Trump vydírá EU a Čínu sebevraždou vlastní ekonomiky. Obchodní válku nemůže vyhrát

Donald Trump přehání svoje výhrůžky a docílí pouze toho, že státy zasažené jeho politikou navýší obchod mezi sebou a ekonomika USA přijde zkrátka. K této úvaze stačí znát pouze několik čísel, exportní a importní artikly včetně související kupní síly v zasažených státech. Trump vykresluje USA jako technologickou velmoc, nicméně po pohledu do „vnitřností“ obchodní bilance se státy EU a Čínou připomínají USA spíše exportéra základních surovin a vojenského vybavení, než ekonomiku s přidanou hodnotou.

Výsledkem je, že Trumpova vyjednávací pozice není zdaleka tak silná, jak je v médiích prezentována a sám prezident riskuje zásadní rány pro domácí průmysl Spojených států. Nemůže odejít z NATO, ani nemůže ekonomicky ohrozit Čínu a Evropu bez toho, aby zdevastoval svůj vlastní průmysl, zemědělství, energetiku a razantně zvýšil inflaci v USA. Kombinace zasažených států - Kanada, Mexiko, Čína a potenciálně i státy EU - navíc tvoří mix, který si může vzájemně zásadně pomoci a Donalda Trumpa zcela nebo částečně obejít. Mexiko a Kanada, pro které je Trumpovo navýšení cel nejvíce zničující, dodávají levné energie a základní potraviny. Jejich odvetná opatření tak pocítí nejzranitelnější Američané na základních potravinách a účtech za elektřinu.

Vydírání cly bude jistě všechny zasažené bolet, nicméně Evropa je v pozici nejhorší a to zejména kvůli nedostatečným kapacitám vlastního obranného průmyslu, který nezvládne uspokojit poptávku vzniklou v reakci na agresi Ruska. Trump je ale po rozboru exportních artiklů USA do EU pouze křiklounem, který může ztratit násobně více, než získat.

Je známo, že USA mají nejvyšší kupní sílu na světe, ostatně jsou také - stále - největší světovou ekonomikou a exportéři logicky vyvážejí právě do země, která jim za jejich produkty zaplatí nejvíce. Donald Trump se snaží kupní sílu svého obyvatelstva využít a dovážející státy vydírat prostřednictvím zvýšení uvaleného cla na jejich produkty. Situace exportérů je popsána níže.

V uplynulých dnech bylo oznámeno zvýšení cla na export do USA z následujících zemí,

Na papíře vypadá pozice Donalda Trumpa smysluplně - dováží více než vyváží. Dovoz do USA ale zajišťují také americké firmy se sídly v zahraničí a export USA zdaleka netvoří produkty s vysokou přidanou hodnotou, nýbrž stále častěji jde o základní suroviny.

Je žádaným výsledkem získat nové peníze z celní přirážky za zahraniční dovoz do USA? Kdepak, Donaldu Trumpovi jde o zcela jiný cíl, kdy naopak vytáhl do boje hlavně proti americkým firmám se sídly v dotčených zemích. Vyšší cla totiž zasáhnou i americké firmy se sídly v zahraničí, které své produkty prodávají v USA. Jádrem myšlenky Donalda Trumpa je totiž úvaha, že pokud bude pro americké firmy provozující továrny a výrobní závody za hranicemi výhodnější vyrábět v USA, přijdou zpět a navýší svou domácí výrobu. Tak by teoreticky Trump dosáhl vyšší zaměstnanosti, vyšší přidané hodnoty a snížení ceny produktů, tedy i zvýšení poptávky. Zároveň za pomoci cel eliminuje zahraniční nabídku a v ideálním světě tak dosáhne růstu domácí výroby, nabídky i poptávky, což posílí ekonomiku.

Celá jeho taktika má ale jeden zásadní háček. Světová poptávka a logistické řetězce jsou tak globalizované, že firmy nemají důvod upínat se pouze na trh USA, když mohou jednoduše přesměrovat své dodávky do Evropy nebo do Číny, která se v uplynulých dekádách stala další zemí s enormní kupní silou. Číňané už nejsou chudými dělníky, stali se naopak zdatnými konzumenty a pro Čínu samotnou je uspokojování domácí poptávky stále náročnější - tamní střední a vyšší třída nechce čínské produkty, nýbrž americké a evropské alternativy, které jsou vnímány jako luxusnější a kvalitnější.

Budovat zázemí a logistická centra ve státech Jihovýchodní Asie navíc dává pro podnikatele smysl i vzhledem k raketovému růstu HDP Číny, Indie i států jako Vietnam, Indonésie, Thajsko či Filipíny.

