Článek
Po uzavření klesajících amerických burz, které již smazaly zisky po optimismu z Trumpova zvolení, přišel historický zlom. Ekonomové volby v USA vnímaly jako vítězství byznysu nad udržitelností a investoři se těšili na nižší daně a vyšší zisky díky uvolnění regulačních opatření.
Všichni se ale spletli, nyní i Trumpovi podporovatelé trpí klesající hodnotou svých investic a sami často zpochybňují zavedenou politiku. Ta totiž poškodí primárně Američany, způsobí rozpad dodavatelských řetězců a paradoxně její dopady nejvíce pocítí právě značka ,,made in USA“ a průmysl, zemědělci i energetické firmy, které těží fosilní paliva. Přitom stačí pohlédnout do veřejně dostupných statistik a zapojit základní ekonomické vzdělání, které prezidentovi USA zřejmě chybí.
Dalo by se namítnout, že Donald Trump dokázal zbankrotovat jako majitel casina a J.D. Vance se nejvíce proslavil svou Vidláckou elegií (Hillbilly Elegy), podobně nepromyšlené opatření ale nečekal nikdo.
Co je dnes ,,made in USA“ a jaké produkty Američané vyváží?
Již jen pohled do základních statistik obchodní bilance USA s ekonomickými giganty typu Evropské unie, Číny a Japonska napoví, že se Donald Trump šeredně spletl. Přidanou hodnotu totiž proti očekávání nenajdeme u amerických výrobků, nýbrž u těch evropských, čínských a japonských. USA do zmíněných zemí vyvážejí primárně základní suroviny typu ropy, zemního plynu, sójových bobů a nad rámec těchto produktů dominují Američané zejména ve službách - hlavně technologiích typu sociálních sítí, streamovacích platforem, bezpečnostního softwaru a cloudových úložišť.
Ale v nyní v konkrétních číslech, vycházím z obchodní bilance veřejně dostupné na serveru Trading Economics a dalších relevantních uvedených zdrojů.
USA do EU vyváží zejména minerály, oleje, ropné produkty a související materiál ve spojení s těžbou a rafinací fosilních paliv. Jde o největší dovozní artikl o celkové hodnotě 110 miliard dolarů. Poté je propast a na druhém místě o hodnotě 50 miliard dolarů následují těžké stroje. Automobilů vyvezou USA méně než EU a to vozidla v celkové hodnotě 12 miliard dolarů.
Do Číny je dovoz USA ještě ,,primitivnější“. Hlavním artiklem jsou sójové boby a zemědělské produkty, ty mají hodnotu 25 miliard dolarů. Následují čipy a technologie v hodnotě 12 miliard dolarů a ropné produkty za 11 miliard dolarů.
Japonsko od USA kupuje podobně jako Čína zejména chemikálie a plasty, ty tvoří 24 % celkového objemu dovozu, následují zemědělské plodiny (18 % dovozu) a fosilní paliva (17 % dovozu).
Co je z výše uvedeného výčtu importní bilance hlavních světových ekonomik zřejmé? Made in USA již neznamená pokročilý produkt, nýbrž zejména základní suroviny dostupné na jiných trzích a vzhledem k Trumpově politice ,,cla na všechny“ se státy mohou jednoduše domluvit samy mezi sebou, peněz na to mají dost.
Do USA putují produkty s přidanou hodnotou, ty nelze rychle nahradit
Evropa dodává léky a související vybavení za 90 miliard dolarů, ty následují těžké průmyslové stroje a automobily v hodnotě 88 miliard dolarů a třetí příčku v dovozu USA z EU tvoří elektronika za 40 miliard dolarů. Z Číny a do USA míří zejména průmyslové a výrobní komponenty včetně polotovarů, Japonci vyváží automobily a těžké těžební stroje, obě země také zcela dominují v malé spotřební elektronice.
Evropě, Číně a Japonsku tak zdraží zejména zemědělské plodiny, ropné produkty a základní materiály, Američanům zdraží vše od automobilů po pračky, sušičky a léky. Evropané, Číňané a Japonci mohou dovoz základních surovin z USA nahradit celkem rychle, Američané budou léky na rozličné druhy rakovin, elektronické polotovary a těžké těžební stroje nahrazovat těžko. I tak ale cla evropské, čínské a japonské podniky zatíží a poškodí.
Nejhorší je ale situace pro americké podniky vyrábějící část své produkce mimo území USA, ty budou paradoxně Trumpovými cly trpět nejvíce. Zaplatí za celní válku totiž dvakrát.
Americké firmy pocítí Trumpova opatření dvojnásobně
Příklad firmy Nike nebo výrobce telefonů Apple vypovídá o zvrácené a nesmyslné politice Donalda Trumpa, který buď svou neznalostí a nebo ignorací zcela smazal konkurenceschopnost těchto dvou firem - a bezpočtu dalších.
Americký prezident totiž chce, aby současné výrobky Apple měly pověstný štítek „vyrobeno v USA“. V současnosti totiž disponují označením made in China. Totéž chce prezident po výrobci obuvi a oblečení Nike, který nyní vyrábí hlavně v Taiwanu a Vietnamu.
Málokdo si uvědomuje katastrofu, kterou by přesunutí výroby do USA za současných celních podmínek pro obě firmy znamenalo, ty by raději měly v reakci na Trumpova cla zůstat přesně tam, kde jsou. Vzhledem k faktu, že přes 80 % komponentů do telefonů Apple je vyrobeno v Číně, přesun výroby do USA by znamenal dvojité proclení produktů, protože komponenty z Číny by podléhaly Trumpovým clům a pokud by Apple chtěl exportovat, musel by iPhone proclít znovu na cílovém trhu - předpokládám, že budou zavedena reciproční cla.
Cla tak americká firma vyrábějící v USA při vývozu svého produktu pocítí dvakrát, při nákupu komponent a při prodeji na cizí trh. Trump pomáhá pouze prodejům produktů Apple na trhu v USA a ty zahraniční naopak dvakrát zdraží, čímž zcela vymaže schopnost společnosti Apple konkurovat jiným výrobcům. U příkladu firmy Nike je problém úplně totožný, přesunem do USA se proclí exportní produkty dvakrát, při nákupu materiálů nebo polotovarů a při cíleném prodeji.
Cla uvalená Donaldem Trumpem na dovoz do USA tak ochromí zejména konkurensceschopnost amerických podniků. Firmy, které by snad i v USA začaly vyrábět své produkty - na ty politika USA cílí nejvíce - pak jeho opatření zcela zničí. Donald Trump a J.D. Vance zřejmě nepochopili, že výroba není o jedné položce a produktu, ale o mnoha rozličných komponentech a materiálech. Pokud firma v USA tyto materiály mimo Spojené státy nakoupí, poté je zkompletuje a bude je chtít exportovat, celní opatření pocítí jak při dovozu do USA tak pří vývozu ven.
Trump i Vance v přímém přenosu předvádí naprosté ekonomické diletanství a samotné firmy z USA budou díky jejich nařízením trpět nejvíce.