Článek
Po vyhlášení Čínské lidové republiky v roce 1949 nastartoval vůdce Mao Ce-tung masivní industrializaci tehdejší zaostalé Číny. Ačkoli byla industrializace úspěšná, pojí se s obdobím miliony mrtvých v důsledku hladu a agresivní zemědělské politiky. Čínský učenec a bývalý historik komunistické strany Číny Xu Xiguang odhaduje na základě svého dvacetiletého výzkumu počet obětí hladu až na 55 milionů.
Období kulturní revoluce v Číně s sebou nese bezpočet masakrů, smutných událostí a zasažených obyvatel, není tedy možné obsáhnout jej v jednom článku a dnes se zaměřím na některé nejtemnější události této doby s cílem o tomto málo akcentovaném tématu informovat spíše obecně s úmyslem podnítit v čtenářích další zájem o opomíjenou historii komunismu a související zločiny způsobené touto ideologií a jejími představiteli.
Krize? Univerzálním receptem diktátora je obvinit vnitřního nepřítele
Jak je známo z historie, diktátoři vždy vytvoří vnitřní ohrožení, když chtějí dosáhnout svého cíle - Adolf Hitler podpálil říšský parlament a v reakci zakázal politickou konkurenci, Vladimir Putin nechal zabít přes 300 ruských civilistů pro falešnou záminku invaze do Čečny a Mao rovněž využil této taktiky při vyvolání období kulturní revoluce, aby zastínil bolestivé období transformace čínské ekonomiky.
Po konferenci „sedmi tisíc kádrů“ v roce 1962 přechází Mao do pozadí a přenechává úředníkům exekutivní pravomoci. V roce 1966 je však Mao v ohrožení, jeho dominantní pozicí otřásá slabý výkon ekonomiky a obrovské množství obětí jeho politiky, zatímco jeho plán Velký skok vpřed selhává a zaostává za deklarovaným cílem. Vysocí komunističtí funkcionáři jsou zkorumpovaní a vrací se ke kapitalistickému stylu života, lidé jsou zklamaní a naštvaní, protože komunistická očekávání prosperující společnosti nejsou naplněna.
Mao se odhodlává k razantnímu a z jeho pohledu geniálnímu plánu s cílem ovládnout komunistickou stranu a vrátit se zpět do pozice diktátora. Obviní vlastní komunistické funkcionáře, že rozvrací svou korupcí a kapitalistickým stylem života plody komunistického převratu a vyzývá lid ke zboření Čtyř přežitků - starých hodnot, starých zvyků, staré kultury a starých myšlenek.
Mao chtěl vyvolat neustávající revoluci, která bude nekonečným prosazováním hodnot socialismu proletariátem a povede k veřejné kontrole příslušnosti ke komunistickým ideálům a lidovým soudům v případech, kdy dav uzná za vhodné nepohodlné odstranit.
Současně s lynčováním nepohodlných obyvatel také docházelo k rozsáhlé destrukci památek a artefaktů z dob čínských dynastií starověku a středověku. Díky rabujícím davům byly zničeny historické stavby, pozůstatky císařů i artefakty nevyčíslitelné hodnoty.
Mao Ce-tung, rok 1964, před začátkem kulturních revolucí
Nenávist a agrese davů vedla při prosazování komunismu k masakrům
V květnu roku 1966 Mao vyzývá veřejnost k svrhnutí Čtyř přežitků a směřuje nenávist lidu vůči vlastním funkcionářům komunistické strany a čínské inteligenci. To vede k brutálním vraždám a masakrům za účasti davů, kteří svou nenávist projevují prostřednictvím veřejných demonstrativních poprav.
Rodinná tragédie z února roku 1970 shrnuje brutalitu kulturní revoluce v příběhu matky a syna. Šestnáctiletý Zhang Hongbing udává svou matku důstojníkovi čínské lidové armády protože otevřeně kritizovala kulturní revoluci a jejího vůdce Mao Ce-tunga. Armáda v reakci veřejně ženu zadržela, propůjčila davům možnost jí utlouct k smrti a následně jí před zraky veřejnosti popravila.
Zhang Hongbing později napsal o tragédii knihu, kde přiznává své vystřízlivění z komunistické ideologie a zamýšlí se, jak mohlo k tak hrůzné době kdy děti udávají své rodiče dojít. Kniha je dostupná v anglickém překladu i dnes. Období 1966 až 1968 však bylo nejhoršími roky revoluce, kdy lynčování a čistky prováděné nechvalně proslulými Rudými gardami probíhaly souběžně na většině území Číny.
Davy revolucionářů vedené Rudými gardami procházejí Šanghají, rok 1967
Žádná událost kultuních revolucí však nepředčila zrůdnost a brutalitu dění v Guangxi.
Kanibalismus, veřejné popravy a stovky tisíc mrtvých v Guangxi
Již v dřívějším článku jsem poukazoval na rozšíření kanibalismu v Číně napříč historií. Návrat této nelidské praktiky byl však v době kulturní revoluce demonstrací moci komunistů a projevem nenávisti rozezlených davů. Existují desítky zdokumentovaných případů moderní historie, kdy Číňané sáhnou k pojídání jiných lidí a praktika je v zemi veřejným tajemstvím, o kterém se ale nesmí mluvit.
