Ruský krvavý Kavkaz - režimy tvrdší než Talibán, kmenové zákony a islámský extremismus

Co spojuje vraždu řidiče společnosti Sazka provedenou na Václavském náměstí za bílého dne v roce 2007, nejlepší bojovníky amerického UFC, teroristický útok během maratonu v Bostonu, zastřelení ruského opozičníka Borise Němcova či lídry vojenských operací Islámského státu? Obyvatelé Kavkazu jsou obávanými válečníky, mezinárodními zločinci, ale i úspěšnými olympioniky a vlivnými učenci dnes formujícími moderní výklad islámu.

Regiony severního Kavkazu jsou součástí Ruské federace - jedná se však o samostatné republiky, jejichž vůdci dostali od vládnoucího režimu téměř absolutní autonomii ve svých vnitrostátních záležitostech. Masové vraždy etnických menšin a homosexuálů, únosy rodin odpůrců režimu a stovky nezvěstných nikdy nedohledaných obětí nejsou v těchto republikách výjimkami, zdejší režimy se taktéž hlásí k radikálnímu výkladu islámského práva, ačkoli justiční a právní systém „oficiálně“ vychází z ruských zákonů.

Narozdíl od poklidné sametové revoluce ve střední Evropě se rozpad Sovětského svazu v regionu severního Kavkazu vyznačuje krvavými konflikty se stovkami tisíců obětí. Po vyhlášení Čečenské republiky Ičkeria a nezávislosti na Sovětském svazu byl odpovědí vládnoucí ruské garnitury vojenský zásah, kterým došlo k rozpoutání první čečenské války. S odhadovaným počtem až 100 000 zabitých civilistů a přibližně 20 000 mrtvých vojáků šlo pro Rusko co do počtu mrtvých o podobně ničivé tažení, jako kampaň v Afghanistánu.

Čečensko s pouhým milionem obyvatel bylo schopné se ruské invazi ubránit a naopak podnikat útoky do jeho vnitrozemí jejichž výsledkem bylo uzavření mírové smlouvy a nastolená de-facto nezávislost Čečenska. Obrovské ponížení ruské armády vedlo k zásadnímu oslabení pozice Borise Jelcina a dopomohlo k nástupu nového vůdce Vladimira Putina.

Válka v Dagestánu, která byla v roce 1999 zapříčiněna překročením hranic radikálních čečenských milicí a zakončena konfliktem s vládními silami byla jedním z odůvodnění druhé invaze Rusů do Čečny - díky které tehdy neznámý Vladimir Putin vystoupal k moci a popularitě. Jako samostatný důvod však tento konflikt nestačil a bylo třeba přidat další důvody vedoucí k rozhořčení veřejnosti a podpoře dobyvačných choutek mladého Putina.

Ruská veřejnost nikdy nezpracovala a neodpustila porážku armády v první čečenské válce, pachuť prohry, dezorganizace a oslabení ruského vlivu vedla mladého premiéra Vladimira Putina ke schválení série operací FSB pod falešnou vlajkou.

Dnes již prokázané zapojení FSB do zničujících bombových útoků na bytové domy v Rusku a následné obvinění čečenských separatistů vyvolalo veřejnou nenávist proti čečenskému obyvatelstvu a ospravedlnilo Putinův druhý a mnohem brutálnější vojenský zásah do tehdy autonomní Čečny. Tento vojenský zásah byl vykoupen krví stovek ruských občanů, které nechal Vladimir Putin zabít, aby odůvodnil svou plánovanou invazi.

Jako důsledek druhé čečenské války i dnes Vladimir Putin stále udržuje tvrdý režim v těchto poloautonomních republikách skrze dosazené diktátory. Jedině za pomoci nakoupených místních vůdců, kteří svým původem zapadají do národností kavkazských republik může vládnoucí garnitura tento vzpurný region kontrolovat.

Izolace regionů umožňuje nechat „zmizet“ téměř kohokoli bez většího povyku a korupcí získat miliardové majetky. Vše je tolerováno, dokud je splněno vše, co si Vladimir Putin přeje.

Demonstrovat zásadní odlišnosti od evropského Ruska můžeme například na výroku čečenského vůdce Ramzana Kadyrova, který vyhlásil pomocí státního dekretu krevní mstu proti třem zákonodárcům ze sousedních kavkazských republik. Krevní msta je po staletí součástí kulturních zvyků a práva Adat užívaného v Čečně v rámci řešení civilních sporů.

Příklad ruského velitele druhé čečenské války Yuriho Budanova, který byl amnestií oproštěn obvinění ze znásilnění 18 leté čečenské dívky dokazuje, že v Čečně je krevní msta myšlena opravdu vážně. Necelých 11 let po ukončení konfliktu byl Budanov zavražděn Čečencem Yusupem Temirkhanovem, který byl poté ve vězení za podivných okolností také zabit. Temirkhanov byl lidmi severního Kavkazu později prohlášen za světce a mučedníka ve jménu víry - jeho pohřbu se zúčastnily desítky tisíc lidí.

Během olympijských her v Tokiu v disciplíně mužského zápasení nenajdeme v jediné kategorii chybějícího medailistu kavkazského původu - z celkových 24 medailí v 6 kategoriích jich 8 získali právě zdejší sportovci. Kultura místních republik spočívající v trénování mládeže k fyzické zdatnosti a výkonu již od útlého věku utvrzuje houževnatost a bojovnost, která je v regionu ceněnou a žádanou vlastností. Znalost bojových umění zdejší bojovníci prokazují také v nevětší světové MMA organizaci UFC, kde jména jako Khabib Nurmagomedov, Magomed Ankalaev či Islam Makhachev patří k nejslavnějším šampiónům.

Méně známá, ale o to obávanější jména jsou Andranik Soghoyan, Aslan Usoyan (Ded Khasan), Shakro Kalashov či Ruslan Atlangeriev - ti patří k nejobávanějším zločincům světa. Přítomnost jednoho z nich - Ardanika Soghoyana - byla osudová pro řidiče společnosti Sazka v roce 2007, který byl omylem zastřelen na příkaz tohoto mafiánského bosse za bílého dne na Václavském náměstí. Vliv a moc kavkazských zločineckých bossů je nezpochybnitelná a přítomná ve většině západních demokratických států. Další boss Shakro Kalashov, původem Gruzínec byl například označován za zásadní osobnost schopnou ovlivnit gruzínské volby v roce 2024.

Čečenec Ruslan Atlangeriyev, tzv. „Vor v zakoně“ a mentor mladého Ramzana Kadyrova svým vlivem podstatně přispěl k dnešní podobě čečenského režimu. Díky spolupráci s ruskou FSB jsou kriminální skupiny v zemi vykonavateli špinavé práce, únosů a nájemných vražd, zatímco vlivově pronikají do celého světa včetně zemí jako Španělsko, Velká Británie či USA. Skupiny se vyznačují soudružností, loayalitou a brutálním násilím v případech kdy prosazují své zájmy.

Islámský stát po své porážce v Sýrii cílí na další regiony - zejména Kavkaz a subsaharskou Afriku. Kavkazští islámští radikálové již pri založení této teroristické organizace hráli klíčovou roli v jejích organizačních, duchovních i vojenských odnožích. Po několika letech relativního klidu mezi roky 2017 až 2021 dochází opět k stupňující se radikalizaci, kdy zejména v Dagestánu rostou počty i četnost teroristických útoků, které často skončí až desítkami obětí.

Militantní islamisté jsou ale i součástí pravidelné ruské armády a soukromých jednotek autoritářských vůdců kavkazských republik. Čečenští válečníci byli součástí prvních jednotek, které obsazovaly letiště v Hostomeli u Kyjeva, což byla klíčová bitva v prvních dnech konfliktu na Ukrajině. Čečenci, kteří podlehli ukrajinské jednotce Alfa - která je paradoxně také z části tvořená Čečenci - byli společně s jednotkami SPECNAZ vysláni jako to nejlepší z ruské armády.

Vůdce Čečenské republiky Ramzan Kadyrov v reakci na rozpoutání konfliktu na Ukrajině vyhlásil „Džihád“, tedy v islámském pojetí svatou válku všem Ukrajincům a jejich podporovatelům. „Toto je svatá válka, které by se každý (pozn. - kavkazští muslimové a Kadyrovovi příznivci) měl účastnit“, dodává Kadyrov ve svém videoposelství. Čečenské jednotky jsou zásadní údernou jednotkou ruských vojsk - dobývaly také Mariupol, brání Kurskou oblast či provádějí nárazové bleskové operace, které ale ne vždy dopadnou podle jejich představ.

V důsledku mnoha krvavých válek, náboženského fundamentalismu a vlád autoritářských vůdců dosazených Vladimirem Putinem není v mediálním prostoru příliš mnoho zpráv o konfliktech či protivládních náladách v republikách severního Kavkazu. Jisté však je, že s konfliktem na Ukrajině dochází i k postupné radikalizaci v regionu. Zdání klidu vytváří pouze dosazení lídři jako Ramzan Kadyrov Čečně či Sergej Melikov v Dagestánu - ti vládnou jen s Putinovým svolením a díky brutální síle při potlačení jakéhokoli odporu.

Oslabí-li Vladimir Putin, je velice pravděpodobné, že vliv Ruska v severním Kavkazu může být ve vážném ohrožení a dojde k vyhlášení nezávislosti některých republik - tak, jak již mnohokrát v ruské historii když byl vládnoucí režim oslaben - a vypuknutí dalších krvavých konfliktů.