Článek
Dnešní rozhovor s ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem mne dovedl k sepsání tohoto dle mého názoru potřebného textu. Politik by neměl lhát a uvádět veřejnost v omyl tím, že se snaží v rámci předvolební kampaně zmírnit dopady nového systému obchodování s emisními povolenkami pro domácnosti, známého také jako ETS 2. Petr Hladík v rozhovoru popírá dopady opatření ve formě zdražení pohonných hmot a energií a tvrdí, že domácnosti uvidí zvýšené náklady pouze v řádu stovek korun.
Není to pravda a Hladík musí jako ministr životního prostředí znát reálné dopady, které budou násobně vyšší. I pokud by byla úspěšná snaha kritiků opatření a uspěl návrh na stanovení maximální ceny jedné emisní povolenky, dopady budou násobně významnější. Jen při výchozím příkladu jedné padesátilitrové nádrže nafty měsíčně a spotřebě plynu na úrovni 2 000 Kč měsíčně, což odpovídá 2+kk bytu ve starší zástavbě, půjde o desetitisíce. Plyn má zdražit při současné ceně povolenky o 40 % a pohonné hmoty o 3,6 Kč za litr. Úsporná domácnost žijící v malém bytě s jedním autem tak zaplatí o 12 000 Kč více pouze za svou spotřebu. Zde ale navýšené náklady nekončí, ceny se zvednou i řemeslníkům, zemědělcům, výrobcům potravin, autodílů - jednoduše úplně všem, protože energii spotřebováváme všichni a produkty musí do cílové destinace někdo dovézt. Ani elektromobilita ale EU nezachrání, stále spalujeme uhlí - zdraží jakbysmet - a pokud nesvítí a nefouká, spalujeme plyn, který opět zdraží.
Ministr Hladík občanům lže a chlácholí je, protože se bojí říkat pravdu. Bojí se o své místo, bojí se reakce opozice, bojí se reakce občanů a především se bojí o dopady na volební kampaň do říjnových voleb, kde kandiduje na druhém místě v Jihomoravském kraji. Nejraději tak celý problém Green Dealu a souvisejících nákladů Hladík přehodí kohokoli jiného, nejlépe opozici. A tak občané neznalí základů ekonomie, kterých je v České republice většina, věří svému politikovi a vnímají tvrzení protistrany jako lež. Výsledkem je rozhádaná společnost a lidé se obviňují navzájem tu z volby Babiše, tu z volby Fialy a ti radikálnější rovnou volají po změně režimu.
Nelže ale pouze Hladík. Lže i Andrej Babiš, když tvrdí, že emisní povolenky zruší a zajistí lidem levnou elektřinu. Podle současného rozložení mandátů v evropském parlamentu neexistuje většinový zájem na systémové změně, pouze se lze domluvit na drobné korekci systému a pokud se podaří zajistit maximální cenu povolenky, půjde rozhodně o úspěch. Andrej Babiš již neřekne, že Němci dávno systém ETS 2 zavedený mají a například Španělé nebo Francouzi již směrnice narozdíl od Čechů implementovali. Koalici těchto států Češi s Poláky nepřehlasují ani kdyby sešikovali všechny své europoslance za jediný záměr, což lze taktéž vnímat jako nemožné.
Jeden lže o menších dopadech a chlácholí, druhý slibuje nesplnitelné. Třetí - Tomio Okamura - přímo nabádá k vystoupení z EU, což ti chytřejší a ekonomicky vzdělanější rovnou odsoudí jako nemožné, i tak ale bude Okamura tuto šílenou myšlenku občanům dál podsouvat a lhát o její možné realizaci. U vystoupení z EU se zastavím - jelikož jsme obklopeni samými členy EU a jsme exportní ekonomikou, vystoupení z EU by způsobilo nejen ekonomickou katastrofu, ale také by nemělo žádný reálný dopad nejen na nenáviděné směrnice a regulace, ale také na místní exportéry a importéry. Jediný kdo by teoreticky z takového kroku mohl profitovat, jsou firmy působící výhradně na lokálním trhu využívající výhradně lokální vstupy ve formě součástek, dílů či surovin. Není tak náhodou, že vystoupení z EU prosazují zemědělští miliardáři za hnutím Stačilo!, kteří jsou v zemi jedinou profitující skupinou z teoretického Czexitu.
