Vláda s komunisty, nebo něco daleko horšího?

K sepsání dnešního článku mne inspiroval jeden čtenář, který mi pravidelně vyhrožuje smrtí i vězením a podle onoho člověka bych měl pro své názory spáchat raději sebevraždu, než se režim změní a takoví, jako já, budou nekompromisně pronásledováni. Nemohu onen text v plném rozsahu z pochopitelných důvodů publikovat, ostatně takových e-mailů chodí několik denně, ale zaujal mne jeden terminus technicus užitý v onom varování, výhrůžce či čemkoli, co onen pisatel zamýšlel.

Věta „Až budeme mít konečně závaznou a vymahatelnou státní ideologii, tací jako vy půjdou do vězení,“ je totiž více než výmluvným a zajímavým pojmenováním dnešního stavu na extrémním spektru české politiky. Tento konkrétní fanoušek sympatizuje s hnutím Stačilo! a těší se, až Daniel Sterzik zvaný Vidlák zruší Českou televizi a zavede mediální zákon proti všem ostatním, mne pro publikování názorů, komentářů a článků nevyjímaje. Jaký to bude mediální zákon, to nevím, ale zamýšleným výsledkem bude zjevně ona závazná a vymahatelná státní ideologie.

Pisatele takových zpráv pravidelně ignoruji. Někdy mne ale následně přepadne nepěkný pocit a myšlenka, zda náhodou naše děti nechodí do stejné školy nebo zda si mne onen člověk nenajde přes katastr nemovitostí či jiný rejstřík. Jsou toho tito lidé schopni? Zřejmě ano. Podle odhadu času stráveného u psaní e-mailu onen fanoušek tráví zhruba hodinu a půl denně jen, aby dal dohromady dva až tři e-maily s grafy, odkazy i zdroji a následně nedostal odpověď. Co takové lidi pohání, to je k zamyšlení a společnost by neměla tento fenomén ignorovat. Nejde navíc o izolovaný případ, takových e-mailů jsou jednotky až desítky týdně, což je opravdu hodně.

Každopádně jde o velmi zajímavou inspiraci - jak by asi závazná a vymahatelná státní ideologie vypadala? Neměli jsme podobnou ideologii již poprvé za protektorátu a podruhé za komunistické totality? Nepíše onen Vidlák, který má být mým budoucím věznitelem, blog na službě Médium úplně stejně jako já? Nešíří své názory skrze sociální sítě, nekandiduje v demokratických volbách?

Fascinuje mne, jak oni rádoby antisystémoví politici neustále burcují davy proti „mainstreamovým médiím“, ale jako poslušní pejsci přiskáčou ve chvíli, dostanou-li pozvání do CNN Prima News, na Novu nebo i do podcastu Čestmíra Strakatého. Najednou je to v pořádku a i ti nejzarytější odpůrci „tradičních médií“, jakými jsou Jindřich Rajchl, Tomio Okamura nebo Kateřina Konečná velmi rádi přijdou.

Teze onoho pisatele a mnohých dalších nedávají smysl, což většina zdravě smýšlejících lidí včetně voličů opozice moc dobře ví. Úroveň demokracie ve společnosti včetně svobody slova a možnosti kandidovat kamkoli, kdykoli a jakkoli v mezích zákona je v České republice na vyšší úrovni, než například v současných Spojených státech a Evropa nadále zůstává mimořádně svobodným kontinentem. Myslím si ale, že ani oni pisatelé ve skutečnosti nevěří, že by k potlačování svobody slova nebo čehokoli dalšího skutečně docházelo a k nenávisti „většiny“, tedy „mainstreamu“, mají jiný a daleko závažnější důvod, kterým je kombinace nenávisti a pomsty. Právě na odplatě pak hnutí Stačilo! a někdy i hnutí SPD staví své teze i rétoriku - kde je poptávka, tam přichází také nebezpečná nabídka.

Stále pamatuji prvního českého extrémistu v Poslanecké sněmovně, Miroslava Sládka. Jeho voliči naskočili na poměrně lacinou rétoriku o části společnosti vysávající pracující lid skrze zneužívání sociálního systému. Sládek si tehdy prozaicky vybral Romy, neboť obviňovat nejpočetnější vietnamskou menšinu z nízké pracovitosti jednoduše nebylo možné. Laciná rétorika fungovala, Miroslav Sládek získal křeslo poslance a úspěšně saturoval touhy českého rasistického a antisystémového spektra. Sládek byl ale neškodný a trvalo téměř 15 let, než přišel Martin Konvička, kterého perfektně později kanibalizoval a politicky vytěsnil Tomio Okamura.

