Bude čím těžit, Donalde? USA potřebují produkty z EU více než se zdá

Kdo je na kom závislý? To je klíčová otázka posledních týdnů a měsíců zejména v souvislosti s troufalými prohlášeními Donalda Trumpa o zavedení bezprecedentních cel na produkty dovážené z EU. Politici, zejména ti opoziční, rádi upozorňují na mrtvý evropský průmysl a na skomírající ekonomické výkony zemí evropského společenství.

Jaká je ale realita?

Produkty z EU jsou stále špičkové a v některých sektorech nenahraditelné. Donald Trump by tak zavedením cel čelil při odvetném opatření výpadkům klíčových komponent v letectví, těžkém průmyslu - zejména jeho oblíbené těžbě - a problém by měly také americké nemocnice, které stále špičkové technologie jako magnetické rezonance nebo počítačové tomografy dováží z EU, která je v medicínském vybavení nezpochybnitelným lídrem.

Ve skutečnosti bez produktů z EU zdraží Američanům elektřina, automobily, letecká doprava, ropa, plyn i zdravotnické služby. Mýtus o mrtvém evropském průmyslu totiž živí jen strach a obavy místních euroskeptiků - je ale nutné podotknout, že EU pokulhává v inovacích a stojí hlavně na setrvačnosti několika dominantních firem. I tak se ale bez evropských motorů, turbín, těžkých těžebních strojů a medicínského vybavení americký průmysl a tamní zdravotnictví, energetika ani doprava neobejde. Kroky EU v posledních letech rozhodně ke zdraví místního průmyslu nepřispěly, ba naopak. Přehnaný strach z evropské nekonkurenceschopnosti je ale stále neopodstatněný.

Kdo dodává nejlepší technologie pro hluboké podmořské vrty? USA takové firmy rozhodně nemají - Italská firma Saipem a nizozemská Damen Shipyards jsou lídry v tomto odvětví. V závěsu za nimi působí čínské a korejské společnosti, zejména Hyundai Heavy Motors a China National Offshore Corporation. Americké společnosti se specializují na těžbu v mělkém moři, taková ložiska ale po incidentu známém jako Deepwater Horizon Američané opustili. Firmy působící v oboru mělkých podmořských vrtů tak postupně končí nebo se přeorientovaly na jiné trhy.

USA nyní vlastní těžební práva ve více než 200 hlubinných podmořských vrtech, kde jsou tamní firmy zcela závislé na dodávkách z EU. Domácích vrtů provozují 25, zejména na území Aljašky a v Mexickém zálivu.

V těžebním průmyslu mají USA paradoxně problém většího rozměru, než pouhé hlubinné podmořské vrty. Evropské firmy jako Liebherr, Sandvik a Thysenkrupp jsou pro těžební průmysl nezbytnými partnery, USA je i po více než 50 letech jejich dominance neumí nahradit. Hlavní americký dodavatel Caterpillar je sice jedničkou na trhu, kombinovaný podíl evropských a japonských firem je ale v porovnání mnohonásobně větší a některé kritické komponenty jako například stroje pro hloubení tunelů nebo vrtací technika pochází výhradně z evropské výroby. Samotné stroje Caterpillaru využívají evropské motory, zejména z dílen firem MAN a Volvo.

Kdo obohacuje americkým jaderným elektrárnám uran? Překvapivě Evropané a Rusové, USA totiž svou domácí firmu založenou za tímto účelem zrušily. Jaderná energetika, která tvoří 20 % amerického energetického mixu tak zcela závisí na evropských firmách Orano a Urenco, které uran pro Spojené státy obohacují. Dříve existovalo konkurenční partnerství i s Rusy prostřednictvím dceřinné společnosti Rosatomu, Uranium One. Po vypuknutí války na Ukrajině se ale zákazníci přeorientovali k evropským partnerům i z bezpečnostních důvodů. Spojené státy jsou tak dnes zcela závislé na evropském průmyslu i v oblasti energetiky a nejen té jaderné. Také plynové elektrárny produkující 40 % americké elektřiny selžou bez evropských technologií a související podpory producentů. Německý Siemens je samostatně největším dodavatelem turbín generujících elektřinu na americkém trhu. Turbíny této firmy dominují a odhaduje se, že jsou nasazeny v 70 % amerických elektrárnách - výpadek dodávek nebo zdražení produktů a podpory v souvislosti se zavedením cel se tak okamžitě odrazí v ceně a dostupnosti elektřiny.

Chování Donalda Trumpa vůči Evropě by mohlo čtenáře zmást k dojmu, že USA těží a spalují energie pomocí vlastních technologií a chudá průmyslově neschopná Evropa je odkázaná na Trumpovu blahovůli, kdy Američané dodávají EU ropu, zemní plyn a množství dalších technologií. Opak je ale pravdou - EU zabezpečuje Spojeným státům jak klíčové dodávky pro jadernou energetiku, tak klíčové technologie v plynových elektrárnách, které Američané nejsou schopní okamžitě nahradit zejména kvůli nebývalé efektivitě turbín právě od Siemensu - ty užívali donedávna i samotní Rusové. Jsou prostě nejlepší.

Odvěký souboj dvou rivalů, amerického Boeingu a francouzského Airbusu na plné čáře vyhráli Francouzi - zatímco Boeing dodává ročně kolem 300 letadel, Francouzi míří za rekordem v podobě produkce na úrovni 770 letadel jen v roce 2025. Zapomíná se ale, kdo oběma firmám dodává motory - jde o britský Rolls Royce.

Letoun 737 MAX trpí množstvím neduhů a netěší se dobré pověsti, Boeing 787 Dreamliner je na tom ale lépe, není spojen s žádnou známou tragédií a dnes slouží zejména k delším mezinárodním letům. Užívají jej největší americké aerolinky Delta Airlines, United Airlines i American Airlines - jde o kriticky důležitý model letounu pro mezinárodní přepravu celosvětově. Na první pohled to tak nevypadá, ale Dreamlinery i další Boeingy jsou napěchované evropskými komponenty. Když půjdeme do útrob amerických letadel, najdeme evropské bezpečnostní systémy od francouzské firmy Safran, systémy letové kontroly od stejného výrobce a dokonce sedadla, bezpečnostní pásy i zábavní systémy jsou evropské. Ne nadarmo tak lze mluvit o evropském letadle vyráběném pod americkou značkou.U dalších Boeingů, například 737 MAX a dodává motory americko-francouzská firma CFM International vlastněná zčásti Francouzy ze Safran a zčásti Američany z General Electric, zbylé komponenty jsou ale stejně jako u Dreamlinerů evropské.

Největší americké aerolinky navíc pro kratší vnitrostátní lety nevyužívají Boeingy, nýbrž francouzské Airbusy, zejména model A320.

I v letectví dominují evropské firmy a to i na americkém trhu.

Americká administrativa v uplynulých letech masivně upustila od nasazování technologií čínských výrobců, zejména Huawei a ZTE, do svých sítí. Znásobila tak ale pouze svou závislost na výrobcích z EU, zejména značkách Ericsson a Nokia. Oba výrobci dodávají 4G a 5G technologie pro přenos mobilních dat, které americké firmy neumí nahradit. Konkurenční produkty od firem Cisco nebo Ubiquity jsou buď drahé nebo nedostatečně kvalitní a výkonné. Donald Trump by jistě rád některou z evropských firem zakoupil, neměli bychom to ale dovolit.

Na poli telekomunikačních technologií - v rámci přenosu dat a konektivity, nikoli síťových prvků - Evropané jednoduše zcela dominují. Opět by se mohlo zdát, že americký Starlink Trumpova přítele Muska je nejdůležitější firmou působící na trhu satelitního internetu a přenosu dat, ale není to pravda. Evropský Eutelsat je nejenom starší, ale také zavedenější a zabezpečenější co se týče infrastruktury. Provozuje takzvané GEO satelity, ty jsou umístěny v násobně vyšších výškách než ty Muskovy, které nazýváme LEO. Zde je ale třeba se na chvíli zastavit a vysvětlit propastný rozdíl v kvalitě a zejména bezpečnosti mezi oběma technologiemi.

