Článek
,,Myslím, že členové NATO by měli platit 5 %, všichni si to můžou dovolit.", prohlásil Donald Trump ve věci zvýšení členských příspěvků států NATO. Své výhrůžky Evropské unii poté doplnil ve svém příspěvku na síti Truth Social, kterou vlastní: ,,Řekl jsem Evropské unii, že musí napravit svůj obrovský deficit se Spojenými státy velkými nákupy naší ropy a plynu. Jinak budou cla na všechno!!!"
Ze slov prezidenta a způsobu jednání s evropskými spojenci USA, vypadá situace tak, že evropské státy neplní své závazky, americký obranný průmysl může uspokojit vyšší poptávku, nákupy americké ropy a plynu jsou pro EU výhodné a samotné USA svůj závazek plní. Realita ale zdaleka není tak jednoznačná a americký obranný rozpočet soustavně po ukončení války v Afghánistánu klesá. Nelze také vojenskou přítomnost států EU a USA ve světě porovnávat, proto je třeba Trumpovy požadavky rozebrat a vyhodnotit, zda se jedná o rozumný apel nebo výhrůžky jeho vlastním spojencům.
Kolik vydávájí samotné USA na obranné účely a má Donald Trump ropu a plyn, kterou může Evropě prodávat?
Americký obranný rozpočet nepřekročil 3 % v posledních dvou letech, kapacity zbrojařů nestačí
V roce 2024 vydaly USA na obranné účely 2,8 % svého HDP, respektive 814 miliard USD, schválený rozpočet pro rok 2025 počítá s 850 miliardami USD a rozpočet opět nepřekročí 3 %. Ačkoli v roce 2024 existují takzvané dodatky k rozpočtu obsahující 54 miliard USD zejména v pomoci Ukrajině a Izraeli, tyto jsou většinově tvořeny materiálem a vyčíslená hodnota je účetně odepsána, tedy nejedná se o finanční investici, ale spíše o technický přesun zleva doprava v tabulce. Darovaný materiál je doplněn v následujících letech novým a tak zmíněných 54 miliard dolarů naopak v rozpočtech figuruje dvakrát.
EU vojenskou podporu Ukrajině do svých vydaných nákladů na obranu nezapočítává, ta je ale vzhledem k nedostatečným kapacitám obranného průmyslu v Unii většinově finanční, opět se tak přelévají prostředky EU k partnerům v USA, kteří materiál zašlou a vykážou jej ve svém rozpočtu.
Donald Trump tak vyzývá státy EU, aby vynakládaly o polovinu více, než vynakládá on sám. Záležitost je o to více tristní, zahrneme-li vojenskou přítomnost USA v množství států a kontinentů, na kterou Američané vydávají přes 40 % svých obranných investic ve formě oprav a údržby množství základen. Na samotné nákupy a investice jde z rozpočtu USA jen 40 % výdajů. Na druhé straně lze pozorovat mohutné vojenské příspěvky vědě a výzkumu, které v objemu přes 140 miliard dolarů tvoří kolem 15 % veškerých výdajů - Američané investují do 5G, umělé inteligence, zdravotnických materiálů i kosmických technologií. Zde by si rozhodně EU mohla vzít pozitivní příklad.
Přítomnost vojáků USA celosvětově - státy hostící vojenské základny jsou vyznačeny červeně.
Donald Trump tak po zemích EU žádá obranné investice o 60 % vyšší, než investují samotné Spojené státy. Zároveň v případě EU nelze ani náznakem hovořit o srovnatelném rozsahu zahraničních základen a vojenské přítomnosti v zahraničí.
Nový prezident navíc podepsal v prvním týdnu svého volebního období exekutivní příkaz „Železný deštník Ameriky“, což má být obdoba Izraelského protiraketového systému Iron Dome, akorát upravená na sestřelení mezikontinentálních raket. Experti varují, že program bude neuvěřitelně drahý a pojme investice až 100 miliard dolarů ročně. Tato částka by znamenala, že se Trump zaměří více na obranu domácího území a naopak svůj obranný rozpočet ještě více převede do obrany území USA, na které ale v historii nikdo nikdy nezaútočil. Evropa tak uvidí z amerického rozpočtu ještě méně, než dříve.
Mýtus č. 1 vyvrácen - Donald Trump chce po EU něco, co samotné USA neplní a zároveň jsou vojska USA narozdíl od těch evropských rozeseta po celém světě. Starostí Evropy je primárně obrana vlastního území.
Je poté relevantní sdělení, že státy EU by měly nakupovat více vojenského vybavení právě ze Spojených států? Jsou američtí zbrojaři schopní uspokojit zvýšenou evropskou poptávku?
Donald Trump chce za peníze EU zaplatit rozšíření kapacit vlastních zbrojařů
Zbrojní průmysl v USA, ačkoli má nesrovnatelně vyšší výrobní kapacitu, než ten evropský, stále nestíhá uspokojovat poptávku zahraničních partnerů včas. Na problém již upozorňovala americká média, kdy navýšení tamních kapacit a školení kvalifikované pracovní síly může trvat až deset let. V případě války s Čínou hrozí Spojeným státům, že zásoby řízených střel dojdou během několika dnů. Prezident USA tak vědomě vyzývá evropské státy, aby nakupovaly materiál, který nemůže v dohledné době dodat.
Donald Trump je známý svými nátlakovými metodami při vyjednávání, je logické, že se bude snažit pomocí vydírání oslabené Evropy docílit navýšení svých domácích výrobních kapacit „zdarma“. Evropa mu ale nesmí podlehnout a kromě nutných investic do materiálu z USA by měla zajistit prvně své vlastní kapacity. I z logiky budoucích konfliktů nemohou být armády evropských zemí závislé na přepravě klíčového materiálu přes oceán, dojde-li k intervenci a zničení logistických řetězců, zůstane EU bezbranná a vydaná napospas agresorovi.