Každý vyvezený produkt by musel plnit evropské normy a regulace, jinak by nemohl být do zemí EU vyvezen. Každá služba by musela plnit evropské normy a regulace, jinak by nemohla být prodána zahraničním partnerům. Každá firma by musela splňovat normy, které EU vyžaduje, jinak by zahraniční odběratelé nemohli produkty firmy na evropském trhu využívat. Nezměnilo by se nic a jen bychom zchudli, ztratili přístup na volný trh a museli uzavírat desítky, ne-li stovky obchodních dohod a stali bychom se bezvýznamnou tržní silou obklopenou jednotným blokem, která by graduálně uvadala.
Hladík, Babiš i Okamura tak občany zcela vědomě uvádějí v omyl a mohl bych pokračovat i Petrem Fialou a jeho ekonomickou tezí o jedné koruně investované do obrany, která vydělá tři. Nemohu tento výrok popsat jinak, než jako absolutní hloupost i vzhledem k faktu, že obranné výdaje často končí v zahraničí a z České republiky nenakupujeme ani polovinu zbraní a vybavení. Jen v roce 2024 nakoupila obrana Leopardy z Německa, vozy CV90 ze Švédska a F-35 z USA. Tyto tři nákupy tvořily většinu výdajů za vybavení a v žádném případě nejde o české dodavatele, ti na zakázkách pouze spolupracují v některých případech jako partneři.
Ne, obrana je investice do bezpečnosti bez finanční návratnosti, respektive s minimální návratností realizují-li zakázky tuzemské firmy. Ani v tomto případě ale neexistuje příklad, kdy by jedna koruna utracená za munici do samohybných houfnic nebo za bojový vrtulník vydělala tři. Je to fabulace, nesmysl a premiér si toho musí být vědom.
Je čas si přiznat nepříjemnou pravdu.
Politici určí, čím za bezpečnost a ekologii zaplatíme. Platit budeme každopádně
Jako dítě jsem těsně po pádu totality jezdil do Krušných hor na rozhlasovou chatu poblíž Jáchymova. Zdevastovaná příroda, smrad z chemiček poblíž Ostrova a kyselé deště byly každodenním normálem. Při inverzi bylo nedýchatelno a pokud jste se pohybovali v okolí litvínovských elektráren, bylo možné pozorovat nánosy rakovinotvorného popílku v lesích i na blízkých polích.
Byla levná elektřina? Ano. Přejeme si návrat do tohoto stavu? Věřím, že většina místních obyvatel i uvědomělých Čechů raději připlatí a projde se v čistém lese či městě, kde nehrozí dusivý kašel a zdravotní problémy. Stojí ekologie peníze? Ano, zcela jistě.
Green Deal je politické opatření vycházející z potřeb dnešního světa a důrazu na ekologii v evropských zemích. Vymkla se politika kontrole? Možná, ale o dalším směřování legislativy a v souvislosti i finančních prostředků musí opět rozhodnout politici. Máme demokracii, tudíž to musí být rozhodnutí většinové a Vidlák, Okamura nebo Babiš nezmůžou nic, dokud nebudou schopní sjednotit dostatečný počet demokraticky zvolených poslanců. Pak je to jen na voličích a nejde pouze o Čechy, ale také o Němce, Španěly nebo Švédy. Ekologická politika je nyní určená demokratickou většinou a dokud tato většina existuje, určuje politiku celé EU a ať se nám to líbí nebo ne, důsledky zaplatíme. Odměnou bude čistší vzduch, kvalitnější voda a ekologičtější evropský blok. Zdevastujeme si průmysl? Možná ano, dopadové studie neexistují a politici se odvolávají na klimatické změny, které ale neurčují oni sami, nýbrž celý svět.
