Nacista, kterého chtějí Židé vyznamenat za lidskost - špion plánoval války i zabití Hitlera

I mezi nejvyššími veliteli německé armády lze v období druhé světové války najít příklady lidskosti a cti, která často skončila smrtí dotyčných rukou toho samého režimu, kterému sloužili. Jednou z kontroverzních osobností je i šéf německé tajné služby Abwehr, admirál Wilhelm Canaris, hrdý muž a profesionál, kterého uznávali i jeho protivníci. Hitlera nesnášel, ale službě své vlasti zasvětil svůj život i kariéru. Profesionálně plnil svěřené úkoly v zájmu nacistického režimu a svou lidskost projevoval tam, kde mohl zachránit nevinné životy. Rozporuplný život talentovaného a zkušeného velitele špionů německého Abwehru zakončil až neúspěšný atentát na Adolfa Hitlera v roce 1944.

Jeho kontroverzní kariéru dokládá i snaha ortodoxních Židů jmenovat jej „Spravedlivým mezi národy“, titulem, který židovský stát uděluje těm, kteří projevili lidskost v nelidských podmínkách nacistického režimu.

Canaris je jediným důstojníkem německé třetí říše ve velící pozici, kterého kdy Židé na tento řád navrhli.

Slova Wilhelma Canarise, která si zapsal na poradě válečného štábu před napadením Polska roku 1939 dokládají, že se způsoby k obhájení agresivní války od té doby nezměnily. Jedná se o téměř identický narativ, který dnes používá Putinovo Rusko.

„Já se postarám o propagandistické podněty pro rozpoutání války, je lhostejné, jestli budou důvěryhodné. Vítěze se nakonec nikdo neptá, jestli říkal pravdu, či nikoli. Je třeba uzamknout srdce proti soucitu. Přijde i brutální zacházení. Osmdesát milionů lidí musí dostat svá práva. Jejich existence musí být zajištěna. Pravdu má silnější. Největší tvrdost!“

Tato slova si zapsal šef špionů do svých poznámek a řídil se jimi.

Šéf tajné služby Abwehr tak bezpochyby sloužil Hitlerovu režimu, jeho život je však plný kontrastů a kontroverzí, kdy na jedné straně vykonával své těžké úkoly a zároveň v rozporu s rozkazy zachránil stovky Židů a plánoval několik atentátů na vůdce Adolfa Hitlera - jeho odpor mu nakonec byl osudným.

Canaris se narodil do velmi dobře zajištěné rodiny průmyslníka v německém Duisburgu. Po maturitě se připojil k císařskému námořnictvu a po absolvování výcviku na lehkých lodích byl několikrát povýšen pro své schopnosti a stal se zpravodajským důstojníkem. Během první světové války sloužil na křižníku Dresden, který 14. března 1915 zajala britská armáda. Canaris byl společně s posádkou 300 mužů uvězněn v jihomamerickém Chile.

Poprvé se u něj projevil talent a odvaha riskovat, kdy unikl ze zajetí a bez prostředků se díky znalosti cizích jazyků dostal s pomocí lokálních obchodníků zpět do Německa. Po návratu dostal vyznamenání a přidělené velení ponorky ve středomoří, což vzhledem k jeho věku byla velká pocta a neobvykle vysoká pozice.

Nacisty nevnímal Canaris jako horší než původní Výmarskou republiku, která zapříčinila ekonomický rozklad, hyperinflaci a upadající armádu. V očích důstojníka byl Hitler tím, kdo dal zemi cíl a vede jí k lepším zítřkům. Tento pohled měla valná většina armádních důstojníků, německých patriotů, kteří chválili Hitlerem zajištěný pokrok a nevnímali možné hrozby.

Po první světové válce si Wilhelm Canaris vzal dceru bohatého průmyslníka Eriku Waagovou, se kterou měli dvě dcery.

Mladého, talentovaného a dle árijského vnímání velmi pohledného Heydricha se Canaris ujal již v roce 1923, kdy bylo Heydrichovi pouhých 19 let, během svého působení v námořnictvu. Vzal mladého důstojníka pod svá křídla a otevřel mu kariéru v armádě. Později v roce 1935 byl jmenován ředitelem nacistické rozvědky Abwehr na doporučení jejího dřívějšího velitele Konrada Patziga, v tu chvíli se se starým známým Heydrichem setkali znovu.

Je nutné podotknout, že Canaris „musel“ mít s Heydrichem dobré vztahy, ten byl totiž velitelem bezpečnostní služby SS - Sicherheitsdienst (SD), která armádu kontrolovala a když se jí někdo znelíbil, našli si cestu, jak se jej zbavit. Oba bydleli ve stejné ulici, několik domů od sebe a projížděli se spolu ve volném čase na koních. Zda tak činil Canaris dobrovolně či nikoli a zda strávený čas s Heydrichem považoval za nutný, nebo se oba scházeli z vlastní vůle, není známo.