Roku 1967 začaly Rudé gardy masakrovat ve venkovských oblastech regionu Guangxi příslušníky takzvaných Pěti černých kategorií veřejných nepřátel - bohaté farmáře, majitele půdy, kontrarevolucionáře, šiřitele špatných vlivů a pravicově orientované občany. Proti veřejným nepřátelům stálo Pět rudých kategorií - chudí dělníci, chudí farmáři, příslušníci lidové armády, komunističtí „kádři“ a pozůstalí po příslušnících Maovy komunistické armády v období občanské války.
Otec Si Ťin Pchinga, dnešního prezidenta Číny lynčován davy, nakonec přežil. Si Čung Sun byl označen jako nepřátelský element.
Agrese davu proletářů byla nasměrována proti elitám
Kontrarevolucionáři, šiřiteli špatného vlivu a „kapitalisty“ byli myšleni zejména intelektuálové, akademici a funkcionáři komunistické strany, kteří byli vnímáni jako zkorumpovaní. Mao proti nim postavil davy proletářů jako protiváhu a uvolnil jim ruce k propuštění agrese a těch nejhorších zvěrstev proti této privilegovanější skupině Číňanů, na které si dělnická třída mohla vybít beztrestně svou nenávist a hněv.
Davy proletářů započaly na podzim roku 1967 lynčování, veřejné popravy a propustily uzdy bestiálnímu násilí, které postihlo desítky tisíc nepohodlných. Zvěrstva po dobu dvouletého lynčování a čistek byla tak nelidská, že samotný Mao jmenoval vyšetřovací komisi, která podala roku 1980 utajenou zprávu o velikosti 9 svazků, každý po 600 stranách s podrobnou dokumentací masových poprav, kanibalismu a vyřizování si účtů. Zpráva odhaduje počet obětí mezi 150 000 až 500 000 s tím, že není možné přesný počet obětí vyčíslit.
Případy pojídání lidí členy komunistické strany
Podle čínského historika a člena vyšetřovací komise Yana Le-bina bylo během masakrů v Guangxi zdokumentováno množství případů kanibalismu, z toho dva byly komisí přímo jmenovány a popsány včetně viníků, kterými byli členové komunistické strany Číny.
V prvním došlo k lynčování mladého farmáře Chena Guoronga, který se provinil svou obezitou a oblastí pouze projížděl. Ten byl lynčujícím davem zatčen, ubit k smrti a následně mu byla vyjmuta játra a srdce, maso poté rozděleno 20 dalším členům lynčujícího davu.
Dalším hrůzným příkladem, kam až může agrese davu zajít, je případ ustanovení revolučního výboru v Shangsi, kdy funkcionář komunistické strany Číny Li Hao uspořádal k ustanovení výboru 1.9. 1968 „konferenci zabíjení“ na náměstí Pingshan. Během události bylo 10 obyvatel a komunistických funkcionářů zabito, zatímco revolucionáři připravovali z pozůstatků popravených pokrmy pro účastníky konference.
Tyto události i dnes vzbuzují hrůzu a dokládají, kam může vést davové šílenství, je-li podpořeno vládnoucí garniturou a s vědomím beztrestnosti je „dovoleno vše“.
Lynčovaná žena je revolucionáři mučena upevněním velkého kamene na její záda
I moderní komunistická strana Číny uznala určitou sebereflexi, nyní zas couvá
Po Maově smrti docházelo k určitému obrození Číny a pokusům o liberalizaci. V té souvislosti vyšlo i několik článků a pojednání v oficiálním tisku komunistické strany Číny k tématu kulturních revolucí. Totalitní režim projevil nevídanou míru sebereflexe a v deníku People's Net - oficiálním deníku komunistické strany - vydal tato slova:
„Na určitých místech, například v Guangxi, srdce a játra lidí byla snězena po jejich ubití k smrti a překvapivě, takový kanibalismus přetrval v oblasti dodnes. Existuje napříč historii dvacátého století jiná země, která prošla kulturní revolucí stejně, jako naše? Jediné srovnatelné je nacistické Německo. Ani k dnešnímu datu stále nemáme objektivní přehled či obraz o kulturní revoluci a tomto období historie… Společnost, která se nepoučí z kulturní revoluce je možná pořád kmenem kanibalů. Takový kmen, bez ohledu na krásu jeho lidí a modernizace jeho civilizace je stále pouze kmenem kanibalů bez lidskosti“, uvádí článek.
Bohužel, v dnešní Číně opět dochází k utahování totalitního režimu a některé události, například masakr v Guangxi, jsou historicky revidovány.
Vzdělání a demokratické hodnoty jsou pojistkou i proti takovým událostem, jako byly čínské kulturní revoluce. Lidstvo je schopno brutálních a nelidských činů, jakmile je propuštěna davová agrese vůči určité skupině obyvatel a v případě Číny zemřelo více než 2 miliony lidí, aby se diktátor Mao udržel u moci a zastínil nedostatky své vlastní politiky.
