Článek
V posledních měsících je středobodem veřejné debaty v zahraniční politice mír nebo příměří na Ukrajině. Jak je známo, Vladimir Putin si klade nesplnitelné podmínky a trvá na stažení ukrajinských vojsk ze čtyř oblastí, které anektoval ačkoli je nekontroluje. Dále žádá uznání kontroly nad těmito oblastmi a formální uznání poloostrova Krym jako ruského území.
Takové podmínky žádáte ve chvíli, když protivník kapituluje a není schopen další obrany. Z Putinových slov a související propagandy ruských i některých evropských médií působí válka dojmem, že Ukrajina kolabuje, Rusko rychle postupuje a Putin se blahosklonně snížil k tomu, že by Ukrajině ulevil a válku ukončil.
Jaká je ale realita?
Ruský postup se funkčně zastavil. Za obrovských ztrát dosáhli Rusové od začátku roku 2025 územních zisků srovnatelných s rozlohou Šumavského národního parku (700km2) a celkově od března roku 2022 přišli o 40 % celkového území dobytého v prvních dnech války. Za tento marginální postup zaplatili Rusové stovkami tisíců životů svých vojáků a miliardami dolarů ve vybavení.
Březen 2022 - Rusové kontrolují čtvrtinu Ukrajiny a žádají kapitulaci
Opoziční politici vyčítali Ukrajině, neuzavřela mír v rámci istanbulské schůzky z konce března 2022. V té době Rusové kontrolovali 26,4 % ukrajinského území včetně Chersonu a žádali úplnou demilitarizaci Ukrajiny, denacifikaci - restrukturalizaci ukrajinské vlády dle ruských preferencí - a vynucovali si zakotvení neutrality státu do ústavy, tedy žádná EU ani NATO.
V té době byla Ukrajina v daleko horší pozici než je dnes a i tak se vedení země rozhodlo bránit. V důsledku došlo k opětovnému ovládnutí více než 46 500 kilometrů území včetně toho v Charkovské a Chersonské oblasti.
Mapa Institutu pro studium války ukazuje tehdejší Rusy kontrolované území,
Rusové kontrolují sever Ukrajiny nad Kyjevem, Cherson a část Charkovské oblasti. Situace ze 14. března 2022 před istanbulským jednáním.
V době istanbulských jednání Rusové působili na předměstí dvou největších ukrajinských měst - Charkova a Kyjeva - a jednali z pozice síly. Ukrajinci započali protiofenzivu až v březnu a dubnu 2022, kdy jejich metropole stále čelili nebezpečí ruské invaze.
Výsledkem byl kolaps ruské ofenzivy a vytlačení agresorů nejen z oblasti Kyjeva a Charkova, ale postupně také z Chersonu a části Luhanské oblasti. Rusové přišli o množství generálů, stovky tisíc vojáků, vojenské vybavení za miliardy dolarů a především o svou prestiž.
Ukrajinci osvobodili 75 000 kilometrů svého území o rozloze téměř jedné České republiky.
Dnes se na situaci Ukrajiny díváme optikou ruských územních zisků, zapomíná se ale, v jaké byla země situaci na počátku války a v jak náročné době strategicky rozhodovala o pokračování odporu. Ukrajinské územní zisky od března 2022 převyšují ty ruské devětkrát - Rusové od konce roku 2022 do dnešních dnů dobyli ,,pouhých“ 5 000 kilometrů čtverečních území.
Postup Rusů zpomaluje, ztráty rostou a ekonomika se přehřívá
Rok 2023 se nesl v otázce nadcházející ukrajinské protiofenzivy, která ale nedosáhla kýženého úspěchu a lze jí označit za selhání. Rusové ale ten samý rok přicházeli o stovky vojáků denně a jen v oblasti Bachmutu dle odhadů přišlo o život přes 20 000 příslušníků Wagnerovy armády a v reakci došlo ke vzpouře Jevgenije Prigožina.
Za celý rok 2023 dobyli rusové pouhých 570 kilometrů ukrajinského území.
Intenzivnější pokusy Rusů bylo možné pozorovat během roku 2024, kdy boje probíhaly zejména v Doněcké oblasti a terčem byla města Vuhledar, Avdijivka a Kurachove. Tento rok byl zatím v probíhající válce pro Rusy co do územních zisků nejúspěšnější, dobyli 3 700 kilometrů čtverečních, což odpovídá rozloze Královehradeckého kraje.
Rok 2025 se ale navzdory přítomnosti severokorejských vojáků nese v duchu zpomalení a téměř až zastavení postupů na bojišti. Rusové dobyli pouhých 400 kilometrů čtverečních od začátku roku a mezitím se jejich ztráty zvýšily na odhadovaných 1200 až 1600 vojáků denně - započítáni jsou zranění i mrtví. Zvyšuje se také počet zničeného vojenského vybavení a nejvíce Rusy bolí ztráty letadel - jen od začátku roku 2025 přišli podle webu Oryx o 8 stíhaček v ceně zhruba 200 milionů dolarů (4,5 miliardy korun)
A právě ruské ztráty od začátku války jsou klíčové pro pochopení současné situace na bojišti a polemice nad pozicí Ukrajiny v současné době. Rusové totiž od začátku války ztratili vojenské vybavení v hodnotě bilionů korun a ztráty přímo narůstají s úsilím režimu Vladimira Putina dosáhnout alespoň něčeho, co by mohl předhodit domácímu publiku jako úspěch.
Jakou cenu zaplatili Rusové za 5 000 km2 území Ukrajiny?
Slova zesnulého Jevgenije Prigožina pomohou odhalit závoj ruské propagandy a nahlédnout do skutečného rozsahu zkázky na ukrajinském bojišti. Přigožin v květnu roku 2023 uvedl, že 20 000 příslušníků Wagnerovy armády již v konfliktu zahynulo a uvedl také údaj 120 000 mrtvých ruských vojáků. Toto číslo bylo dle Prigožina relevantní k polovině roku 2023. Od té doby ale Rusové na bojišti umírají dále - jen v roce 2024 odhadli britští zpravodajci ruské ztráty podle satelitního monitoringu na celkem 1523 denně v období května až listopadu, což by znamenalo přes 300 000 ruských vojáků vyřazených z boje a při uplatnění výpočtu 4:1 u mrtvých a zraněných by narostl počet mrtvých nad 180 000.
Tento počet je svým rozsahem naprosto děsivý. Za celé období války v Aghánistánu ztratili Rusové 15 000 vojáků a i tak došlo i částečně v jejím důsledku k rozpadu Sovětského svazu a ekonomické krizi raných 90. let v Rusku.
Jednoduchým výpočtem pak lze odhadnout cenu, kterou Rusové platí životy svých lidí za jeden kilometr území Ukrajiny - na základě konzervativního odhadu 200 000 padlých Rusů by šlo o 40 mrtvých a zhruba 160 až 200 zraněných na jeden kilometr čtvereční dobytý od rusko-ukrajinských jednání v Istanbulu.
Pokud by na mír Ukrajinci kývli, Putin by vyhrál s minimálními ztrátami a ovládal násobně větší území než dnes. Ukrajina by byla ruským satelitem a přišla by o armádu i možnosti suverénního rozhodnutí o členství v ekonomických a obranných aliancích.
Životy ale nemusí Vladimira Putina příliš zajímat, nastavil odměny pro ruské vojáky tak, že se mu dosud hlásí dostatek personálů nehledě na demografickou krizi tímto způsobenou v budoucnu. Co ale vládu Ruské federace zajímat musí, jsou peníze a prestiž, obojí Rusové ztrácí v přímém přenosu.
Od začátku války přišli dle kvalifikovaných odhadů mimo jiné o 16 100 tanků, 370 letadel, 15 lodí - včetně jedné ponorky - a dalších 300 bojových vrtulníků. Ztráty tanků jsou Rusové stále schopní kompenzovat, co chybí, jsou ale letadla. Ruská roční produkce 18 strojů z většiny tvořená staršími typy Su-30 a MIG-31 nestačí, tímto tempem by doplnění stavů trvalo 30 let. Válečné lodě taktéž neumí Rusové vyrábět a Černomořská flotila od začátku konfliktu přestala de facto existovat.
Ukrajinské útoky na rafinerie a zpracovatelské závody pak omezují schopnost Rusů vyvážet jedinou komoditu, která stále živí válkou napjatý rozpočet a cena ropy navíc strmě klesá. Rusové těží od roku 2023 čím dál méně ropy a jen mezi lety 2024 a 2025 omezili produkci o 400 tisíc barelů denně, což odpovídá 700 milionům dolarů v ušlých tržbách měsíčně.
Práci se shrnutím výše uvedeného jsem si dal zejména proto, že by mohlo z chování Donalda Trumpa a Vladimira Putina vyplývat dominantní postavení ruského diktátora v následujících vyjednáváních - realita ale nemůže být vzdálenější.
Konflikt mají v rukou Donald Trump, Volodymyr Zelenský a Lindsey Graham
Před volbami v USA by si těžko někdo mohl představit situaci, kdy budou Spojené státy Ukrajině záměrně škodit a Rusku naopak pomáhat. Dnes to nepředstavitelné již není, ostatně Donald Trump aktivně oslepil ukrajinské stíhačky, zastavil sdílení zpravodajských informací a přerušil již schválenou zbrojní podporu během roztržky s Volodymyrem Zelenským a tím přímo způsobil ukrajinské územní ztráty v Kurské oblasti.
Americký prezident také veřejně hrozí Evropské unii cly ve výši 50 % a Rusku mezitím slibuje stažení sankcí v případě dohody, což ale může prezident USA učinit i v nezávislosti na vyřešení konfliktu - situace, kdy Trump zruší sankce proti Rusku a nedojde k míru tak také není nepředstavitelná.
Donald Trump tak hraje důležitou roli a záleží, zda zákonodárci v USA vyvinou dostatečný tlak směřující k jeho rozumnému postoji vůči agresorovi, což ale zdaleka není jisté. V současnosti lze očekávat rostoucí tlak na Rusko, zejména na pokračování mírových jednání - USA ale mají již dávno připravené zničující sankce, ty čekají jen na Trumpův podpis a ten stále váhá.
Zásadním aktérem v konfliktu je také mocný předseda senátu kongresu USA, Lindsey Graham. On sám je autorem balíčku sekundárních sankcí, což lze přirovnat k obchodnímu embargu vůči ruskému režimu - stavu, který je pro ekonomiku agresora zničující. Na sankcích existuje podpora napříč politickým spektrem. Bez Trumpova podpisu ale sankce nelze zavést ani schválit - Lindsey Graham tak vyvíjí tlak na domácí scéně a jde o významnou postavu republikánů se zásadním politickým vlivem. Trump jej ignorovat donekonečna jednoduše nemůže.
A nakonec je zde Volodymyr Zelenský, kterého Trump proklíná a haní kudy chodí. Ukrajinský prezident se totiž postavil veřejně na odpor Trumpovu stylu politiky a i dnes je schopen říci prezidentovi USA ne, což rezonuje i u občanů USA a podrývá jeho image geniálního vyjednavače. Z druhé strany Putin zesměšňuje Trumpa také a to hlavně svými nereálnými požadavky a ignorováním Trumpových výzev.
Oba dva protiruští politici, Zelenský a Graham, jsou v současnosti pro Trumpa komplikací a pokud Graham úspěšně vytvoří nátlak na prezidentovo schválení sankcí na domácí scéně a Zelenský bude nadále odmítat Trumpovy nerealistické požadavky vůči Putinovi, prezident USA se bude muset i kvůli vlastnímu obrazu přidat na stranu napadené země.
Vladimir Putin se jen tváří, že vyhrává. Ve skutečnosti ztrácí neuvěřitelné množství lidi, vybavení, peněz a v neposlední řadě ztrácí i čas - nízká cena ropy a Trumpova obchodní válka zasahují i Rusko. Putin zoufale potřebuje úspěch a image vítěze, ve skutečnosti ale od března 2022 přišel o daleko více než získal.