Nepříjemnou pravdou ale zůstává, že jde o demokratické rozhodnutí evropského bloku, jehož jsme součástí. Politiku EU jsme se zavázali respektovat a i proto je třeba občanům vysvětlit, že jí také zaplatíme a místní politici neurčují zda jí zaplatíme či nikoli, pouze určují, odkud prostředky do rozpočtu přitečou. Politiku EU také spoluutváříme a je i na nás, jaké politiky do Bruselu vyšleme. Tak funguje demokracie a taková je pravda.
Svět se také v uplynulých letech stává čím dál více nebezpečným a konflikty eskalují na všech kontinentech. Drogové gangy ovládají část Jižní Ameriky, na Blízkém východě zuří válka dvou regionálních velmocí v podání Izraele a Íránu, Indie s Pákistánem řinčí zbraněmi a Rusové neustále zabíjí na Ukrajině a Trumpův slibovaný mír je v nedohlednu. Na bránící se zemi míří pravidelně stovky dronů a řízených střel, které devastují města a zabíjí vojáky i ukrajinské civilisty. Při pozorování současné geopolitické situace nelze o nutnosti zabezpečit dostatečnou obranyschopnost pochybovat. Je to dané a alternativou je pouze ústup agresivním egomaniakům v podání Vladimira Putina nebo Donalda Trumpa a jak je známo z mafiánských filmů, ochrana od gangsterů něco stojí. Můžeme zaplatit Trumpovi, můžeme zaplatit Putinovi, ve finále ale neexistuje jiná alternativa než zajistit vlastní obranyschopnost ve spolupráci s našimi evropskými partnery. Bránil by Trump Polsko? Možná ne, mohl by opět najít výmluvu a poukázat na vlastní zájmy, které převyšují řešení problémů nějakého zapadlého státu v Evropě. Napadl by Putin Polsko? Možná ano, při pozorování Trumpových názorových veletočů a zpochybňování základních principů NATO si vůdce Rusů může myslet, že má jedinečnou příležitost.
Obrana stojí peníze a odměnou je nám bezpečnost. Pocit bezpečí nelze vyjádřit penězi a je tak pouhou otázkou, jak se k pocitu bezpečí dostaneme a jakou strategii v obraně zvolíme. Pokud si lidé demokraticky zvolí, že se staneme nepsanou ruskou kolonií po vzoru Maďarska, je to jejich volba. Věřím ale, že většina občanů cítí potřebu posílit naší roky zanedbávanou bezpečnost a je tak opět rolí politiků vymyslet, jakými způsoby budou nutné výdaje financovat. Členové aliance NATO mají své závazky a blok rozhoduje konsenzuálně. Přejeme si systém ,,odrbat“, jak to navrhuje Andrej Babiš a vézt se na píli a schopnostech jiných? Přejeme si stát se ruskou kolonií a povinně kopírovat ruské narativy po vzoru Viktora Orbána a Slováků? Nebo si přejeme do bezpečnosti investovat a roky zanedbávanou armádu pozvednout na úroveň těch nejlepších?
Každá možnost něco stojí. Pokud babišovsky systém obejdeme, ztratíme důvěryhodnost a postavení. Pokud okamurovsky systém opustíme, ztratíme jako národ duši a zaprodáme se, protože Slováci i Maďaři nezajišťují iluzi bezpečnosti skrze neutralitu, ale doufají, že pokud budou Putinovi poklonkovat a opakovat jeho teze, ruský vůdce jejich země ušetří a možná přihodí i nějaký ten plyn. Nejde o suverenitu, ale o ztrátu soudnosti a cti.
Třetí cestou je pak za obranu zaplatit a po boku států, které si nebezpečí uvědomují - Pobaltí či Polsko - budovat sebevědomou a efektivní armádu. Nemá smysl si fialovsky nalhávat, že na investicích do obrany vyděláme. Finanční návratnost ale není jediným měřítkem a politici by neměli veřejnosti lhát, že nepůjde o obrovské prostředky vyžadující dodatečné zdroje pro rozpočet.