Mexičané také získali kupní sílu a zdaleka se nejedná o Trumpem popisované námezdní dělníky a chudé imigranty, kteří touží dosáhnout amerického snu, snížení exportu o pouhých 7 procent a přesměrování tohoto exportu do Číny bude mít za cíl negativní obchodní bilanci USA, kdy právě Mexičané svými cly budou moci Trumpa držet na uzdě. Exportují totiž jídlo, pití a základní potraviny, čímž americký spotřebitel platí méně a zavede-li Mexiko odvetná cla právě na tyto potraviny, inflace v USA se zásadně zvýší.

Na příkladu nejvyššího ekonomického deficitu USA s Čínou lze ukázat, že Trumpova logika nejde uplatnit na hrubá čísla, nýbrž je třeba vnímat konkrétní artikly exportu USA ve vztahu k možné celní politice a odvetným opatřením Číny. USA je narozdíl od Číny v jejich vzájemném obchodu paradoxně tou zranitelnější ekonomikou.

Z vyjádření Donalda Trumpa to vypadá až tak, že Čína zahrnuje USA levnými výrobky a ničí tamní trh, USA zatím nemohou do Číny vyvážet své technologie, produkty a služby - tím vzniká obchodní deficit. Čína vydělává, USA tratí. Je tomu opravdu tak? Samozřejmě, že ne.

Tři největší exportní artikly Číny jsou - telekomunikační technika (60 mld. USD), počítače (51,9 mld. USD) a kancelářská technika (19 mld. USD).

Tři největší exportní artikly USA jsou - sójové boby (18,5 mld. USD), ropa a zemní plyn (17,6 mld. USD) a medicínské vybavení (11,6 mld. USD). Právě medicínské vybavení může Čína jednoduše nahradit importem z Evropy - viz. níže.

Z čísel výše vyplývá, že oproti dojmu technologické velmoci, vyváží USA hlavně základní suroviny, nikoli produkty s přidanou hodnotou, zatímco Čína se úspěšně přeorientovala z producenta součástek a polotovarů právě na vysokou přidanou hodnotu a její největší exportní artikly tvoří IT technika, počítače a kancelářské stroje. Neočekávaně je to tak hlavně Čína, jejíž produkty jsou obtížně nahraditelné, nikoli USA, které dodávají základní suroviny.

Má Čína kde nahradit levné základní suroviny z USA? Jistě ano, poslouží Arabové, Rusové a v případě zemědělských produktů země Jižní Ameriky a Indie. Američané ale Čínskou techniku nenahradí, jejich vlastní je o desítky procent dražší a pokud Donald Trump na čínskou elektroniku uvalí cla, raketově vzroste inflace právě v oblasti spotřební elektroniky, což je základní zboží pro každou domácnost. Zdraží notebooky, pračky, myčky, fény, telefony a další elektronika, která nevyžaduje pokročilé americké čipy, nýbrž jejich levnější průmyslové obdoby právě z Číny.

Čeho ale naopak Čína dováží více než vyváží, jsou automobily. Americké automobilky budou hlavní rukojmí Trumpovy politiky, protože právě ony vyváží produkty za 7 miliard dolarů ročně, zatímco Čína do USA dodá automobily za méně než třetinu. To se bavíme pouze o produkci továren ve Spojených Státech. Pokud by Čína přešla do ofenzivy a uvalila cla či přirážků americkým výrobcům na svém území a ve státech jihovýchodní Asie, objem zasaženého obchodu bude násobně vyšší.

Donald Trump před svým zvolením slíbil Američanům snížení cen, nižší daně a vyšší produkci právě v USA. Toho uvalením cel na Čínu nedosáhne, ba naopak. Efektem bude zvýšení cen elektroniky, vyšší inflace a nedostupnost levného spotřebního zboží. Pokud Čína zavede protiopatření zacílená na zemědělství, energetický sektor a automobilky, tahá USA za kratší konec provazu.

Čína tedy vyváží zejména produkty s vyšší přidanou hodnotou a USA dodává Číně základní suroviny. Jak je na tom EU? Má Donald Trump čím vydírat členské státy, které se budou muset podřídit americké politice a vyrovnat obchodní deficit?

Největšími exportní artikly, který evropské státy vyváží do USA jsou léky a medicínské vybavení v celkové hodnotě 90 mld. USD, stroje včetně nukleárních reaktorů v hodnotě 83 mld. USD a evropské automobilky dodaly do USA vozy v hodnotě 55,3 mld. USD.

USA mezitím dodaly služby za 330 mld. USD a obranný materiál (čísla jsou utajena) za více než 160 miliard EUR - číslo vychází z celkových výdajů států EU na obranu ve výši zhruba 330 miliard EUR a konstatování NATO, že 55,3 % materiálu pochází ze Spojených států. Předpokladem autora je, že ta polovina materiálu tvořila minimálně polovinu celkových nákladů i vzhledem k nákupům stíhaček, vrtulníků a MLRS raketometů, které patří k tomu nejdražšímu zboží.

