Článek
Americký prezident mnohokrát prohlásil, že mu jde primárně o odbourání obchodních bariér a výnosnou spolupráci se všemi státy světa, Rusko nevyjímaje. Po napadení Ukrajiny vojsky Ruské federace roku 2022 ale mnoho amerických i evropských firem přišlo o majetky na okupovaných územích i uvnitř Ruské federace. Dosud Donald Trump zmařené investice firem z USA v rámci svých rozhovorů s Vladimirem Putinem neřešil, v uplynulém týdnu ale přišly Spojené státy o další majetek a tentokrát jde o největší ložiska lithia v Evropě, které po podpisu nerostné dohody spoluvlastní společně s Ukrajinou. Podle geologických průzkumů se v oblasti ukrývá drahý kov v hodnotě zhruba 30 miliard dolarů.
Lithium v lokalitě Ševčenko ale není jediným majetkem, který americké firmy ztrácí. Firmy z USA vlastní těžební licence v Černém moři i na území okupovaného Krymu. Poblíž Mariupolu, který dnes leží na území zabraném vojsky Ruské federace se navíc nachází vzácné titanium a i toto ložisko je předmětem nerostné dohody mezi Spojenými státy a Ukrajinou.
Po detailním průzkumu obsahu nerostné dohody je jisté, že Spojené státy musí pro její využití zasáhnout a území napadenému státu pomoci dostat opět pod kontrolu. V opačném případě nezíská Donald Trump nic. Dohoda se totiž váže pouze na nová a nevyužitá ložiska, jakým je právě ložiško lithia v lokalitě Ševčenko, ale také na dalším okupovaném území, u Kruté Balky.
Co přesně Američané na Ukrajině vlastní a k čemu získali přístup?
Dne 30. dubna podepsali představitelé Ukrajiny a Spojených států dohodu o využití minerálů a nerostných surovin. Pro napadený stát jde o politický i praktický dokument, Američané jsou v oblasti těžby technologicky pokročilejší a právě firmy ze Spojených států mohou dodat pokročilé technologie i know-how k maximálnímu využití minerálů a vzácných kovů. Ukrajinci jim to ale musí nejprve dovolit.
Oproti původnímu únorovému návrhu si Ukrajinci ponechali suverénní rozhodovací pravomoc nad novými ložišky a dohoda se neaplikuje na ty nerosty, které se již těží a ložiska s aktivní licencí a povolením. Vypadávají tak ohromná ložiska zemního plynu v Ivanofrankivské oblasti i ta poblíž Chersonu. Zbývají neprozkoumané a podle geologů rozsáhlé zásoby titanu v pánvi táhnoucí se od města Záporoží až na okupovaný Krym a právě největší evropská ložiska v lokalitách Ševčenko a Krutá Balka. Ani jedno z ložisek ale dnes není dostupné a Rusové v zónách aktivně působí, plně je ale dosud nekontrolují. Titanové pánve dnes nepřichází pro těžbu ukrajinsko-amerického konsorcia v úvahu - oblast je okupována a také jde o těžce zaminované území.
Američané získali pomyslný danajský dar - mohou na Ukrajině slušně vydělat, musí ale nejprve Rusy odstavit z nalezišť a zajistit klid zbraní pro kontinuální těžbu. To samé platí i pro ložiska ropy v Černém moři, kde dříve získala licenci americká firma Exxon a po invazi musel průzkum ustat. Ani Rusové ale dnes ložiska využít nemohou - lodě okupantů jsou ve vzdálenosti 250 kilometrů od pobřeží pod neustálou palbou.
Lithium, titanium i zemní plyn jsou jistě zajímavé. Na Ukrajině se ale skrývají i ložiska vzácných kovů, které USA nyní dováží výhradně z Číny a jejich nedostupnost byla jedním z důvodů, proč v celní válce USA s Čínou prezident USA nakonec ustoupil.
Pod Donbasem se skrývá uhlí v ceně třetiny státního dluhu USA
Hodnota lithia na okupovaných územích je stále marginální proti jiným nerostným zdrojům, které Rusové ukradli již v roce 2014. Donbas je zdrojem největších uhelných zásob světa v dnešní tržní hodnotě zhruba 10 bilionů dolarů, což odpovídá třetině státního dluhu Spojených států.
Nerostná dohoda zahrnuje území suverénní Ukrajiny, tedy i okupovaná území a ilegálně anektovaný Krym. USA tato území jako ruská neuznaly a společně s nimi tak učinila většina států OSN. Lze tedy předpokládat v Trumpově diplomacii jistou vypočítavost a pokud by Ukrajina získala opětovnou kontrolu nad zmíněnými regiony, USA mají nárok na náhradu investice a polovinu zisků. Zmíněná hodnota minerálů zahrnuje jen čisté nerosty a nepočítá s navazující přidanou hodnotou v podobě zpracovatelských závodů a navazujícího verikálního řetězce, potenciálně tak lze hovořit o hodnotě několikrát vyšší.
Vše je ale odvislé od trpělivosti Donalda Trumpa s ruským diktátorem Putinem a ochotě amerického prezidenta nechat se takto Rusy otevřeně okrádat. Dnes je pro Američany paradoxně výhodnější domluvit se se suverénní a předvídatelnou Ukrajinou, než lavírovat s Rusy, jejichž sliby a investiční propozice již mnohokrát vedly pouze k miliardovým ztrátám podobně jako v případě Exxonu a průzkumu ložisk zemního plynu a ropy v Černém moři. Je také nutné uvést, že Americké firmy disponují licencemi povětšinou na 50 leté období s opčním předkupním právem v případě prodloužení. Existuje tak reálná a zcela legální cesta, jak se mohou firmy z USA po navrácení území do rukou Ukrajiny opět dostat ke svým investicím.
A že je co vracet - po napadení Ukrajiny odepsaly americké firmy ve zmařených investicích a znárodněném či zablokovaném majetku přes 108 miliard dolarů. Nejvíce zasaženými byly firmy Exxon, Chevron, McDonalds a PepsiCo.
Na Ukrajině se nyní hraje o hodně a Donald Trump má po podpisu nerostné dohody eminentní zájem na mírovém urovnání. Dosud zvolená taktika appeasmentu ale neshledává u ruských protějšků příliš pochopení a ti se Trumpovi často až otevřeně vysmívají. Vojska Vladimira Putina navíc začínají mařit i zamýšlené americké investice na ukrajinském území stvrzené nerostnou dohodou.
Donald Trump tak již nyní zřejmě zjišťuje, že bude muset pro zisk z ukrajinského bohatství i něco udělat a je otázkou, jak dlouho bude tolerovat ruské vojáky dupající po ,,jeho“ nerostech. Další týden, další ložisko pryč a z kuloárů v USA se začínají ozývat i ti, kteří naznačují, že Donaldovi konečně s Rusy došla trpělivost.
