Trump musel zešílet: Mír zaplatí Evropané, Putin pohádkově zbohatne

Se zveřejněním plánu Donalda Trumpa na mírové urovnání ruské války na Ukrajině lze důvodně pochybovat o psychickém zdraví prezidenta Spojených států, který na sebe vzal kompetence několika států včetně Polska, Německa, Japonska a Ukrajiny, za kterou de facto rozhoduje o její suverenitě při jednání s ruskými protějšky. Šéf Bílého domu také zpochybnil nastavené principy mezinárodního práva, zejména zločinný charakter agresivní války, územní celistvost suverénních států a překreslování hranic silou, k čemuž dosud v novodobé historii nikdy nedošlo.

Deník Wall Street Journal zveřejnil kontury amerického plánu, který Bílý dům prezentoval evropským spojencům a po přečtení podrobností lze smutně konstatovat, že se naplnily ty nejhorší a dosud nemyslitelné obavy. Spojené státy totiž nevyžadují pouze kapitulaci Ukrajiny, ale žádají o kapitulaci a ztrátu suverenity nad vlastní politikou také členské státy Evropské unie.

Nedávno jsem sepsal článek na téma pozoruhodného zájmu některých Trumpových sponzorů a přátel o ruskou a ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Stephen P. Lynch, americký podnikatel a sponzor volební kampaně Donalda Trumpa, nyní usiluje o nákup plynovodu Nord Stream 2, který podléhá švýcarské insolvenční správě a bude se zanedlouho dražit nejvyšší nabídce. Aktivum je dnes bezcenné, ale při realizaci Trumpova plánu by Stephen Lynch vydělal miliardy, možná i desítky miliard dolarů. Američané mají také zájem o ruské plynovody i ropovody a přejí si je provozovat v celé délce, tedy i na území Ruské federace a zprostředkovávat dodávky zemního plynu a ropy do Evropské unie.

Nyní se potvrdilo, že nejde o pouhé domněnky či nesouvisející jednání na sobě nezávislých aktérů, ale součást Trumpova mírového plánu, která musela být klíčovým účastníkům známá již delší dobu. Americký prezident totiž v rámci navržené dohody usiluje o znovuzačlenění Ruské federace do globální ekonomiky a jednotlivé státy mají zrušit individuální i skupinové sankce proti Ruské federaci, čímž jí znovu umožní exportovat paliva nejen čínským a indickým kupcům, kteří Putina sdírají z kůže, ale také na bohaté západní trhy, kam Rusové exportovali dříve a inkasovali za dodávky stovky miliard dolarů. Není radno dodávat, že Spojené státy nemohou nařídit jednotlivým státům, Evropské unii nebo dokonce uskupení G7, aby byly sankce zrušeny a přikázat zemím povinné nákupy ruských paliv. To ale není něco, s čím by si Donald Trump příliš lámal hlavu, protože navržený plán je plný pasáží a opatření, která nemohou Spojené státy vynutit jinak, než enormním tlakem, vyhrožováním, nebo dokonce silou.

Součástí navržené dohody je i předání ruských aktiv držených na půdě Evropské unie investorům z USA, kteří mají polovinu investovat do obnovy Ukrajiny - rozumějte do těžby nerostných surovin - a polovinu do ekonomiky Ruské federace - rozumějte do těžby nerostných surovin. Aktiva ale nespravují Spojené státy, nýbrž bankovní domy Euroclear a Clearstream, které podléhají evropskému právu a jurisdikci Evropské unie. Trump nad rámec 200 miliard eur z ruských aktiv počítá s dalšími 100 miliardami eur, které mají americkým investorům zaslat státy Evropské unie a firmy z USA je posléze budou skrze fond Black Rock spravovat a rozhodovat, do jakých projektů budou na Ukrajině vloženy.

Na Záporožskou jadernou elektrárnu má být například napojeno ohromné datové centrum jedné nejmenované firmy z USA, čímž zřejmě dojde k utilizaci energie z Rusy ukradené elektrárny, nikoli ale k tvorbě pracovních míst či rekonstrukci válkou zdevastované země. Sektor umělé inteligence se vyznačuje především tím, že tvoří minimální množství pracovních míst a datové centrum Američanů rozhodně zemi nijak nepozvedne, pouze využije energii největší evropské jaderné elektrárny k účelům oné nejmenované společnosti.

Pozoruhodné je i to, jak si Donald Trump vykládá mezinárodní právo, zejména pak územní celistvost, mezinárodní trestní odpovědnost za válečné zločiny a v neposlední řadě také suverenitu jednotlivých zemí, Ukrajinu nevyjímaje.

V rámci mezinárodního práva je zcela klíčové, aby dohodu posvětila Organizace spojených národů v případě, kdy dojde k dělení území a překreslování hranic. Z tohoto důvodu dosud nebyly uznány ruské loutkové republiky na Ukrajině, které vytvořili Rusové společně s místními separatisty a usilovali o nezávislost. Nikdo také dosud neuznal ruskou kontrolu poloostrovu Krym, čímž jde o de facto ukrajinské území a tato teoretická diskrepance s realitou má dalekosáhlé důsledky ve formě budoucích sankcí, reparací, náhrad škod a dalšího plnění, které mohou v budoucnu Ukrajinci žádat po Ruské federaci.

