Článek
Většina státníků z Evropské unie, snad kromě Viktora Orbána, si po vyslechnutí projevu Marca Rubia na Mnichovské bezpečnostní konferenci hlasitě oddechla. Rubio se několikrát vrátil do historie, zopakoval staré úspěchy transatlantického spojenectví a zmínil i oběti z řad minulých generací, které bojovaly bok po boku v druhé světové válce a dalších konfliktech 20. a 21. století. Projev zakončený až sentimentálními slovy o tom, že Spojené státy „budou vždy dětmi Evropy“ okamžitě vedl k sepsání titulků, jak druhý nejvlivnější muž ve Spojených státech ocenil Evropany a upokojil obavy z nevyzpytatelného Donalda Trumpa.
Je ale projev Marca Rubia skutečně přelomový? Zde je třeba odlišit mezi formou a obsahem, překvapivá byla totiž pouze slova a tón, s jakým ministr zahraničí USA promlouval k přítomným posluchačům. Tento projev byl smířlivější, laskavější a méně konfliktní než ten, který přednesl J. D. Vance před rokem na totožném místě a přítomné posluchače vyděsil. V otázce obsahu se ale oba projevy viceprezidenta USA a dnes ministra zahraničí tolik nelišily. O vztahu mezi USA a Ruskou federací nezaznělo nic, ale také se Rubio nevěnoval pozici prezidenta Trumpa vůči Evropské unii a souvisejícím vztahům, nebo také roli USA v obraně Evropské unie skrze NATO.
Rubio načrtl světonázor republikánské strany. Trump slábne a zazněl hlas Kongresu, nikoli Bílého domu
Když dojde k očištění Rubiových slov o historické paralely, ideologické výzvy a smířlivé paralely bez konkrétního obsahu, je možné celé vystoupení shrnout do několika jasných a obsahově vyplněných vět.
- Spojené státy jdou kupředu samy, je suverénní a určují své priority v nezávislosti na globálních pravidlech nebo mezinárodních organizacích.
- Klimatická, migrační a bezpečnostní politika USA vychází z potřeb USA, nikoli z jejich role ve světových organizacích, které již Spojené státy nevnímají jako funkční. Které organizace jsou myšleny, uvedeno nebylo.
- USA budou usilovat o strategickou suverenitu ve všech klíčových oblastech, tedy v obchodních vztazích, bezpečnosti a zabezpečení klíčových dodavatelských řetězců. Nebudou na nikom závislé, což si hodlají vynutit nevybíravými způsoby a Evropa má učinit totéž.
- Spojenectví s Evropou je pro USA přirozené, ale starý kontinent musí posílit svou bezpečnost, chránit své hranice, přebudovat průmysl a dbát na suverénní pojetí novodobé zahraniční politiky USA, tedy politiky oddělených bloků s důrazem na souboj kultur, nikoli globálního pojetí demokratického světa, jaké razily dřívější administrativy Bílého domu.
A nyní k tomu skutečně podstatnému. Marco Rubio v Mnichově prezentoval svou vizi světa, nikoli svět Donalda Trumpa. Ve Spojených státech se totiž politický postoj Marca Rubia značně liší od pozic samotného prezidenta a některých jeho partnerů, z nichž je pro Evropu nejdůležitější J. D. Vance. Skupinu Trumpových nejbližších pak reprezentují i Howard Lutnick, Pete Hegseth, Kristi Noemová a další. Rubio je v americké vládě poměrně osamocen, ale stojí za ním republikáni ze Sněmovny reprezentantů i Senátu Kongresu USA, kteří by jej nejraději viděli jako budoucího prezidentského kandidáta republikánské strany v roce 2028. J. D. Vance zas reprezentuje hnutí MAGA a oslovuje křesťansko-konzervativní komunitu, jejíž hlas i vliv rostou od období pandemie a mísí se do ultrakonzervativních, místy konspiračních, ale hlavně silně protidemokratických postojů, které někdy hraničí i s návratem do 19. století v otázce práv žen, migrační politiky a rodinných hodnot obecně.
Marco Rubio je profesionál se silným politickým zázemím a vlivnou pozicí srovnatelnou s Henrym Kissingerem v Nixonově administrativě. Ministr zahraničí reprezentuje tu část republikánské strany, které zarazila cla Donalda Trumpa proti Kanadě, pohrozila Donaldu Trumpovi odvoláním v případě záboru Grónska a odmítla posílení prezidenta skrze zrušení takzvaného filibusteru, tedy nutné senátní většiny pro prosazení schválení jednotlivých zákonů na sílu skrze takzvanou supervětšinu 60 senátorů. I tato, vůči některým Trumpovým nápadům odmítavá skupina, však vnímá Evropskou unii jako slabou, závislou a potácející se v množství neefektivních politik, jakými jsou z pohledu Američanů deindustrializace, přehnaný důraz na klimatickou politiku na úkor vlastní bezpečnosti a tito umírnění politici z republikánských řad vnímají jako závadnou i migrační a kulturní politiku. Je možné s nimi nesouhlasit, rozhodně je ale přímo nutné tyto obavy vnímat vážně, protože budou definovat spojenectví mezi Evropou a Spojenými státy i za předpokladu, že éra Donalda Trumpa dříve či později skončí. Samotná řeč a účast Marca Rubia na sledované Mnichovské bezpečnostní konferenci ale potvrdila slabost Donalda Trumpa na domácí politické scéně, kde iniciativu přebírá právě ona umírněnější skupina transatlanticky orientovaných republikánů.