Pravda je nepříjemná, ale potřebná
A tak závěrem mého textu mohu podotknout pouze jediné - pravda je nepříjemná, ale potřebná a politici se pravdy bojí. Občané jsou pak oběťmi lží, polopravd a nereálných iluzí té či oné partaje, která se snaží pomyslně proměnit černou v bílou. Vytrhává se z kontextu, zamlčují se podstatné informace a nabízí se nereálná řešení.
Letošní volby ovládá euroskeptismus, otázky bezpečnosti a ekologická opatření Evropské unie. Volby ale evropskou politiku ovlivní pouze minimálně, to důležité hlasování proběhlo minulý rok. Ekologická politika je tvrdou realitou a nelze ji zrušit, přesunout nebo odložit na jindy - legislativa navazující na Green Deal byla v EU široce přijata a je pouhou iluzí si myslet, že se následkům v podobě zásadního navýšení nákladů vyhneme. Stanjurova dobrovolnost, Hladíkovy stokoruny a Babišovy teze o zrušení celého systému nelze vnímat směrodatně. Je na občanech, aby si informovaně zjistili co reálné je a co není i při zohlednění složení evropského parlamentu a postojů jednotlivých států, protože od politiků se zřejmě pravdu v dnešním předvolebním čase nedozvíme. Lžou bohužel všichni.
To samé platí pro obranu, kde půjde také o dramatické navýšení nákladů nás všech ať už formou daní nebo omezení některých služeb státu. Ani obranu nelze obejít, existují pouze dvě cesty a to cesta Slovenka či Maďarska a pak cesta Pobaltí nebo Polska. V prvním případě prodáme duši národa a zapomeneme na křivdy minulosti a v tom druhém prohneme své peněženky.
Všudypřítomné lži a manipulace politiků kteří na jedné straně zlehčují a na druhé straně nabízí nereálná řešení pouze odvádí společnost od nepříjemné pravdy. Cena za bezpečnost i ekologii je daná a ve volbách se pouze určí, jak bude zaplacena.
Někteří za Green Deal chtějí zaplatit obětováním ekonomiky České republiky a volného trhu, jiní nabízí iluze, jen aby ve finále onu cenu zaplatili a odvedli hněv občanů k politickým oponentům. Krátkodobým dopadům se nevyhneme. Šance na změnu ekologické politiky EU existuje, vyžaduje ale budování konsenzuální koalice a dosáhnout změny lze pouze skrze demokratický hlas většiny. I pokud by ke změnám došlo, implementace nové politiky potrvá roky.
Za bezpečnost zas někteří chtějí zaplatit duší českého národa a skrze ústupky agresivnímu Rusku zapomenout na pohnutou minulost a roky okupace. Obětovali by kvůli ústupkům Rusů i členství České republiky v NATO a vlastní obranyschopnost, což rozhodně k pocitu bezpečí nepovede. Půjde pouze o iluzi bezpečí až do té doby, než skutečně nastane reálné ohrožení a na adekvátní opatření pak již bude pozdě. Na druhé straně ti, kteří nabízí následování cesty Polska či Pobaltí musí upřímně občanům sdělit, kde na obranu vezmeme peníze a jaká nabízí řešení. Nelze pouze chlácholit a odsouvat nepříjemnou pravdu až na povolební období. Může se opět opakovat situace, kdy pravicová vláda navyšuje navzdory svým slibům daně a v očích lidu politici vypadají jako nekompetentní banda, ne-li vyloženě lháři.
Nejsem naivní a neočekávám, že politici do voleb přestanou lhát a fabulovat. Alespoň občané by si ale mohli dát tu práci a skutečně zjistit reálné možnosti pro Českou republiku a odhalit iluzorní a nereálná řešení. Místy nepříjemná pravda a přiznání reality ve dvou nejpalčivějších otázkách letošních voleb české společnosti jedině prospěje.
