Článek
Včera jsem se po dvou dnech vrátil z krátké návštěvy Maďarska, konkrétně města Győru. Při vyřizování povinností a schůzek nebylo možné si nevšimnout probíhající předvolební kampaně, jejíž tématika nápadně připomíná proběhlé sněmovní volby z 3. a 4. října v České republice. Je až fascinující, jak se taktika maďarského premiéra Viktora Orbána podobá strategii koalice SPOLU, jen v naprosto opačném duchu. Méně viditelná kampaň Orbánova protivníka ze strany Tisza, Pétera Magyara, již tolik srovnatelná není, respektive jde o mix ANO, STAN a Pirátů - Magyar slibuje lepší život, reformy, vymýcení korupce a odklon od Ruska, ale nikoli nekritický příklon k Evropské unii.
Doslova na všech myslitelných místech dominují Orbánovy letáky Fidészu vyvěšené na každé druhé lampě či zdi, doprovázené ohromnými celostránkovými reklamami v tištěných novinách a nelze si nepovšimnout všudypřítomných billboardů, které hlásají - teď jde o všechno, teď jde o Maďarsko, teď se nás (Maďary) snaží EU zotročit a další podobná hesla. Evropskou unii nazval maďarský premiér klubkem zmijí, zatímco o Putinově agresi na Ukrajině hovoří jako o úsilí válečných štváčů z Bruselu. Summit Donalda Trumpa a Vladimira Putina v Budapešti také podle Orbána zmařila Evropská unie společně s Volodymyrem Zelenským a Maďarsko prý Putin ohrožuje méně než Brusel. Čtenáři si mohou představit všudypřítomné líčení apokalypsy v případě, kdy Fidész nezvítězí. Ulice ovládnou perverzní transvestité (skutečně to letáky hlásají), rodiny se rozpadnou a Maďarsko se stane vazalskou zemí. Toto si představte, vynásobte si to pětkrát a takové je dnešní Maďarsko v předvolebním boji.
V kampani SPOLU nechyběla slova „Stojíme před volbou mezi prosperující, sebevědomou zemí, pevně ukotvenou v západním světě, a návratem k režimu, kde o našem osudu rozhoduje Moskva.“ Viktor Orbán mění Moskvu za Brusel a ve svém hlavním volebním sloganu konstatuje „Brusel chce naše peníze! Brusel chce naše zbraně a lidi! Brusel chce, abychom umírali za Ukrajinu! Ale my budeme žít pro Maďarsko!“
Obě kampaně mají jedno společné - o ekonomice, životní úrovni a zdraví státního hospodaření je slyšet pouze okrajově, ne-li vůbec.
Svého oponenta Pétera Magyara pak Orbán marginalizuje a nazývá jej loutkou Ursuly von der Leyenové a volby nazývá převratem pod taktovkou britské tajné služby MI:6 a ukrajinské SBU. Ve zkratce tak i maďarský premiér převážně akcentuje zahraničně-politická a ideologická témata, protože o domácí ekonomice a rozvoji Maďarska Orbán mluvit příliš nemůže, níže pak vysvětlím proč.
Rozsáhlá korupce, zdražování a krize bydlení
Běžným Maďarům se rozhodně nežije dobře. V období let 2015 až 2024 se ceny nemovitostí v Budapešti a dalších velkých městech ztrojnásobily, v některých čtvrtích dokonce zpětinásobily. Podle údajů statistiků dnes žije 300 tisíc rodin, tedy zhruba milion lidí v nejlevnějších nájmech, které si jen stěží mohou dovolit. Dalších 50 tisíc rodin pak volí ubytovny nebo společné bydlení s dalšími, kteří zažívají obdobné potíže. Jen v roce 2024 vzrostly nájmy o 14,3 % a zdražování bydlení pokračuje.
Dalším problémem Maďarů je extrémní zdražování potravin mezi lety 2020 až 2025, které dosáhlo 74 % kumulativně, zatímco některé položky jako pečivo nebo ovoce zdražilo více než dvojnásobně. Viktor Orbán na to zareagoval potravinovými lístky pro důchodce v hodnotě 75 eur měsíčně a také zastropoval velkoobchodní marže, čímž krátkodobě od března roku 2025 snížil cenu základních potravin až o 20 %. Na tento postup ale dovozci zareagovali odchodem na jiné trhy, čímž dnes v Maďarsku některé základní potraviny chybí. Řetězce tak letos v určitých obdobích regulovaly množství nakoupených vajec, mléčných produktů nebo kuřecího.
