Čínská falešná hra: Manipulovaná čísla, nadprodukce a úskalí ekonomiky na steroidech

Čínská ekonomika se vymyká západnímu kapitalistickému modelu ve všech myslitelných aspektech. Pochopení principu, jak Čína funguje, je zcela klíčové pro vyhodnocení prezentovaných dat v širším kontextu ekonomického zdraví čínského průmyslu, bankovnictví, realitního sektoru a také dalších segmentů trhu.

V dnešním článku se pokusím popsat čínský ekonomický model, který zemi zajistil nebývalý ekonomický růst, ale také zemi přivedl na pokraj krize současné doby, o které se příliš nemluví. Než ale začnu s ozdrojovaným popisem neduhů největší asijské ekonomiky, která je v povědomí občanů České republiky často vyzdvihována jako příkladná a úspěšná - na rozdíl od té evropské - je třeba vysvětlit odlišnosti v ekonomice řízené Komunistickou stranou Číny a běžné ekonomice západního světa.

Jak upřesním níže, Čína je vysoce stimulovanou, státem kontrolovanou a manipulovanou, ale v neposlední řadě také predátorskou ekonomikou, jejíž přežití závisí na neustálém generování obchodního přebytku a parazitování na otevřených ekonomikách vyspělého světa.

Při čtení ekonomických dat z Číny je totiž většina reportovaných čísel zmanipulovaných, respektive pozměněných tak, aby působila nejlepším možným dojmem. Jak jsou čísla pozměněná a jaký je reálný obraz polostátní ekonomiky komunistické Číny, popíšu na řádcích níže, nejprve je ale třeba začít u měnového a kapitálového a fiskálního modelu země, který je světově taktéž unikátní.

Čínské perepetuum mobile funguje následovně. Exportní ekonomika vytváří neustálé obchodní přebytky, jen v roce 2025 jde o 1 000 miliard dolarů, ale tyto dolary nezůstávají domácím firmám. Společnosti exportující zboží za tyto produkty inkasují dolary, které musí do 30 dnů přeměnit u komerčních bank na čínské jüany za fixní sazbu deklarovanou Centrální bankou Číny (PBOC), která měnu uměle podhodnocuje. Aby následně dolary v ekonomice jüan neposílily, komerční banky mají povinnost centrální bance tyto dolary prodat a ta je opět bankám vymění za předem určenou fixní sazbu za čínské jüany.

Zde ale nastává první problém - příliš mnoho jüanů v ekonomice by naopak způsobilo inflaci, což se také během krize roku 2015 skutečně stalo. Čínská centrální banka tak komerčním bankám přikáže, aby jüany získané za dolary nepůjčovaly Číňanům, ale nakupovaly za ně čínský dluh, který PBOC nabere vydáním dluhopisů, tedy de facto vytištěním peněz, které kryjí právě rezervy čtyř největších státních komerčních bank.

Je mi jasné, že výše uvedeným řádkům rozumí jen někteří, tak raději celý princip čínské falešné měnové hry shrnu laickou řečí do odrážek níže.

Uměle udržovaný kurz jüanu je pro čínskou ekonomiku naprosto klíčový a pokud by došlo k posílení čínské měny vůči dolaru o 5 až 10 %, způsobí tento jev podle výzkumníků z BBVA Research pokles exportu čínského zboží na západní trhy o 10 až 12 %, čímž se zpomalí růst ekonomiky o 1,2 až 1,4 % HDP ročně. Podle výzkumníků institutu Brookings, který vydal k podhodnocení čínské měny v březnu tohoto roku obsáhlou analýzu, je ale skutečná hodnota jüanu udržována až o 28 % pod směnným kurzem vůči západním měnám, pokud by se jüan obchodoval na volném trhu.

Číňané tento princip ale nevymysleli, pouze jej, jak mají ve zvyku, okopírovali od Japonska v 60. až 90. letech 20. století, kdy země postupovala úplně stejným způsobem a vyrostla v druhou největší ekonomiku světa, jen aby dnes upadla do stagnace a rekordního zadlužení na úrovni 231 % HDP. Čínskou ekonomiku dnes taktéž trápí totožné neduhy, jako Japonsko v 80. a 90. letech 20. století, kdy se model exportní ekonomiky na steroidech vyčerpal. Čínská peněžní zásoba (M2 money supply) dosahuje 220 % HDP a banky se snaží, seč jim síly stačí, udržet nekontrolovaný proud natištěných jüanů pod kontrolou a investovat jej obezřetně, aby nedošlo k tvorbě sektorových bublin a účelové nadprodukce.

