Problémy Grónska - sebevraždy, alkoholismus, znásilnění i odliv mladých

V Grónsku se každoročně zabije přes 60 lidí. Číslo by nepůsobilo tak hrozivě, kdyby celou populaci Grónska netvořilo pouze 56 000 lidí, sebevrahy se navíc stávají téměř výhradně pouze mladí lidé ve věku 20 až 24 let. Kdybychom stejnou metriku vztáhli na území Prahy, docházelo by k 1 800 sebevraždám ročně, tedy k přibližně pěti každý den.

Mladí Gróňané také častěji odcházejí ze studií, kdy celých 57 % mladých nedostuduje střední školu. Až 30 % z těch, kteří studují na vysoké škole, zejména v Dánsku a jinde v zahraničí, se do Grónska nevrátí. Přes 35 % mladých ve věku 15 až 34 let poté spadá do kategorie těžkých alkoholiků, tedy těch, kteří vypijí alespoň jednou za měsíc 60 gramů čistého lihu.Ve městě Tasiliaqu dokonce museli lokální politici po sérii násilných událostí a nepokojů přistoupit k dvoutýdennímu zákazu prodeje alkoholu, protože se situace začala vymykat kontrole.

Snad nejtemnější kapitolou Grónska je počet znásilnění, v němž stejně jako v počtu sebevražd naprosto dominuje. V Tasiliaqu byla situace tak děsivá, že každý výplatní termín - poslední pátek v měsíci - otevřelo město školní tělocvičnu dětem a mladým ženám, aby se vyhly alkoholem posilněným mužům a předešly svému znásilnění venku i ve svých domovech.

Výše jsou jen některé z problémů současného Grónska, ty ale geopolitické mocnosti ve svém soupeření nad cenným územím Arktidy nevnímají, naopak lze očekávat pomocí korupce, podbízení se místním politickým elitám a pomocí vlivu peněz zvýšení tlaku na domorodé Gróňany, kteří jsou klíčovými aktéry dění na ostrově i vzhledem k příslibu autonomie, jenž dostali od vlády Dánska v roce 2009.

Ostrov je zcela závislý na rybolovu a vládě Dánska. Celých 43 % obyvatel pracuje pro samosprávu, která je z více než poloviny financovaná právě z dánského rozpočtu takzvaným blokovým gratem, který je vyplácen za účelem zachování účinné samosprávy nad ostrovem. Zpracovatelský průmysl poté obstarává téměř výhradně jedna společnost - Royal Greenland - která je největším soukromým zaměstnavatel a zároveň největším exportérem krevet na světě.

V posledních letech ale začíná být zajímavým příjmem cestovní ruch, lidé chtějí vidět úchvatné ledovce, velryby a související ekosystém Arktidy. Příliv zahraničního kapitálu s růstem zhruba 9 % ročně tak poskytuje alespoň nějakou útěchu Gróňanům dosud závislým na dánských dotacích a samosprávě.

Přítomnost USA skrze jejich vojenskou základnu Thule nevnímají Gróňané nikterak pozitivně, kontroverzní havárie jaderného bombardéru B-52 nesoucí vodíkové hlavice byla diskutovanou záležitostí a kontrakt na údržbu základny v roce 2014, který získala americká společnost, vzala práci a zhruba 3 % hrubého domácího produktu právě grónským firmám. Až v roce 2020 byl kontrakt přejednán tak, aby zahrnoval domácí firmy a přispěl k zaměstnanosti na ostrově. Jen na údržbě základny pracuje až 300 lidí, tedy necelé procento produktivní populace Grónska.

Domácí populace se ale nejvíce upíná k rozsáhlým zdrojům minerálů a ropy, kterými Grónsko disponuje. Ostrov je pravděpodobně největším dosud nevyužitým nalezištěm ropy a zemního plynu, kdy několik zkušebních vrtů v letech 2000 až 2020 tuto tezi potvrdilo. I v současnosti probíhají tvrdá jednání mezi Grónskem a Dánskem, které ostrovu přislíbilo autonomii při využívání svých přírodních zdrojů, ale zároveň razí tvrdou klimatickou politiku s cílem zmírnit emise a vliv fosilních paliv, tedy v souvislosti i jejich těžbu.