Zásadní změna Canarisova vnímání nacistického režimu nastala v roce 1938, kdy služba SS „zvlčela“ a začala se zbavovat nepohodlných důstojníků německé armády - Canarisových přátel. První byl na ráně ministr obrany, Werner von Blomberg, ten musel odejít, protože si vzal za ženu prostitutku. Dalším nepohodlným se stal Werner von Fritsch, který byl obviněn z homosexuality - ačkoli gestapo vědělo, že skutečným viníkem je kapitán Frisch. Tato nenávistná kampaň proti nevinnému člověku Canarise ubezpečila, že je třeba změny a režim se vymyká kontrole.

Nutno podotknout, že velká část velících armádních důstojníků pocházela z velmi bohatých šlechtických a průmyslnických rodin, kdy služba Německu byla vnímána jako povinnost a přísaha, kterou velitelé skládali, pro ně byla posvátná a zavazující. O to těžší bylo pro tyto patrioty pozorovat rozklad společnosti, nenávist způsobenou nacisty a čistky vedené kariéristy typu Himmlera či Heydricha.

Adolf Hitler byl fascinován kariérou zkušeného velitele rozvědky a jeho zcestovalostí. Oproti Hitlerovi byl Canaris vzdělaný, vážený a respektovaný. Naslouchal tak jeho radám a doporučením - zejména v období před Mnichovskou dohodou - a okolí až závidělo řediteli Abwehru Hitlerovu pozornost a úctu.

Rok 1938 a související armádní čistky však byly vystřízlivěním a v té době již Canaris začíná plánovat Hitlerovo sesazení. Vnímá válku s Československem jako zničující hrozbu a udělá cokoli, aby jí zabránil včetně nutného odstranění samotného Adolfa Hitlera.

Své tajné službě nařizuje, aby informovala o situaci v Československu reálně a naopak přidala na pesimismu slovy:

„Priorita a zvýraznění všech zpráv a novinek, které se týkají pevnostního opevnění, rezolutní vůle českého národa a jeho vlády se bránit, stejně jako pravděpodobného zásahu západních mocností a Sovětského svazu (ruské letectvo). Působit tímto způsobem proti optimisticky naladěným a na čistě nacistické ideologii postaveným zprávám SD a podobných stranických skupin.“

Až do osudového dne konference v Mnichově Canaris a jeho přátelé věří, že dokáží Hitlera přesvědčit, aby nechal Československo být. Po Mnichově je vše jinak, Hitler se vrací vítězný - dostal vše co chtěl, zadarmo a bez války - a jeho pozice se stává nezpochybnitelná. Veřejnost i armáda bezmezně obdivovaly genialitu vůdce.

Invaze do Polska velitele rozvědky zlomila. Naplno viděl, čeho jsou služebníci nacistického režimu schopní a zkáza měst a Židů jej dovedla do častých depresí. Začal kolem sebe v německé rozvědce shromažďovat Hitlerovy odpůrce - například Hanse Ostera, Hanse von Dohnanyie nebo Georga Hansena. Ti všichni byli odsouzeni a usmrceni při pokusu o atentát na Hitlera v roce 1944.

Canaris také „zaměstnával“ Židy jako tajné agenty Abwehru a posílal je do bezpečných zemí - zejména Švýcarska. Stejně konal u nepřátel německého režimu, které také odesílal na bezpečná místa. Celkem takto šéf rozvědky zachránil přes 500 lidí včetně význameného rabína Yitzchaka Josefa Schneersona a jeho rodinu.

Až po válce byl odhalen plný rozsah nesouhlasu nejvyšších německých generálů a důstojníků s ničivou válkou. Jména jako Ludwig Beck, Erwin von Witzleben, Klaus von Stauffenberg, Hans Oster a právě Wilhelm Canaris jsou příklady mužů, kteří tváří v tvář téměř jisté smrti podnikli veškeré úsilí, aby zachránili svou zemi a národ. Selhali však a zaplatili za to cenu nejvyšší.

Ačkoli Wilhelm Canaris kontaktoval během svého působení Brity i Američany a varoval Nizozemsko, Dánsko i Norsko před nadcházející nacistickou invazí, nedočkal se spolupráce na druhé straně. Jeho důstojník, kněz Josef Muller, byl pravidelně vysílán do Vatikánu, aby podával zprávy o nacistických zvěrstvech na východní frontě a v Polsku. I tyto záznamy přispěly k rozsáhlé dokumentaci využité spojenci při Norimberských procesech.

Odsouzení atentátníci z roku 1944 nazývali Wilhelma Canarise „duchovním vůdcem“ odporu. Na sklonku svého života nenáviděl Hitlera a vše nacistické a děsilo ho, co se stane po prohrané válce s jeho zemí.

Zemřel dne 9. dubna 1945, měsíc před koncem války, popraven na Hitlerův příkaz oběšením.