Článek
Některé vymoženosti Evropské unie miluji, k tomu se musím přiznat. Cením si zejména volného pohybu, ale i jednotného trhu a naprosto jako podnikatel zbožňuji systém reverse charge u DPH, kdy dodávané služby zdaní můj odběratel. Je toho ale více, skvělý je také program Erasmus, díky kterému dcera strávila měsíc v Belgii, což si jako dítě odkojené totalitou a ranými devadesátkami nedokážu ani představit. S občankou doletím do Španělska a mohu si okamžitě založit firmu v Německu. Výhod je mnoho, ale v poslední době také, bohužel, přibývá prostor pro kritiku evropského bloku v některých poměrně zásadních oblastech.
Na úvod textu si neodpustím historickou paralelu. V 9. a 10. století existoval Chazarský chanát na území dnešní Ukrajiny, Ruska, Gruzie a Arménie. O této zemi se ve školách neučí, jde ale o zapomenutý a velice významný židovský stát na území Evropy, jehož role byla zcela zásadní při utváření dnešních evropských státních útvarů. Chazarové byli turkickým národem, jehož vůdci jako kompromis mezi křesťanstvím a islámem přijali židovskou víru a dvě století jejich stát fungoval jako hráz proti rozpínajícím se arabským chalifátům na Blízkém východě. Díky Chazarům prosperovala Byzanstská říše, rozkvetla Kyjevská Rus a kavkazské pevnosti křesťanství, Gruzie a Arménie, nečelily arabské hrozně samy.
Všechny zmíněné státní útvary Chazarům platily za ochranu. Ať už šlo o Byzantskou říši nebo Gruzii, Chazarové vybírali poplatek a zejména na vrcholu své slávy na konci 9. století se již nejednalo ani tolik o poplatek za ochranu proti Arabům a nájezdníkům z Východu, ale šlo více o poplatek Chazarům za ochranu před nimi samotnými. Evropané platili tak dlouho, až Chazarové neúměrně zbohatli a přestali hledět na vlastní vojenské schopnosti i bezpečnost. Toho si všiml šikovný ukrajinský kníže Svatoslav I. Igorovič, vládce Kyjevské Rusi a posléze vedl své malé knížectví k vítězství nad ohromnou říší Chazarů a následně mocná říše upadla do zapomnění. Díky této akci knížete Svatoslava byl také možný rozvoj dnešní Ukrajiny a Ruska, které do té doby obývala směs Tatarů, Volžských Bulharů a stepních kmenů bez funkčního státního uspořádání.
Dnes, o dvanáct století později, hodlá Evropská unie platit za ochranu před Ruskem Spojeným státům a místo aby vyjednala rovné podmínky obchodní dohody hodné partnerů, hodlá zaplatit bez adekvátních protiopatření celní přirážku a přistoupit na podmínky nadiktované Donaldem Trumpem. Tomuto výsledku předcházelo mnoho siláckých prohlášení o recipročních opatřeních a výzvách k dosažení nulových cel, což je dnes zcela jasně nereálné a Američané o partnerský přístup nikdy neusilovali. Ve skutečnosti šlo jen o to, jak moc nás, Evropany, pomyslně oholí.
Poněkud naivně jsem až do prvních zpráv o podobě dohody doufal, že výsledek summitu NATO v Haagu otevře dveře vyrovnané obchodní dohodě a zmírní Trumpovy požadavky. Lídr USA dostal vše, co si vymínil a většina výdajů evropských zemí na obranu skončí v rukách amerických zbrojních konglomerátů, protože Evropa nemá dobudované kapacity a potrvá dekády, než budeme schopní v Evropě pořídit vše, co si žádá dnešní bezpečnostní situace.
Nestalo se. Donald Trump stupňuje dál své požadavky a podle dostupných informací lídři EU ustupují, ne-li rovnou zbaběle utíkají od jakéhokoli kompromisu či využití síly vůči Spojeným státům. Při pohledu na vzájemnou obchodní bilanci jsou ale právě Spojené státy tou slabší a zranitelnější stranou, tak proč vyjednavači Evropské unie zvolili tak podřízený a defenzivní přístup?
Pojďme se na čísla obchodní bilance podívat blíže. Situace totiž připomíná přávě 9. století v Evropě, kdy státy platily za ochranu Chazarům a ti ve skutečnosti zdaleka nedisponovali takovou silou a schopnostmi, jaké jim byly všeobecně přisuzovány.