USA je také největším dodavatelem zkapalněného plynu LNG do EU, tvoří celkem 40 % veškerého dovozu a ačkoli nejsou přesná čísla k dispozici, rozhodně nejde o zanedbatelnou sumu pro americké exportéry.

Trump tedy hraje vabank, protože jeho domácí energetický průmysl, globální technologické firmy i obranný průmysl jsou přímo závislé na dodávkách do EU, zatímco USA se bez evropských léků a strojírenských technologií neobejde. Vyjednávání o clech může nejvíce zasáhnout evropské automobilky, které jsou nejzranitelnější a nyní, v době poklesu výroby kvůli emisním limitům, by zvýšení cel na vývoz mohlo vážně ohrozit jejich životaschopnost. To Trump ví a rozhodně tuto kartu využije, nicméně Evropa tahá za silnější konec - technologičtí giganti a obranný průmysl USA vyváží zhruba devítinásobek objemu v porovnání s automobilkami a energetický export USA je na odbytu EU závislý.

Posledním zásadním argumentem pro slabší pozici Donalda Trumpa je fakt, že firmy v USA jsou přímo napojené na tamní důchodový systém prostřednictvím burz a indexů jako je Dow Jones či NASDAQ. Bohatství USA tvoří právě i virtuální hodnota firem kótovaných na burzách a výkyv jejich výsledků je provázán s důchodovými účty Američanů i obrovských penzijních fondů, které prostřednictvím akcií zhodnocují svůj majetek.

Dva příklady jasně dokreslí zranitelnost kapitálového trhu, který je už tak „nafouknutý“ a firmy z USA ohodnocuje neporovnatelně vyšší hodnotou, než ty zahraniční.

Podobné metriky lze uplatnit i v případě technologických gigantů, ropných společností i obranného průmyslu. Jakmile dojde k tržnímu šoku, například v důsledku celní války, může americký akciový trh zkolabovat, protože je nastaven na neustálé očekávání růstu v klíčových sektorech. Tento efekt poté zasáhne i důchodové fondy a Američany samotné, kterým se razantně sníží hodnota celoživotních úspor. To si Trump nemůže dovolit.

Ve vztahu USA k Číně, EU i dalším je tak třeba jít do detailu a najít reálné exportní artikly, nehledět pouze na sílu pozic všech protagonistů na papíře a vycházet z profitability amerických firem, jejich hodnoty a očekávání kapitálového trhu, které utváří domácí ekonomiku i tržní chování Američanů.

Při shrnutí výše uvedeného je jasné, že Donald Trump rozhodně nevstupuje do vyjednávání o obchodních deficitech se silnou pozicí. Jediným argumentem pro nátlak na EU bude dostupnost amerického zbrojního vybavení, které EU neumí nahradit. Ve stínu ohrožení ruských agresorů je Evropa - dokud nepozvedne vlastní průmysl - závislá na Trumpových dodávkách.

Jeho vyjádření, že státy EU musí platit 5 % svého HDP a nakupovat americké zbraně je tak jen křikem vyděrače, který zoufale musí zajistit alespoň něco z toho, co nasliboval před volbami. Další vyjádření, že státy EU musí nakupovat více amerických energetických surovin, které jsou ale násobně dražší než alternativy z Alžíru, Norska a arabských zemí už jen dokresluje vydírání, kterému EU nesmí podlehnout.

Evropa při budování vlastních obranných kapacit musí myslet hlavně na to, že Trump ve věci dodávek vojenského materiálu není náš přítel ani spojenec. Naopak bude mít zájem co nejdéle držet EU ochromenou a závislou na jeho blahosklonné vůli potřebné vybavení dodat. Bude si diktovat další podmínky a přidávat nechtěné a nevýhodné produkty, kterými podmíní ochranu ohrožené Evropy.

Jednáme tak z pozice EU s vyděračem, který hrozí sebevraždou své ekonomiky, pokud mu nedáme co chce. S takovým Trumpem musí Evropa jednat a uvědomit si jeho slabé stránky, kterých je díky rozpoutání dalších celních válek s téměř všemi hlavními exportéry do USA každý den více. Pokud v této době zasáhnou šikovní diplomati a dojde ke spolupráci mezi evropskými a čínskými partnery, lze Donalda Trumpa obejít a naopak vzájemný obchod obou velmocí, EU a Číny, posílit - z dat je patrné, že Čína poptává jak automobily, tak medicínské výrobky, které jsou hlavními evropskými exportními artikly.

Evropa by dnes rozhodně potřebovala pozitivní ekonomický impuls a Donald Trump dost možná jeden takový velmi nepravděpodobný impuls svým neomaleným jednáním vytvoří.