Článek
Hlavy Ruské federace a Spojených států se mají setkat na dvorku Viktora Orbána v Maďarsku. Donald Trump chce navázat na srpnový summit, jehož výsledky byly tristní. K dohodě mezi USA a Ruskem nedošlo a Vladimir Putin pouze získal prostor k šíření svých lží a výmluv, proč podle vlastních slov nemůže agresivní válku na Ukrajině ukončit.
Rusové tak stále útočí na ukrajinskou energetiku a vojenské i civilní cíle a frekvence útoků se nesnížila, ale naopak je válka každým týdnem intenzivnější. I Ukrajinci ale zvýšili frekvenci útoků na cíle v Rusku, jejichž dopady Vladimira Putina rozhodně nenechávají klidným. Rusové pociťují nedostatky paliv, plynu i základních potravin a nový ruský rozpočet je vším, jen ne věrohodným dokumentem a zvyšování daní nebo snižování investic do služeb státu dopadne i na běžné Rusy, které trápí zvyšující se inflace a přehřátá ekonomika. V dnešním textu objektivně popíšu vývoj od posledního summitu na Aljašce a motivy tří hlavních aktérů, tedy Vladimira Putina, Donalda Trumpa a Evropské unie, která bude zřejmě s vlastním sebezapřením hostit ruského diktátora na vlastním území a nezmůže proti vůli amerického prezidenta vůbec nic, což také o něčem vypovídá. Prvně je ale třeba popsat, s jakými kartami oba hlavní hráči do Maďarska půjdou a jak se přístup k válce na Ukrajině za dva měsíce od setkání na Aljašce změnil.
Donald Trump ponižuje Evropskou unii. Má k tomu ale kromě potěšení svého ega i racionální důvody
Od setkání lídrů USA a Ruské federace na Aljašce uplynuly dva měsíce. Situace na Ukrajině se ale v mezičase změnila. Rusové stále dobývají za obrovských ztrát Pokrovsk a znásobili své agresivní útoky na ukrajinskou energetiku. Vladimir Putin dokonce zcela troufale vyslal drony do Polska a stíhačky do Estonska, čímž si zřejmě testoval vůli NATO reagovat silou a také jej jistě zajímala míra jednoty evropských členů aliance a potenciální trhliny či rozpory, které naštěstí nenastaly. Putinovy sebevědomé kroky ale reflektují tristní situaci v Ruské federaci, která trpí nedostatky základních surovin, rafinovaných paliv a domácí ekonomika přestává fungovat, strojírenské podniky, stavebníci i dopravci propouští desítky tisíc zaměstnanců a důvod je prostý, spotřeba Rusů klesá díky inflaci a přehřáté ekonomice, čímž nelze udržitelně podniky nesouvisející s válečným tažením na Ukrajině provozovat.
Stav Putinovy ekonomiky i země dnes není lepší než před dvěma měsíci, ale opak je pravdou. Navíc se blíží zima a zásadní průlom na frontě taktéž nepřišel, čímž Vladimir Putin nezískal pro setkání v Maďarsku silnější pozici, ale vstupuje do jednání opět jako ten, který ždímá vlastní přehřátou ekonomiku a výsledkem jsou masivní lidské i finanční ztráty bez jasných výsledků. O maďarském summitu ale na druhé straně mnoho vypovídá i to, že si jej Trump musel opět vyloženě vynutit.
Před setkáním obou prezidentů na Aljašce došlo k rétorické roztržce mezi Dmitrim Medvěděvem a Donaldem Trumpem, v důsledku čehož byly vyslány jaderné ponorky blíže k Ruské federaci a tato eskalace byla doplněna sankční hrozbou v podobě 50 denního ultimáta. Na základě těchto kroků se Vladimir Putin na Aljašku odhodlal, ale následně odjel jako vítěz - k dohodě o příměří nedošlo a avizovaná schůzka mezi Vladimirem Putinem a Volodymyrem Zelenským neproběhla. Tentokrát si Donald Trump taktéž musel setkání v Budapešti vynutit, ale v tomto případě zvolil jinou a pro Ukrajinu racionálnější cestu - prvně zavedl sankce proti Číně a Indii, hlavním Putinovým sponzorům a hodlal také posílit ukrajinské jednotky o řízené střely Tomahawk, jejichž schopností se obává i sám Putin.
Summit v Budapešti tak bude opět vynuceným setkáním, které proběhlo díky ukázkám síly, výhrůžkám a v tomto případě i kvůli skutečně zavedeným sankcím na ruské sponzory. Proč ale Maďarsko? Ze strany Trumpa je pravděpodobné, že se snaží ponížit Evropskou unii, jejíž zástupci jeho počínání na Aljašce kritizovali, rétoricky odsoudili, ale neudělali nic. Ačkoliv nerad, musím se Donalda Trumpa v tomto textu zastat. Na Aljašce riskoval svou reputaci primárně šéf Bilého domu a selháním summitu následně také ztratil politický kapitál. V reakci na Putinovu úskočnost navrhovaly Spojené státy masivní sankční opatření skrze zavedení druhotných celních přirážek proti sponzorům Ruska, ale Evropská unie a její lídři tento postup odmítli. Trump často, zcela oprávněně, poukazoval na ostrou rétoriku vůči Putinovu Rusku, která je ale doplněna nákupy ruských fosilních paliv, čímž mnoho států - Maďarsko, Slovensko či Francie - válku na Ukrajině de facto financuje.
Evropská unie a její lídři tak Trumpa kritizovali, tvrdší postup proti Putinovi v koordinaci se Spojenými státy ale odmítli a reálně neudělali pro ukončení války nic nového. Donald Trump je ale ješitný muž a Evropské unii udělil summitem v Maďarsku facku. Trumpovo sdělení lze přeložit následovně - pokud pouze mluvíte a činy chybí, proč bych vás měl respektovat? Buď si z tohoto fiaska a ponížení vezme Evropská unie ponaučení, nebo také věci zůstanou stejné jako dříve a akceschopnost EU zůstane u ostrých slov a chybějících skutečných činů. Vladimir Putin, Viktor Orbán, ale i Donald Trump tak Evropské unii dávají najevo, že její hrozby vnímají bezvýznamně a nadále si budou dělat, co chtějí a EU hodlají i nadále ignorovat.
Trumpovy karty jsou tentokrát silnější. Druhé selhání je pro Bílý dům nepřijatelné
Existuje ale i jistá naděje, že summit v Budapešti přinese větší průlom než předchozí setkání lídrů USA a Ruské federace na Aljašce. Donald Trump má totiž nejen lepší pozici, ale také zkušenosti s Putinovými úskoky a tentokrát lze ze strany Bílého domu čekat lepší přípravu, jejíž součástí jsou i zavedené sankční balíčky proti Indii a Číně. V minulosti Bílý dům před summitem sankcemi pouze vyhrožoval, tentokrát je Donald Trump před setkáním zavedl, což lze taktéž pochválit. Indie již avizovala, že plánuje nákupy ruských paliv omezit a spor se Spojenými státy urovnat, Čína se podle očekávání brání, ale dopady na její ekonomiku taktéž nemůže ignorovat. Minulé sankce způsobily v Číně znatelný pokles průmyslové výroby, jehož vyrovnání nezajistilo ani přerušení obchodního sporu v květnu tohoto roku. Číňané tak mohou na Putina taktéž tlačit, aby konflikt ukončil, ale pravděpodobně nebudou tlačit příliš, na ukrajinské válce totiž profituje nejvíce právě největší ekonomika Asie a čím je Putin slabší, tím levněji si Čína může Rusko rozparcelovat a pohltit. Indové na druhé straně takové možnosti nemají a dopady sankcí jsou pro Nárendru Módího zdrcující.
V Budapešti se tak s Putinem setká jiný Trump než na Aljašce. Tentokrát se rétorika Bílého domu přetvořila v konkrétní činy a díky zpravodajské spolupráci USA a Ukrajiny dochází k zdrcujícím úderům na ruskou ekonomiku, ale také sponzoři Putina již nyní trpí sankčními balíčky a pokud prezident USA skutečně 1. listopadu zavede 100 % sankce proti Číně, Vladimir Putin tento krok rovněž pocítí. Trump se ale rozhodl zcela ignorovat zájmy Evropské unie, což představuje zásadní riziko ve formě odlišných představ lídra USA a evropských státníků o podobě míru či příměří v otázce ruské agrese na Ukrajině.
Evropská unie se tváří jako obr, ale chová se jako trpaslík
Dronová zeď, přezbrojení států Evropské unie a rozhodné kroky proti ruským provokacím v prostoru EU. Rétorická cvičení Evropské komise, jakým byl i plamenný projev Ursuly von der Leyen, naráží na neakceschopnost sedmadvacítky a také na byrokratický přístup jednotlivých komisařů, kteří namísto řešení nedostatků ve formě drahých energií nebo nefunkčního volného trhu zasahují do kompetencí NATO a snaží se angažovat v oblastech, ve kterých ale nedisponují podle Lisabonské úmluvy žádným mandátem.
Poláci, Ukrajinci, Finové i státy Pobaltí již otevřeně komunikují o bezečnosti převážně s Donaldem Trumpem a generálním tajemníkem NATO, Markem Ruttem, čímž dávají najevo své pochybnosti ohledně schopnosti Evropské komise vytvořit efektivní řešení. Rétorika komisařů je ostrá a vůči Putinovi neústupná, ale proč tedy stále státy Evropské unie odmítají koordinaci sankcí se Spojenými státy, namísto schvalování již 19. balíčku těch vlastních, které Ruskou federaci bolí, ale Putina nedonutí k zásadním ústupkům?
Odsuzování cest Viktora Orbána a Roberta Fica do Moskvy nebo Číny je sice morálně správné a politicky lahodí většině Evropanů, summit v Budapešti ale ukazuje, že Američané na rétoriku příliš nedají a jsou ochotní své partnery v Evropě ponížit pozváním ruského agresora na půdu Evropské unie, kde by jej měl Viktor Orbán okamžitě zatknout v reakci na verdikt Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu. To se ale nestane, bezpečnost garantují Američané i Maďaři a Evropská unie tak nedobrovolně pohostí diktátora, vraha a agresora, jehož politici běžně hroží členským státům jaderným útokem a totálním vyhlazením.
Symbolika Budapešti tak z evropského obra, jak jej rádi někteří státníci vykreslují, udělala bezvýznamného trpaslíka, na jehož názoru nezáleží. Donald Trump ale taktéž riskuje, protože ani on nemá na domácí půdě přívětivou pozici. Američané dnes většinově Trumpa odmítají a kritizují, v průzkumech popularity dokonce začíná prezidenta USA vnímat negativně i většina republikánských voličů, kteří za ním dosud stáli. V Budapešti tak jde o Trumpův druhý pokus, který nesmí kvůli riziku ztráty dalšího politického kapitálu selhat. Bílý dům si setkání opět vynutil vojenskými hrozbami i sankčními balíčky a Putin tentokrát nedostane možnost přijít, neudělat nic a odejít bez zásadních postihů. Evropané ale tentokrát nemohou Trumpa kritizovat, protože od setkání na Aljašce neudělali nic a byly to právě Spojené státy, kdo opět vyvinul dostatečný tlak a donutil Putina jednat.
Jistě se najde mnoho komentátorů, kteří vyzdvihnou aroganci Viktora Orbána a odsoudí Donalda Trumpa za hoštění diktátora na evropském území, ale měli bychom se zamyslet, zda má k tomuto ponížení Evropské unie americký prezident důvod. Obávám se, že tentokrát důvod má a kromě Trumpova častého uspokojování ega ve formě šikany svých partnerů lze za výběrem Maďarska k setkání s Putinem hledat i racionální motivaci, tedy udělení políčku Evropě, která v poslední době příliš mluví a málo koná.
Dovětek autora
Kvalitní texty nevznikají ze vzduchu. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují výhradně a pouze čtenáři.
