 2005 boj jako efektivnější prostředek než diplomacii. V té době militantní organizace ze Západního břehu i Gazy páchaly téměř každodenní teroristické útoky na izraelské civilisty. Za pět let povstání došlo k několika bombovým atentátům ve veřejné dopravě, na náměstích i v synagogách a na tržištích - v důsledku těchto útoků zemřelo přes 700 izraelských civilistů a další tisíce byly zraněny. Izraelci útoky opětovali a kromě čelních představitelů Fatahu, Hamásu, Islámského džihádu a Hizballáhu uvádí zahraniční pozorovatelé konsenzuálně odhad o 2000 mrtvých Palestincích v Gaze i Západním břehu, jejichž smrt způsobily izraelské vojenské operace v reakci na teroristické útoky. Tyto útoky nezabíjely jen Židy, ale také Araby - jen během útoku bombou ve veřejné dopravě v Haifě roku 2004 a v Netanje o rok dříve zahynuly čtyři arabské rodiny včetně malých dětí a další palestinští Izraelci byli vážně zranění. Nemohu se také nezmínit o klíčovém ujednání přijatého příměří z roku 2005 - Izraelci vyklidili Gazu včetně několika tamních židovských osad a přesídlili z oblasti 8 500 obyvatel, jejichž rodiny v oblasti žily někdy i stovky let. Gaza je tak na rozdíl od Západního břehu jen palestinskou enklávou, Židé zde vůbec nežijí.

Zákon o vězních lze tedy datovat 21 let do minulosti a přijatá opatření nelze pojmenovat jinak, než jako morálně zvrhlá. Určují totiž odměny palestinským vězňům a zabitým podle toho, jak velkou škodu Izraeli napáchali a na jak dlouho byli uvězněni. Pokud jsou odsouzení Palestinci vězněni pouze krátce, například za sabotáže, získávají menší odměnu než ti, kteří zastřelili příslušníky pohraniční hlídky nebo spáchali bombový útok na civilní cíle. Právě ti bojovníci, kteří způsobili největší škody, dostanou nejvíce peněz. Celý systém byl navíc roku 2014 reformován a rozšířen, čímž se výplaty navýšily a dnes dosahují částek, které popíši a ozdrojuji níže podle aktuálně platné metodiky. Výplaty zajišťuje Palestinská samopráva skrze zřízený Fond mučedníků (Martyr's fund).

Pachatelé s tresty do 5 let

Nejméně závažné zločiny, jakými jsou například drobné sabotáže, házení kamenů po vojácích nebo civilistech, ale i plánování vraždy bez jejího vykonání jsou podle zákonů státu Izrael trestány odnětím svobody do výše 5 let. Palestinec, který takový zločin spáchá, získá při odsouzení na 3 roky měsíční rentu ve výši 1 400 izraelských šekelů a v případě odnětí trestu mezi 3 až 5 roky se tato renta navýší na 2 000 šekelů měsíčně. Jde o 9 000 až 13 000 korun. Při spáchání těžšího zločinu se ale odměny progresivně navyšují.

Pachatelé s tresty do 15 let

Závažnějším zločinem již je pobodání civilisty či vojáka, fyzické násilí, postřelení nebo těžké ublížení na zdraví bez usmrcení. Podle zákonu Izraele jsou takoví útočníci potrestáni odnětím svobody ve výši 5 až 10 let. Tito pachatelé získají od Palestinské samosprávy rentu ve výši 4 000 šekelů, tedy 24 000 korun. Těžším zločinem je najetí autem do davu nebo vojáků a způsobení smrti například nastražením výbušniny. Izrael takové zločince odsoudí na 10 až 15 let v případě, že je oběť pouze jedna. Pachatel získává měsíční rentu 6 000 šekelů, tedy přibližně 36 000 korun.

Pachatelé s tresty nad 15 let

Nejzávažnějšími zločiny jsou podle izraelského práva útoky na civilní cíle s mnohačetnými případy usmrcení. Pokud pachatel postřílí menší počet civilistů na ulici, odejde s trestem ve výši 15 až 20 let a měsíční rentou 7 000 šekelů, což je přibližně 42 000 korun. Ještě závažnější jsou demonstrativní teroristické útoky, jejichž cílem jsou veřejná prostranství nebo takové případy útoků palnými zbraněmi, kde je usmrceno více než 5 civilistů najednou. Pachatelé těchto útoků odejdou s nejdelšími tresty ve výši 20 let až doživotí a měsíční rentou od Palestinské samosprávy ve výši 8 000 až 12 000 šekelů, tedy 48 000 až 72 000 korun.

Zdrojem pro výše uvedené informace jsou řešerše Hudson Institute a Cargnegie Endowment for Internation Peace.

Trestanci mohou navíc dostat i bonus - pokud je útočník z oblasti východního Jeruzaléma, získá 273 šekelů a pokud je útočník držitelem izraelského občanství, renta se navyšuje o 450 šekelů. To vše na měsíční bázi navíc k existujícím bonusům na jedno dítě útočníka - 175 šekelů za každého potomka - a manželku - 350 šekelů.