Tato snaha ale naráží na realitu. Roku 2021 praskla realitní bublina skrze krach developera Evergrande a od té doby se Čína marně snaží stimulovat ceny nemovitostí, které trápí deflační tlaky. Jakmile totiž ceny nerostou, ale začnou klesat, nemají producenti důvod stavět a kupci nakupovat - ekonomika se zastaví, protože deflace signalizuje přebytek nabídky.

Až nyní se po vysvětlení specifického čínského peněžního a stimulačního modelu exportní ekonomiky vrhnu na čínská čísla a data, která jsou, řečeno bez nadsázky, hrozivá a signalizují hluboké problémy největší asijské ekonomiky.

Výše uvedené řádky vysvětlují, že Čína trpí potřebou neustále investovat přebytečné jüany do rozličných sektorů, čímž ale při slabém růstu HDP a bariérách na straně zákazníků dochází k tvorbě bublin a sektorové nadprodukce. Níže shrnu několik takových případů, kdy Čína reportuje skvělá průmyslová čísla, ale vyrobená produkce nenajde zákazníky, čímž jí musí skupovat vlády a regionální municipality, aby udržely pomyslné průmyslové srdce ekonomiky uměle naživu.

Nadprodukce oceli a realitní bublina

V Číně zcela zamrzl po pádu developera Evergrande realitní trh, čímž razantně poklesla domácí poptávka po oceli a Čína, která je největším světovým výrobcem i exportérem oceli, musela obratem reagovat. Prasknutí realitní bubliny cítí země dodnes a k srpnu 2025 Čína stále eviduje neuvěřitelných 780 milionů čtverečních metrů neprodejných rezidenčních a komerčních ploch. Oživení trhu nepomohlo ani snížení úrokových sazeb a státní podpora hypoték ve výši 4 bilionů jüanů (12 bilionů korun). Prodeje nových nemovitostí meziročně poklesly o 5 % a celkový pokles od roku 2021 dosáhl v kumulovaném vyjádření již těžko představitelných 60 %.

Hodnota investic do nemovitostí je meziročně nižší o 15 % a ceny nemovitostí od roku 2021 poklesly taktéž o 15 % a dosud se nevzpamatovaly, čímž stavitelé ztratili motivaci investovat a ponechali ocelářský sektor v nebývalé krizi. Oceláři se tak pokusili přeorientovat z domácího trhu na ten mezinárodní, ale nabídka oceli dalece převyšuje poptávku a celosvětově se podle dat OECD ročně vyrobí o 270 miliard tun oceli více než poptává globální ekonomika. Záplava levné čínské oceli vedla k uvalení cel na čínské exportéry, kteří se snaží sankce obcházet skrze Vietnam a Indonésii. Díky efektivní ochraně trhů v západních zemích se čínský export postupně propadá a zatímco v roce 2024 dosáhl objem neprodané oceli pouze 50 miliard tun, letos Čína počítá s přebytkem ve výši 120 miliard tun a nedojde-li k reformám a oživení realitního trhu, v letech 2028 až 2030 vyprodukují čínští oceláři o 270 miliard tun oceli více, než zvládnou prodat.

Jak Čína tento problém řeší, vykáže snad přebytky zásob po vzoru západních ekonomik? Ne, lokální čínské municipality ocel skoupí skrze jüany vypůjčené od státních bank a souběžně vláda sektor zahltí dotacemi k pokrytí výpadků příjmů do doby snížení kapacit. Jen vláda provincie Jün-nan vykoupila ocel za 7,5 miliardy jüanů, jen aby průmyslové přebytky uložila do skladů a podpořila místní oceláře, kteří zaměstnávají až 11 % místních.

Nadprodukce baterií a elektromobilů

Dalším příkladem jevu nadprodukce a souvisejícího bublinového efektu je čínský trh s bateriemi a elektromobily. V současnosti je čínský průmysl schopen vyrábět 40 až 50 milionů automobilů ročně, ale státní dotace zapříčinily, že automobilky vybudovaly až příliš robustní kapacitu, která je nyní využitá na pouhých 50 až 70 % a soustavně klesá. Podle oficiálních dat mají letos čínské automobilky vyrobit 15 milionů elektromobilů, ale domácí poptávka se propadla z 12 na 11 milionů, čímž roste počet automobilů, které je třeba vyvézt k zahraničním kupcům. Ke konci října 2025 ale Číňané prodali pouhých 1,4 milionů elektromobilů, ale zároveň reportovali pouhých 70 tisíc neprodaných vozů - kde je tedy háček?

