Článek
Africké savany jsou nelítostné prostředí plné predátorů. Lvi, hyeny, ale i aligátoři a hroši jsou jistě obávanými protivníky, nicméně malý nenápadný medojed kapský, podobný jezevci, zcela vybočuje svou agresivitou, rafinovaností svých útoků i neohroženým chováním. Málokdo by si troufl na smečku lvů, geparda nebo dikobraza - medojedovi je to však jedno, útočí nebojácně na všechny myslitelné predátory včetně těch, kteří jsou několikrát větší než on.
Vlastnosti a výbava pro přežití, kterými medojedi disponují, je zcela fascinující. Jejich těla jsou schopná vybudovat si imunitu vůči jakémukoli jedu a i ti nejjedovatější hadi tak medojeda maximálně zpomalí a neublíží mu, tlustá a odolná kůže zas chrání proti útokům predátorů a tak několik lvích kousanců i ostny dikobraza nejsou pro medojeda argumentem k ústupu. Legendární bojové schopnosti tohoto „tanku pouště“ inspirovaly i armádní vývojaře.
Agresivita, rafinovanost a nebojácnost medojedů dokonce inspirovala firmu Denel Land Systems v Jihoafrické republice, která po medojedovi pojmenovala své bojové vozidlo pěchoty Badger. I Ukrajinci pojmenovali své nově vyvinuté vozidlo pro odminovávání a pozemní Ratel S, tedy v překladu Medojed.
Obrněné bojové vozidlo pěchoty Badger, inspirované právě medojedem.
Malý, ale neohrožený bojovník podobný jezevci
V Čechách bychom příbuzného medojeda našli mezi kunovitými a podobnost lze najít zejména s jezevcem. Stejně jako jezevci si medojedi hloubí své nory a také si drží kontrolu nad svým teritoriem, kam nepouští jiné příslušníky svého druhu. Zatímco naši jezevci žijí v párech a větších skupinách, medojedi preferují samotu a blízkost samičky hledají pouze v období páření, ta má poté jedno až dvě mláďata o která se stará více než rok.
Na délku měří pouhých 65 až 75 centimetrů a váží do 15 kilo. Pokud jakékoli zvíře, včetně velkých buvolů, koní nebo hospodářského dobytka naruší okolí medojedovy nory, ten neúprosně zaútočí a zcela ignoruje velikost svého protivníka. Domovem medojedů jsou nory hluboké až tři metry, které mají pouze jeden vchod i východ pro zajištění maximálního bezpečí.
Dvě medojedí dvojčata pojmenovaná Čert a Káča žijí i v pražské zoologické zahradě. Najdete je v pavilonu Afrika zblízka a je možné jim zakoupit stravenku, nebo je i přímo adoptovat. Z obrázku byste zřejmě neřekli, že tito roztomilí ďáblíci jsou vědci vnímáni jako nejagresivnější predátoři Afriky.
Pražští medojedi Čert a Káča, vidět je můžete v ZOO Praha, kde žijí v pavilonu Afrika zblízka.
Útočí na lvy, hyeny i dikobrazy - zcela nelítostně a mimořádně efektivně
Přirozené prostředí medojedi sdílí s největšími predátory jakými jsou lvi, gepardi, krokodýli i hyeny žijící ve smečkách. Každý den se tak tyto druhy s medojedem potkávají a již při setkání je znát, že malý jezevci podobný bojovník není tím, koho by predátoři chtěli našvat, natož na něj útočit. I ti nejobávanější by totiž dost dobře mohli v souboj s medojedem přijít o život.
Souboj krále zvířat s malým medojedem zdaleka nemusí dopadnout podle očekávání.
Medojed je totiž takřka nezničitelný. Tlustý, tuhý a velice pružný pás kůže jej činí odolným proti kousnutí a ani zuby lvů či gepardů nemusí být dostatečnou silou k protržení této ochrany. Zvíře je neobyčejně mrštné a umí vyskočit do výšky až dvou metrů, jsou pozorovány případy, kdy medojed výskokem zaútočí na zranitelný krk či hlavu lvů a způsobí jim zranění takového rozsahu, že buď vykrvácí a zemřou nebo jsou zraněni tak, že dojde k jejich ústupu.
Aby toho nebylo málo, podobně jako tchoř má i medojed pachové žlázy - z těch při útoku vypouští silně zapáchající sekret, kterým dále oběť paralyzuje a znechucuje. Obrana ale není jedinou dominantou tohoto neohroženého bojovníka, sám je obávaným predátorem a často útočí i na ty nejnepravděpodobnější cíle jakými jsou krokodýli nebo dikobrazi.
Dvě fotografie níže napoví, jak souboj medojeda s dikobrazem dopadl. Fotograf David Northall za snímky medojedů získal cenu Wildlife Photography of the Year.
Ačkoli je probodán ostny, medojed se zdaleka nevzdává.
Ačkoli si kočkovité šelmy zřídka troufnou právě na lov dikobrazů a končí raněné a vyčerpané, medojedi jsou obávanými predátory právě pro tato silně obrněná zvířata a narozdíl od kočkovitých šelem disponují neuvěřitelnou vůlí a vytrvalostí. Caroline Schiess and Anna Nagel vyfotografovaly samce medojeda, který zápolil s dikobrazem přes tři hodiny a nakonec jej udolal. Predátor byl poté schopen stejně těžké zvíře v zubech odnést několik stovek metrů, pravděpodobně do blízkosti své nory k pozdější konzumaci.
Silně obrněný dikobraz padl za oběť vytrvalému úsilí medojeda.
Výzkumníci v africkém národním parku Serengeti konstatovali, že na místní populaci medojedů nemá vliv nárůst počtu velkých šelem a psovitých predátorů, ti neměli na rozšíření medojeda žádný zásadní vliv. Zvířata si tak žijí samotářským životem obávaných predátorů, kdy ti ostatní, ačkoli jsou mnohonásobně větší, raději nechávají tato nelítostná stvoření být.
Nechtěná sláva během invaze v Iráku
Pozornosti se medojedi - ačkoli zřejmě nechtěně - dočkali během války v Iráku, kdy místní milice rozšířily fámu o britském nasazení útočných lidožravých medojedů, kteří nelítostně likvidují muslimy a ozbrojené militanty v irácké Basře. Ačkoli to zní šíleně, samotná britská ambasáda musela tento příběh dementovat a potvrdit, že armáda lidožravé medojedy pro vojenské účely nevyužívá.
Major Mike Shearer, mluvčí britské armády, ale nevyužil zrovna šikovná slova, když uvedl,
,,Můžeme kategoricky potvrdit, že jsme nevypustili lidožravé medojedy do oblasti"
Příběh si nadále žil vlastním životem i protože Britové nevyvrátili samotnou přítomnost lidožravých medojedů, ale pouze konstatovali, že „nejsou jejich“. Místní farmáři poté drželi noční hlídky a několik obávaných zvířat zastřelili pouze aby zjistili, že se jedná o zcela „obyčejného“ medojeda.
