Indie blokuje Pákistánu 90 % vody. Jaderná mocnost hrozí válkou

Daleko od našich hranic probíhá zřejmě nejnebezpečnější eskalace napětí mezi dvěma jadernými mocnostmi od Karibské krize roku 1962. Indie od dubna neúnavně blokuje Pákistánu přítoky řek, které muslimskému státu zajišťují až 90 % zdrojů pitné vody a slouží také k výrobě elektřiny, zavlažování půdy a naplnění přehrad pro případy extrémního sucha.

Pákistán se nemá proti zásahům Indie jak bránit. Země podala stížnost k Mezinárodnímu soudnímu tribunálu v Haagu, výroky nadnárodní instituce ale Indie neuznává a odkazuje se na své odstoupení od dohody z roku 1960 nazvané Indus Water Treaty. Indie se již dříve zavázala vodní zdroje v dlouhodobém sporu se svým sousedem nevyužívat a letos v dubnu došlo k historickému zvratu - Indie od dohody prostřednictvím rozhodnutí vlády premiéra Nárendry Módího jednostranně odstoupila.

Pákistánské přehrady vykazují naplněnost na rekordních minimech a Indie nezablokovala pouze přítoky z řeky Indus, ale také z dalších dvou toků, Chenab a Ravi. Jde o bezprecedentní krizi bez historické paralely. V období následujících měsíců se mohou bez vody ocitnout miliony, ne-li desítky milionů Pákistánců a eskalaci konfliktu dokládají i následující prohlášení lídrů obou států.

Představitelé politických reprezentací a armád obou zemí uvedli například,

Jak je z výše uvedených citací zřejmé, napětí eskaluje až do té míry, kdy Pákistán hrozí Indii otevřenou válkou a zpětvzetím vodních zdrojů násilím. Indie mezitím tlačí sousední zemi k tvrdším krokům proti islámským radikálům a poukazuje na v Indii rozšířený názor, že si s vodními zdroji může dělat cokoli, klidně je i přesměrovat do kanálů na vlastním území.

Jak se může z vody stát zbraň hromadného ničení ukazuje právě případ eskalace napětí mezi Indií a Pákistánem. Na vodních zdrojích závisí celá infrastruktura muslimského státu a jeho soběstačnost v oblastech energetiky i zemědělství. Čtyři hlavní hydroelektrárny v zemi na přehradách Tarbela, Mangla, Neelum-Jhelum a Ghazi-Barotha poskytují výkon čtyřnásobku jaderné elektrárny Temelín a vyrábí pro Pákistán v závislosti na sezóně 26 až 33 % veškeré energie.

V zemědělských oblastech Punjab a Sindh zajišťují řeky 90 % zavlažování i pitné vody pro místní, jde tak o zcela kritický výpadek zásobování s nedozírnými následky. Nejlidnatější Pákistánské metropole Karáčí, Islamabád a Lahore nejsou schopná generovat pitnou vodu z jiných zdrojů než ze zmíněných řek a hrozí tak díky nedostatku pitné vody epidemie, znečištění a rabování zdrojů místními.

Kroky Indie lze přirovnat k ekologické válce. Pákistán se dlouhodobě potýká s fluktuací extrémního sucha a monzunů, kdy obě události způsobují výpadky zemědělského zásobování a díky své poloze není země schopná krátkodobě pro svých 240 milionů obyvatel zajistit alternativní dodavatele, hladových krků je jednoduše příliš mnoho.

Logicky tak přichází v úvahu vojenské řešení a mezi Indií a Pákistánem by nešlo o první takový střet. Od roku 1947, kdy se Pákistán od Indie oddělil, již zemřely následky vzájemných konfliktů miliony lidí. Jen při dělení zemí hovoří odhady o 1 až 2 milionech mrtvých, zejména civilistů v důsledku náboženské perzekuce muslimů radikálními hinduisty a pákistánští islámští radikálové také reagovali nepředstavitelnými zvěrstvy na severu země. Další pohromou pro civilisty bylo oddělení Bangladéše v roce 1971, kdy nestabilita a chatrné hospodářství v reakci na konflikt nevygenerovalo dostatek potravin a vypukl zničující hladomor se stovkami tisíci oběťmi, opět hlavně z řad civilistů.

Přeshraniční potyčky včetně krátkých vojenských konfrontací nejsou ničím výjimečným, konečně i letošní konflikt obou zemí zahrnoval řízené střely, stíhačky a plnohodnotné nasazení vojenského vybavení. Tentokrát ale díky indickému přístupu k dohodám o vodě a blokaci zdrojů hrozí plnohodnotná válka, která může být zničující nejen kvůli populaci obou států dosahující počtu 1,8 miliardy, ale také kvůli hrozbě jaderného střetu mezi dvěma zeměmi, které nukleárním arzenálem disponují.

Sebevědomí Indie s jakým riskuje otevřený konflikt a nezastírá svou snahu sousední zemí vyhladovět, pramení zejména z dosavadních potyček, kdy v období 1947 až 1971 vždy objektivně vítězila Indie a samotné regionální války vyvolával muslimský stát zejména svou snahou o infiltraci sporného území nebo vyvoláním státem sponzorované revoluce a četných povstání zejména na území Kašmíru.

Poslední roky se ale síly vyrovnávají a letošní potyčka by měla Indii vést spíše k opatrnosti. Pákistán za využití čínských stíhaček sestřelil indické stroje Dassault Rafale a bezpečnostní komunita zpozorněla. Muslimský stát nakoupil od Číny, dlouhodobého rivala Indie, stíhačky JF-17 a J-10 společně s čínskými tanky VT-4 a samohybnými houfnicemi, opět čínské výroby. Pákistánci tak disponují nejen pokročilými systémy, ale především partnerskými vztahy s Čínou, regionálním hegemonem, jemuž indická armáda i navzdory rozsáhlé modernizaci stále nemůže konkurovat.

Pákistán již překvapil pokročilým vojenským vybavením během letošního květnového konfliktu, může překvapit ale i úzkými vztahy právě s Čínou, která skrze územní spory s Indií nemá pro blokády pákistánské vody příliš sympatií. Číňané kromě vojenských dodávek budují v zemi i přehrady a dodávají pokročilé zemědělské technologie a dokonce v zemi i budují podzemní rezervoáry sloužící k zavlažování. Vlajkovou lodí spolupráce obou zemí se stala přehrada Mahmand budovaná Číňany a právě tento projekt má snížit závislost na indické vodě, krátkodobě ale zdaleka problém nevyřeší.

Poslední a největší hrozbou jsou jaderné zbraně. Zde jsou síly vyrovnané - Indie vlastní 180 jaderných hlavic a arzenál modernizuje, Pákistán disponuje 170 hlavicemi. Využití tohoto arzenálu by vedlo ke vzájemnému zničení a nedozírným následkům, což si, doufejme, obě země uvědomují a snad i proto dosud v žádné z válek zbraň hromadného ničení nevyužily.

Situace v Pákistánu ale začíná být kritická a v době, kdy píšu tento text, se úroveň naplněnosti pákistánských přehrad blíží mrtvému bodu. Země se potýká s výpadky elektřiny a začínají se ozývat hlasy odporu proti Indii a politické špičky Pákistánu naznačují, že pokud diplomacie selže, nelze již válce zabránit.

Dodatečné zdroje k tématu: