Článek
Donald Trump v interview sdělil, že vyjednal obchodní dohody s 200 státy. Na otázku, o jaké státy jde, ale Trump sdělil prosté ,,neřeknu“. Prezident sliboval jednu obchodní dohodu denně, což je zatím v nedohlednu, a tvrdil, že mu volají ponížení státníci a prosí jej o okamžité stažení cel - která Trump v reakci na kolaps domácího kapitálového trhu zrušil den poté, co je zavedl.
Nejsilnější ekonomiky světa ale Donalda Trumpa zatím o nic neprosí. Čína, ale i Evropská unie razantně odmítly celní válku jako prostředek dosažení dohody a nabízí jednání pouze v případě, kdy Trump svá cla stáhne. Pravděpodobnost, že by státníci veřejně komentovali a zdůrazňovali neústupnost i odhodlání Trumpovým clům čelit, zatímco mu soukromě volají a prosí jej o milost, je velice nízká a zejména v případě Číny krajně nepravděpodobná.
Dle nejnovějšího vyjádření prezidenta USA pro magazín Time ale celní válka dosáhla takových úspěchů, že s USA plánuje uzavřít obchodní dohody více států, než jich ve skutečnosti existuje. Trump totiž vysvětlil, že již připravil k uzavření 200 obchodních dohod, samostatných států na planetě Zemi je ale pouhých 195.
Neodpustím si poznámku, zda prezident USA tajně nejedná i s tučňáky z Heardových a McDonaldových ostrovů, kteří od začátku dubna musí proclít všechny produkty, které by se snažili prodat Spojeným státům a připlatit 10 %. U Trumpa je zřejmě možné všechno.
Udělal jsem 200 dohod a jsem si jistý na 100 %, říká Trump
Šéf Bílého domu své sdělení ale myslí zcela vážně. V interview uvádí: „Udělal jsem 200 obchodních dohod. Na 100 %. Oznámím je během následujících tří až čtyř týdnů, protože možná některé státy poprosí o ústupky a já se jim samozřejmě pokusím vyjít vstříc.“
Pojďme se nyní nad prezidentovým výrokem zamyslet. Samostatných států je totiž na světě podle OSN pouhých 193 a další jsou vnímány jako částečně legitimní - jde o okupovaná území typu Abcházie, Jižní Osetie nebo Podněstří. Každý stát poté vede svůj vlastní seznam, který zahrnuje ty územní celky, které jsou konkrétní zemí registrované jako uznávané - v případě USA tak například existuje Kosovo, ale nikoli Jižní Osetie - a Spojené státy takových zemí uvádějí 197. Existují tedy dvě možné verze, jak si výrok přeložit - buď prezident USA jedná i se státy, o kterých neví ani OSN, a nebo jednoduše lže. Pro podporu svého tvrzení by totiž musel v uplynulém měsíci vyjednat obchodní dohodu i s Afghánistánem, Íránem, Severní Koreou, Myanmarem (v zemi probíhá brutální občanská válka), Súdánem, Libyí nebo Sýrií.
Ať už je států na světě více, než si myslíme, a nebo Donald Trump vědomě lže, existují nějaké náznaky mimo USA dokládající uzavření jakékoli obchodní dohody?
Svět se otáčí k Trumpovi zády
Ačkoli může výše uvedené vyjádření v kontextu reality světa působit až komicky, lidé kvůli Trumpovým clům a obavám z ekonomického vývoje denně ztrácí práci i živobytí. Rozhovor v časopise Time tak lze vnímat více jako Trumpův pokus o ujištění Američanů o jeho síle a schopnostech, než cokoli jiného. Realita celní války ale zdaleka není pro USA tak příznivá, jak jí prezident vykresluje.
O obchodní dohodu totiž zatím prokazatelně neprojevil zájem až na jednu výjimku nikdo - minimálně ne za Trumpových podmínek.
Nejhlasitější odmítnutí zaznělo z Číny. Prezident Spojených států oznámil, že Čína žádá o dohodu a že plánuje být na jednání milý, protože je velkorysý. Reakce ale přišla okamžitě - Číňané popírají jakékoli jednání s Trumpem, a dokud budou cla platit, neustoupí ze svých protiopatření. Podobně dříve prezident mluvil o dohodě s Japonskem, prý je téměř dosaženo finální verze podmínek a Japonci - podle Donalda Trumpa - téměř v pozici prosebníků čekají na milostivý souhlas prezidenta USA.
Nemá smysl vypisovat všechny oznámené a neuskutečněné obchodní dohody nebo vypichovat konkrétní Trumpovy komentáře, snad jen jeden, kdy prosící a ponížení státníci podle Donalda Trumpa líbali jeho pozadí jen proto, aby dosáhli kýžené dohody. Arogance, sebevědomí, urážky - taková slova zaznívala k obchodním partnerům během uplynulého měsíce z USA nejčastěji. Výsledkem je, zcela nepřekvapivě, úplné selhání. Donaldu Trumpovi doposud neustoupil žádný ze států uskupení G7 a G20.
Obchodní dohoda s Ruskem je blízko uzavření - Boeingy za Krym a těžbu
Jediná veřejně známá obchodní dohoda, která se podle obou zůčastněných stran blíží uzavření, je ta s Ruskou federací. Donald Trump nastínil své mírové podmínky, kde de facto uznává okupaci Ukrajiny a hodlá dokonce uznat Krym jako součást Ruska. Výměnou má být podíl USA na těžbě nerostných surovin - zase ta oblíbená Trumpa těžba - a nákup letounů Boeing za prostředky zmražené Spojenými státy v reakci na agresivní válku rozpoutanou právě Ruskou federací.
Záměrem prezidenta USA je i těžba nerostných surovin na území okupovaných ruskými vojsky, jak také v minulosti uvedli představitelé obou států. Donald Trump chce dokonce získat i nelegálně okupovanou jadernou elektrárnu v Záporoží, jejíž existence a související dodávky elektřiny jsou pro Ukrajinu zcela klíčové. Tento ústupek Ruské federaci a de facto výměnu Ukrajiny za obchodní dohodu s Ruskem ale zcela paradoxně a bizarně podmiňuje prezident USA vykořistěním Ukrajiny samotné - aby předal část napadené země Rusku, musí prezident Zelenský podepsat dohodu o využití nerostných surovin na Ukrajinou kontrolovaném území a za tento podpis nedostane žádné bezpečnostní garance.
Tato dohoda je zatím tou jedinou, o které existují veřejně známé informace. Na dohodu se zbývajícími 199 obchodními partnery - možná se dozvíme i o vzniku několika nových státních útvarů - si bude veřejnost muset pár týdnů počkat. Trumpovy lži i pravděpodobná neznalost základních informací o počtu států na planetě ale nesmí čtenáře vést k dojmu, že je na prezidentových slibech cokoli vtipného. Situace je bohužel až kriticky vážná a prezidentova arogance, lhaní i vymýšlení neexistujících dohod jen poukazuje na žalostný stav největší ekonomiky a nejmocnější - snad ještě stále - demokracie světa.