Tato komplikovaná problematika je ale Donaldu Trumpovi cizí. Do dohody vepsal klauzuli, ve které promíjí Vladimiru Putinovi válečné zločiny a osvobozuje jej od budoucích postihů - žádné takové právo ale USA nemají mimo jiné i proto, že autoritu Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu neuznávají. Souhlas USA s ruskou kontrolou Krymu je ale revokovatelný, dokud jej neschválí Bezpečnostní rada OSN, kde má právo veta Francie a Velká Británie, jejichž vlády Trumpův postup nikdy neposvětí, státy by zaprodaly nejen svá svědomí, ale i politické přežití a budoucí relevanci. Klauzule prezidenta USA o tom, že si státy vzájemně odpouští veškeré spáchané válečné zločiny a zříkají se nároku na budoucí reparace je platná asi stejně, jako ruský podpis Budapešťského memoranda, které OSN neratifikovalo. Minské dohody ale ratifikovány byly, což zakládá nárok ve věci budoucích sporů, změní-li se poměry v Ruské federaci, nebo by došlo-li by k dramatickému úpadku její síly v budoucnu.

Kde ale nelze upřít Spojeným státům a v souvislosti také prezidentu Trumpovi sílu, jsou vojenské dodávky, za které nyní platí Evropská unie a zpravodajská pomoc včetně satelitní podpory, díky které Ukrajinci znají polohy ruských cílů na frontě i ve vnitrozemí. Extrémním, leč nyní již představitelným zvratem by bylo, pokud by Donald Trump nejen zrušil současné dodávky zbraní a informací Ukrajině, ale také nabídl obdobné benefity Ruské federaci a podpořil sílu Putinovy armády. Jednalo by se o zcela bezprecedentní úkaz a zřejmě by se proti Trumpovi vzbouřili i republikáni v USA, ale stačilo by několik týdnů a Ukrajina by padla, respektive Putin by získal znalosti o polohách klíčových cílů a silných i slabých stránkách armády. Jsem si vědom skutečnosti, že je takový scénář nepředstavitelný, ale po zveřejnění nové verze mírového plánu je ze strany USA již možné a nově i představitelné naprosto vše.

Celý plán USA má ale jednu slabou stránku. Donald Trump při jednání s Evropskou unií a Ukrajinou nemá jiné než evropské a ukrajinské karty. Donbas musí předat Ukrajinci, jinak se bude bojovat a stovky miliard eur mohou ze hry zmizet již příští týden, pokud dojde ke schválení využití aktiv pro účely napadené Ukrajiny. Prezident USA také nemůže donutit Evropskou unii ke zrušení sankcí a stejně bezradný bude i v případě, kdy k tomuto kroku vyzve Kanadu či Jižní Koreu, které Ukrajinu dosud podporovaly a Donalda Trumpa tamní státníci opravdu nemají nijak v lásce.

Američané nemají nic, co by mohli Rusům sami bez Evropanů a Ukrajinců nabídnout, respektive neexistuje nic, co by mohl Putin od Američanů kromě zastrašování Ukrajiny a vytváření tlaku na Evropskou unii chtít. Vzájemná obchodní výměna obou zemí zůstává na marginální úrovni i po nástupu Donalda Trumpa k moci a jediným skutečným hracím žetonem v rukou USA tak zůstává přerušení pomoci Ukrajině. Na tom ale prodělají američtí zbrojaři, s jejichž podporou se Donald Trump do Bílého domu dostal a jejichž produkty adekvátně zdraží, nebude-li zajištěn pravidelný odbyt skrze štědře financované vyzbrojování Ukrajiny.

Celý plán, jehož znění je v kontextu mezinárodního práva a dřívějších pozic Spojených států zcela šílené, je tak jen zoufalým pokusem Donalda Trumpa o vyděšení Evropské unie i Ukrajiny, protože prezident ve skutečnosti nemá žádné vlastní karty, jimiž by dokázal Vladimira Putina přimět k ukončení krveprolití. Evropané si musí uvědomit, že Donald Trump není na domácí scéně silný a jeho nízká podpora i v rámci republikánského elektorátu je tím, co prezidenta USA žene kupředu v úsilí docílit kapitulace Evropy i Ukrajiny v co nejkratším termínu. Budou-li Evropané a Ukrajinci trvat na svém, Trumpova opozice v USA a tlak ze strany významných obchodních partnerů USA donutí Trumpa couvnout stejně, jako couvá pokaždé, když přecení vlastní síly. Američané mají pro tento typický vzorec chování prezidenta vlastní pojmenování „TACO“, tedy „Trump always chickens out“. Prezident již mnohokrát dříve vyhrožoval daleko za hranicemi chápání i diplomacie, jen aby narazil na neústupného protivníka a posléze ustoupil. V USA vědí, že Trump pokaždé vyměkne a měli by si to velmi rychle uvědomit i Evropané.

Trumpovi je třeba předvést sílu - například využitím ruských aktiv na území EU - jinak bude pouze stupňovat svůj tlak a šikanu vůči obětem a spojencům, protože těm se vyhrožuje daleko lépe než agresorům. Smutné je, že tímto zavrženíhodným jednáním ztrácí Spojené státy nejen někdejší sílu, ale také dlouhodobé vazby se spojenci, které se projeví i tam, kde to Donalda Trumpa bolí nejvíce, tedy v ekonomice USA a politických preferencích.

Placené zdroje:

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.