Palestinská samospráva vynakládá ročně na fond vyplácející odměny útočníkům kolem 350 milionů dolarů, tedy zhruba 8 miliard korun a částka tvoří 7 až 8 procent z celkového rozpočtu samosprávy pro Gazu i Západní břeh. Jen pro pořádek - na opravy infrastruktury putuje z rozpočtu Palestinské samosprávy 1 % výdajů a na penze pro ty, kteří nejsou financováni z Fondu mučedníků putuje zhruba 5 % výdajů. Zajímavý je i údaj o průměrné mzdě v oblastech Západního břehu a Gazy z roku 2022 před válkou. V Gaze pobírali pracující v průměru 1 980 šekelů měsíčně a na teritoriu Západního břehu šlo o 3 920 šekelů měsíčně. Systém je nastavený tak, že odsouzení Palestinci získají i za nejméně závažné zločiny více peněz než za práci, což místní motivuje i kvůli tomu, že v oblasti Gazy byla v roce 2022 nezaměstnanost na úrovni 45 % a v Západním břehu kolem 22 %.

Záměrně pro výše uvedené údaje nevyužívám americké zdroje z doby Trumpovy druhé administrativy a izraelským zdrojům se zde úplně vyhýbám pro korektnost a objektivitu textu.

Zvrhlost palestinského systému odměňování pachatelů nejzávažnějších trestných činů nejlépe doloží příběhy dvou, respektive tří konkrétních teroristů, kteří po příměří uzavřeném dne 13. října 2025 odchází do exilu s více než milionem dolarů na kontě. Přehled těchto milionářů a teroristů níže popíšu i s příběhy jejich činů, za které byli odsouzeni a následně 13. října v rámci uzavřeného příměří odešli svobodní po výměně za živá Hamásem unesená rukojmí a těla těch, kteří dvouleté věznění nepřežili.

Hassan Salameh - 1,8 milionu dolarů, vězněn 28 let

Dne 4. října 1996 chtěl atentátník Abdel-Rahim Ishaq vstoupit do nákupního centra Dizengoff v Tel-Avivu, ale byl před vchodem zastaven tamní hlídkou. Než policista zjistil, že má Ishaq na sobě 20 kilo plastické výbušniny s fragmenty hřebíků pro umocnění dopadů exploze, atentátník se odpálil a zabil okamžitě 13 Izraelců, mimo jiné dva Araby, a 60 dalších lidí zranil. V únoru a březnu toho samého roku pak nastoupili sebevražední atentátníci do autobusů číslo 18 nejprve 25. února a posléze znovu 3. března. V obou autobusech po odpálení výbušniny zemřelo celkem 46 Izraelců včetně dvou arabských rodin s dětmi a vyšší desítky dalších lidí byly zraněny. Doklady a výbušniny atentátníkům zajistil operativec Hamásu Hassan Salameh, který byl v té době předním expertem hnutí na výbušniny a na výcvik atentátníků dohlížel. Odešel nikoli s trestem smrti, ale s 46 doživotními tresty bez možnosti propuštění.

Po 28 letech strávených ve vězení odešel Hassan Salameh na svobodu dne 13. října 2025 a odnesl si 1,8 milionů dolarů ve formě renty vyplacené Palestinskou samosprávou. V roce 2014 o Salamehovi a dalších teroristech odpovědných za útoky na civilisty z dob 1. intifády navíc palestinská státní televize natočila přímo z izraelské věznice reportáž, kde nazvala Salameha a další „Hrdiny Palestiny a heroickými vězni národního odboje.“

Abdulláh Bargútí - 1,4 milionu dolarů, vězněn 23 let a Muhammad Oder, jeho vykonavatel

Zatímco výše uvedený Hassan Salameh byl klíčovým mužem Hamásu v dobách první intifády, Abdulláh Bargútí se o svou rentu přičinil v následující intifádě let 2000 až 2005, konkrétně pak útoky na Park Hotel v Netanje a Hebrejskou univerzitu v letech 2001 a 2002. První útok byl spáchán opět za pomoci sebevražedného atentátníka, který vnikl mezi skupinu turistů a odpálením výbušniny usmrtil 30 lidí, zatímco dalších 70 zranil, 20 již trvale. Útok na Hebrejskou univerzitu ale provedl namísto sebevražedného atentátníka tamní malíř, Muhammad Oder, který využil svou přístupovou kartu a umístil výbušninu do univerzitní kantýny. Ta usmrtila 12 lidí včetně 5 studentů ze Spojených států.

Velitel Hamásu Abdulláh Bargútí byl za tyto dva a další útoky odsouzen k 67 doživotním trestům a Muhammad Oder odešel s trestem ve výši 12 doživotních trestů. Oba útočníci byli propuštěni v rámci uzavřeného příměří s Hamásem a Bargútí získal 1,4 milionu dolarů, zatímco Oder odchází s částkou ve výši 800 tisíc dolarů.