Lze si to jistě jen těžko představit, ale čínské firmy manipulují data o prodaných vozech a podvádí při žádostech o štědré státní dotace. Systém je primitivní - automobilka vyrobí nový vůz, který obratem prodá dealerovi a ten následně automobil označí jako oficiálně prodaný - čímž automobilka vykáže správná čísla a získá dotace - a následně jej dealer vyveze do zahraničí na sekundární trh s ojetinami, kde vůz prodá se značnou slevou. Data falšují i největší čínské automobilky Neta a Geely, kdy druhá jmenovaná takto manipulovala v roce 2024 prodeje celkem 436 000 automobilů skrze více než 4 000 dealerů. Odhadované množství prodaných aut, ze kterých se stanou převozem do zahraničí ojetiny s nulovým nájezdem, je odhadován na celé 3 miliony vozů jen za rok 2024. Čínská vláda ale mlčí, na oko vykazuje skvělá čísla, ale v zákulisí omezuje dotační programy, které nadprodukci zapříčinily.

V souvislosti s falšováním dat o prodaných automobilech a nedostatečné poptávce po čínské nadprodukci elektromobilů se krize přelévá taktéž do sektoru výroby baterií, který taktéž trápí systémová nadprodukce, a to nejen v sektoru elektromobilů. Výrobci lithium-iontových akumulačních jednotek vyprodukovali v roce 2025 instalovaný výkon na úrovni 3 000 GWh, čímž nepředčili jen domácí, ale také světovou poptávku po těchto akumulátorech a to dokonce o 140 %. Prodeje těchto akumulátorů na domácím trhu v Číně, který je největším odbytištěm na světě, přitom v meziročním srovnání v říjnu 2025 poklesly o 6,6 %.

Čínská ekonomika je ale plánovaná, tudíž obří projekty nelze jen tak mávnutím ruky zastavit. Agentura IEA odhaduje, že počet vyrobených lithium-iontových akumulátorů v Číně dosáhne v roce 2030 400 % globální poptávky při dokončení nových továren a výrobě na 60 % kapacity.

Vykáže čínská vláda produkci sektoru jako přebytky? Ne, firmy obdobně jako u elektromobilů vykáží produkty jako prodané, čímž splní čísla a kupci posléze skrze re-export baterie prodávají jako použité. Tyto kupce posléze čínská vláda v roce 2025 zadotuje balíkem peněz v hodnotě 7 miliard dolarů, aby pokryla ztráty a udržela zaměstnanost i výrobní kapacitu. Cílem Číny totiž není produkovat použitelné produkty, ale skrze cenovou válku zničit západní konkurenci a reportovat přitom skvělá čísla, která potěší nejvyšší představitele politbyra.

Čínská ekonomika je postavena na fiskálních steroidech, které Centrální banka Číny PBOC neustále pumpuje do ekonomiky a vytváří neudržitelnou průmyslovou produkci. V plánované a mohutně stimulované ekonomice je tato produkce politickou zbraní v rukou komunistické vlády, pomocí které Číňané likvidují západní tržní ekonomiky a vytváří závislost v klíčových sektorech.

Současná ekonomika Čínské lidové republiky je tikající bombou, která dříve či později vybuchne stejně, jako ekonomika Japonska v 90. letech 20. století a na přelomu milénia. Stroj na peníze živený neustálým přísunem zahraničních měn se zastaví ve chvíli, kdy čínská měna pod tlakem kupní síly posílí a stagnace ekonomiky vyžádá další fiskální stimuly, tentokrát ale v obráceném gardu a skrze skutečný dluh, nikoli ten, který dnes PBOC vydává. Zadlužení Číny je stejně jako vše ostatní pouze umělé, země vydáváním dluhopisů jen ukrývá inkasované dolary, aby udržela měnu uměle nízko a pokud by tak PBOC nečinila, jüan by neúměrně posílil a ekonomický stroj se zasekl. Čínu si lze představit jako skříň naplněnou penězi k prasknutí, která se ale nesmí otevřít a zaplavit těmito prostředky domácí ekonomiku, nýbrž je třeba skříň neustále rozšiřovat a ukrývat do ní další a další prostředky adekvátně k růstu HDP.

