Trump chce v Maďarsku zvítězit. Sklapne znovu Putinova past?

Ve včerejším článku jsem popsal pozice klíčových aktérů nadcházejícího summitu v Budapešti, které lze shrnout do několika následujících vět. Vladimir Putin jede do Maďarska s pochroumanou pověstí kvůli četným ukrajinským útokům, které narušují dostupnost základních služeb a paliv v Rusku. Nový ruský rozpočet navíc počítá se zvýšením daní a škrty v mnoha oblastech státní správy i sociálních služeb. Ruské podniky, jejichž činnost nesouvisí s válečným tažením na Ukrajině propuští a omezují služby, taktéž kvůli snížené spotřebě běžných Rusů, které drtí inflace, daně a přehřátá ekonomika. Putinovi jsou ale potřeby občanů lhostejné, kvůli zachování vlastní pozice a pravděpodobně i kvůli vlastnímu přežití nesmí odejít z Budapešti jako poražený a lze očekávat četné úskoky, výhrůžky i klam podobný tomu na Aljašce, kde si Putin tvrdošíjně stál za svým a zřejmě doufal ve společenskou únavu Spojených států a efekt Trumpova tlaku na Volodymyra Zelenského, který ale naštěstí dosud nepřišel.

Donald Trump naopak od schůzky na Aljašce posílil zpravodajskou spolupráci s Ukrajinci a nálety na strategické podniky od srpnového setkání nabraly na intenzitě. Zatímco dříve Ukrajinci Rusům působili pomyslná povrchová zranění, dnes jde o hluboké rány do samotné páteřní infrastruktury, čímž se válka již zcela přesunula i na ruské území s výjimkou fyzické přítomnosti ukrajinských vojáků v Rusku. Viktor Orbán pak plní roli takzvaného ruského užitečného idiota a Donald Trump s tímto nemá žádný problém, sám na Evropskou unii apeloval, aby se k navrženým sekundárním sankcím proti ruským sponzorům v podobě Indie a Číny připojila, ale EU se rozhodla pro vlastní řešení v podobě 18. a 19. sankčního balíčku. Zavezení Putina do Evropy tak má podle Trumpa Evropské unii naznačit, že jsou to Spojené státy, kdo určuje dynamiku jednání a státníci z Evropy by na tento nepříjemný fakt neměli zapomínat při svých častých rétorických prohlášeních vůči appeasmentu ze strany Spojených států.

V diskusi o nadcházejícím summitu ale nezaznívá jeden zásadní bod, tedy pozice prezidenta Trumpa v USA, která se otřásá v základech a jediná cesta, jak by Donald Trump mohl utěšit kritiky z vlastních řad a pomýšlet na zachování republikánské většiny v kongresu po průběžných volbách roku 2026 je mír na Ukrajině. Jaký to ale bude mír, to zůstává otázkou a Donald Trump je nebezpečný ve chvíli, kdy se sám dostane do úzkých, na což by měli evropští státníci i Ukrajinci myslet.

Když píšu, že Donald Trump potřebuje mír, onen mír není mírem ukrajinským, evropským, natož ruským - mír podle Donalda Trumpa je pouze prostředek k dosažení jeho vlastních zájmů a jde pouze o jeho vlastní představu o spravedlivém urovnání konfliktu. Nedávné dojednání příměří mezi Izraelem a hnutím Hamás totiž Donalda Trumpa posílilo na domácí politické scéně v USA, kde jeho preference poskočily z historického minima. Obrázky navrátivších se rukojmí zafungovaly a americká veřejnost upozadila četné porušování zákonů, vlastní obohacení Trumpovy rodiny i spory u Nejvyššího soudu v USA. Taková je síla emocí a lidé blízcí prezidentovi Spojených států to dobře ví.

Fiasko na Aljašce, kde Trump Putinovi rozvinul červený koberec, jen aby ruský diktátor odjel bez jakékoli dohody nebo okamžitého příměří, se již nemůže opakovat. V Maďarsku se tak Trump s Putinem setká pouze tehdy, bude-li na stole jasná a potvrzená dohoda o příměří, vzájemných ústupcích nebo o poválečném uspořádání. Pravděpodobně nepůjde o podpis konkrétního dokumentu, ale o pouhé veřejné prohlášení dvou státníků Ruské federace a Spojených států - tyto plány se ale během jednání v Budapešti mohou rozpadnout jako domek z karet. Nyní ale k rizikům. Jelikož Donald Trump na Aljašce zcela selhal, bude tentokrát v nepříjemné pozici, podobně jako Vladimir Putin. Maďarsko je navíc pro Trumpa specifické tím, že pokud selže, ztratí kredit i u evropských spojenců, zejména pak u Poláků nebo Finů, kteří jej dosud obhajovali a jsou nejbližšími evropskými partnery Spojených států. Prezident USA skutečně Evropskou unii ponížil, ale pokud má mít tento vzkaz smysl, nesmí odejít bez spravedlivé dohody - stále totiž hrozí ukrajinské odmítnutí ve chvíli, kdy Trump vyjde Putinovi vstříc až příliš.

