Článek
Již přes sto let se nejlepší šifranti světa snaží rozluštit tajemnou knihu, která byla podle metody radiokarbonového datování sepsána v Evropě mezi lety 1404 až 1438 v dosud neznámém jazyce. Pojmenována je po Wilfredu Vojnychovi, slavném knihkupci polského původu, který jej zakoupil do své sbírky vzácných knih. Od roku 1969 je majetkem americké Yale University, která jej veřejně publikovala v kompletní verzi prostřednictvím své digitální knihovny.
Neznámým písmem zprava doleva sepsaný, 240 stran obsahující rukopis, popisuje květiny, astrologické symboly i neznámé postavy připomínající lidské bytosti. Několik desítek listů chybí a není známo, co obsahovaly. Není znám ani autor rukopisu, ačkoli několik teorií včetně středověkého záznamu z dob císaře Rudolfa II. přisuzuje autorství známému středověkému alchymistovi Rogeru Baconovi - to je ale vyvráceno, protože byl rukopis datován až do doby 140 let po Baconově smrti.
Rukopis obsahuje několik sekcí - 125 stran s ilustracemi květin, 28 stran ilustrací lidí a 26 stran astronomických kreseb v doprovodu rozsáhlých textů.
Rozsáhlé texty v neznámém jazyce, Vojnychův rukopis str. 66
Jazyk neprolomily superpočítače ani nejlepší šifranti světa
Do dnešního dne se nepodařilo jazyk a písmo autora rozluštit, pokoušeli se o to nejlepší světoví kryptografové a americké národní agentury, například výzkumníci National Security Agency. Experti se však shodují na tom, že jazyk použitý v textu je skutečný a má svou logiku, posloupnost a pravidla pravopisu.
Na textu bez úspěchu pracovali William Friedman, Elizabeth Friedman i John Tiltman, nejlepší šifranti první a druhé světové války. John Tiltman v publikaci svých zjištění nazývá rukopis nejtajemnější knihou světa.
Narozdíl od písma a použitého jazyka, byly některé další části rukopisu a ilustrace vědci spojeny s americkými květinami, které lze nalézt v Kalifornii, Texasu a dnešním Mexiku. Zde ale nastává problém, protože dle datace byl rukopis sepsán před plavbami Kryštofa Kolumba a souvisejícím objevením Ameriky. Ke spojení rukopisu se střední Amerikou se kloní i někteří američtí vědci ve svých publikovaných studiích - tyto hypotézy však byly přijaty pouze částí vědecké obce, nikoli většinou.
Neznámý jazyk i původ rukopisu, popisy rostlin, které nemohly být v Evropě v letech sepsání známé a dalších, které nebyly identifikovány vůbec, ale i podivné ilustrace znázorňující lidské bytosti v doprovodu zvláštních strojů a trubic povzbuzují vědce k bádání nad obsahem tohoto mýty opředeného rukopisu.
Ukázka ženských ilustrací a písma z Vojnychova Rukopisu
Ukázka astrologických ilustrací a písma z Vojnychova rukopisu
Vědecký rozbor díla nabízí více otázek než odpovědí
Sto let vědeckého výzkumu rukopisu identifikovalo některé části a ilustrace jako relevantní ke skutečným květinám a astrologickým jevům. Botanik Arthur Tucker z Univerzity Delaware identifikuje ve své několikaleté rešerši Vojnychova rukopisu 39 z celkových 307 rostlin vyobrazených v knize a spojuje je s oblastmi Mexika a evropského Středomoří. Popsané středoamerické rostliny byly používány Aztéky a dalšími lokálními národy zejména k léčitelství a výrobě jedů. Tato teorie by naznačovala, že část Vojnychova rukopisu má sloužit jako herbář vzácných cizokrajných květin.
Většina rostlin vyobrazených v rukopise ale nebyla dodnes identifikována a nepřipomínají žádné lidem známé druhy.
Neidentifikovatelná květina, Vojnychův rukopis str. 32
Jazykové rozbory díla poukazují na podobnost se semitskými jazyky arabských zemí a hebrejštinou. Jedna ze studií publikována ve vědeckém časopise Transactions of the Association of Computational Linguistics naznačuje, že 80 % šifry díla vychází právě z hebrejštiny. Tento rozbor však také nebyl vědeckou komunitou většinově přijat.
I americká agentura National Security Agency (NSA) se pokusila rukopis rozluštit. Ani ve spolupráci se slavným kryptografem Johnem Tiltmanem však nedošlo k prolomení šifry, byla pouze publikována rozsáhlá zpráva obsahující některá zjištění amerických kryptografů a předchozí teorie o rozluštění Vojnychova rukopisu byly Tiltmanem vyvráceny. Zpráva byla odtajněna v roce 2002 - do té doby byly agenturou NSA poznámky utajeny v režimu ochrany národní bezpečnosti USA.
Tajemná kniha také vyobrazuje množství ilustrací těhotných a dalších žen ve spojení s trubkovitými tvary a podivnými „stroji“ či mechanismy, ve kterých vyobrazené ženy pobývají. Spisovatelé z Univerzity v Oxfordu Keagan Brewer a Michelle Lewis věří, že část rukopisu je sexuálně-anatomickou příručkou, která měla v době středověku objasnit a popsat ženskou sexualitu. Autoři na toto téma vydali publikaci The Voynich Manuscript, Dr Johannes Hartlieb and the Encipherment of Women’s Secrets, kterou vydalo oxfordské univerzitní nakladatelství.
Vzhledem k dosud nerozluštěnému písmu se všechny výše uvedené hypotézy opírají pouze o autorský výklad podložený vědeckým bádáním, nikoli o reálný překlad a výklad samotného rukopisu. Teorií existuje nespočet a zde zmiňuji jen ty, které publikovali vědečtí pracovníci a vládní agentury.
Ilustrace nahých žen a strojů či mechanismů ve Vojnychově rukopisu, str. 78
Bádání pokračuje i za pomoci moderních technologií
Existuje i množství kritiků rukopisu, kteří zpochybňují jeho pravost a tvrdí, že jde jen o nástroj středověkých alchymistů, kterým chtěli docílit pozornosti mecenášů a záměrně byl napsán v nerozluštitelné šifře, která pozbývá významu.
Množství lingvistů, botaniků, ale i historiků upozorňuje na přílišnou podobnost a důmyslnost použitého jazyka a šifry s existujícími světovými jazyky, zároveň zmiňují k relevanci díla i přesný popis astrologického zvěrokruhu a některých náčrtů reálných rostlin - obec skeptiků je tedy zastoupena pouze poskrovnu a vědci stále věří, že s nástupem moderních technologií dojde v dohledné době k odhalení tajemství rukopisu i za pomoci umělé inteligence nebo kvantových počítačů.
Vojnychův rukopis tak nadále i přes snahu vědců skrývá svá tajemství, prohlédnout si jej v kompletní online verzi Yale University můžete zde.