Zatímco čínské HDP roste o úctyhodných 5 % ročně, zadlužení se taktéž o 5 % ročně navyšuje, ačkoli mají čínské banky k dispozici rekordní peněžní zásoby, kterými by celkovou částku vládního zadlužení v hodnotě 88 % HDP hravě pokryly. To se ale nesmí stát, jüan by příliš posílil a peněžní zásoba i vydané dluhopisy PBOC jsou pomyslnou bezednou jámou, kde končí zahraniční devizy, aby nedošlo k posílení kurzu a omezení exportu.

S neomezenou finanční zásobou a devalvovanou měnou mohou komunisté kdykoli mohutně zadotovat jakýkoli myslitelný průmyslový i služební sektor a bez lítosti zničit západní tržní konkurenci. Stalo se tak u výroby spotřební elektroniky, elektronických polotovarů, levných polovodičů i základních desek a dnes Čína dominuje i výrobě solárních panelů, elektromobilů, baterií a čehokoli, po čem je zrovna v západním světě poptávka. Bez zneužívání západních trhů nebude mít Čína neustálý přísun zahraničních měn a nebude schopna nadále živit onen měnový a fiskální koloběh, kterým udržuje ekonomiku v nadprodukci a na steroidech.

Závislost na čínské produkci je pro západní svět zničující drogou, která začne rozkládat ekonomiku kdykoli, kdy bohatší státy otevřou své trhy domněle levnému - často dotovanému - čínskému zboží a dovolí tak usmrcení vlastních producentů. Dostupnost vystřídá závislost, kterou komunistické vedení Číny využívá kdykoli jako ekonomickou zbraň hromadného ničení - stačí vzpomenout na bojkot vývozu rafinovaných kovů vzácných zemin, kterým Čína vyhrožovala letos již několikrát.

Jak se bránit obří ekonomice, která nehraje fér, uměle podhodnocuje vlastní měnu, zvýhodňuje export a parazituje na bohatství západního průmyslu, jen aby jej zničila a nahradila? Recept již ukázal Donald Trump - stačí zaútočit a čínský papírový obr odhalí své slabiny.

Nepodezírám prezidenta USA ze znalosti úskalí souboje s ekonomikou čínského typu, ale ministr financí USA je jedním z nejlepších ekonomů světa už jen proto, jak dokázal v roce 2025 položit čínského obra na lopatky a zasadit Čínské lidové republice šrámy, ze kterých se nevzpamatovala dodnes. Tím, že absolvoval dosud největší souboj s čínským papírovým obrem, Scott Bessent po letech útlaku průmyslu otevřených ekonomik ukázal, co na Čínu platí. Mnozí si jistě vybaví události letošního dubna a května, kdy Donald Trump zavedl bezprecedentní cla na čínský dovoz, která v jednu chvíli dosáhla až 157 %. Výsledkem této strategie, jejímž architektem je Scott Bessent, je dnešní přirážka 25 % na čínský dovoz, kterou Číňané nijak neoplatili a navíc v rámci uzavřené dohody odebírají zásadní objemy americké zemědělské produkce a fosilních paliv.

Útok skrze postupné navyšování celních přirážek měl Čínskou lidovou republiku donutit k akceptování navýšeného cla, čímž by Američané ochránili domácí producenty a vyvarovali se efektů čínské dotační ekonomiky, která by dokázala libovolný sektor v USA - například automobilky - přivést ke krachu, kdykoli by se k takovému kroku komunistické politbyro rozhodlo. Šokové navýšení cel o 50 % vedlo k drastickému omezení čínského vývozu do USA, což ohrozilo přísun dolarů do čínského ekonomického stroje. Číňané kontrovali prodejem státních dluhopisů USA a uvolněním části bankovních rezerv, aby oslabili domácí měnu a zvýhodnili exportéry na dalších trzích - výkyvy na trhu s dluhopisy USA ale kapitálový trh po několika dnech vstřebal bez významných komplikací.