Jak vypadá dohoda s USA a proč jde ze strany EU o zbabělost?
Média informují o rámcové dohodě na 10 % celní přirážce a dosud vyjednavači Evropské unie také nedosáhli zmírnění 25 % cla na automobily a autodíly, ani 50 % cla na ocel a hliník. V současnosti tak trvá stav, kdy exportéři automobilů znevýhodnění Spojenými státy ztrácí a skomírající evropský ocelářský průmysl jakbysmet.
Taková je realita dnešních dnů a Evropská unie nyní nejedná o úpravě této nevyrovnané dohody, ale o zachování současného stavu (!). Donald Trump totiž hrozí další eskalací v případě, kdy se vyjednavači Evropské komise nepodvolí a podmínky nepřijmou. Předmětná dohoda tak stav nenapraví, ale má jej pouze zachovat, aby evropský export netrpěl ještě více.
A nyní ta nepochopitelná diskrepance v obchodní bilanci. Při pohledu na export Spojených států mířící do Evropy zaujímá první příčku zemní plyn a ropa v objemu téměř 84 miliard dolarů. Bezmála 40 miliard dolarů platí Evropané za americká léčiva a 12 miliard dolarů za americké automobily.
Evropský export do Spojených států ale tvoří jiné produkty s daleko vyšší přidanou hodnotou. EU v roce 2024 vyvezla do Spojených států léčiva a zdravotnické produkty za 84 miliard dolarů, automobily za 40 miliard dolarů a chemikálie za 22 miliard dolarů, zejména jde o farmaceutické polotovary a přípravky na výrobu léčiv.
Američané vyváží 100 miliard dolarů ve fosilních palivech a lécích, Evropané v lécích a chemikáliích vyváží o 20 miliard více a je tak zřejmé, že jde v případě Evropy o střednědobě nenahraditelný sortiment, navíc v kritickém odvětví, jakým je zdravotnictví. Američané na druhé straně vyváží většinově nahraditelnou ropu a zemní plyn, který lze při krátkodobých ztrátách částečně či zcela vykrýt z jiných zdrojů, jak již ukázala situace po ruské invazi na Ukrajinu.
Čína navíc přestává odebírat ropu i plyn z USA a Američané se tak setkávají s odporem a statutem nespolehlivého dodavatele právě kvůli probíhající celní válce. Evropa má jedinečnou vyjednávací pozici, kterou vůbec nevyužívá. Klíčová průmyslová odvětví ve Spojených státech, kromě již zmíněné farmacie, jsou navíc na evropských strojích a součástkách závislá, ať už jde o motory Rolls Royce v amerických letadlech a technologie francouzské společnosti Safran v oblasti bezpečnostních systémů letového provozu nebo lze jmenovat evropské dodavatele turbín a těžebního vybavení, bez nichž se Američané stále neobejdou.
Evropa není slabá a vydírání Donalda Trumpa lze otočit proti klíčovým odvětvím americké ekonomiky. Bolelo by to tuzemské firmy? Samozřejmě. Lze ale najít jistou inspiraci v neústupnosti Číny, která Donalda Trumpa vyhladověla a donutila k ponižujícímu ústupu k férové dohodě.
Státy Evropské unie ale mají jeden daleko větší a důležitější trumf v rukávu. Vzájemná obchodní bilance sice potvrzuje nižší vývoz Spojených států do Evropy, nezahrnuje ale služby. V případě vývozu služeb exportují Američané přes 480 miliard a jde zejména o technologické giganty typu Facebook, Microsoft, Google a Amazon. Evropská unie se dlouhodobě snaží zbavit závislosti na amerických technologických gigantech a kdy jindy uplatnit protiopatření v podobě digitální daně jako odpovědi na Trumpova cla, než nyní?
Evropští vývozci služeb přitom vyvážejí ekvivalent pouhých 330 miliard dolarů a vzájemná bilance obchodu při zahrnutí služeb je se Spojenými státy vyrovnaná. Donald Trump ale příhodně zahrnuje jen ty komodity a produkty, které se mu hodí a dlouhodobě zkresluje statistiky tak, jak se zrovna vyspí.
Ó veliký Donalde, můžeš si prosím vzít naše peníze?