Zatímco ruský vojenský vliv v Arktidě sílí, ten čínský získává síle zcela jiným způsobem. Číňané investují do aktivit vedoucích k objevům nerostných a fosilních zdrojů, pomáhají tak vládě Grónska v jejím boji za nezávislost - alespoň naoko. V očích Gróňanů jsou tak partnerem, nikoli nepřítelem a vzhledem ke komplikovanému vztahu s Dánskem, vidí množství obyvatel Čínu jako geopolitického partnera schopného pomoci s tou opravdovou nezávislostí skrze podchycení nerostných zdrojů a klíčové zásobování technologiemi i zahraničním kapitálem.

Rusko prosazuje svůj vliv čistě vojensky, neustále o sobě dává vědět přelety dronů a letadel, která narušují grónské území a ukazuje tak své „svaly“. I nejvyšší představitelé armády USA konstatovali, že bezpečnost Arktidy byla v uplynulých letech zásadně zanedbána a Rusko narozdíl od USA disponuje vybavením, silou i základnami k prosazení svého vlivu. Pokud by došlo k přímému útoku na území USA, vedl by s největší pravděpodobností právě přes území Grónska.

Snaha Donalda Trumpa ostrov „koupit“ je tak zcela pochopitelná, ale není ani zdaleka nová. Již po druhé světové válce nabízely Spojené státy Dánsku 100 milionů dolarů ve zlatě za tento artktický ostrov, nicméně Dánové je odmítli. Kompromisem poté vznikla letecká a kosmická základna Thule, skrze kterou USA alespoň částečně upevňují svůj vliv v klíčové oblasti zájmu.

Dánsko tak z pozice bohaté, ale malé a málo geopoliticky významné země udržuje svůj vliv nad Grónskem a jeho samosprávou, který se neobejde bez kontroverzí a odmítání místních. Ti často přemýšlí nad svou budoucností po boku jiného, silnějšího partnera, i pod vlivem nereálných slibů a úplatků. Z pozice externího pozorovatele to vypadá, jako by Dánsku nezáleželo na blahobytu Gróňanů a jejich zájmech - opak je ale pravdou.

Jak Dánsko, tak grónská samospráva sledují ve svém jednání pochopitelné důvody formující jejich politiky. Grónsko ale není na samostatné vyjednávání s největšími globálními velmocemi připraveno ani lidsky, finančně nebo diplomaticky.

Donald Trump není zrovna vyhlášeným podporovatelem etnických menšin, nelze v jeho minulosti hledat jakýkoli úspěšný projekt vzdělávání a nebo povznesení zahraničního území Spojených států. Číňané také nejsou nijak ohleduplní vůči menšinám na svém území, lze tedy očekávat jejich zapojení do „zajištění blahobytu“ Gróňanů čistě za účelem posílení svého vlivu. Rusové se ani nesnaží působit jakkoli lidsky a grónskou ekonomiku funkčně podporovat nebo jí poskytovat jakékoli prostředky, pouze vyhrožují a narušují suverénní území.

Dánsko oproti všem zmíněným poskytlo Grónsku zatím nejvíce. Financuje tamní samosprávu, dbá na vzdělání mladých a poskytuje bezplatná stipendia grónským studentům za účelem jejich přípravy pro vedení vlastní země a pozvednutí místní ekonomiky. Také vyjednává téměř nemožné kompromisy na diplomatické úrovni, které mají zajistit, aby se „vlci nažrali a koza zůstala celá“, jako v případě vojenské základny Thule nebo povolení pro čínské těžební společnosti. Lze konstatovat, že Dánové jednali vždy s akcentem na přínos investic a aktivit zahraničních aktérů pro Grónsko samotné i přes třenice kolem těžby fosilních zdrojů a klimatické politiky.

Naděje pro grónský lid tak především leží v dnešní mladé generaci a její vůli vrátit se po absolvování zahraničního vzdělání zpět do své domoviny a řešit každodenní problémy grónských obyvatel, a že jich není málo.