Zatímco na Vladimira Putina tlačí přehřátá ruská ekonomika a ukrajinské útoky ve vnitrozemí Ruska, na Donalda Trumpa zas tlačí jeho vlastní politické přežití a urážka Evropské unie, která nesmí zůstat bez rozhodné akce v podobě dosažení dohody. Prezident USA chce dosáhnout podobného úspěchu jako v Gaze a posílit skrze summit v Budapešti vlastní politické preference. Jak do této rovnice zapadá otázka zájmů Ukrajiny a prezidenta Volodymyra Zelenského?

Volodymyr Zelenský je pro prezidenta Spojených států nepříjemným partnerem. Je totiž ochoten svou zemi dále bránit a působit Rusům finanční i lidské ztráty také tehdy, nebudou-li podmínky vyjednané mezi Trumpem a Putinem dostatečně přijatelné. Tento fakt Trumpa limituje a evropská podpora Ukrajiny sice nemůže vyvážit americké satelity a elitní zpravodajské informace, ale zajistí zemi přežití a prostředky k nutné obraně.

Při plánování summitu v Maďarsku ale Donald Trump svého ukrajinského protějška pravděpodobně pouze využil a slíbené střely Tomahawk mu neplánoval dodat, nýbrž touto možností jen donutil Putina, aby na summit dorazil pod pohrůžkou další eskalace. Zelenský ale jasně již po srpnovém setkání na Aljašce vytyčil přijatelné a nepřijatelné ústupky, které je ochoten odsouhlasit. Ukrajinci by souhlasili s faktickou, leč právně nepřiznanou kontrolou Krymu a části Donbasu ruskými autoritami, ale nehodlají ustoupit ze současné frontové linie a také odmítli odzbrojení své armády, které by Putinovi pouze v budoucnu naservírovalo Ukrajinu na zlatém podnose. Zelenský také žádá silné bezpečnostní záruky ze strany Spojených států i jaderných mocností Evropy a odmítá garance Číny, jejíž peníze ruskou válku na Ukrajině financují.

Nejdůležitější je pro Ukrajince pak otázka budoucnosti. Tři roky prolévají krev a trpí kvůli ruské invazi, nyní si tak nemohou dovolit odejít jako poražení a hodlají si tvrdě stát za budoucností, o kterou svedli lítý boj s násobně větším a nebezpečnějším protivníkem. Otázka vstupu do Evropské unie je tak mimo diskuse a Ukrajinci na ní budou trvat. Otázka kapacit ukrajinské armády je taktéž mimo jednání a bezpečnostní garance podobné těm od NATO mohou vyřešit palčivý problém členství země v bloku, který by zřejmě zablokovali Maďaři či Slováci, ale nejasný je také přístup Turecka a Rumunska. Rusy kontrolované části Donbasu a Krym již Ukrajinci nechtějí bezpodmínečně zpět, ale zároveň odmítají jejich právní přiznání Ruské federaci. Je to budoucnost, o co jde Ukrajincům nejvíce a summit v Budapešti je otázkou perspektivy podmíněn, má-li být úspěšný.

Rizikem pro Ukrajinu je ale i samotný Donald Trump. Pokud se situace nebude vyvíjet podle jeho představ a dostane-li Vladimir Putin prezidenta USA opět pod tlak, může Trump pod návalem emocí rezignovat na jasně vytyčené podmínky a Putinovi ustoupit, což by se rovnalo katastrofě a oslabený ruský vůdce by opět získal druhý dech k prosazování svých agresivních choutek vůči slabším sousedům. Naštěstí pro Zelenského by i tento vývoj Trumpovi na domácí scéně nepomohl a pouze by utvrdil patovou situaci podobnou té v srpnu, protože Ukrajinci stále disponují schopnostmi i vojenskou silou a navíc s příchozí zimou lze jen těžko očekávat rozsáhlé ruské pozemní útoky alespoň do jara roku 2026.

Od Aljašky se tak nezměnilo téměř nic. Donald Trump dnes ale ví, čeho je ruský diktátor schopný a v otázce Budapešti můžeme jen v zájmu Ukrajiny doufat v násobně lepší přípravu amerického prezidenta a jeho týmu. Je tu ale ještě jeden aspekt, který s Ukrajinou ani Ruskou federací nesouvisí. Tím je osoba Viktora Orbána a známá ochota Donalda Trumpa pomáhat těm státníkům, kteří jsou mu ideově nebo lidsky blízcí.