Vzhledem k poměrně dobré vyjednávací pozici evropského bloku zde máme paradoxní situaci. Donald Trump žádal NATO o pět procent HDP, sám vydává tři. Státy NATO ustoupily - zde je možné při troše dobré vůle situaci pochopit. Vzhledem k dlouhodobému zanedbávání obranných výdajů je nyní nutné modernizaci a posílení bezpečnostních kapacit urychlit, což znamená utrácet více.
Vyjednávání o obchodní dohodě a clech ale pochopit nelze. Na jedné straně ustupují evropští vyjednavači Trumpovi ve všem a všude, na druhé straně hájí klimatické cíle a předsedkyně Evropské komise chce naopak ještě přitvrdit. Na domácí scéně přitvrzujeme, v zahraničních jednáních ustupujeme - je toto známka síly? Rozhodně není. Je Donald Trump spolehlivým partnerem? Rozhodně není. Lze argumentovat i tím, že je to nejlepší, co dnes máme - tato teze může být pravdivá, neobhajuje ale ponižující ústupky a lokajský přístup některých politiků, jmenovat lze zveřejněné obdivnou SMS zprávu šéfa Marka Rutteho právě Trumpovi.
,,Drahý pane prezidente. Děkuji Vám za váš rozhodný zásah v Íránu, na to by neměl odvahu nikdo jiný a díky Vám jsme ve větším bezpečí. Letíte vstříc dalšímu obrovskému úspěchu v Haagu tento večer. Nebylo to jednoduché, ale máme je všechny potvrzené na 5 %.
Donalde, dovedl jste nás k dalšímu důležitému momentu pro USA, Evropu i svět. Dosáhl jste něčeho nevídaného, čeho nedosáhl dosud žádný americký prezident. Evropa zaplatí opravdu hodně, jak by také měla a bude to Vaše vítězství! Cestujte bezpečně a potkáme se na večeři po boku Jeho Veličenstva (pozn. - nizozemského krále).“
Pokud takto komunikuje s Donaldem Trumpem šéf NATO, navíc bývalý evropský politik, nemohu se ubránit jistému dojmu lokajství, které s agresory ani vydírajícími egomaniaky k úspěchu nikdy nevedlo. Pokud takto jednají s Trumpem i špičky EU, což by znění médii zveřejněného rámce obchodní dohody vysvětlovalo, prezident USA se pouze usměje a příště si vynutí ještě tvrdší a méně výhodné požadavky.
Rád bych vnímal vedení Evropské komise jako kompetentní, není to ale vzhledem k probíhajícímu jednání se Spojenými státy možné. Jakmile si komise neumí poradit s Viktorem Orbánem, jak si asi poradí s Donaldem Trumpem? Od dubna evropští vyjednavači nedosáhli ničeho a nyní se snaží předhodit covidem a válkou na Ukrajině tvrdě zkoušeným evropským exportérům další ponižující výsledky. Celá geneze obchodních jednání mne vede k dojmu, že v čele Evropské komise stojí slabí a nerozhodní politici, kteří jsou silní pouze v prohlášeních a když má dojít na činy, zbaběle utečou a podrobí se komukoli, kdo zrovna zvýší hlas.
Jak jinak si vysvětlit dvě níže uvedená prohlášení předsedkyně Evropské komise k celní politice Donalda Trumpa při pohledu na dnešní nevýhodný rámec vyjednané dohody?
,,Vždy jsem prosazovala dohodu o nulových clech a obchodních překážkách mezi Spojenými státy a EU.“
,,Nepřejeme si přímo reagovat na politiku USA silou. Pokud ale nebude zbytí, máme silný odvetný plán, který použijeme.“
Nulová cla nebudou, to ostatně několikrát explicitně potvrdil i sám Donald Trump. Jsem tak zvědavý na silný plán předsedkyně Evropské komise, protože současná situace působí jako již několikrát vyřknuté silácké výroky následované poníženým úprkem. Pokud médii zveřejněný rámec obchodní dohody mezi USA a EU projde v současném znění, bude to další prohra a slabost evropského bloku, která přispěje k narůstající vlně euroskeptismu. Jako obhájce konceptu Evropské unie je mi až smutno z dnešního vývoje, který právě euroskeptikům, antisystémovým stranám a populistickým hnutím přihrává přímo ideální munici.