Elon Musk provozuje satelity LEO - Low Earth Orbit, nízká oběžná dráha - ty rotují nekoordinovaně kolem země a firma se při využití této technologie spoléhá na kvantitu. Satelity jsou také umístěné relativně nízko - ve výšce pouhých 160 kilometrů nad zemí a lze je vyřadit z provozu, na druhou stranu je ale relativně levné takovou síť provozovat a vynést LEO satelit je násobně jednodušší, než v případě GEO satelitů využívaných právě Eutelsatem. Evropská společnost Eutelsat operuje v daleko vyšších výškách, než Elon Musk. Její satelity nejsou 160 kilometrů nad zemí, ale celých 35 000 kilometrů nad povrchem planety. Je tak velice obtížné, ne-li nemožné vyřadit takovou síť nebo jí znemožnit provoz. Eutelsat provozuje satelitů méně, ale nabízí vysokou přenost, stabilitu signálu a zabezpečení komunikace. Evropané satelitní internet a mobilní služby provozují od roku 1977 a porovnávat Starlink s Eutelsatem nelze, zabezpečení evropské verze satelitní komunikace je na míle vzdálené Muskovým snahám.

Eutelsat po akvizici firmy OneWeb provozuje dohromady 35 GEO satelitů a rozšiřuje také své pokrytí satelitů LEO, kterých provozuje 700. Kombinace nabízí ideální pokrytí i zabezpečenost a šéfka firmy Eutelsat již potvrdila, že je připravená Muskův Starlink nahradit i na Ukrajině.

Američané jsou závislí na evropských technologiích i v případě přenosu mobilních dat a pokrytí signálem. Pokud by navíc Donald Trump vyhrožoval Evropě či Ukrajině a omezil přístup k síti Starlink, Evropa umí tento výpadek sice komplikovaně, ale zcela adekvátně nahradit. USA výrobce technologií, jakými jsou Ericsson, Nokia - ale i česká firma Racom - nahradit nemohou.

Evropské firmy operující v sektoru zdravotnictví a výroby léků ovládají 25 % trhu v USA. Uvalení cel na dovoz z EU by tak zasáhlo některé klíčové skupiny pacientů jako například ti s rakovinou prsu, rakovinou vaječníků nebo rakovinou plic jsou nyní na evropských firmách závislí úplně a zvýšení cen dovozu by v americkém systému zdravotnictví znamenalo zásadní finanční dopady na jednotlivce, kteří těmito nemocemi trpí.

Horší pro Američany je ale závislost na nemocničním vybavení. Firmy Siemens Healthineers a Philips dodávají do nemocnic svá zařízení pro vyšetření ultrazvukem, CT scannery, magnetické rezonance a související techniku sloužící k diagnostice. Na operačních sálech pak dominují německý Dräger a švédská firma Getinge. Cukrovkáři a to i ti američtí většinově užívají inzulin od dánského Novartisu, který je největším producentem látky na světě a to i pro trh v USA.

Ne nadarmo je největším exportním artiklem pro vývoz do USA z EU právě medicínské vybavení v hodnotě přes 150 miliard dolarů ročně (3 biliony korun).

Omezení dodávek výše uvedených léků, přístrojů a souvisejícího medicínského vybavení by mělo zásadní dopad na americké zdravotnictví včetně koncových cen vyšetření a kvality, protože vybavení z EU je v sektoru zdravotní péče stále ještě nejlepší a nenahraditelné. Na závislost na EU upozorňují Donalda Trumpa i samotné americké nemocnice.

Zatímco mýtus o mrtvém evropském průmyslu je daleko od reality, ztráta amerických zpravodajských informací a vojenské pomoci včetně dodávek vojenského vybavení je reálná. Státy EU zatím nemají odpovídající technologie a zejména chybí zpravodajské služby americké kvality a robustnosti. Zatímco dominujeme v těžkém průmyslu, energetice, civilním letectví a zdravotnickém průmyslu, zcela zaostáváme v kapacitách obranného průmyslu a výdajích na obranu. Evropě - i USA - také chybí výrobní kapacity spotřební elektroniky, které ale dnes téměř výhradně sídlí v asijských zemích jakými je Čína, Indie nebo Taiwan.

V obchodní válce by EU nad USA zvítězila, kdyby ale došlo k té reálné, bez Spojených států se zatím neobejdeme. Drobnou útěchou je, že ani Američané bez evropských produktů a technologií nejsou soběstační a tak je třeba věřit ve vyjednávací schopnosti evropských lídrů, kteří by měli Donaldu Trumpovi připomenout, kde všude státy EU drží jeho průmysl konkurenceschopný a jak by dopadla celní opatření v obchodní válce na samotné občany USA, kterým by se zdražilo množství služeb včetně těch základních.