Důležitější než samotné sdělení ministra zahraničí USA je to, že se Mnichovské bezpečnostní konference účastnil právě on a smířlivá forma jeho projevu indikuje, že ona umírněnější a státotvorná část republikánské strany nyní vyvíjí na Donalda Trumpa maximální nátlak, aby se s evropskými spojenci udobřil. Kdyby tomu tak nebylo, přijede Donald Trump, nebo v horším případě i J. D. Vance a pronese ještě konfrontačnější proslov než jaký si účastníci vyslechli v minulém roce.
Rubio neřekl to podstatné. Osud NATO v Evropě, Ukrajina a Rusko? Je třeba jednat s USA, nikoli pouze s Donaldem Trumpem
Evropská veřejnost, média, ale často i političtí reprezentanti často vnímají osobnost prezidenta Spojených států jako jedinou určující sílu v obchodní i zahraniční politice. Tak to ale není a příklady Grónska, Kanady nebo aktivit Stevena Witkoffa na Ukrajině ukázaly, jak vlivná dokáže být ona neviditelná skupina amerických zákonodárců, kteří se dosud proti prezidentovi vyslovili jen v těch nejvážnějších záležitostech. Byl to Kongres a Marco Rubio, kdo Donalda Trumpa dotlačil výhrůžkami odvoláním k opuštění zamýšleného záboru Grónska silou, nebyli to Evropané. Totožná skupina donutila Bílý dům k uplatnění sankcí proti ruské federaci - kdyby sankce neuplatnil sám Trump, senátoři složení z republikánů i demokratů by opatření uplatnili sami, dokonce i v silnějším provedení o zhruba týden později. S Kanadou šlo o stejný příběh, prezident uvalil cla a byl to Kongres, který pro jednou závadnou politiku bez skrupulí zarazil a ukázal tím Donaldu Trumpovi, že není všemocný. A byl to opět Rubio, kdo zrušil plánovaný summit Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem v Budapešti po tom, co si vyslechl požadavky Sergeje Lavrova a jednoznačně je odmítl.
Z politického pohledu je tak třeba slyšet, jaké jsou zájmy těchto umírněných republikánů a jak se staví k válce na Ukrajině, přítomnosti USA v NATO a v Evropě nebo k budoucnosti Ruské federace pod Vladimirem Putinem. Mimo jiné je také zcela klíčové, jak tito politici vnímají Čínu nejen jako obchodního partnera, nýbrž také její roli coby pravděpodobného budoucího agresora nejen v Indo-Pacifickém regionu. Tato velmi podstatná sdělení na Mnichovské bezpečnostní konferenci z úst Marca Rubia nezazněla. Při poslechu celého projevu si pak posluchači uvědomí, že k samotné bezpečnosti nezaznělo téměř nic. To ale nemusí být nutně špatně, ani Marco Rubio si nemůže dovolit otevřeně vystoupit proti politice svého šéfa a musí udržovat jakousi rovnováhu mezi pohledy některých republikánů a hnutím MAGA i jeho zástupci na nejvyšších místech.
Po proslovu Marca Rubia na Mnichovské bezpečnostní konferenci si tak Evropa může oddechnout pouze a jen díky méně konfrontačnímu tónu a formě sdělení. Obsah Rubiových tezí, tedy konkrétní pozice Kongresu a umírněné části republikánské strany si ale evropští státníci musí zjistit sami. Situace v USA začíná nápadně připomínat druhý mandát Baracka Obamy, kdy byly názory republikánského zástupce Paula Ryana důležitější, než pohledy prezidenta USA, který byl republikánskou většinou v obou komorách Kongresu efektivně paralyzován. I tito republikáni ale od evropských států něco požadují a je třeba jejich obavy i výzvy adresovat. Jakmile bude Evropská unie efektivně vyjednávat nejen s Bílým domem, ale také s Kongresem, může dosáhnout mnohého včetně koordinovaného postupu vůči Ruské federaci, ústupky v obchodní oblasti a potvrzení transatlantického spojenectví. To již Kongres i sám Rubio několikrát prokázali, když právě oni Trumpa zastavili v časech nejvyšší nouze.
Úleva je po proslovu ministra zahraničí na místě. Musí být ale také ze strany Evropy podpořena konkrétními kroky, jednáním s relevantními kongresmany a ústupky Spojeným státům v oblastech, které jsou pro ně klíčové. Je tak třeba posílit vlastní obranu, strategickou nezávislost a neodmítat USA principiálně pouze proto, že jim nyní vládne Donald Trump.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.
