Článek
V současné době probíhá málo sledovaný, ale o to důležitější souboj o budoucnost ekonomiky USA. Tento konflikt je veden čistě v rovině ekonomiky a souvisejících politických opatření prezidenta USA, což ale neznamená, že by byl méně ničivější než konvenční válka - dotýká se stovek milionů lidí žijících nejen ve Spojených státech.
Jádro konfliktu spočívá v potřebě administrativy Donalda Trumpa prodat či refinancovat jen v roce 2025 přes 11 bilionů dolarů v americkém dluhu. Vláda USA má na tento úkol málo času, většina dluhopisů expiruje v červnu 2025. Jelikož jde o cenné papíry se splatností 2, 5, 7 a 10 let, prodeje a refinancování se proti minulým rokům násobně prodraží.
Prvně je třeba znát jednotlivé aktéry a jejich zájmy,
- Federální rezervní banka USA: Je odpovědná za vydávání nových amerických dolarů a jako centrální banka také nakupuje část dluhopisů vydaných Ministerstvem financí USA. Tím rozšiřuje svou peněžní zásobu a v souvislosti také tvoří inflační tlaky - více dolarů, více peněz v oběhu, více inflace. FED po rekordních pandemických nákupech dluhopisů s cílem oživit ekonomiku svou peněžní zásobu snižuje, tedy nemá zájem - alespoň dle prohlášení vedení - nakupovat další zásoby.
- Ministerstvo financí USA: Vydává dluhopisy a tím refinancuje starý dluh, případně zadlužení navyšuje v reakci na potřeby federální vlády. V roce 2025 musí vydat 9 bilionů dolarů nového dluhu nebo refinancovat již vydané dluhopisy a pokrýt plánovaný schodek 1,5 bilionu dolarů. Ministerstvo má zájem refinancovat za co nejméně a donutit federální banku, aby dluh USA koupila a ideálně snížila úrokové sazby, čímž vládě sníží náklady.
- Zahraniční držitelé dluhu: Drží 30 % amerického dluhu a nyní stojí před klíčovým rozhodnutím - nakoupit nové americké dluhopisy případně se domluvit na refinancování a nebo dluhopisy dále nedržet, čímž federální vládě USA zásadně navýší náklady s obsluhou dluhu.
- Domácí držitelé dluhu: Penzijní fondy, finanční instituce a občané USA drží prostřednictvím cenných papírů 50 % amerického dluhu. Jejich zájmem je předvídatelnost ekonomiky, vysoké výnosy a inflace nižší než výnos dluhopisů. Zájmem finančních institucí je výnos nad inflací a zachování schopnosti státu dluh splácet.
- Firmy v USA: Vyžadují nízké úrokové sazby Federální rezervy a co nejnižší inflaci, čehož se dá dosáhnout pouze snížením celkového zadlužení - tyto zájmy se v současnosti přímo popírají a pokud nelze snížit celkové zadlužení, firmy preferují nízké úrokové sazby nad nízkou inflací, tedy mohou tolerovat vyšší inflaci za podmínky, že dojde k uvolnění měnové politiky.
Ve zkratce lze konstatovat, že na jedné straně barikády stojí občané USA, Federální rezervní banka a zahraniční držitelé, na druhé straně pak Ministerstvo financí a americké firmy. Tento konflikt je viditelný ve veřejném napadání šéfa FEDu Jeroma Powella, kterému Trump vyhrožuje odvoláním.
Vláda USA vedená Donadem Trumpem má nyní obrovský problém. Oněch 9 bilionů dolarů amerického dluhu bylo prodáno v dobách, kdy sazby centrální banky USA dosahovaly 0 až 2 procent, nyní jsou na úrovni 4,33 % a těchto několik procent v kontextu amerického dluhu znamená bilionové vícenáklady.
Nikdo nechce americký dluh, dokonce ani Federální rezervní banka
Po technicistním vysvětlení situace se nyní pokusím přetlumočit probíhající bitvu o budoucnost USA do laické řeči. Situace s americkým dluhem totiž vysvětluje překotné, destruktivní a chaotické chování Donalda Trumpa v posledních měsících.
Spojené státy jsou importní ekonomikou, více tedy nakoupí než vyvezou a to je pro Ministerstvo financí první problém. Dolary končí v zahraničí - roste podíl zahraničních držitelů amerického dluhu a podílů v amerických firmách. Tito zahraniční držitelé kontrolují 25 % amerického akciového trhu a 30 % trhu s dluhopisy. Dominance dolaru jako rezervní měny navíc dlouhodobě upadá a v posledních letech tento trend akceleruje. Do statistiky ještě není započítané druhé funkční období Donalda Trumpa, kde lze čekat ještě vyšší míru odklonu od dolaru, který se díky Trumpovi a obrovskému zadlužení USA stává toxickým.
