Putin naštval Alijeva: Ázerbajdžán přechází pod vojenské standardy NATO

Prezidentovi Ázerbajdžánu, Ilhamu Alijevovi, došla s Vladimirem Putinem trpělivost již před nějakou dobou, kdy Rusové nejprve sestřelili civilní letadlo plné Ázerbajdžánců a následně si vymýšleli výmluvy, proč se tak stalo. Nejprve byla raketa ukrajinská, později měl letoun zničit dokonce i ukrajinský dron a poslední verze ruského příběhu poukazovala na omyl systému protivzdušné obrany, který místo ukrajinského cíle sestřelil civilní letadlo. Oba státníci, Vladimir Putin a Ilham Alijev, si od začátku byli dobře vědomi skutečnosti, že Ukrajina s tímto konkrétním incidentem neměla nic společného, ale jak Alijev naléhal, Putin si vymýšlel nové a nové výmluvy, jen aby neuznal svou chybu.

Je třeba uvést na pravou míru, že si jsou Alijev s Putinem notně podobní. Oba státníci jsou ve svých zemích zvolenými diktátory a oba se pyšní miliardovými majetky, opulentními sídly a rodiny Putina i Alijeva jsou jakoby náhodou vlastníci či společníci klíčových firem ekonomik obou zemí. Oba také brutálně potlačují opozici, kritiky z řad novinářů nebo občanských aktivistů a o jejich korupčních praktikách nesmí v Rusku ani Ázerbajdžánu padnout ani slovo.

Je možné, že právě kvůli oněm podobnostem mezi oběma prezidenty došlo po sestřelu civilního letounu k podivnému a dosud nevídanému pošťuchování, které ale pro několik Rusů v Ázerbajdžánu a Ázerbajdžánců v Rusku skončilo tragicky. Jakmile se Vladimir Putin poprvé odmítl přiznat k odpovědnosti za havárii letounu, Ilham Alijev nařídil zatčení domnělých sedmi ruských špionů v Ázerbajdžánu. Pravděpodobně ale šlo jen o Rusy, kteří byli ve špatný moment na špatném místě a ocitli se uprostřed konfliktu dvou mocných a brutálních mužů. Ázerbajdžánci v Rusku byli pro změnu na Putinův příkaz zatýkáni jakbysmet a tento spor vygradoval až k žalobě Ázerbajdžánu u Mezinárodního trestního tribunálu a vyhoštění ruských diplomatů v červenci letošního roku.

Dne 9. října se ale stalo něco naprosto nečekaného. Vladimir Putin skutečně uznal chybu a veřejně se Ilhamu Alijevovi omluvil a slíbil vyplacení odškodnění příbuzným obětí i aerolinkám AZAL. Nad změnou Putinova přístupu se podivovala mezinárodní média a nikdo nerozuměl tomu, jak mohl Ilham Alijev dosáhnout svého a takto veřejně ruského vůdce, který se nikdy neomlouvá, ponížil před zraky veřejnosti. Včerejší komuniké kanceláře Ilhama Alijeva informuje o dalším převratném vývoji a Alijevovi docházející trpělivosti nebo přetrvávající zášti vůči Vladimiru Putinovi.

Prezidentská kancelář Ázerbajdžánu vydala stručné a všeříkající oznámení: Ázerbajdžán a jeho armáda nově přechází na vojenské standardy NATO.

Sbližování Ázerbajdžánu s NATO je pro Rusko nepříjemným vývojem, ale Vladimir Putin nemůže svůj spor s Ilhamem Alijevem vyřešit silou nebo vojenským zásahem jako v Gruzii nebo na Ukrajině. Ilham Alijev je blízkým přítelem tureckého prezidenta Erdogana a Ázerbajdžán je jedním z osmi existujících turkických států, mimo jiné tím nejbohatším. Díky přístupu k ohromným ložiskům zemního plynu a ropy v Kaspickém moři si země velikostí i populací srovnatelná s Českou republikou vybudovala silnou armádu o síle 85 000 vojáků a 300 tisíc rezervistů, vybavenou moderními zbraněmi typu dronů Bayraktar, tureckých tanků a izraelských systému protivzdušné obrany BARAK-8 doplněnými o izraelské precizní rakety LORA a Spike NLOS. Vzdušné síly spoléhají na 150 letounů, mezi které patří stíhačky Mig-29, modernizované Su-29, pákistánské JF-17 Block III a Alijev nedávno také objednal americké F-16, které mají letku o síle 70 strojů doplnit.

Samotná síla armády Ázerbajdžánu je jistě důležitá, ale strategicky významějším je partnerství s Tureckem podobné článku 5 smlouvy NATO. Jakmile na jeden či druhý stát zaútočí vnější nepřítel, Turci a Azerové jsou vázáni k vzájemné ochraně. Pokud je Vladimir Putin zaskočen odklonem Ázerbajdžánu od dlouhodobě vřelých vztahů s Kremlem, tureckého prezidenta Erdogana si Putin opravdu znepřátelit nechce. Turecko je zásadní regionální mocností s armádou porovnatelnou s tou ruskou a pokud by se prezident Erdogan rozhodl, může okamžitě zablokovat Rusům přístup k Černému moři a tím také ke Krymu, čímž by se ruská Černomořská flotila ocitla v totální izolaci.

Včera, 6. listopadu 2025, navíc Alijev i veřejně připomenul, že bezpečnostní zájmy země a přechod pod standardy NATO navíc není nic, co by s tureckými partnery nekonzultoval.

Alijev ale není hloupý, díky spojenectví s Tureckem a existující kooperaci se státy Severoatlantické aliance dochází k faktické integraci armády státu do standardů NATO bez formální žádosti o členství. Bude-li ale Alijev dále spolupracovat s Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí se současnou vervou, Ruské zájmy v regionu Kavkazu, na Ukrajině a v Evropě dále utrpí. Ázerbajdžán již dnes nahrazuje ruské dodávky zemního plynu a ropy do EU a svým přístupem vůči Ruské federaci navíc nepřímo podporuje separatistické tendence v Dagestánu, Ingušsku a Čečensku, tedy v regionech, kde od počátku války na Ukrajině četnost protestů a ozbrojených potyček tamních separatistů s ruskými úřady exponenciálně narůstá.

Zatím Ilham Alijev nedává Vladimiru Putinovi oficiální záminku k diplomatickým nebo vojenským krokům a obratně kličkuje tak, aby jej Putin nemohl nijak obvinit z narušování zájmů Kremlu. Fakticky ale k tomuto rozpadu vzájemných vztahů a posílení vlivu Alijeva a Erdogana ve střední Asii a na Kavkazu již dnes reálně dochází. Válka o Náhorní Karabach mezi Arménií a Ázerbajdžánem a pád Bašára Asada v Sýrii již naplno odhalily, že ruské bezpečnostní záruky dnes kvůli Putinovým problémům na Ukrajině mají cenu pouhého papíru a nelze se na sílu Ruské federace ani její podporu spolehnout.

V uplynulých týdnech zřejmě Rusové na Ukrajině za ohromných ztrát na životech i vybavení dobyli další ruiny, konkrétně část města Pokrovsk a postupují o dalších několik kilometrů, za které platí tisícovkami, možná i desetitisíci vojáky. Zatímco se Putin soustředí na Ukrajinu, ztratil Arménii, Sýrii, Ázerbajdžán, Kazachstán a další partnery, kteří se od oslabeného a válkou vyčerpaného Kremlu odvrací.

Region Sahelu a obklíčení vládních jednotek v Mali je dalším případem, kdy jsou Rusové vypuzeni a spřátelená vojenská junta Mali dnes čelí existenční krizi, ze které zřejmě není cesty ven. Stejný osud čeká ale i Burkinu Faso, Čad a možná i Niger, tedy země, které podlehly Putinovým slibům a přeorientovaly se na Rusko a jeho banku, komunistickou Čínu. V Rusy spravovaných regionech, kde dosud působily jednotky Wagnerovy armády a Africa Corps, roste vliv místních odnoží Al-Káidy a Islámského státu, které již dnes kontrolují větší území než v letech 2014 až 2015, kdy byla síla Islámského státu v Sýrii a Iráku na svém vrcholu.

Spor s Ilhamem Alijevem tak jen potvrzuje již dlouho známou skutečnost. Ruská federace vsadila na válku na Ukrajině vše, včetně vlastní bezpečnosti, vztahů se sousedy a vlivu na mezinárodní scéně. Vladimir Putin může získat rozbombardovaný Pokrovsk a obsadit ruiny města, ale každý další měsíc Rusko schytává další a další rány, ze kterých se bude vzpamatovávat celá desetiletí.

Neodpustím si na závěr textu poznámku - až se vrátí vojáci z Kavkazu do svých domovin, jak se asi postaví k ruské nadvládě a šikaně, kterou běžně tito příslušníci muslimských menšin v Rusku dennodenně zažívají? Nebylo by překvapením, kdyby dříve či později region Kavkazu doslova vybuchl a bobtnající separatistické tendence přítomné v Dagestánu, Čečensku i Ingušsku vzplanuly do otevřené vzpoury.

Dovětek autora

Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují svým zájmem výhradně a pouze čtenáři.