Výroky Donalda Trumpa tak mají být pouhým donucovacím prostředkem, aby EU mohutně investovala do nedostačujících kapacit amerických zbrojařů, s efektivní obranou proti potenciálnímu agresorovi v následujících letech to nemá nic společného. Stovky miliard, které EU vynaloží v zálohových platbách za americké zbrojní artikly zbrojaři využijí k investicím do svých kapacit a pouze Trumpovi „zdarma“ zaplatíme posílení zámořského průmyslu. EU v uplynulých letech správně vyhodnotila, že obrana musí být prioritou rozpočtů členských států a na dekády zanedbaných základech zbrojních kapacit států jako Německa, Švédska, České republiky, Itálie, ale i Velké Británie je třeba stavět a ty naopak prioritizovat.
Některé artikly jako jsou proudové stíhačky, řízené rakety a pokročilé technologie ale není možné zajistit během několika let, EU tak jistě musí nákupy z USA navýšit, nesmí ale podlehnout Trumpovým výhrůžkám a rozpočet rozdělit tak, aby v dohledné době vybudovala vlastní kapacity, namísto předplácení těch zámořských.
USA dováží levnou ropu a plyn, tu svou chce Trump draze nabídnout Evropanům
Úplně mimo rozměry férového jednání se spojenci je poté Trumpův argument o podmínce, kdy EU musí navýšit své nákupy ropy a plynu, aby se vyhla zvýšení cel a udržela si ujištění USA, že přijdou na pomoc v případě vojenského konfliktu. Tento výrok lze označit za sprosté vydírání Donalda Trumpa.
Zatímco USA jsou největším producentem ropy již několik let, samotná domácí poptávka konzumuje téměř veškeré výrobní kapacity a USA vyváží „pouze“ 1,9 milionu barelů ropy denně, což je zhruba 9 % spotřeby EU.
Jak vypadá poměr amerického exportu a importu ropy ukazuje graf EIA - amerického energetického regulátora. Ze souhrnu je patrné, že zatímco USA vyváží svá fosilní paliva do států jako je Čína, Nizozemsko a Japonsko, dováží levné suroviny z Mexika a Kanady, se kterými je pojí potrubí a tedy levnější logistika, než v případě převozu po moři.
Americká ropa je poté nejdražší na světě co se týče nákladů na produkci jednoho barelu. Kromě nutného doplnění zásob nemá EU jediný logický důvod produkty z USA dovážet - cena i strategická bezpečnost dodávek v případě konfliktu neodpovídá vynaloženým nákladům. Opět, Evropská Unie investuje do rozšíření ropovodů a plynovodů, které mohou navýšit dodávané kapacity ze severu Afriky a států Perského zálivu. Tato strategie diverzifikace je jistě správná a kromě domácích zdrojů z Norska a dodávek z kavkazských zemí jde o mix, který svou diverzifikací nezávisí na konkrétním dodavateli a EU správně buduje terminály, ale i další infrastrukturu všemi možnými směry.
Donaldu Trumpovi se tato strategie EU samozřejmě nelíbí - byl by radši, kdybychom za ropu a plyn platili co nejvíce, zatímco domácí průmysl USA inkasuje zisky. Nelze ale svému spojenci a vojenskému partnerovi vyhrožovat, že jej opustíte, nebude-li nakupovat nevýhodné produkty. Ačkoli to tak nevypadá, Donald Trump EU potřebuje stejně, jako jsou USA klíčovým spojencem a zvyšují ochranu států Unie před potenciálním agresorem.
Evropa musí být sjednocená, silná a zejména samostatnější než kdy dříve
Náklady EU na obranu se musí rapidně zvýšit, to je bez debaty. Abychom byli v následujících 10-20 letech schopní vybudovat vlastní technologie, výzkumné i logistické kapacity, musí členské státy vynaložit podstatně více prostředků než kdy dříve. Nesmí je ale bezhlavě svěřit vyděrači, naopak je třeba využít vlastních lidí a firem, kterých má Evropa dostatek. Spojenec se nesmí proměnit v tyrana, kterým Donald Trump bezesporu vůči státům Evropské unie za současné rétoriky jistě je. Státy jako Polsko nebo Řecko investují masivně do své obrany dlouhodobě, lze se od nich jistě učit.
Současná strategie EU vzhledem k obranným rozpočtům je jistě správná, v následujících čtyřech letech se rozpočty téměř zdvojnásobí. To otevře dveře novým podnikům, rozšíření těch stávajících a zejména nutnému vybudování výzkumných kapacit, neboť konflikty vždy vyhrávala technologická převaha.
Nevýhodné nabídky Donalda Trumpa bezpečnostní situaci nevyřeší, zhorší ale vztahy mezi spojenci aliance NATO a jakmile by USA ohrožoval vojenský konflikt, například v oblasti Pacifiku, jistě by prezident svou rétoriku vůči spojencům změnil a uvítal jejich pomoc. Je tak třeba si uvědomit, že poptávka po efektivní obraně musí vycházet zejména od voličů samotných a v reakci na Trumpovu rétoriku bychom měli být o to ambicióznější ve vlastních projektech a iniciativách.
Trump nám ukázal, jak rychle se může klíčový partner změnit v potenciálního tyrana a proto jakákoli závislost - ať už na energiích z Ruska nebo na blahosklonnosti Trumpa - je vždy špatně a Evropa musí být sjednocenější, silnější a samostatnější více než kdy dříve.