Oba dělali totéž. Živili v občanech strach z neviditelného nepřítele a následně posbírali hlasy těch, kteří většinou žádného migranta nebo sociálně nepřizpůsobivého často v životě ani neviděli. Tomio Okamura si ale stejně jako Miroslav Sládek počínal poměrně neobratně a místy až komicky. Lze si připomenout, že jediného teroristu v České republice - nepočítám-li Davida Kozáka - stvořilo právě hnutí SPD a také výstupy Miloslava Roznera nebo Lubomíra Volného byly parodií toho skutečného rasismu a nenávisti, který známe z dokumentů o druhé světové válce.

Dnešní svět je ale jiný a mění se nejen rétorika, ale také míra nebezpečí pro demokracii a svobodu, kterých si dle mého názoru po 36 letech od pádu totality přestáváme vážit. Bereme tyto hodnoty za samozřejmé a v té chvíli je přímo vystavujeme nebezpečí. Stále nepodezírám Tomia Okamuru z jakékoli kompetence nebo skutečné víry ve své rétorické výtvory. Andrej Babiš také podle mého není extremista, spíše prospěchář a profesionální slibotechnik. S letošními ne-koaličními slepenci se ale na paty oněch původních stran lepí přílepky v podobě kandidátů, kteří si se skutečným extremismem nezadají. Zuzanu Majerovou, Petra Druláka a Jaroslava Komínka budu přímo citovat, aby nedošlo k interpretaci či změně původních výroků.

To přece nemůže být myšleno vážně, řekne si většina demokraticky smýšlejících občanů s rozličnými provládními či opozičními preferencemi. Ale co když jsou výroky myšleny přesně a doslovně v jejich pravém smyslu? Pomsta politické konkurenci, občanská revoluce proti elitám, zákaz politických stran a uvěznění těch, kteří, zvolení občany, vládli dříve. Dva ze tří citovaných mají podle současných průzkumů jistou funkci poslance a třetí, Petr Drulák, pomýšlí na funkci prezidenta. Podle současných průzkumů by při sečtení hlasů SPD a Stačilo! získal až 23 % hlasů, což by mu mohlo zajistit pozici v druhém kole voleb. Zdá se to nereálné? Není.

Podpora extrémního spektra se v České republice od listopadu minulého roku zdvojnásobila. SPD mělo 7 % preferencí, Stačilo! necelých pět. Dnes SPD dosahuje od 11 do 15 % a Stačilo! až 8 %, obě partaje přitom potřebovaly pouhých několik měsíců a příslib sjednocení všech, kteří se chtějí mstít současné vládě a prosazují zásadní změnu státního zřízení v České republice i jejího zahraničního ukotvení.

Média i politici hrozí vládou komunistů. Jenže komunisti pod Vojtěchem Filipem byli prospěcháři srovnatelní s Andrejem Babišem nebo originálním SPD Tomia Okamury, než došlo ke spojení s nevypočítatelnými mimoparlamentními partajemi. Filip obchodoval podporu zákonů pozicemi v dozorčích radách České pošty a o změnách režimu nebo mstě politikům nebyla ani za vlády ANO a ČSSD s podporou KSČM řeč. Skupina kolem Daniela Sterzika je dnes ale úplně novým druhem extrému, pomstychtivosti a nebezpečí - sám Vojtěch Filip by byl pro současné kandidáty Stačilo! probruselský liberál a šel do vězení za kolaboraci s demokratickým režimem jako první.

Nemyslím si, že nás po letošních volbách čeká vláda Andreje Babiše s komunisty. Pokud volby dopadnou podle současných průzkumů, čeká občany v České republice něco daleko horšího. Text zakončím poselstvím těm, kteří by snad výše uvedené výroky a agresivní nálady ve společnosti nevnímali jako nebezpečí. Kontaktujte mne skrze e-mail uvedený v mém profilu a zašlu vám deset nejpropracovanějších výhrůžek smrtí obohacených o nevyžádané rady, ale také o názory pisatelů. Věřím, že po přečtení pouhých několika zpráv změníte názor.

Letošní volby doprovází dosud nevídaná míra agresivity, pomstychtivosti a voličské poptávky po politicích, kteří budou zavírat, rušit a radikálně reformovat. Třeba se dočkáme i té závazné a vymahatelné státní ideologie, budeme-li k nebezpečí slepí a vůči hrozbám nečinní.

Dodatečné placené zdroje, výrok Jaroslava Komínka a další: