Článek
Čína, garant světového míru a největší odpůrce globálních bloků. Tato prezentace totalitní Číny vzala za své ve chvíli, kdy deník Washington Post získal utajované informace o rusko-čínské spolupráci v oblasti dobytí Tchaj-wanu. Hackerská skupina BlackMoon zpřístupnila novinářům 8 000 stran dokumentů dokládajících společná cvičení, spolupráci v implementaci čínského softwaru do ruských zbraní, ale prokázala také cvičení čínských výsadkářů, jejichž nasazení bude v boji o ostroj Tchaj-wan klíčové. Tato spolupráce ale mění pravidla hry nejen pro vztahy s Čínou, ale také pro strategická partnerství se státy, jejichž vlády a ekonomiky jsou na Číně závislé.
Uniklé dokumenty totiž odhalují nejen samotný nepřátelský záměr asijské velmoci vůči Tchaj-wanu, což je obecně známá věc, ale také naznačují prohlubující se tvorbu kompaktního čínsko-ruského bloku, jehož existenci Čína dlouhodobě popírá a tváří se, že Ruskou federaci přímo vojensky nepodporuje. Evropská unie i Spojené státy tak musí velmi rychle přehodnotit závislost na činských komponentech a existující čínské produkty v kritické infrastruktuře státu, například v solárních elektrárnách nebo síťových prvcích.
Dobytí Tchaj-wanu má přijít dříve než se předpokládalo
Z uniklých dokumentů vyplývají některé překvapivé a dosud neznámé okolnosti. Vojenská spolupráce mezi Ruskou federací a Čínskou lidovou republikou vznikla již v roce 2023 a úkolem Rusů bylo vybavit, vytrénovat a synchronizovat batalion čínských leteckých sil, speciálně pak výsadkové prapory využitelné právě při obsazení Tchaj-wanu. Dokumenty naznačují, že v roce 2023 cílila spolupráce na plnou připravenost již na přelomu let 2024 a 2025. Číňané společně s Rusy trénovali bleskové výsadky a ovládnutí tchaj-waských přístavů, letišť a další kritické infrastruktury. Čínská vláda také od Rusů nakoupila vybavení za 18 miliard korun spočívající převážně v obojživelných vyloďovacích plavidlech a lehkých vozech, které lze shodit z letadel společně s vojáky.
Mělo také vzniknout centrum pro servis ruského vybavení na území Číny pod ruskou správou a co je pravděpodobně nejdůležitější zveřejněných dokumentů, došlo také k propojení čínského a ruského softwaru, čímž lze oba druhy vybavení užívat pro potřeby obou armád Ruska i Číny. Tento krok je zcela zásadní a umožňuje vzájemné transfery rychle využitelného vojenského vybavení na čínských i ruských bojištích. Oblastí zájmu Číny byly také ruské zkušenosti s americkým vybavením na Ukrajině, zejména pak analýza slabin a přístupů, jak lze pokročilé vybavení NATO obejít nebo vyřadit. K invazi na Tchaj-wan ale dosud nedošlo a američtí zpravodajci předpokládají jako nejbližší datum až roky 2027 a 2028, kdy by čínská armáda měla projít potřebnými reformami a na náročný úkol spočívající v invazi ostrova by také měla být náležitě technologicky i hyerarchicky připravená.
Zjištění deníku Washington Post tak dokládá zcela transparentní vojenskou spolupráci na agresivním záboru cizího území včetně vojenské synchronizace a předání technologií i zkušeností. Čína a Ruská federace jsou jeden vojenský blok se vším všudy a tak je třeba oba státy vnímat. Záměrem obou zemí není mír, ale agresivní expanze formou napadání suverénních států vojenskými prostředky.
Taková je rovina vojenská. Vztahy s Čínou lze ale také analyzovat z roviny ekonomické, bezpečnostní a zahraničně-politické.
Kritická infrastruktura a strategická suverenita závislá na Číně se rovná závislosti na Ruské federaci
Světem nedávno prolétla informace, že čínské solární články nejsou pod kontrolou odběratelů, ale Čína je schopná skrze vzdálený přístup elektrárny vypnout a výrobu elektřiny ochromit. V květnu tohoto roku bylo evropskými a americkými bezpečnostními experty odhaleno rozsáhlé schéma infiltrace takzvaných controllerů, tedy součástek schopných ovlivnit chod zařízení, do čínských solárních panelů na území Evropy i Spojených států. Čína je odpovědná za více než tři čtvrtiny produkce solárních článků a evropská energetika je v dnešní době na této infrastruktuře závislá. Nejhorší je stav v Německu, Španělsku a Nizozemsku, které ze solární elektřiny vyrábí většinu elektřiny v období letních měsíců. Energetika je zranitelná a závislost na Číně může způsobit kolaps sítí, píše nejen agentura Reuters, ale tento trend také potvrzuje vláda USA a britské zpravodajské služby.
Víme o obavách Ministerstva obrany a tajných služeb ohledně zranitelnosti solárních článků a větrných turbín čínské výroby. Vzhledem k absolutní dominanci Číny v těchto oblastech jsou tyto obavy ještě více závažné. Existence čínských prostředků vzdálené kontroly je hrozbou pro naši národní bezpečnost.
Podobně jsou na tom i telekomunikační sítě, tedy naprosto klíčová komunikační infrastruktura odpovědná za přenos informací. Síťové prvky firmy Huawei, jejímž klíčovým partnerem je čínská vláda, stále obhospodařují zhruba 50 % 4G a 5G sítí operátora O2 a částečně také českého zastoupení operátora Vodafone. Třetí společnost T-Mobile dnes Huawei užívá jen pro koncová zařízení u zákazníků, na jejichž funkčnosti nejsou sítě jako celek závislé a od čínského vybavení se odstřihla. Huawei, jehož software má podle amerických zpravodajců taktéž nést prvky kill-switches, tedy možnosti ochromení skrze vzdálený přístup, bychom i dnes nalezli na mnoha úřadech, v průmyslových podnicích a také jako součást kritické infrastruktury.
Naštěstí měla i vláda Andreje Babiše dostatek rozumu, aby čínského dodavatele jaderné elektrárny Dukovany vyškrtla z tendru kvůli bezpečnostním obavám. Číňané by jistě po příležitosti získat další páky na evropskou energetiku skočili jedna radost.
Studená válka 21. století již existuje. Ti, kteří jí ignorují, pocítí největší důsledky
Rozdělení do bloků Číny s Ruskem a přáteli proti západnímu světu není vynálezem západu, jak je často mylně interpretováno, ale jde o nápad Číny, respektive jejího komunistického vedení. Právě Čína Putinův režim financuje, ale také podporuje teokratickou diktaturu v Íránu nebo Madurův socialismus ve Venezuele. Skrze ekonomický vliv ovládá Kazachstán, Uzbekistán i Mongolsko a posiluje také v Jižní Americe skrze vazby na socialisty z Brazílie, Kolumbie a Bolívie.
Západní svět naopak za vlád Baracka Obamy a Joea Bidena mezinárodní vazby upozadil a došlo ke stažení vojsk z Afghánistánu, Iráku i Sýrie, čímž vzniklo vakuum obratem zaplněné právě Čínou, Íránem a Ruskem. Válka na Ukrajině je pak důsledkem dlouhodobé ignorace čínského vlivu, protože sankce proti Putinovu režimu sice ekonomiku Rusů ochromí, ale díky Číně jí nezničí tak, jak se zprvu předpokládalo. Tyto vazby byly budovány dlouhé roky předtím než Putin krvavou válku vyvolal invazí 24. února 2022 a lze tak vyloučit, že by Číňané o ruských záměrech nevěděli.
Spolupráce v oblasti Tchaj-wanu je pouze dalším dílem skládačky posledních let, kdy vlivové operace Rusů a Číny cílí zejména na Afriku a střední Asii, čímž odřezávají evropské ekonomiky a Spojené státy od alternativních nerostných zdrojů. Tato aktivita má také své vojenské a ekonomické benefity, protože kdo kontroluje Afriku, ten kontroluje dodavatele levných surovin a ve spojení s čínským monopolem v oblasti rafinace prvků vzácných zemin se strategická suverenita bude dohánět dlouhá léta. Současné prohlubování vztahů Číny a Ruské federace nekončí na ukrajinském bojišti. Oba státy expandují skrze podporu vybraných diktátorů v Africe a plánují další agrese, jak dokládají uniklé dokumenty o plánování invaze Tchaj-wanu. Studená válka 21. století je tu již nenávratně s námi. Ti, kteří jí odmítají, jí pocítí nejvíce ve chvíli, kdy se již diktátoři Vladimir Putin a Si Ťin-pching budou cítit dostatečně silní a odváží se k dalším úderům. Odpovědná politika vyspělých ekonomik může tyto snahy stále zhatit skrze jednotu, ekonomický i politický tlak a dostatečné odstrašení.
Nic jiného než odstrašení sílou a jednotou Čínu a Rusko od budoucích teritoriálních expanzí neodradí.