Spojené státy si zcela jistě uvědomují políček, který vlepily Evropské unii už jen tím, že pozvaly ruského agresora na půdu Evropské unie. Za touto urážkou lze ale také hledat další, osobnější poselství. Viktor Orbán je dlouhodobým Trumpovým podporovatelem a ani prezident USA na adresu maďarského premiéra nešetřil pochvalou. Orbán ale na domácí půdě ztrácí preference a rozsáhlá korupce na premiéra navázaných oligarchů již začíná Maďarům opravdu vadit. Pokud by se volby konaly dnes, Orbán zřejmě prohraje a s tím skončí i dekády vlivu a budování klientelistických sítí, díky kterým si maďarský premiér uzpůsobil stát podle svého a do předních byznysových i politických funkcí najmenoval své věrné přátele a loajální přitakávače.

Trumpův výběr Budapešti může být také kromě vzkazu Evropské unii i pokusem o záchranu přítele a podporovatele Orbána. Pokud by skutečně v Budapešti došlo k zásadnímu průlomu, Maďaři mohou reagovat podobně jako v případě Trumpova úspěchu v Gaze a Orbán by na této události jistě politicky kapitalizoval. Kontrola strany Fidész nad médii v Maďarsku je na takové úrovni, že by jistě nikoliv týdny, ale celé měsíce Maďaři četli a poslouchali o genialitě svého vůdce, jehož prozíravost zajistila mír v Evropě. Přesně takový příběh Orbán kvůli klesajícím preferencím potřebuje a krok Donalda Trumpa jistě uvítal. Načasování summitu po výhrůžce Rusku v podobě střel Tomahawk není náhodné. Náhodný není ani výběr Budapešti a promyšlená je i souvislost s osobností Viktora Orbána. Je to ale Donald Trump, který musí uspět kvůli své vlastní budoucnosti a pověsti mírotvůrce v USA, kde se netěší nijak vysoké popularitě.

Obavy ze summitu v Budapešti jsou tak na místě, Donald Trump jde jednat primárně za sebe, nikoliv za Ukrajinu a jeho představy o mírovém urovnání se mohou lišit podle aktuální nálady i chování Vladimira Putina, který Trumpa již jednou obehrál a způsobil mu mezinárodní ostudu tím, že odmítl veškeré jeho požadavky a odletěl opět do Ruska. Tento vývoj si Trump již nemůže podruhé dovolit a ústupky vůči Rusku by mohly zraněného agresora posílit a polít tak Vladimira Putina živou vodou. V opačném případě ale mohou Spojené státy v reakci na Putinovu neochotu také ruský režim definitivně rozbít skrze zavedení sekundárních sankcí a dalších opatření, která Trump již avizoval, ale nikdy své výhrůžky dosud nesplnil.

Nepíše se mi to snadno, ale Ukrajině a Evropské unii nezbývá než čekat, jak se šéf Bílého domu zrovna vyspí a zároveň činit opatrný, ale stabilní tlak skrze vlastní podporu Ukrajiny a vytyčení jasně přijatelných hranic, ve kterých se Donald Trump může při jednání pohybovat. Prezident Spojených států je také nyní sebevědomější než kdy dříve kvůli jeho triumfu při dojednání příměří a propuštění rukojmí v Gaze. Trumpovo sebevědomí ale narazí na chladného, úskočného a nevypočitatelného Putina, který mohl na šéfa Bílého domu nastražit další past v podobě odmítnutí jeho plánu a opakování již tisíckrát omílaných příběhů o prvotních příčinách ukrajinského konfliktu. Nebude-li Putin spolupracovat, může dojít k dalšímu fiasku, které si Donald Trump již nemůže dovolit.

Dovětek autora

Kvalitní a objektivní texty nevznikají samy od sebe. Pokud rádi čtete nejen mé, ale i jiné texty rozličných autorů, podpořte je pochvalou, sdílením či přímo i finančně stejně, jako byste ocenili dobré jídlo nebo inspirativní knihu. Rychlá doba sociálních sítí vede často ke zkratkám a zjednodušování, které křiví společenskou inteligenci i kritické myšlení. Protiváhou zkratek je kvalita a opakem ignorace je zájem. Jen skrze zájem o kvalitu lze v případě obsahu vyvážit dnešní informační přebytek doby a to, jaké texty budou tvořeny, určují výhradně a pouze čtenáři.