Článek
Tisícovky žen protestují v ulicích Bagdádu a dalších městech po tom, co poslanci navrhli a schválili zákon o rozšíření pravomoci duchovních, kteří by tak měli nejvyšší pověření pro řešení rodinných záležitostí, jako jsou svatby, ale i otázky svěření péče o děti a vyhodnocování žádostí o rozvod. Ze zákona vyplývá 9 let coby nejnižší věk dívek, které mohou být provdány a zákon ženám odebírá i další práva.
Zahraniční pozorovatelé upozorňují, že v Iráku je stále běžnou praxí prodávat své děti zámožným mužům, kteří je často bijí, omezují a znásilňují. Zejména chudí rodiče tak přistoupí k nabízení svých dcer za úplatu, protože si nemohou dovolit děti živit během jejich studií. Namísto toho, aby se mladé dívky vzdělávaly a chodily do škol, jsou rodiči nabídnuty k prodeji mužům, kteří jsou často až o 30 až 50 let starší, jak popisuje reportáž NBC News z 15. prosince 2024. Ta popisuje příběh dívky, která byla v 11 letech provdána za 46 letého muže, který jí následně bil, týral, znásilňoval a tři roky po sňatku jí zaslal zpět její rodině, zatímco se oženil s další dívkou. K problematice samotná dívka uvádí,
„Zrovna mi bylo 11, když mě můj otec požádal, abych se vysprchovala a vzala si na sebe hezké oblečení. Poté mě zavedl ke skupince mužů, ve které byl i duchovní, později jsem se dozvěděla, že jeden z nich je 47 letý muž, který si mne chce vzít a zbylí byli svědci svatby.“
Dnes pracuje jako sexuální pracovnice ve městě Irbíl. Nikdy nedokončila školní docházku a uvádí, že praxe oddávání dětí je kvůli chudobě Iráčanů běžná. Po sňatku zjistila, že za ní její otec dostal 11 300 amerických dolarů, za které si pořídil nové taxi.
Čtvrtina dívek se vdává dříve než v 18 letech, ztrácejí i další práva
Iniciativa GirlsNotBrides, která monitoruje dětské sňatky celosvětově, uvádí, že 27 % všech sňatků v Iráku je uzavřeno s dívkami pod 18 let a 7 % všech sňatků dokonce s mladšími 15 let. Nutno podotknout, že Irák narozdíl od Saúdské Arábie nemá zavedené opatrovnictví muže nad dívkou, formálně tak devítileté dívky provdané za starší muže se sňatkem „souhlasí“. Statistiky jsou navíc nepřesné a je pravděpodobné, že číslo nezletilých dívek nabízených k sňatkům je daleko vyšší.
Kromě snížení věku, ve kterém je legální uzavřít sňatek, nová legislativa v Iráku omezuje ženám další práva. Po schválení zákona před dvěma dny nemohou ženy rozhodovat o péči o děti, rozvést se a dědit. Jsou tak zcela odkázané na souhlas muže a duchovních, kteří mají nejvyšší autoritu o rodinných právech rozhodovat.
Vládnoucí koalice krok obhajuje jako ochranu před „nemorálním“ chováním nezletilých a poukazuje, že praxe je v souladu se striktním výkladem islámského práva.
Horší než v Iráku je to pro dívky pouze v subsaharské Africe
Ačkoli je Irák po schválení nové legislativy zemí s nejnižším věkem pro vstup do manželství, situace v subsaharské Africe je dle dat GirlsNotBrides ještě horší. Země jako Niger, Čad nebo Středoafrická republika jsou světovými premianty co do počtu sňatků nezletilých dívek, kde až čtvrtina sňatků zahrnuje dívky pod 15 let.
Důvodem je zejména chudoba a tradice, kdy muž zaplatí rodičům dívky za sňatek a platba se snižuje s přibývajícím věkem dívky. Rodiče se tedy snaží „udat“ dcery co nejdřive a tím vznikají případy, kdy muži o desítky let starší uzavírají sňatky s dívkami ve věku od 7 do 10 let. V některých oblastech Mali je běžnou praxi provdat až 40 % dívek před dovršením 15 let.
Průměrný věk dívek při uzavření sňatku - Z obrázku vyplývá, že situace v Africe se dramaticky zlepšuje, někde ale stále dětské sňatky převažují.
I pod nátlakem mezinárodních organizací spojených s financováním podpůrných programů však některé africké země přistupují ke striktním zákazům dětských sňatků. Země, které se postavily na odpor provdávání dětských nevěst jsou například Gambie, Malawi, Mozambik nebo Tanzanie.
Naopak silnější ekonomiky jako Maroko, Jihoafrická republika nebo Brazílie stále tolerují dětské sňatky, kdy Brazílie je dokonce co do nejvyššího počtu manželství a sexuální aktivity dívek pod 15 let čtvrtá na světe.
Důvod těchto zvrhlých praktik? Náboženství a chudoba
Jak je možné, že Malawi a Mozambik, které jsou velmi chudými státy, zvládly s dětskými sňatky bojovat a Jihoafrická republika nebo Maroko situaci nezvládají? Náboženské přesvědčení kmenů v severní části Jihoafrické republiky ctí tradici, jejíž součástí je i věno dle věku dívky, únosy dívek za účelem manželství a dětský sňatek. Politici si tak pouze snaží naklonit hojně zastoupenou skupinu Jihoafričanů, která se nechce vzdát svých tradic. Rodiče dívek žijících v chudobě poté neprotestují, protože za své dcery alespoň něco dostanou a při míře porodnosti v Nigeru, která činí 6,75 porodů na jednu ženu, pak nabízí prodej dcer jako vlastní formu „ekonomiky“.
V Iráku jde naopak primárně o náboženské přesvědčení, kterému sekunduje chudoba. Dle Šíitského výkladu islámského práva je stanovení věku pro uzavření manželství „neislámské“. Podle učení Koránu je dívka dospělou - tudíž se může vdávat - jakmile začne menstruovat. Tato převažující praktika pak v silně praktikujících islámských zemích vede k rozšíření dětských sňatků a jejich „legalizaci“. Praktika vychází z chování samotného proroka Mohammada, který si svou ženu Ajšu vzal v 6 a manželství završil v jejích 9 letech.
OSN a další organizace, například zmíněná GirlsNotBrides, se snaží s fenoménem dětských sňatků celosvětově bojovat. Je nutno podotknout, že mnohdy úspěšně a dle výše uvedené mapy lze pozorovat, že situace se v Africe zásadně zlepšila.
O to více smutným případem zpátečnictví, zvrhlosti a popřením rovných práv žen a mužu je právě nově schválený zákon v Iráku.
