Článek
Někdy dojde k překročení všech myslitelných i představitelných hranic morálky, vkusu a zásah do soukromí jednotlivce je natolik destruktivní a odsouzeníhodný, že je třeba vystoupit i na obranu těch, se kterými nesouhlasíme nebo je vnímáme jako kontroverzní osobnosti. Jindřich Rajchl pro mne symbolizuje politického obchodníka, jehož vzestup do Poslanecké sněmovny lemovaly účelné manipulace veřejnosti a vyvolávání obav i nenávisti.
Dnes ale došlo ke zveřejnění intimních fotografií a snad i videa, kde má být Rajchl po boku dalšího muže se svou ženou, se kterou má politik tři dcery. Video zveřejnil Mikael Oganesjan, známý svými útoky na kandidáty Stačilo! a jde o odsouzeného zločince, který měl vydírat politiky, policisty a vyhrožovat i komunálním zastupitelům. Odešel s podmínkou a na svou tvorbu protipolicejních videí navázal politickou agitací, často za hranou vkusu i morálky.
Sám mám syna a dvě dcery, nedovedu si tedy představit, jak asi reagují spolužáci a spolužačky Rajchlových dcer na základní, střední a vysoké škole. Sexuální život a praktiky, které si necháváme na doma, jsou tím nejintimnějším soukromím, do kterého nikomu nic není, nevybočují-li choutky až do roviny trestného činu, což se ale na videu prokazatelně neděje. Jak domnělé záběry Rajchla souvisí s jeho politickou činností? Nijak, s prosazováním programu, navrhováním zákonů a ovlivňování životů českých občanů video nesouvisí a nelze tak extrémní zásah do soukromí odůvodnit veřejným zájmem. Co dělá Jindřich Rajchl doma, je pouze věcí Jindřicha Rajchla a jeho ženy.
Volby měly společnost uklidnit a sjednotit. Děje se ale pravý opak
Společnost měla po říjnových volbách dojít klidu a po rozjitřené atmosféře během volebního klání nastal čas na konsenzus, smíření a vyhodnocování kroků nové politické reprezentace. Bohužel k tomuto došlo jen částečně, respektive existuje několik případů, které ony nepřekročitelné hranice narušily.
Nenávist vůči politickým nominantům a související výhrůžky novinářce, která upozornila na kauzy Filipa Turka v pořádku rozhodně nejsou. Zdislava Pokorná v tomto případě pouze dělá svou práci a je na veřejnosti, zdali její tvorbu ocení či nikoliv. Sám vnímám Turkovy výroky jako nesouvisející s jeho angažmá ve vedení Černínského paláce, je ale jistě dobře, že byly zveřejněny, a Andrej Babiš alespoň ví, s jakým nákladem prohřešků se Turek chystá do vysoké politiky vstoupit. Vědí to také občané a informace zprostředkované Zdislavou Pokornou jsou jen informace, jak budou vyhodnoceny, rozhodnou občané a politici.
Po této kauze došlo před několika dny k dalšímu prolomení odvěkého zvyku, že na rodinu se v politice nesahá a česká veřejnost mohla sledovat v přímém přenosu praní špinavého prádla mezi Hayatem Okamurou a Tomiem Okamurou přímo na plénu Poslanecké sněmovny. Vytahování příběhů o nervových kolapsech matky dnešního předsedy Sněmovny rozhodně nesouvisí s politikou a není důstojné Tomia Okamuru soudit za jeho původ nebo těžké dětství. Okamuru by naopak měli občané soudit za míru jím prosazených opatření a za jeho činy, například za bizarní sejmutí vlajky Ukrajiny z budovy Parlamentu, což rozhodně není důstojnou reprezentací lidu České republiky. Pokud by Okamura vlajku skutečně sejmout chtěl, nemusel tak činit okamžitě po své volbě. Okamurovy chyby ale nic nemění na faktu, že rodinné šarvátky rozhodně na půdu Parlamentu nepatří a Hayato Okamura si mohl najít tisíc jiných důvodů namísto prezentování ponuré rodinné historie Okamurových.
Posledním a nejhorším případem odsouzeníhodného konání je ale dnešní případ Jindřicha Rajchla. Zatímco ve výše uvedených případech šlo najít alespoň drobnou souvislost s politikou, intimita lídra strany PRO nemá co dělat ve veřejném prostoru.
Odsoudit neakceptovatelné musí zejména političtí oponenti. Hned a bez výhrad
Zveřejnění Rajchlova soukromí se musí setkat s tvrdou a nekompromisní odpovědí všech politiků a veřejných osobností, nevyjímaje poslanců, kteří Jindřicha Rajchla rozhodně nemají v lásce. Pokud k tomuto společenskému odmítnutí amorálních praktik nedojde, budou se excesy jen dále stupňovat a tyto činy společnost nenávratně promění v něco, čím být sami nechceme.
Očekávám tak odsouzení Víta Rakušana, Markéty Pekarové, Zdeňka Hřiba, ale i Petra Fialy a dalších, kteří sami o sobě často tvrdí, jak jsou hodnotově vyspělí a doufám, že tomu tak v tomto případě skutečně bude. Jindřicha Rajchla je nutné porazit politicky skrze názory, hodnoty, program a řešení, nikoli pomocí intimních snímků s manželkou, jejichž dopady na životy tří Rajchlových dcer nechci ani v nejmenším odhadovat.
Závěrem textu uvedu, že Jindřicha Rajchla v tomto s politikou nesouvisejícím případě plně podporuji ke všem nutným krokům k maximální eliminaci takto odporného zásahu do soukromí z veřejného prostoru. Zároveň autorovi příspěvku, Mikaelu Oganesjanovi, přeji mnoho civilních žalob, zrušené účty na sociálních sítích, doživotní splátky odškodného a policejní vyšetřování pro zvlášť závažný zásah do soukromí a pověsti, protože bych sám postupoval obdobně. Věřím, že se jako společnost vzpamatujeme a takto odsouzeníhodné kroky v budoucnu již z veřejného prostoru zmizí.