Výše zmínění útočníci jsou živí, zdraví a po dobu trestu jim byla poskytována strava, oblečení i zdravotní péče. Hassanu Salamehovi je dnes 60 let, Abdullahu Bargútímu 53 let a Muhammadu Oderovi 52 let. Své peníze tak jistě využijí a Abdullah Bargútí již po propuštění plánuje politickou kariéru po boku svého příbuzného, Marwana Bargútího, který je vnímán jako nejpravděpodobnější kandidát na lídra Palestinské samosprávy po Mahmúdu Abbásovi, který je neoblíbený a ve věku bezmála 90 let již pozici nemůže aktivně zastávat. Marwan Bargútí, lídr průzkumů popularity, je ale i dnes stále vězněn za vraždu pěti vojáků izraelské armády.

Seznam 316 vrahů a velitelů Hamásu, na jejichž konta převedla Palestinská samospráva od desítek tisíc až po nižší miliony dolarů je veřejně dostupný.

Systém výplat milionových odměn dalece převyšující výdělky běžných profesí v Gaze i na Západním břehu je smutnou realitou regionu. Propuštění vězňů navíc otevírá staré rány první a druhé intifády, namísto toho, aby mezi oběma stranami konfliktu došlo k usmíření, ne-li odpuštění. To ale není za současné situace možné. Propuštění teroristé jsou oslavováni a přijímáni s poctami v Turecku, Egyptě, ale i v Gaze a na Západním břehu. Izraelci nejsou bez viny, ale už jen fakt, že teroristé odpovědní za smrt desítek lidí mohou v izraelském vězení přežít desítky let, projít četnými zdravotními komplikacemi a odejít živí, je více než vypovídající o poměrech ve státě, který lze stále nazývat jedinou blízkovýchodní demokracií. Dnešní realita v Gaze prokázala, že hnutí Hamás své odpůrce nesoudí, ale rovnou popravuje na ulicích za přihlížení místních. Dokud budou Palestinci z Gazy a Západního břehu ideologicky i finančně motivováni k radikalizaci a dokonce existuje i prospekt, že si za terorismus a násilí proti Izraelcům odnesou i odměnu, situace se nezmění.

O to smutnější je fakt, že na výplaty Palesinské samosprávy navazují tak výplaty hnutí Hamás, které zavedlo systém podobný zmíněnému „Pay for slay“. Hnutí Hamás ale tento fond nezavedlo do zákonů země, zejména kvůli tomu, aby byly platby jeho mučedníkům financovány i vládou Západního břehu po roce 2007, ale k výplatám dodatečných odměn využívá Hamás síť spřízněných charit, skrze které odměny putují recipientům a zůstávají hůře vystopovatelné. Vláda Spojených států například v roce 2019 detailně popsala, jak Hamás využívá financování z Íránu skrze přímé platby trestancům od íránských bank. Po uvalení sankcí na režim se tento model ztížil a v důsledku Hamás přešel na financování skrze Katar, například lze uvést tamni charitu Al-Ansar, sankcionovanou Spojenými státy za platby rodinám účastníků masakru ze 7. října 2023. Zdroje jsou ale dobře diverzifikovány a ani Izrael nebo Spojené státy nemohou zachytit veškeré charity, které teroristé využívají na území Turecka, Egypta, Kataru, Číny, Spojených arabských emirátů nebo Evropy.

Palestinci i Izraelci si tak neutále uštědřují nové rány, kromě toho ale také otevírají ty staré. Nekonečný koloběh akce a reakce v podobě útoku, odvety a následné pomsty pak zcela zavírá dveře usmíření, mírovému urovnání a odpuštění. Nelze se tomu příliš divit a i z tohoto důvodu muselo být pro mnoho Izraelců uzavřené příměří s Hamásem dne 13. října doprovázené propuštěním tisíců vězňů ponižující a bolestivé. O to horší je vědomí, že tito věznění Palestinci, často doživotně trestaní mnohočetní teroristé, získali za své „zásluhy“ i milionové odměny. Izraelci následně na jakékoli násilí ze strany Hamásu odpoví tvrdě, ne-li tvrději než by měli a spirála násilí se točí dál. Jedinou šancí pro budoucí pokojné soužití Izraele a Palestinců tak zůstává vnější intervence regionálních mocností, které garantují Izraeli bezpečí skrze kompletní vymýcení radikálních ideologů a militantů, zatímco Palestincům nabídnou budoucnost, vzdělání a investice do rozvoje. Samotní občané obou zemí to sami nezvládnou - násilí, křivd, ponížení a důvodů k pomstě je na obou stranách jednouše příliš mnoho. Kromě toho k míru jistě nedojde i v případě, kdy bude v pásmu Gazy a na území Západního břehu možné vydělat terorismem více peněz než běžnou prací. Palestinská samospráva nemůže tvrdit, jak usiluje o mír, a druhou rukou vyplácet miliony teroristům podle míry škody způsobené Izraeli.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují výhradně a pouze čtenáři.