Nejvíce ale Maďary trápí korupce, jejíž dopady již nelze dále tajit. Občané dnes a denně vidí fotografie ohromného sídla, které buduje Orbánův otec, oficiálně drobný podnikatel a zástupci opozice jej nazývají maďarským Versailles. Státní zakázky a eurofondy plynou téměř výlučně k Orbánovým známým a přátelům z dětství, kteří v uplynulých dekádách zázračně zbohatli a dnes okupují přední příčky nejbohatších Maďarů, což veřejnost také nijak netěší. V důsledku sporů s Evropskou unií navíc Maďarsko ztratilo přístup k některým eurofondům a namísto urovnání sporu a diplomacie s unií se Viktor Orbán vydal cestou blokace a konstatního odporu. Evropské námitky k domácí politice a rozsáhlé korupci využívá maďarský premiér k posílení vlastní pozice skrze svatý boj za národní suverenitu, který je ale ve skutečnosti pouhým bojem za záchranu vlastní pozice a bohatství Orbánových přátel napojených na Fidész.
Schodky státního rozpočtu Maďarska navíc také nejsou dokladem zdravé ekonomiky. Zadlužení v roce 2022 dosáhlo 6,2 % HDP, o rok později šlo o 6,7 % HDP a v roce 2024 se deficit snížil na 4,9 % HDP, ale stále jde o extrémní čísla v porovnání s Českou republikou nebo Polskem, které ale na rozdíl od Maďarska rychlým tempem roste a investuje. Viktor Orbán využívá státní finance k podpoře občanů a posílení vlastní pozice, čímž ale pouze oddaluje nutné konsolidační kroky, které jednou musí přijít, aby země nepropadla do hospodářského marasmu podobného Řecku nebo Itálii.
Fialova taktika globálních témat nefunguje. Orbán prohrává o 15 % a zvrat je nepravděpodobný
České volby rozhodovala peněženka a ekonomická témata, v Maďarsku tomu nebude jinak. Viktor Orbán tak stejně jako Petr Fiala pouze odklání pozornost od vlastních neúspěchů a namísto toho, aby je občanům komunikoval a soustředil se na řešení ekonomických neduhů země, komunikuje zahraničně-politická témata, jakými jsou válka na Ukrajině, odboj proti Bruselu a maďarská neutralita pod vládou strany Fidész. Orbánův hlavní sok, Péter Magyar, se mezitím soustředí na témata odblokování eurofondů, vymýcení korupce, posílení výstavby nemovitostí a omezení monopolů v zemi, které často ovládají právě Orbánovi přátelé a podnikatelé navázaní na vládní Fidész. V zemi, kde inflace dosahuje 4,5 % a ekonomický růst pouhých 0,5 % jsou to právě ekonomická témata, která Magyarovi zajišťují dnešní odhad zisku 51 % ve volbách plánovaných na březen roku 2026.
Po příjezdu z Maďarska mne ovládl pocit podobný déja-vu, tedy dojmu, že jsem již tento vývoj někdy dříve viděl. Viktor Orbán zcela propadl vlastní legendě o mezinárodně významném státníkovi, jehož role ve světě je nejen nezastupitelná, ale také Maďary obdivovaná. Tomuto dojmu státnictví na úkor národních témat podlehl úplně stejně i Petr Fiala, který akcentoval pouze východ, Ukrajinu či populisty a zapomínal při tom na bydlení, drobné podnikání, ekonomický rozvoj a pokornou komunikaci vlastních chyb a nesplněných slibů. Z Maďarska si odnáším dojem poněkud bizarního a umocněného reverzního Fialy, tedy Viktora Orbána, který sám sebou oblepil celou zemi a snaží se vyvolat apokalyptický dojem globálního spiknutí a přesvědčit Maďary o tom, že pokud jej nezvolí, svět již nikdy nebude jako dříve.
Maďary nezajímá summit Donalda Trumpa a Vladimira Putina v Budapešti. Zajímá je, kde budou bydlet, jak drahý si koupí chléb a zda je ekonomika zdravá tak, aby mohli podnikat, pracovat a pokojně pracovat či podnikat s maximálně pozitivní perspektivou. Péter Magyar sice není žádný svatoušek a jeho dlouholeté působení ve straně Fidész o něm prozradí mnohé, ale symbolizuje pro Maďary nový začátek, novou tvář a výměnu Viktora Orbána, který již značně přesluhuje.
Pokud politik nadřadí mezinárodní témata těm domácím, prohraje. Tak jednoduché to je a Viktor Orbán rozhodně tento odvěký princip nezlomí stejně, jako jej nezlomil ani Petr Fiala.