Více vysvětlí Ray Dalio, jeden z nejslavnějších amerických investorů,
,,Velký objem dluhu potřebuje někoho, kdo jej koupí. Dluhová rizika nejen že vytváří nutnost nové peněžní zásoby, ale držitelé se také mohou rozhodnout tento dluh prodat a pak lze přirovnat situaci k ekonomickému infarktu,“
Dalio poté k vývoji na dluhopisovém trhu dodává,
,,Musíte okamžitě snížit deficit pod 3 % HDP, jinak náš dluh nikdo nekoupí a jakmile dojde k situaci, kdy prodáváme obrovský objem dluhu a nikdo jej nechce, jde o krizi nedozírného rozměru,“
Dalio tak upozorňuje na fakt, že na světě neexistují kupci enormního množství amerického dluhu a pokud ti existující začnou prodávat ve velkém, peněžní zásoba nestačí na vypořádání a tento stav lze označit jako ekonomický infarkt - prodejci budou žádat více amerických dolarů než je ve skutečnosti v oběhu.
Federální rezervní banka odmítá Trumpův problém řešit - drží 5 bilionů dolarů v amerických dluhopisech a naopak se snaží podíl snižovat, čímž drží inflaci nízko. V opačném případě lze očekávat podobný vývoj jako v druhém roce pandemie, kdy inflace dosahovala 5 až 6 % - právě v tomto období FED dluhopisy masivně nakupoval a podporoval tak proinvestiční tlak na americkou ekonomiku.
Na obrázku výše je vidět, proč americká centrální banka nemůže dále nakupovat Trumpem vydané dluhopisy - peněžní zásoba i přes vysoké úrokové sazby a tlak FEDu na zpřísnění monetární politiky roste. Další nákupy by způsobily extrémní inflační tlaky.
Donald Trump se ale snaží vyřešit situaci s americkým dluhem po svém - šikanou spojenců a zahraničních importérů. Strategie se ale nevyplácí a již dnes lze pozorovat, že se Trumpovy kroky otáčí proti svému stvořiteli a prezident USA dosáhl přesného opaku toho, co původně zamýšlel.
Co Donald Trump zamýšlel a co se ve skutečnosti stalo?
Plán prezidenta USA vypadá na papíře geniálně a prezentoval jej svým typicky velkolepým stylem jako Den osvobození. Soubor opatření vedl k následujícímu cíli,
- Cla uvalená na importéry zajistí přísun finančních prostředků ke snížení daní a deficitu federální vlády.
- Masivní škrty ve federálních výdajích sníží schodek amerického rozpočtu.
- Přesun výroby a investice do USA v reakci na celní válku umožní snížit úrokové sazby a podpořit americké HDP i domácí spotřebu.
- Snížení úrokových sazeb zajistí nižší náklady při refinancování amerického dluhu.
- Oslabit americký dolar snížením úrokových sazeb a podpořit export. Oslabení dolaru vyvolá inflaci a sníží absolutní hodnotu dluhu vůči americkému HDP (to ale lidem neřekneme).
- Vyšší inflaci krátkodobě zastíní kompenzace z celních výnosů a díky inflaci vláda vybere více daní, protože cla jsou de facto daně.
Trump prezentoval to, co chtějí jeho voliči slyšet - nízké daně, růst HDP a konec ,,vykořisťování“ americké ekonomiky. Ve skutečnosti mu šlo o snížení sazeb, vyšší inflaci a přesun k exportní ekonomice. Úvaha by to byla dobrá, kdyby za ní nestál trestně stíhaný ekonom padělávající své zkušenosti, Peter Navarro, který do geniálního plánu nezahrnul situaci, že se svět bude Trumpovým opatřením bránit.
Cla uvalená na importéry tak znamenala reciproční celní opatření ze strany Kanady, Číny, EU i Mexika a Američanům zdražily téměř všechny produkty již ze zavedené 10 % přirážky, která je pro exportní komodity zcela devastační. Škrty ve federální vládě nejdou podle plánu, zaostávají za očekáváním a spíše ekonomiku destabilizují, než aby jí pomáhaly. Hrozba vysoké inflace nutí Federální rezervní banku k uchování vysoké úrokové sazby a výnosy dluhopisů neklesají, ale naopak rostou. Celní výnosy jsou v poměru k inflaci a poklesu domácího exportu marginální a zahraniční firmy místo investic v USA diverzifikují výrobu do levnějších lokalit - například Apple místo Číny zvolil levnější Indii, čímž ale dělá přesně to, proti čemu Donald Trump bojoval. Wallmart navíc ohlásil zdražení, které se dotkne valné většiny Američanů.
Tyto výsledky jsou zřetelné v každodenních zprávách, za oponou ekonomické války ale probíhají další, daleko významnější pohyby.
Výnos amerického desetiletého dluhopisu je k Trumpově nelibosti stále nad sazbou centrální banky poblíž 4,7 % a očekávané příjmy USA jsou vyvážené neschopností amerických firem dodávat klíčovým odběratelům své zboží. Peter Navarro a Donald Trump totiž nezohlednili jednoduchý fakt - svět nebude skákat, jak Donald Trump píská.