Po navýšení cel na 157 % začali Číňané uměle oslabovat svou měnu a jüan v období března až května oslabil o 3 %, čímž se zvýšil celosvětový odbyt čínského zboží, ale kdyby kroky s USA koordinovala i Evropská unie, tento efekt by nebyl možný. Čínská vláda také oznámila rozpuštění investičního balíku v hodnotě 840 miliard dolarů do ekonomiky, aby udržela zaměstnanost a produkční kapacity podniků a PBOC taktéž snížila úrokové sazby k podnícení domácí spotřeby. V době, kdy Američané tvrdě útočili na Čínu, došlo k navýšení tamního exportu do regionů ASEAN - Jižní Asie - a EU o 60 %.

Američané tak celní válkou dosáhli alespoň částečného snížení obchodního přebytku a skrze celní přirážky chrání domácí producenty v automotive a dalších sektorech před dotovanou asijskou konkurencí. Čínské produkty ale většinově převzala Evropská unie a některé bohatší ekonomiky Jižní Asie, v důsledku čehož jsou tamní trhy ohrožené nekalou čínskou konkurencí, která nehraje fér. Solární panely a větrné turbíny se exportéři z Číny snaží masivně udat v Africe, ale naráží na nedostatečnou kupní sílu a ačkoliv export do Afriky vzrostl o 60 %, marže a objemy se propadly, čímž se výše uvedená nadprodukce v sektorech akumulátorů, automotive a obnovitelných zdrojích ještě prohloubila. V dnešní době ale ani USA již nedrží onen pomyslný vypínač globální ekonomiky a nedisponují takovou silou, jakou měla americká ekonomika na přelomu milénia. V obchodní válce s Čínou zůstaly Spojené státy osamoceny a asijská velmoc mohla přeorientovat, leč obtížně a za velkých ztrát, domácí produkci na jiné trhy. Scott Bessent ale nabídl recept, jakým by se západní svět mohl bránit čínské ekonomické zbrani, kterou komunistická vláda uzurpuje celá sektorová odvětví a již dekády vytváří na západních trzích závislost, kterou následně zneužívá pro politické účely.

Mezi čínskou a japonskou ekonomikou je ohromný rozdíl. Zatímco Japonci zneužívali podhodnocenou měnu k rekordním exportním přebytkům v druhé polovině 20. století, činili tak za účelem industrializace země a navýšení životní úrovně obyvatel bez doprovodných jevů v podobě masivního jaderného zbrojení a budování milionové armády s nejlepším dostupným technologickým vybavením. Není radno dodávat, že Japonsko je nejen demokracií, ale také státem, jehož podobu formovala prohra v druhé světové válce a následující dekády pacifismu. Čína je státem s totalitním a nelítostným zřízením, jehož záměry vůči sousedům i sokům v podobě vyspělých západních zemí nejsou rozhodně přátelské. Bez podpory Číny by Ruská federace nezvládla vést nejničivější válku v Evropě za posledních 80 let a je to opět Čína, kdo financuje režimy v Íránu, Venezuele a Severní Koreji, jejichž vlády podporují mezinárodní terorismus, obchod s drogami a řinčí jadernými zbraněmi.

Čína je falešný hráč, jehož ekonomiku drží při životě stimulační a fiskální steroidy, na nichž vzniká extrémní nadprodukce, skrze kterou vláda křiví západní trhy, ničí konkurenci a vytváří zničující závislost, který krátkodobě nabízí levné zboží, ale dlouhodobě oběť přiměje k podvolení se vrtochům komunistického politbyra, které má jediný cíl - stát se dominantní globální velmocí a vytvořit systém natolik silný, že bude schopen určovat globální dynamiku a hýbat světovým děním.

Dříve či později bude nutné, aby se také Evropská unie asijské velmoci postavila a skrze nastavené bariéry odvrátila zhoubné pronikání zdánlivě levného dovozu z Číny, který provází politická daň. Američané letos ukázali, že je Čína stále i v dnešní síle zranitelná a kdyby došlo ke koordinovanému obchodnímu úderu západního světa za účasti Evropské unie, Kanady, USA a Japonska, ekonomika komunistů se sesype a kolaps uměle podhodnocené měny povede k nevyhnutelnému narovnání tržních podmínek do takové míry, že bude Čína, leč nedobrovolně, donucena současný systém měnových a fiskálních stimulů opustit.

Takový vývoj by pomohl globální ekonomické soutěži a potrestal hráče, který již dekády hraje falešně, ale dosud mu to většina vyspělých ekonomik z nepochopitelného důvodu toleruje.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.