Opět si vypůjčím názory respektovaných Američanů, investorské legendy, Warrena Buffeta a expertů agentury Moody's která snížila americké ekonomice investiční rating.
Legendární věštec z Omahy okomentoval zavedení cel stručně a jasně,
,,Jde o ekonomické vyhlášení války,“
Agentura Moody's poté konstatovala své obavy z neúměrného navýšení amerického dluhu a neschopnosti generovat dostatečné příjmy k jeho snížení,
,,Vládní dluh a související platby úroků se navýšily do té míry, že obsluha dluhu převyšuje vládní dluhopisy nižších ratingů,“
Opatření Donalda Trumpa se i díky suverénní reakci světa obrátila proti samotným Spojeným státům. HDP proti očekávání pokleslo, infalce se drží stabilně na úrovni 2,4 % a v datech zatím nejsou zohledněné celní přirážky. Klesá i vývoz, dovoz zdražuje a Číňané v dubnu způsobili chaos na trhu s dluhopisy tím, že prodali pouhých 50 miliard amerického dluhu. Úrokové sazby neklesají a Federální rezervní banka odmítá nakupovat další dluh kvůli inflačním tlakům z rozšíření peněžní zásoby.
Bude Donald Trump vydírat své spojence? A co se stane, pokud se vzepřou?
Americká vláda vedená Donaldem Trumpem je v prekérní situaci. Opatření se míjí účinkem a naopak způsobila nárůst úroků, snížení HDP a výnosy jsou výrazně nižší, než se očekávalo. Zbývá tak jediný prostředek, jak toxický americký dluh refinancovat - donutit spojence, zejména Kanadu, evropské státy a Čínu, dluh Spojených států koupit.
Abych nebyl prorokem apokalypsy, vypůjčím si opět slova Raye Dalia, Američana, který upřesňuje možná opatření využitelná pro řešení krize,
,,Uvidíte naprosto šokující způsoby, jakým budou USA problém s dluhem řešit. Spojené státy mohou vyvinout enormní tlak na zahraniční držitele, aby se splátek dluhu vzdali a nebo nový dluh nakoupili. Jednou z možností je také rozpoutat válečný konflikt, podobně jako nacistické Německo ve 30. letech, které se tak vyhnulo válečným reparacím a obrovskému dluhu z první světové války,“
Podle geopolitickho vývoje to nyní vypadá, že se Ray Dalio opět nemýlil.
Trumpův chaos je prosté vydírání
Množství kroků prezidenta USA je ve stínu dluhové krize daleko čitelnějších a lze je vysvětlit zoufalou potřebou řešit vlastní problémy. Vojenská podpora arabských států i za obětování vlastní bezpečnostní politiky může být vysvětlena potřebou nových kupců amerického dluhu. Arabové chtěli zbraně již dříve a Američané prodeje odmítali, nyní je ale situace jina - Trump potřebuje kupce na amerického dluhu.
Výhrůžky směrem k evropským státům a možné opuštění NATO mohou být opět vysvětleny jako vydírání Evropy čelící ruské hrozbě z prostého důvodu zajištění kupců pro americký dluh. Podbízení se Rusku a Vladimiru Putinovi opět může být zapříčiněno snahou Donalda Trumpa vyměnit evropskou bezpečnost za peníze ruského režimu i místních oligarchů - zmražených 300 miliard dolarů z ruských rezerv by se Donaldu Trumpovi hodilo.
Lze si povšimnout, že americký prezident nevyužívá celní války k narovnání podmínek pro americké firmy jak tvrdí, ale snaží se za každou cenu vydírat dotčené státy k navýšení nákupů amerického zboží bez jasného důvodu. Evropské unii vyhrožoval, že celní opatření zruší až ve chvíli, kdy státy nakoupí americká fosilní paliva za 350 miliard dolarů, s Japonskem byl postup obdobný. Nejde ani tolik o produty, ale o přísun zahraničního kapitálu a lze také předpokládat, že stejně jako Trump tlačí na zahraniční státy, tlačí také za oponou na domácí banky a firmy, aby své zisky reinvestovaly právě do amerických dluhopisů.
Není to ani tolik Donald Trump, kdo nyní určuje světovou politiku, ale toxický americký dluh dosahující nepředstavitelné výše, jehož celá jedna třetina je určena ke splacení v letošním roce. Trump pouze v reakci na krizi zvolil nekompetentního poradce a svými opatřeními i příkazy celou krizi jen dále prohlubuje. Osud světové ekonomiky je prezidenovi USA lhostejný a ve svém boji využívá Donald Trump často šokující nástroje, což ale reflektuje hloubku krize americké dluhové pasti.
Bohužel pro Donalda Trumpa, občany USA i svět, si ale prezident vybral přesně ta opatření, která se zcela míjí účinkem a lze předpokládat, že v ekonomické válce dojde k další eskalaci.
